Letní dumání 2 (3): Retelling

Třetí letní dumání Knižního doupěte

Retelling
Tákže, myslím, že toto téma bude docela krátké, ale co, aspoň vás nebudu dlouho nudit, že? Mám za to, že na toto téma jsem četla jenom jednu knihu a to Jane od April Lindner, která vypráví novodobý příběh Jane Eyreové. Přičemž jsem ani nečetla příběh originální. Tolik k mému zapojení se do tohoto tématu. Ne, dělám si srandu, určitě něco vymyslím. Viděla jsem totiž spoustu filmů! A to se bude taky počítat.
Nejprve bych teda asi řekla, že mi nějaké to převyprávění příběhu do moderní podoby nevadí, pokud se líbí čtenářům. Když se to čte a má to co nabídnout, tak proč něco takového nenapsat. Autoři mají dnes nekonečně mnoho možností, jak udělat příběh zajímavým. Pokud tu starou verzi jen nepřepíší a nepřidají do ní iPody a iPady a iMacy. Myslím, že by se vždy měla přidat nějaká nadhodnota, která příběhu dodá šmrnc a nebude jen kopírovat ten starý, původní příběh. Něco, co čtenáře neunudí, ale budou se během čtení bavit. A možná se i ponaučí, přeci jen, ty staré příběhy nám mají co říct, jen je moc lidí už nechce číst.
A když už toho teda nemám moc co říct ke knihám, tak aspoň něco k filmům, těch znám a viděla jsem mnohem víc, v porovnání se čtením těchto příběhů. Docela se mi například líbí různé adaptace na příběh Popelky. Jsou to sice stupidní příběhy, které pořád omílají to stejné dokolečka, ale vždycky se na ně ráda podívám, protože je to dobré na odreagování. Navíc člověk vždycky ví, že to dobře dopadne. Taky příběh Krásky a zvířete, jak už ten animovaný, nebo moderně zpracovaný podle Alex Flinn. Docela ráda bych se podívala i na film Dorian Gray, jenže jsem srab. Kniha se mi hrozně líbila, dokonce jsem si jí vytáhla u maturity a fakt jsem zaperlila, byla jsem v ten den nejlepší.
To je asi tak všechno, co k tomuhle tématu můžu napsat. Nemám s tím moc zkušeností a moc takové knihy ani nevyhledávám. Navíc jsem třeba ani nečetla originál, však to znáte. Velkou část mojí povinné četby tvořily české knihy a pochybuji, že někdo napíše novodobý příběh Povídek Malostranských. Možná bych si ty knihy i někdy přečetla, jenom na ně prostě nemám čas, čeká na mě totiž mnohem více zajímavých knih, které si chci přečíst. Možná jednou, ale nic neslibuji, však mě znáte.

mini Příručka začínajícího blogera: Favorité a čtenáři

FAVORITÉ A ČTENÁŘI
Už jsem skoro u konce, máte skoro všechno, co by měl takový blog mít (snad jsem na nic nezapomněla). Když začínáte, je důležité udělat si základnu pravidelných čtenářů a také navštěvovat a komentovat jiné blogy. Pomůže vám to tak najít si nové čtenáře. Rozjíždí se tak jakási síť, do které se vám lidé chytnou a na blog se podívají. V tom horším případě se třeba už nevrátí, ale většinou ano. A když ne, tak přijdou jiní, kteří váš blog budou pravidelně navštěvovat. Ale vy se také musíte stát někoho pravidelným čtenářem, aby si vás všiml a na oplátku zase navštívil váš blog, dal si vás do seznamu oblíbených a pak vás může navštěvovat více nových čtenářů. Je to takový začarovaný kruh, řekla bych. Pokud se chcete s někým bavit o focení, navštěvujte blogy různých třeba amatérských fotografů. Rádi vaříte a máte blog o kuchtění? Není nic jednoduššího, než navštívit jiné podobné blogy a vzájemně si vyměňovat receptíky na jahodové koláče. Blog o fitness, pochlubte se i jiným, jak cvičíte. Zkrátka nějak reagujte. Najděte si také blogy, ke kterým se budete vracet a zaujaly vás buď obsahem, nebo osobou jejich autora. Všechno se počítá a čísla na vašem toplistu budou stoupat a vy se zapojíte do komunity, se kterou se budete rádi bavit a vyměňovat všelijaké postřehy a najdete si nové kamarády.
Když vám někdo napíše nějaký komentář, snažte se mu odpovědět. Já osobně odpovídám přímo k daným komentářům u sebe na blogu. Snažím se odpovídat na „smysluplné“ komentáře, které se třeba na něco ptají. Tohle myslím tak, že když se někdo na něco ptá, tak se mu snažím odpovědět a když někdo napíše, že danou knihu četl, tak jsem moc ráda, ale už nenapíši, že je to super. Ale zase nejsem google a na nějaké nesmyslné otázky neodpovídám vůbec, ať už mi přijdou na mail, facebook nebo na blogu.
Internet je skvělé místo, kde máte možnost seznámit se se zajímavými lidmi, kteří mají stejné nebo podobné názory jako vy. Miluji naší knižní komunitu, i když se v ní občas ztrácím. Mám ale své vypíchnuté oblíbence, ke kterým se vracím a hledám u nich třeba inspiraci, co číst.

S knihou v jednu – Jsem zlomená

Dneska si zase dáme něco z našeho oblíbeného CooBoo (protože nás prostě bombarduje super knihami!). Opět to bude pokračování jedné série, stejně jako v minulém díle této rubriky. Tentokrát ale něco dystopického a to kniha Jsem zlomená, která vyjde ke konci srpna, 21.!

Knižní video

Bohužel jsem nenašla přímo ke druhému dílu, proto je tu video k dílu mezi první a druhou knihou

Základní informace

Autor: Tahereh Mafi
Originální název: Unravel Me
Počet stran: 392
Vydání: 21. srpna 2013|CooBoo
Anotace:
Tik
tak
tik
tak
tik tak tik tak…
Už je skoro čas
na válku!

Juliette uprchla ze spárů Warnera do Bodu Omega, což je místo ideální pro lidi, jako je ona. Pro lidi s darem. A také je to hlaví ústředí hnutí odporu proti stávajícímu režimu. Konečně je volná a nikdo ji nechce použít jako zbraň. Konečně může svobodně milovat Adama. Ale nikdy se nezbaví svého vražedného dotyku. A ani Warnera, který po ní touží víc, než by bylo zdánlivě možné.
V druhém díle této dystopické trilogie musí Juliette učinit několik životně důležitých rozhodnutí. Musí zjistit, co vlastně chce a o čem si myslí, že je to správné. A možná bude muset volit mezi srdcem a Adamovým životem.

O autorce

Tahereh se narodila r. 1988 v malém městě kdesi v Connecticutu, v současné době ale žije v Orange County v Kalifornii, kde pije příliš mnoho kofeinu a zjišťuje, že počasí je na její vkus až moc dokonalé. Pokud zrovna nečte žádnou knížku, můžete ji načapat při čtení bonbónových obalů, kupónů nebo starých receptů. (zdroj: databáze knih)

Slovo na závěr

První díl této série byl velmi zajímavý. Hrozně dobře se četl a celé autorčino vyobrazení světa bylo hrozně zajímavé. Jen konec mě hodně překvapil a tak nějak jsem ho vůbec nečekala. Proto se tak trochu děsím pokračování, nevím, co od něj očekávat. Jestli nějaké superhrdiny v akci nebo co. No, uvidíme. Jsem zvědavá, ale zároveň se trochu bojím. Co se obálky týče, tak se mi líbí spíše toho prvního dílu. U druhého se mi nějak nezdá barva fontu, přijde mi, že se k celkové barvě obálky moc nehodí. Zvolila bych spíše světlejší modrou, ale to je jen můj názor. Uvidíme, jak bude vypadat ve “3D”.

mini Příručka začínajícího blogera: Obsah blogu

OBSAH BLOGU
Ruku v ruce se strukturou blogu jde i jeho obsah. Jaké rubriky si vytvoříte, takové články tam budete mít. Nepočítám mezi to samozřejmě mimořádné projekty, které se občas na blogách objevují nebo nějaké „akutní“ informace, kdy něco prostě musíte sdělit, ale do žádné rubriky se to nehodí. Já to dnes vidím tak, že kvalitní blog je takový, který má spoustu svého vlastního obsahu. Tedy články, které autor sám napsal, dal si s nimi jistou práci a nejsou to jen nějaké zkopírované texty. V případě knižních blogů to můžou být jistě recenze na knihy, pak také různé tematické články, ale i seznamy knih, které se chystají, jako má třeba Syki na svém blogu (věřím, že se s tím piplá po nocích). Takové články čtenáři hodně řeknou a často se k nim vrací. Podle mého jsou autorské články těmi nejlepšími a nejčtenějšími. Recenzi si vždycky někdo najde rok po jejím publikování.
Zvláštním obsahem jsou takzvaná meme, která se na blogách hojně vyskytují. Já osobně se jim vyhýbám. Jsou to články, které se publikují třeba jednou týdně a třeba na téma kniha kterou si chci přečíst, napsat určitý moment z knihy a podobně (vím, že furt píšu příklady na knižní blogy, ale jiné moc neznám). Četla jsem jistý názor, že meme jsou hojně navštěvována jen v nějakém aktuálním čase a pak už se k nim čtenáři příliš nevrací. S tím názorem si troufám souhlasit. K nějakému obsahově kvalitnějšímu článku se čtenář vrátí raději, než k opsanému textu z knihy, nebo vyobrazené obálce.
Obsah je na každý pád důležitý a bez něj by ani neexistoval blog. Ať už se jedná o kvalitní obsah, se kterým si dal jeho autor práci, nebo o okopírovaný stále se opakující obsah, který toho čtenáři moc nedá. Tvoří to blog a bez toho by ani blog nebyl. Kdo by přeci chodil na nějakou prázdnou stránku, že?
Všichni si musíme najít svůj vlastní styl, který nám sedí a je čtivý, přiláká čtenáře a bude je bavit. Každý na to jdeme jinak a ohromné většině z nás se to daří. Kvalitní obsah se pozná také podle návštěvnosti vašeho blogu a někdy i podle počtu komentářů, i když blogem denně projde desítka „tichých čtenářů“.
Pokud s blogem začínáte, doporučila bych udělat si nějakou základnu kvalitnějších a smysluplnějších článků a až si získáte čtenáře, tak třeba přidávejte i různá meme. Kdybych teď měla navštívit nový blog, kde jsou samá meme, tak hned odcházím, protože mě tam nic nezaujme a už se tam nebudu chtít vrátit. Kdežto když tam dáte kvalitní články – recenze, názory, tematické články, tak se určitě vrátím.
Pamatuji si, jak jsem měla asi ve třinácti letech různé blogísky, kam jsem denně dávala 150 článků s obrázky. Když si na to vzpomenu, tak se musím ostudou smát, jinak to ani nejde. Nedovedu si představit, že bych teď takový blog měla vést. Já jsem ráda, když se můžu nějakým způsobem vypsat. A líbí se mi to i u ostatních blogů. Zaměřte se tedy na váš obsah, o čem chcete psát a najděte si svůj styl, který se bude líbit. Určitě si pak najdete spoustu pravidelných čtenářů, kteří se na váš blog budou s chutí vracet.

Kecky pecky (8): Moje blogerská kancelář

Každý správný knižní bloger potřebuje ke svému blogování tři základní věci. Tou první jsou samozřejmě knihy, na tom se určitě shodneme. Co by to bylo za knižního blogera, kdyby neměl knihy, ať už na poličkách, nebo ve čtečce. Bez knih by se každý z nás mohl jít zahrabat, pokud píšete recenze na knihy, samozřejmě. Každý z nás může mít knih, kolik jen chce, ale přiznejme si, nikdy to nebude dost. Vždycky budeme chtít další a další, nehledě na to, že svým příbuzným ztenčujeme místo k životu. Tak to je.
Já už jsem kvůli svým knihám musela vzít ségře její místo na poličkách. Táta totiž ještě nebyl schopný nám přidělat ty poličky, o kterých jsem možná kdysi dávno mluvila. Pořád leží v ložnici, stejně tak nová tapeta. No, tak jsme se jednou se ségrou rozhodly, že z její strany stěny odšroubujeme skleněná dvířka a voalá – hned mám další tři poličky. To nemluvím o dvou malých poličkách, které jsem si přivlastnila v obývacím pokoji. Jsem zvědavá, jak to půjde dál.

Další věcí je samozřejmě nějaké naše oblíbené místo, kde rádi čteme. Každý má to svoje, ale jelikož je tohle příspěvek o mé maličkosti, tak vám povím o tom svém oblíbeném. Je jím samozřejmě moje postel. Tam přečtu tak devadesát procent všech svých knih. Já jsem totiž takový spáč, hrozně ráda odpočívám a ležím a tak. Nejlepší kombinace je, když si vlezu do pyžama, zalezu do postele, vezmu si knihu, chvíli čtu, pak jí položím na stůl. Hodím hubu ke zdi a v klidu spinkám. Jak je teď léto a občas je i venku dýchatelno, čtu na balkóně. Nohy opřu o zábradlí a jedu. Nejlepší je to na večer, kdy už není venku tak hrozně a vydržím tam déle než deset minut. Občas, když se nedá nic dělat, tak čtu na záchodě, nebo ve vaně, to určitě znáte. Ale vládne prostě postel, nemůžu si pomoct.

A tím posledním bodem, snad nejdůležitějším pro knižního blogera, ale i pro všechny ostatní blogery, je místo, kde blog vzniká a tím místem je stůl s počítačem. Jak jinak, samozřejmě. A o mém stole je i dnešní příspěvek. Vždycky, když přečtu nějaké knihy, tak si je přenesu k počítači na stůl. Počítač totiž nemám v pokoji, tam by se nevešel. Jelikož ale máme ohromně dlouhou chodbu – tak sedm metrů – trůní stůl s počítačem tam. Já vím, je to divné, ale je to tak a už jsem si na to zvykla. Navíc tu mám svůj klid, znáte to. No, prostě si tam donesu knihy, položím je tam a pak píšu a píšu články, které se vám ukazují na blogu. Většinou na stole vládne ohromný bordel, protože toho hodně potřebuji.

Takže takhle nějak vypadá moje kancelář. Vím, není to nic moc, ten stůl máme doma už asi šest let, nebo i více, teď to asi neřeknu přesně. Je to takový ten obyčejný stůl se skleněnou deskou, ale zatím mi vyhovuje, mám na něm všechno, co potřebuju. Tady teda vzniká můj blog a vůbec tady dělám tak nějak všechno. Můžete vidět super hrníček s tématem Twilight, který mě a ségře (každá má svůj) kdysi koupila mamka. Mám v něm propisky, fixy, nůžky, pravitko a tak. Vedle je pak moje “školní” hromádka, která je teď o prázdninách docela malá. Během semestru dokáže ale narůst docela dost velkých rozměrů, protože si pořád něco tisknu, znáte to. Nahoře u repráků mám nějaká CDčka, lepíky, sluneční brýle. Pak klasicky lampička a půllitr s vodou, který nesmí chybět. Monitor vypadá, že je nějaký malý, ale ve skutečnosti to není až takový drobeček. To by se pak o tom půllitru mohlo říct, že je to štamprle.

Pak mám u stolu taky takový šuplík. Můžete si ho všimnout, nad ním leží moje peněženka a mobil. Tam se najde věcí, to by jeden nevěřil. Mám tam snad všechno možné. CDčka, kalkulačky, kabely, starý foťák, sešívačku na papíry, děrovačku na papíry, rozešívačku na papíry, izolepu, obvaz, krejčovský metr, no prostě je tam toho haba kuk. Pod stolem mám krabici, kde mám proteinové nápoje, které jsem dostala na recenzi. Ještě je nemám všechny vypité, ale to nevadí. A ještě úplně dole pod stolem leží moje činky.

Takhle tedy nějak vypadá moje blogerská kancelář. Samozřejmě, že tady jenom nebloguju. Na počítači dělám i jiné věci a taky se u toho stolu učím, když je tedy škola. Pak tady taky cvičím, protože si na počítači pouštím videa, abych měla podle čeho cvičit. Vídíte pod monitorem takové to obdélníkové? Tak to jsou super lepíky a hned vedle toho je takový malý “bobek”, tak to je moje vítězná nutrie, kterou jsem našla v kinder vajíčku. Fandila s náma při MS v hokeji, ale moc vítězná teda nebyla, nevadí, snad příští rok. Pak pod nutrií je taková umělohmotná věc, která nevím, jak se jmenuje, ale vždycky, když jsem u počítače, tak jí žmoulám v ruce, protože já prostě pořád musím něco žmoulat. Dřív jsem tam na žmoulání měla kancelářskou sponku, ale tu mi asi máma vyhodila, protože jsem jí jednoho dne nemohla najít.

Toto je prosím ona slavná “vítězná nutrie” (btw. nevím, jestli je to fakt nutrie)

A jak vypadá vaše blogerská kancelář? Připravila jsem pro potencionální zájemce bannerek, pokud budete chtít taky představit svojí kancelář. No, já tomu furt říkám kancelář, přitom je to jenom stolek, kde mám většinu času strašný svičník. Když já všechny ty věci potřebuju! Vysvětlete to ale mojí mamce.

Knižní přání (1)

Tak tohle jsem okoukala u Nikki Finn a moc se mi to líbí. Spočívá to v tom, že si otevřu svůj to-read list na GoodReads, k tomu stránku random.org, nebo svůj generátor vítězů a vylosuji si tři náhodná čísla – tedy čísla knih, která jsou přiřazena v listu na GoodReads. No a ty tři knihy vám tady pak ukážu. Mimochodem, vybrat si ze seznamu tři knihy se ukázalo jako nadlidský úkol! Co s tím GoodReads je, když mám třeba u pěti knih stejné pořadí a někde mi třeba i chybí číslo?!

Eve & Adam (Michael Grant) | GoodReads
Roar and Liv (Veronica Rossi) | GoodReads
Perfect (Sara Shepard) | GoodReads

Letní dumání 2 (2): Erotická kanonáda

Druhý díl Letního dumání 2 od Syki.

Erotická kanonáda
Mezi tři hlavní témata, o kterých se bavíme s kámoškama ve škole, patří sex, jídlo a chození na záchod. To na úvod, abych odlehčila atmosféru. Čím jsem starší, tím víc se mi erotická literatura „líbí“. Každý člověk má svoje potřeby a občas se přistihnu, jak se nudím, když si hlavní hrdinové dávají jenom něžné polibky, nedej bože, když zapojí i jazyk. Vždyť jim to nemůže dlouho vydržet, pokud nepřeskočí na další metu! Proto se čas od času začtu do nějaké té erotické knížky. Nemusí být třeba přímo nabušená sexem, stačí, když na to občas hupsnou.
Mezi první takové erotické knížky, které jsem přečetla, patří určitě Sukubí deníky od Jill Myles. Ta knížka je napěchovaná sexem, ještě aby ne, když je hlavní hrdinka sukuba, ale má i svůj jistý příběh, takže se to nezasekne na mrtvém bodě. Někoho možná odradí nepovedené obálky, ale co se toho sexu týče, jeho tam dost, o tom žádná. Dále se mi líbil i první díl Bratrstva Černý dýky, určitě bych si ráda přečetla další. Zase je to kniha s příběhem, kde se objevuje sex. Nebo Božský bastard, ten byl úžasný, kniha se mi nesmírně líbila. Série Noční lovci určitě taky stojí za zmínku, Bones je neuvěřitelný nadsamec, které bych brala všemi deseti. Pak třeba série Drew + Fable, moc hezké, zamilované čtení. Jako poslední bych asi zmínila fenomén Padesát odstínů. Kniha je taky nabušená sexem, ale příběh podle mého tak trochu postrádá. Nebo to dělá hlavní hrdinka Anna. Ani by mi nevadilo, kdyby v knize vystupoval jenom pan tajemný.
Někdy si to čtení vážně užívám a baví mě to. Jindy se ale přistihnu, jak se tomu všemu strašně směju, přitom bych se třeba zrovna v ten daný okamžik smát asi neměla. Člověk svým emocím ale neporučí. Myslím si ale, že takové knížky by měli číst spíše starší čtenáři, ne kvůli nějakým zkušenostem, nebo že se v knihách objevují sprostá slovíčka. Ale kvůli tomu, že mladší čtenáři takovou literaturu často odsuzují. Nechápu to. Když si snad podle anotace přečtu, že se jedná o erotický román, tak neočekávám dobrodružství s růžovými králíčky. Vážně to nechápu. Jak si někdo může stěžovat na erotickou knížku, že je v ní sex? Jasně, někdy je to třeba nějak divně popsané, nebo podobně, ale bože! Tak takové knihy nečtěte a dejte je radši svojí mamce, když na to nemáte žaludek a hodláte všechno hned odsuzovat, že je tam moc sexu.
Osobně beru erotickou literaturu jako takové zpestření během čtení „normálních“ knih. Občas každý potřebuje trochu té erotické fantazie. Nehltám ty knížky jednu za druhou, ale občas, když mám náladu, tak si nějakou přečtu. Jinak jsem ale stále věrná knihám pro mladé dospělé. Jenže kdo ví, třeba časem vyměním žánr a začnu se věnovat literatuře pro dospělé. I kdyby měla být fantasy. Všechno má svá pro a proti a ne každý se ve všem najde. Kdyby se nám všem líbilo to stejné, byla by to přeci hrozná nuda.

Thomas E. Sniegoski – Konec dnů

Originální název: End of Days
Série: Padlí andělé, díl třetí
NakladatelstvíCooBoo
Počet stran: 280
Rok vydání: 2012

Nephilim porazili Mocnosti, ale od té doby se musejí pěkně otáčet. Nestvůry vylézají ze všech koutů a hrozí, že zavládne chaos a ke slovu přijde nástroj posledního soudu. Když na Zemi zavládne zlo a jen zlo, je jedinou spásou konec světa a smrt všeho živého.Aaron se snaží zhostit své role vyvoleného, i když by raději trávil čas s Vilmou a Gabrielem. Tíha zodpovědnosti a boje ho vyčerpávají a ani jeho otec mu nemůže ve všem pomoci. Dokáže se poprat s rostoucí hrozbou a zachránit svět?

Stručný děj, příběh.
Aaronpvi se svojí skupinou Nephilim se podařilo zabít zvráceného Verchiela a jeho nohsledy. Vypadá to, že by všechno zase mohlo být dobré. Jenže když Verchiel vypustil z Lucifera kus pekla, které v sobě nosí, na Zemi se začalo objevovat velké množství tisíce staletí zapomenutých příšer. Démoni chtějí získat zpět své místo ve stínech, které jim náleží. Verchiel měl záložní plán, kdyby se něco pokazilo, a tento plán se právě začíná uskutečňovat.

Thomas E. Sniegoski.

Thomas je autorem více než dvou desítek románů pro dospělé, teenagery a děti. Na motivy jeho fantasy série Padlí andělé vznikl třídílný a velmi úspěšný televizní seriál. Narodil se a vyrůstal v Massachusetts, kde dodnes žije se svou ženou LeeAnne a labradorem Mulderem. Obdivuje Stephena Kinga, rád poslouchá Stinga, jeho oblíbeným filmem je King Kong (remake i originál), ze seriálů by vybral Ztracené, a kdyby si měl zvolit nejoblíbenějšího záporného hrdinu, byl by jím Dracula. Je také autorem komiksů.
Konec světa.
Autor se v této andělské sérii pravdu s ničím nepáře. Jako by si občas liboval v tom všem zvěrstvu, které jeho postavy provádějí, ty záporné, samozřejmě. Pak se není čemu divit, že někde muslimové vyhodí do vzduchu autobus, vždyť to bylo ve jménu jejich boha. Nicméně, ve třetím díle této andělské série se už vážně schyluje k nejhoršímu, co si jenom člověk dokáže představit. A je jen otázkou času, než se nástroj ke zničení světa dostane do těch špatných rukou. Zvláštní, co taková malá věcička dokáže.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Tato série je svým způsobem velmi zvláštní. Čtenář si toho všimne především u jazyka, jakým je kniha napsána. U každé jiné by to vypadalo strašně divně a nepatřičně. K této sérii se ovšem ten zvláštní jazyk hodí. Nemůžu ale posoudit, jestli to byl záměr, nebo tak autor píše všechny své knihy, k Aaronovi a jeho příběhu to ovšem sedí. Působí to tak nějak starodávně, vznešeně. Tak, jak by měl andělský příběh (často sadistický) asi působit na čtenáře. Když opomenu těch pár chybiček, tak se mi styl knihy hrozně líbí.
Čtenář, stejně jako v předešlých dílech, nesleduje během čtení jenom dění kolem hlavního hrdiny Aarona. Jak je zvykem, dostane se na více míst a k více příběhům, které spolu na konci souvisí. Dostaneme se tedy samozřejmě k Aaronovi a jeho přátelům, pak se vydáme po stopě zkázonosného nástroje, který nesmí přijít do rukou špatným osobám a potkáme i vlkodlaka! Vyprávění je opravdu pestré a může se zdát, že trochu chaotické, ze začátku, pak to ale všechno dává smysl a čtenář pochopí, tedy, měl by.
Jak pravděpodobně víte, tak Aaronovo poslání je posílat padlé zpět do nebe. No zdá se mi, že čím víc jich poslal a čím víc si uvědomuje, že je vážně tím Vyvoleným, tím víc je namyšlený. V předchozích dílech jsem si nevšimla, že by byl tak výbušný, no, tam mu taky nikdo nechtěl přebrat holku. Situaci tedy zachraňuje labrador Gabe, který je úžasný.
Před několika málo dny jsem viděla i zmíněný seriál, který byl podle knih natočený. No, až na jména hlavních postav a pár drobností je to tak trochu jiný příběh. Proto se raději pusťte do knihy. Jistě, Paul je fešák, ale nezaručí vám ten krásný zážitek, kdy před vámi lítají písmenka jedno za druhým. Konec dnů dostává tři a půl hvězdičky, určitě se mi líbil víc, jako třeba druhá část prvního dílu, o tom žádná. Celkově je ale tato série velmi zajímavá a já jí všem vřele doporučuji. Navíc, borci na obálkách? Miliuji nadsamce!

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Doplňující obrázky: Images Google

Čtenářské hodnocení knihy:

Hex Hall

Rachel Hawkins
Počet dílů: 3
Vydáno v ČR: komplet
1* Čarodějnice z Hex Hall
Sophie Mercerová je čarodějka. Jenže její kouzla většinou skončí katastrofou a její poslední šancí je Hex Hall, elitní nápravné zařízení pro adolescenty Prodigia, tedy pro čarodějky, kouzelníky a řádku dalších bytostí. Sophie se už během prvního dne podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, zakouká se do přitažlivého kouzelníka a dostane novou spolubydlící, jedinou upírku na škole. Vedle (ne)obyčejných školních starostí bude Sophie muset čelit i zlovolné síle, která začala útočit na studenty Hecate Hall…

2* Démon z Hex Hall

Sophie Mercerová si myslela, že je čarodějka. Proto byla ostatně poslána do Hex Hall, nápravného zařízení pro delikventy Prodigia, tedy čarodějky, kouzelníky, víly a podobné bytosti. To si ale myslela ale ještě předtím, než zjistila, kdože je vlastně její otec, a že Archer Cross patří k L´Occhio di Dio, které se snaží Prodigia vyhladit z povrchu zemského – a namísto dalšího polibku mu tak musela vrazit jednu pěstí. Že je čarodějnice si myslela do chvíle, než se ukázalo, že je démon. Velká moc však sebou přináší i velká riziko, a než vystavovat nebezpečí své blízké, bude možná lepší se jí zbavit… Co ale dělat, když se ukáže, že i její nové kamarádky jsou démoni a svou sílu rozhodně neplánují použít k žádným bohulibým účelům? Do toho se o Sophii začne zajímat L´Occhio di Dio, a koho jiného za Sophií poslat než Archera. Ještě štěstí, že k němu Sophie už nic necítí. Nebo ano?

3* Bitva o Hex Hall

Na Sophii Mercerovou je toho poslední dobou moc. Jen co si zvykla na to, že je démon, a naučila se své neobyčejné schopnosti ovládat, jí je Rada zase odebrala. Archera a tátu viděla naposledy v hořícím vězení a jedinými spojenci mají být nyní Branickovy. Shodou okolností odvěcí nepřátelé Prodigia. Rodinné překvapení neberou konce a jen tak mimochodem je na spadnutí válka, v níž má hlavní úlohu sehrát právě Sophie. Na tom se shodnou všichni, ne už však na tom, na jaké straně bude Sophie stát. Jenomže bez své magie je Sophie bezbranná. Podaří se jí získat zpět kouzelné schopnosti dříve, než bude pozdě?

Zdroje: GoodReads, bux.cz

S knihou v jednu – Nespoutaná

Tentokrát se podíváme na něco z CooBoo. A to na závěrečný díl jedné andělské trilogie. Ano správně, mluvím tady o knize Nespoutaná (jak mohl již název napovědět :D). Kniha by měla vyjít za nějakých deset dní, 22. července, a já jsem na ní ohromně zvědavá. Vážně mě zajímá, jak to všechno dopadne. Tak povedenou andělskou sérii jsem dlouho nečetla.

Knižní video

Základní informace

Originální název: Boundless
Autor: Cynthia Hand
Počet stran: 344
Vydání: 22. července 2013|CooBoo
Anotace:
Clara se musela vyrovnat se znepokojujícími vizemi, se ztrátou člověka, kterého nesmírně milovala, i s bolestivým rozchodem se svou první láskou. Nepřeje se nic jiného než žít normální život, vystudovat a ujasnit si, který se dvou úžasných kluků v jejím okolí je ten pravý. Avšak další vize, a s ní spojené poslání, na sebe nenechá dlouho čekat. A je ještě děsivější a nebezpečnější než všechny předchozí. A jestliže Clara nechce obětovat svou nejlepší kamarádku i celé andělské společenství, musí se vypravit na cestu, která navždy změní její život, na cestu, která jednou pro vždy určí, kam se bude ubírat osud její i osud všech, které miluje.
Ve strhujícím finále Nadpozemské musí Clara rozhodovat o svém osudu jednou provždy.

O autorce

Cynthia vyrostla v jihovýchodním Idahu. Již od malička miluje čtení a svou první povídku napsala už v šesti letech – hned jak se naučila psát. Její učitelka na druhém stupni jí jednoho dne řekla, že se určitě stane spisovatelkou. A to se také splnilo. Nyní Cynthia dělí svůj čas mezi jižní Kalifornii, kde žije se svým manželem a synem, a jihovýchodní Idaho. Vyučuje tvůrčí psaní na Pepperdine University. (zdroj: CooBoo)

Slovo na závěr

Ano ano ano, už se to blíží, nebo bych měla spíš nadávat? To se ještě uvidí. Každopádně se této knihy nemůžu dočkat. Příběhy o Claře jsem si moc oblíbila. Navíc ty obálky, ach, srdce mi plesá. Uvítala bych, kdyby se nakladatelství rozhodlo nějakým způsobem se čtenáři podělit i o dva doprovodné příběhy, které k sérii vyšly, protože je to prostě moc dobré čtení. Hodně se mi ten příběh líbí a autorka to hezky podává. Jsem zvědavá, jak to všechno na konec dopadne a modlím se, aby to nebylo ve stylu konců od Lauren Oliver.