Ellen Schreiber – Město upírů (RC recenze)

Originální název: Vampireville
Série: Upíří polibky, díl třetí
NakladatelstvíZoner Press
Počet stran: 160
Rok vydání: 2012

Konečně se sympatická, upíry posedlá gotička Raven dočkala svého temného prince. Jejím vyvoleným je anděl noci, okouzlující upír Alexander Sterling. Jenže je tu někdo, kdo jejich lásce nepřeje. Darebák, který touží po Raven a Alexandrovi se chce pomstít. Upír s jedním okem zeleným a druhým modrým, Jagger.
Jagger přijel do Dullsville, aby bránil čest svojí rodiny a své sestry Luny. S ní totiž Alexander kdysi odmítl spojit svůj život navěky. Protože si myslí, že Raven už je upírkou a on sám ji nemůže mít, vymyslí Jagger spolu s Lunou ďábelský plán. Podaří se jim ho uskutečnit? Stvoří monstrum nebezpečné všem živým i nemrtvým? Alexander a Raven musí bojovat nejen za svou lásku, ale v jejich rukou je také osud celého města.

Stručný děj, příběh.
Ve třetím díle Upířích polibků musí hlavní hrdinka Raven předstírat, že je upírkou, aby se vyhnula problémům, které pro ni a Alexandra představuje zákeřný Jagger a jeho znovunalezená proměněná sestra Luna. Jenže ti dva mají zálusk na Trevora. Musí proto přijít na místo, kde Jagger s Lunou schovávají své rakve, aby je dostali pryč z města, že to nebude jednoduché, už musí být každému jasné.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Autorka už zase předvedla svůj skvělý (možná trochu černý a gotický) humor. Podotknout ale musím to, že v tomto díle ho nebylo až tolik, jako v předchozích. Možná to je tím, že má Raven před sebou opravdu těžkou a nebezpečnou zkoušku. Nemusíte se ale bát, že by tam chyběl. Trochu mě mrzí i to, že Raven už na první pohled nevypadá tak posedle touhou po krvežíznivých bestiích. Co naplat, každá postava se musí nějak vyvinout.
Příběh byl opět velmi hezky vymyšlen a i když je už na začátku každému jasné, jak to všechno asi dopadne, zrovna u tohoto konkrétního čtiva to myslím není až tak strašné. Navíc na čtenáře na konci čeká překvapivý okamžik, po kterém se jistě budete těšit na další díl. Snad vyjde co nejdříve.
Stejně jako předchozí díly, je i Město upírů opět nesmírně čtivé a stránky ubíhají jedna za druhou velmi rychle. V jistém ohledu to může být na škodu, protože je to skvělá, vtipná a pravděpodobně i trochu střelená upíří romance, která se neopírá o ty moderní blýskavce. Za což mimochodem autorce jistě mnoho čtenářů děkuje.
Pravděpodobně jsem ale v knize našla jistou chybu. Nejedná se o chybu autorky, ale o chybu nakladatelství. Ve všech třech doposud vydaných knihách je vždy v záhlaví uveden název série na jedné straně a na straně druhé je název toho konkrétního dílu. Tentokrát se ale nakladatelství někde bohužel zapomnělo a u Města upírů ponechalo v záhlaví Rakve lásky. Jistě, chyba se stát může, ale také může jistým způsobem zmást čtenáře. Já sama jsem občas byla na pochybách, jestli čtu správný výtisk a jestli jsem se náhodou nevrátila k tomu předchozímu.
Mimo této chyby mě na knize ale nic nezklamalo. Dostalo se mi opět trochu naivnějšího, vtipného, romantického a nebezpečného čtení, které určitě potěší každou slečnu mladšího věku. Od knihy nemusíte očekávat nic extra převratného, ale i přes to vás dokáže chytit za srdce a budete se u ní dobře bavit. Je jen škoda, že už je Raven méně praštěná, než v předchozích dílech, alespoň mně se tak zdálo. Každopádně i tak dávám Městu upírů tři hvězdičky. Pro mě je tato kniha i celá série spíše takovým oddychovým čtením, u kterého se dobře pobavím, ale o trochu mladším ročníkům ji rozhodně doporučuji.

Obrázek obálky a anotace: Zoner Press
Doplňující obrázky: Images Google

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Zoner Press.

Čtenářské hodnocení knihy:

Advertisements

Alexej Pechov – Tanec ve stínech (RC review)

Originální název: Джанга с тенями
Série: Kroniky Sialy, díl druhý
NakladatelstvíZoner Press
Počet stran: 320
Rok vydání: 2011

Mír v Siale a životy jejích obyvatel ohrožuje mocný a nelítostný čaroděj a jediné, co ho může zastavit, je Duhový roh. Tento artefakt z dávných dob nabitý nesmírnou magickou silou se nachází ukrytý ve strašidelném Paláci kostí. Dostat se k němu přes všechna možná i nemožná ochranná opatření ale není vůbec snadné. Jedinou nadějí je artefakt ukrást. A tak si král a Řád mágů najmou chytrého a světem protřelého chmatáka Harolda Stína.
Harold se spolu se svým podivným doprovodem čítajícím elfskou princeznu, věčně rozhádanou dvojici gnóma a trpaslíka, zeleného gobliního šaška a bandu několika dalších královských bojovníků vydává na cestu a doslova na každém kroku dává svou kůži všanc. Jenže zakázka je zakázka a jednou dané slovo nemůže vzít slušný zloděj zpět.
Ve druhém díle trilogie Kroniky Sialy navazuje Alexej Pechov na zábavný a dobrodružný příběh Tuláka ve stínech. V Tanci ve stínech však staví Haroldovi do cesty snad ještě víc překážek a nepřátel. Zároveň mu ale dává poznat i hodnotu opravdového přátelství. Harold není typický hrdina velkých slov nebo okázalých skutků, ale nebezpečí se nebojí a odhodlaně a s vervou bojuje.

Stručný děj, příběh.
Pokračuje výprava zloděje Harolda a jeho družiny za magickým artefaktem, Duhovým rohem. Putování je dostalo až do města Rannengu, kde na ně čekají mnohá dobrodružství a hlavně nebezpečí. Když Haroldově družině někdo ukradne Klíč, který má pomoci otevřít bránu Paláce kostí, začíná nebezpečná záchranná výprava. Není už více jisté, kdo je přítel, a kdo nepřítel.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Po přečtení prvního dílu jsem již nebyla tak nedočkavá na druhý, protože jsem věděla, že čtenáře čeká ještě díl třetí, tudíž je jasné, že ve druhém se ještě do Paláce nedostanou. Takže jsem si prostě jenom užívala jejích všemožná, místy celkem vtipná, ale i nebezpečná dobrodružství. A že je v tomto díle potkalo nebezpečí docela hodně! Přiznám se, že jsem místy trnula strachy, jestli z toho všichni vyváznou nebo ne.
Tento díl mi, co se dobrodružství a nebezpečí týče, přišel více zajímavější. Hrdinové už jsou „otrkaní“ (až na Kli-Kliho, ten je stále svůj) a celkově je s nimi větší zábava. Člověk se o ně ale i více bojí a jistá zrada nejednoho čtenáře určitě překvapí.
Co se stylu knihy týče, není to zrovna něco, co by čtenář přelouskal za odpoledne. Je to takové náročnější fantasy, které se musí číst pomaleji, aby nikomu nic neuniklo. Já sama jsem knihu četla asi něco okolo týdne a pořád si nejsem zcela jistá některými souvislostmi a navíc se mi ještě trochu plete, kdo je vlastně kdo. Když Tulák vypráví a použije normální jména lidí ze své výpravy, tak to vím, ale jakmile použil jiná jejich jména, tak jsem byla v koncích. Osobně bych zůstala u jednoho jména a možná ještě přezdívky, pak se to může zdát trochu matoucí. Každopádně po několika více stránkách se do toho už čtenář dostane.
Díl jako takový se mi určitě líbil o trošku více, než díl první. Jak jsem již zmínila, bylo tam více dobrodružství, ale také více nečekaných zvratů a ztrát. Navíc to v některých momentech opravdu vypadalo, že už se žádná další výprava konat nebude, bylo to zkrátka napínavé. Pechov nám to zase ozvláštnil a rozveselil goblinem Kli-Klim, který je sice královský šašek, ale i děti, co se dívají na pohádky vědí, že jsou šašci velmi moudrá stvoření. Ale většinou, když Kli-Kli přišel na scénu, musela jsem se usmívat.
Tato série je jedna z mála putovních fantasy, která se mi zalíbila. I když je trochu náročnější na čtení. Jistou vadou také mohou být poměrně dlouhé kapitoly, to může nějakého zhýčkaného čtenáře odradit, ale kdo chce prožít kvalitní zážitek, tak určitě dočte až do konce.
I když se mi kniha jako taková líbila o trochu více než předchozí, tak zůstávám u stejného hodnocení. Zatím to na pět hvězdiček není, „jen“ na čtyři hvězdičky. Doufám ale, že se Harold v posledním díle ukáže a všem nám vytře zrak. Také bych chtěla říci, že mi celkem chybí v knize mapka. Protože se mi pak hůře orientuje celým Haroldovým světem. To je věc, která je pro takovéto fantasy hodně důležitá, pomůže čtenáři se zorientovat a představit si, jak vlastně svět jeho hrdiny vypadá. Každopádně v ničem jiném mě kniha ani tolik nezklamala, dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Pokračování dobře rozjetého fantasy, které je nebezpečné, zábavné, dobrodružné a napínavé. Možná trochu složitější na čtení, ale rozhodně se to dá zvládnout.

Obrázek obálky a anotace: Zoner Press
Doplňující obrázky: Deviantart

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Zoner Press.

Čtenářské hodnocení knihy:

Ellen Schreiber – Počátek (RC review)

Autor: Ellen Schreiber
Originální název: Vampire Kisses: The Beginning
Série: Upíří polibky
Nakladatelství: Zoner Press
Počet stran: 160
Rok vydání: 2011

Může se sen o lásce k upírovi stát skutečností?
Šestnáctiletá Raven se odmalička touží stát upírkou. Žije v malém městečku jménem Dullsville a nemá to právě lehké – nerozumí si příliš se spolužáky, kamarádí se pouze s farmářskou dívkou Becky a pochopení nenachází ani u svých rodičů. Hodně času tráví na hřbitově a okouzleně pozoruje staré strašidelné sídlo na kraji jejich městečka.
K Raveninu velkému překvapení a vzrušení se jednoho dne nastěhuje do starého sídla nová rodina, Sterlingovi. Vypadají poněkud zvláštně a brzy začnou kolovat zvěsti, že Sterlingovi jsou upíři. Zda je tomu skutečně tak, se rozhodne nadšená Raven zjistit. Seznámí se s mladým a okouzlujícím Alexandrem Sterlingem… a přeskočí mezi nimi jiskra. Je však Alexander skutečně upír? A pokud ano, bude schopen Raven proměnit?
Autorka románu Ellen Schreiber mistrně spojila romantiku s humorem a vytvořila tak příběh,který si získá srdce každé dospívající dívky.
Podle její předlohy také vznikla a v našem nakladavatelství vyšla úspěšná trilogie Upíří polibky – Pokrevní příbuzní, kterou si zamilovali mnozí příznivci mangy i upírů.

Recenze je bez spoilerů!

Tuto knihu jsem objevila u Kath a přečetla si na ní recenzi a začala se mi celkem zamlouvat. Za její přečtení rozhodně nelituji a doufám v další díly.

Stručný děj.

we♥it

Hlavní hrdinka knihy Raven žije v nudném, naprosto nezáživném městě jménem Dullsville, kde se neděje nic, co by jí dokázalo nějak zaujmout. Jedinou její oblíbenou věcí ve městě je staré gotické sídlo nahoře na kopci, které je už léta neobydlené. Raven je tak trochu outsider, má jen jedinou kamarádku, kterou jako jediná ze školy nešikanuje. Neustále je vystavována různým narážkám na svůj vzhled, ale všechno bere s nadhledem. Sny se ale stávají skutečností a do sídla na kopci se stěhuje velmi záhadná rodina. Každý ve městě si o nich šušká, že to jsou upíři. Raven, která je upíry naprosto posedlá a sama se chce jedním stát, je rozhodnutá tomu všemu přijít na kloub. Seznámí se s tajemným Alexandrem, který žije v sídle a ven vychází jen za tmy. Prožívají spolu svůj gotický vztah, který se jim snaží neustále narušit Ravenin spolužák Trevor. Ale jak se říká, na každou svini se vaří voda. Když už se Raven blíží k odhalení tajemství záhadné rodiny Sterlingů, sídlo je prázdné.

Postavy.
we♥it

Hlavní hrdinka Raven je gotička v pravém slova smyslu. Černé oblečení, těžké vojenské boty, vlasy obarvené na černo a černá rtěnka. Naprosto se odlišuje od všech obyvatel Dullsvillu. O jejím vzhledu může také hodně vypovídat její jméno, Raven – Krkavec. Její vášní jsou hlavně upíři a jejím snem je stát se jedním z nich. Všichni ve škole, kromě Becky, se jí za to smějí, ale ona to bere s nadhledem a vždy se vytáhne s nějakou hláškou, kterou každého dokáže utřít. I otravného spolužáka Trevora. Ravenina jediná kamarádka Becky je typická farmářská dívka, které se většina snobů posmívá. Narozdíl od Raven se ale většinou div nesloží, když se jí někdo posmívá a Raven se jí musí zastat.
Většina lidí si o Raven myslí, že je divná, ale jediný spolužák jí tak nějak viditelně šikanuje svými urážkami. Trevor je syn bohatého podnikatele, který vlastní většinu pozemků ve městě. Trevor je červ, který se kolem Raven neustále svíjí a snaží se jí ponížit. Je naprosto bezpáteřní a nebojí se využít Raveniny nejlepší kamarádky, jen aby se jí pomstil.

we♥it

Rodina Sterlingů, která se přistěhovala do sídla, se stala ve městě velkou událostí. Každý si o nich špitá různé věci a nazývají je upíry. V knize se ale seznámíme jen s komorníkem a Alexandrem, sedmnáctiletým gotickým klukem, který jakoby vypadl z Raveniných snů. A ona vypadla z jeho snů. Alexandr je takový typický, tak trochu, emo snílek, který se poflakuje na hřbitově. Do Raven se zamiluje tak nějak hned na první pohled, jenže pravděpodobně skrývá nějaké tajemství a jestli má dojít k jeho odhalení, tak raději zmizí z povrchu zemského. Možná do netopýřího těla, kdo ví?
Každopádně Raven ví, že Alexandr je její pravá láska a nehodlá se ho jen tak lehce vzdát, jenže o tom si můžeme nechat zdát až do dalšího dílu.

Pocity a dojmy.

V knize jsem se mohla setkat zase s tak trochu jiným typem upírů, nebo možná spíš představě o upírech. Tihle se bojí česneku, nejsou vidět v zrcadle a vozí si sebou zeminu ze své rodné země, ale v rakvích pravděpodobně nespí.
Díky Raven jsem poznala, že gotičky nejsou věčně zahloubané, smutné a sebevražedné holky. Právě naopak, Raven je veselá, nebojácná, neustále se tasí s nějakou poznámkou, která rozesměje. Je prostě svým způsobem zvláštní – vždyť kdo by si vzal na halloween kostým růžové tenistky. Pravděpodobně bych se jí bála, kdybych jí v černé rtěnce potkala, ale nesuďme knihu podle obalu.
Hodnocení.
Knihu jsem, jak je u mě obvykle zvykem, přečetla zase jedním dechem. Ono to vlastně ani jinak číst nešlo. Vždycky jsem čekala, co Raven v další kapitole provede a čím mě zase pobaví. Kniha se mi líbila hlavně kvůli humoru, tím byla doslova protkána. Musela jsem se hlídat, abych se někdy nezasmála nahlas. Posedlost upíry byla možná až trošičku přehnaná, ale co by se od takové dívky dalo čekat. Rozhodně je to kniha, která stojí za přečtení o chladných letních dnech (ano chladných, protože tohle léto je vážně zima). Nakonec musím říct, že se mi kniha líbila a jsem napnutá na další díl.


Obrázek obálky: images.google.com

Anotace: Zoner Press
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Zoner Press.