Ursula Poznanski – Erebos: Hra, která zabíjí! (RC review)

Autor: Ursula Poznanski
Originální název: Erebos
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 320
Rok vydání: 2011

Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Pokud poslouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?
Místy se mohou vyskytovat drobné spoilery!

Stručný děj.
Na jedné londýnské škole dostávají vybraní studenti od jiných studentů hranaté balíčky, na kteréch je záhadná a až přehnaně inteligentní hra s názvem Erebos. Nickovi se také dostane do rukou a téměř okamžitě ho pohltí. Jako temný elf Sarius plní různé úkoly a pouští se do napínavých bitev v prostředí Erebosu. Posel mu ale zadává úkoly i mimo Erebos, v jeho světě, v Londýně. Jenže jeden úkol je tak těžký, že ho Nick nedokáže splnit a je z Erebosu vyřazen. V tom okamžiku začíná jeho pátrací akce. S pomocí přátel se snaží zjistit, co vlastně Erebos chce a jak to, že je tak inteligentní. Jenže poznání může být až smrtelné.

Postavy.

Hlavní postavou je Nick Dunmore, který navštěvuje londýnskou školu. Má svoje koníčky, kamarády, tajné lásky, ale ze všeho nejvíc ho zajímá, co to po škole koluje za podivné hranaté balíčky. Nicka bych přirovnala k takovému koumákovi, protože se snažil přijít všemu na kloub a samozřejmě také podlehl kouzlu Erebosu. Nejprve si hraní samozřejmě užíval a byl ještě jakžtakž normální, ale pak už po něm hra chtěla víc a víc úkolů, nebo spíše horší a horší. Jenže Nick je moralista a tak si ho Erebos zprotiví. I na něj dopadne moc Erebosu a stane se z něj “závislák”, jenže mi přišel trochu ukecaný a snažil se s ostatními hráči mluvit, ale ti ho odbíjeli. V Erebosu si vytvořil postavu Sariuse – temného elfa. Sarius byl vlastně takové druhé Nickovo já, to co nemohl být ve skutečnosti, čím by si přál být.
Zaujala mě postava Victora, který se objevil až několik kapitol před koncem knihy. Když se u něj scházela “záchranná výprava” tak jsem si připadala jak v nějakém doupěti drogových dealerů, nevím proč, ale prostě mi to tak přišlo. Samozřejmě to žádný dealer nebyl, ale jen mi tak připadal. Victor je prostě koumák a představovala jsem si ho jako obtloustlého staršího pána (přitom mu bylo kolem dvaceti). V tom je kouzlo knih, každého si představujeme podle sebe a nikdo nám to nemůže upírat. Snažil se přijít Erebosu na kloub a využíval k tomu svoje rozsáhlé vědomosti a přitom to nebyl žádný chytrák, mohla bych spíš použít slovo vejtaha, ale prostě normální kluk. V Erebosu jsem si ho ze všech postav oblíbila prostě asi nejvíc, přišel mi správný a tak nějak tam prostě patřil.
Další je dívka Emily, ze začátku knihy jsem jí vůbec nemohla přijít na chuť, i když Nick by jí na chuť přišel určitě rád. Ze všech sil se snažila z ostatních vypáčit, co to vlastně dostávají za balíčky a přišla mi jako stalker a chytrolínka, možná torchu jako Hermiona. Ale po její změně názoru na hru jsem si jí oblíbila už trochu víc a jsem ráda, že to nebyla žádná “ledová královna”.
Postavu dívky Brynne jsem si ze všech oblíbila asi nejméně. Přišla mi taková hodně lehká a hodně upovídaná. Jenže samozřejmě i na ní se dostalo kouzlo Erebosu. Člověk si s ní jednou vyjde na rande a už jsem manželé, tomu jsem se musela v knize v duchu zasmát.
we♥it
Jako poslední zmíním postavu Posla, který účinkuje v Erebosu. Z něj mi šel opravdu mráz po zádech a představovala jsem si ho jako malého, odporného skřeta v kápi se žlutýma očima, brr. Nechápala jsem, jak mohl všechno o všech vědět a vůbec byl až mrazivě geniální. Jako kdyby všem četl myšlenky.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Přiznávám se, že na Erebos jsem se hodně těšila, aniž bych vlastně předem věděla proč. Jasně, anotace je hodně zajímavá a dokáže zaujmout. Navíc ta obálka – brr, ta je prostě úžasná! Do čtení jsem se pustila bez nějakého většího strachu a kniha mě dokázala okamžitě pohltit. Co je to za tajemný balíček a proč si lidé mezi sebou na chodbách najednou šuškají. Chtěla jsem být toho součástí. Nejvíce mě mrazilo z toho, jak posel vždycky všechno věděl a krutě za to dokázal potrestat, ale na druhou stranu, když jste splnili jeho úkoly, ať už v realitě či v Erebosu, bohatě se vám odměnil a mohli jste se stát jeho oblíbenci. Vždycky jsem se v mysli za Nicka otáčela, jestli ho vlastně někdo nesleduje.
Do popisování hry jsem se díky Ursule skvěle vžila, všechno to bylo tak realistické a dokázala jsem si to krásně vytvořit v hlavě a hrát spolu s ostatními hráči. Knížka mě donutila tápat nad otázkami, které jsou obsaženy v anotaci. Kdo nebo co je vlastně Erebos a co chce od hráčů. Jak může hra znát svět mimo Erebos a zadávat úkoly v prostředí Londýna, no prostě jsem to docela nechápala a to mě na tom hodně fascinovalo. Také se v knize často objevovaly náznaky na řeckou mytologii. Bylo by sice hodně přehnané, kdyby za tím vším byla nějaká vyšší moc, ale zase by to bylo docela zajímavé. Nakonec to Ursula vyřešila ještě zajímavější a napínavější cestou.
Images google

Kniha se mi četla výborně, to musím uznat, jak jistě víte, nemám nijak v lásce dlouhé odstavce bez náznaku dialogových uvozovek, tady se to nestávalo téměř nikdy. Snad jen když byla popisována hra, ale to se mi líbilo, jak jsem zmínila výše. Jinak to bylo, podle mého, hezky napsané a myslím, že si to užije čtenář v každém věku. Erebos mě totálně pohltil a kdyby nezadával tak “divné” úkoly, tak bych si ho klidně i pořídila domů, pokud by mi teda někdo dal ten tajemný balíček o kterém se nesmí mluvit.

Jediné co mi na knize tak nějak uniklo byl vztah mezi Nickem a Emily. Nepochopila jsem, jak se to u nich mohlo takhle vyklubat. Jednou nic a najednou BUM. Ale tak to pravděpodobně bude jenom malé nedorozumění, nebo mi zase něco uniklo :D. Každopádně si myslím, že nikdo nebude proti, když téhle úžasné novince udělím plných pět hvězdiček a ani přitom nebudu mít špatné svědomí. Mě ta kniha prostě a jednoduše zaujala a dokázala jsem jí zhltnout během několika hodin (když nepočítám prodlevy nějakých těch dnů, tak to dá dohromady zhruba tak tři a půl hodinky :)).

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy děkuji nakladatelství FRAGMENT.