Ted Dekker – Sběratel nevěst (RC review)

Autor: Ted Dekker
Originální název: The Bride Collector
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 408
Rok vydání: 2011

Brutální psychopat si pořizuje sbírku mladých dívek. Bohužel mrtvých… Sériový vrah, lidská zrůda, si umanul zabíjet krásné mladé ženy z Denveru a okolí. Unáší je z jejich domovů, aby je posléze v odlehlých stodolách nechal vykrvácet k smrti. A zanechává u nich vzkazy, které zdánlivě nedávají smysl. Agenta Brada Rainese a psycholožku Nikki Holdenovou ale zavedou k jistým svérázným lidem, kteří pomohou s luštěním podivných šifer a dovedou je až ke zvrhlému zabijákovi. Ten se opravdu neštítí ničeho. Jeho zavilá „jízda za smrtí“ se stupňuje a mrtvých „nevěst“ přibývá – až do závěrečné kapitoly, kdy jsou po nervy drásajícím finále konečně zodpovězeny všechny otázky – i ty nevyřčené…

Recenze může obsahovat drobné spoilery!

Stručný děj, příběh.
Sběratel nevěst zabil již pět žen do své sbírky a agent FBI Brad Raines to nemůže nechat jen tak. Všechny mrtvé dívky jsou nalezeny v nějaké opuštěné stodole, kde jsou přilepeny na zeď a na první pohled není vidět nějaké násilí. Vrah je totiž nechává vykrvácet z děr, které jim vrtačkou vyvrtal na patách. Dívky tak pořád vypadají dokonale, jako andělé.
Brad s Nikky se vydávají do střediska, kde se setkají se spoustou zajímavých jedinců, kteří jsou nadáni obrovskou inteligencí, ale pro život v normálním světě mezi lidmi jsou si nebezpeční. Snaží se pomocí vzkazů, které nechává nesmírně inteligentní vrah zalepené v patách některých dívek, vypátrat o co mu vlastně jde. Když to ale začne být až moc osobní, může jít o život i samotnému Bradovi.

Postavy.

Brad Raines je agent FBI, který na povrch působí jako typ dokonalého muže. Stará se o sebe a dalo by se říct, že je to puntičkář, který chce mít všechno, jak doma, tak v kanceláři, uklizené, doslova bez sebemenšího smítka prachu. Uvnitř se ale potýká s jistým traumatem, které ho postihlo již před několika lety, kdy se zabila jeho přítelkyně, se kterou se měl oženit. Od té doby začal být hodně uzavřený a hodně si vybíral. Samozřejmě je to nesmírně inteligentní člověk, který se ale musí v této chvíli potýkat s ještě inteligentnějším a zvrhlejším maniakem. Bradovo konečné rozhodnutí (ohledně žen) mě hodně překvapilo, myslela jsem si o něm, že má vyšší nároky, ne že se spokojí s podprůměrem. Každopádně láska dokáže své.
Další postavou je Quinton, ten se rozhodně nestal mou oblíbenou postavou a nebude žádným tajemstvím, když vám řeknu, že on je ten “slavný” Sběratel nevěst. Na první pohled by nebylo rozhodně poznat, že se jedná o takového vrahouna. To by člověk řekl spíš o nějakém bezdomovci na karláku. Ne, Quinton to je typ muže, který o sebe pečuje a bezmezně se miluje. Hlavou se mu ovšem honí různé myšlenky. Slepě věří, že vše, co dělá, je pro Boha. Že Bůh mu dává za úkol posílat mu do nebe dokonalé nevěsty, ty nejkrásnější ze všech. On prostě činí z vůle Boží. Takové zvrácené jediné, co bych mu připsala k dobru je to, že nevěstám ty paty umrtví, aby nebyla cítit žádná bolest, to je opravdu to jediné. Jinak jde o zvráceného, ale na druhou stranu nesmírně dokonalého člověka, kterého poznamenalo to, že byl jednou v životě odmítnut ženou, od té doby se jeho životní poslání docela radikálně změnilo.
we♥it
Zmiňovala jsem také vyjímečné jedince ze střediska pro ty inteligentnější z nás. Konkrétně se jedná o Roudyho, Paradise Andreu a Casse. Všichni trpí nějakou fóbií, která je udržuje za zdmi střediska, protože by si mohli být nebezpeční a něco by se jim tam venku mohlo přihodit. Když si člověk odmyslí všechny ty jejích psychózy a schizofrenie, jedná se o nesmírně inteligentní lidi, kteří i na nepopsaném listu najdou nějakou záhadu. Tito lidé podle mě celou knihu perfektně doplňovali a hrozně ráda jsem četla ty pasáže, kde se objevovali a mohla jsem se tak vžít do jejich myšlenkových pochodů a všeho co takhle inteligentní lidé cítí a vnímají.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Na další knihu od Teda Dekkera jsem se hodně těšila a rozhodně musím říct, že mě po Dcerách Lamače kostí ani trochu nezklamala. Objevovalo se tam přesně to, co jsem očekávala a co se mi líbilo. Dekker musí být sám o sobě také maniak, když dokáže ve své mysli vytvořit něco, jako je Sběratel nevěst. Kdykoliv jsem se dostala k nějakým pasážím, kdy vrtal paty, doslova jsem cítila, jak mi do nohou ta vrtačka proniká. Číst něco takového, to je opravdu hodně silný zážitek. Jemu se to prostě povedlo, stejně jako u výše zmíněné knihy, já mu to prostě věřím a věřím i tomu, že není tak docela normální.
we♥it
Kniha byla, nebo spíš Sběratel, opět hodně nábožensky založený. Já osobně nemám ráda, když mi někdo v nějaké knize nutí víru, ke které sama neinklinuji (ne že bych byla věřící), prostě se mi to nelíbí. Tím ovšem neříkám, že Dekker tady nutí k nějaké víře, on vírou vysvětluje ty činy, které se zde páchají, stejně jako u Dcer Lamače kostí, je i tady vrah nějaký ortodoxně věřící šílenec, který má za to, že mu všechno projde, když řekne “Odpuť mi, že jsem zhřešil”. Poukázal, podle mého, na to, jak víra dokáže člověka strašným způsobem zfanaztizovat, udělá všechno pro Boha, i když by přitom měl zabít, přitom pravděpodobně ani nezná desatero.
I když jsou případy v Dekkerových knihách tak hrůzné a naprosto ohavné, oblíbila jsem si styl jeho psaní, jak se snaží rozebrat to vrahovo nitro, zjistit, proč to všechno dělé a vyvést ho v omyl. To, že jsem tuto knihu četla trochu déle ovšem neznamená, že se mi vůbec nezalíbila, v tom figurovali jiné věci, které mě ovlivnili. Kniha je to podle mého názoru hodně dobré a zaslouží si celkem čtyři hvězdičky. Našla jsem tam i trochu nesrovnalostí (které jsem si samozřejmě zapomněla poznamenat), ale nemyslím si, že čtyři hvězdičky jsou tak špatné hodnocení. Také se mi nelíbilo, jak Dekker naložil s jednou mojí docela oblíbenou postavou, za to mu také dávám hodnocení dolů. Vím, že to není na mě, jak autor naloží s postavou, ale nějaké momenty nenechají člověka jen tak chladného a nějaké osudy se ho prostě dotknou.
Knihu doporučuji všem, co mají rádi nějaké to napětí, rádi by nahlédli do psychologie geniálních vrahů, kteří si myslí, že činí dobro. Těm, co mají rádi trošku delší odstavce bez dialogů, kde se hrdina potýká s otázkou: mám nemám, co by se stalo, kdybych neudělal, apod. Já osobně nemám ráda dlouhé odstavce, ale u Dekkerových knih mi to ani trochu nevadí, protože i tak se tam tak nějak něco neustále děje a je co sledovat, o čem přemýšlet.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy děkuji nakladatelství Metafora.

Ted Dekker – Dcery Lamače kostí (RC review)

Autor: Ted Dekker
Originální název: BoneMan’s Daughters
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 416
Rok vydání: 2010

Dokázali byste umučit nevinného, abyste zachránili před smrtí vlastní dítě? Říkají mu Lamač kostí. Je posedlý touhou mít dokonalou dceru, a protože žádná zatím nedokázala jeho nároky splnit, už sedm dívek odsoudil k smrti s polámanými kostmi. Ryan Evans, důstojník zpravodajské služby, si s bolestí uvědomuje, že své dceři Bethany zřejmě nikdy nebude dobrým otcem. Osudy obou mužů se protnou ve chvíli, kdy si Lamač kostí vyhlédne další oběť: Bethany. Ryanův život se změní v noční můru. FBI totiž dojde k názoru, že Lamačem by mohl být on sám. Bestie v lidském těle rozehrává svou zvrácenou hru a láme nejen kosti, ale i lidská srdce…

Recenze je bez spoilerů!

Stručný děj.
Kapitán Ryan byl zajat v poušti a donucen dívat se na velmi krutou smrt mladých lidí. Otřáslo to jím tak, až ho armáda poslala domů. Jenže v Austinu se děje ještě hrůznější věc, vypadá to, že si Lamač kostí znovu našel další oběť – Ryanovu krásnou dceru Bethany. Jediný, kdo jí může zachránit je právě Ryan, protože jeho si Lamač kostí vybral a dal mu šanci na nápravu. Kapitán se tak pouští do velmi nebezpečné hry a za sebou má FBI, která ho chce za každou cenu polapit. Jenže když neuspěje, tak jeho dcera zemře.

Postavy.

Ryan Evans se muž, který si za svůj život dost protrpěl a také viděl umírat nesčetné množství lidí, ne sice osobně, ale s vedlejšími obětmi se musí ve válce počítat. Svojí rodině se ale moc nevěnuje a do určité doby, do největšího zlomu v jeho životě, mu to ani tolik nevadí. Záviděla jsem mu jeho dokonale chladnou logiku a čistou mysl, kterou se snažil zachovat si v jakékoliv situaci. Jenže jsou věci, které by s čistou myslí nedokázal ani sebevětší necita. Lamač kostí před něj postavil obzvláště složitý úkol. Pronásledován FBI se musí Ryan rozhodnout, jestli zpřeláme kosti nevinnému, jen aby zachránil život vlastní dcery.
Celine, Ryanova manželka, mi přišla jako naprostý ignorant. Já, kdykoliv se objevila v nějaké kapitole, tak jsem měla chuť zakroutit jí krkem. Nemám ráda typ žen, jako je ona. Nejradši by svalila vinu na všechny kolem sebe, jen aby nepadla na ní. Opravdu mi bylo špatně z toho, jak se chovala k Ryanovi. Ano, opustil je kvůli práci u námořnictva, ale přesto. Nesnažila se ho ani vyslechnout, prostě nic. Udělala za ním jednu velkou tlustou čáru.

we♥it

Nejdůležitější a také nejzvrácenější postavou celé knihy je sám Lamač kostí, který se nazývá také Satanem. Všechny kapitoly s ním jsem se jen třásla odporem, jak se může taková bytost, takové monstrum, vůbec narodit. Jak se může někomu podařit tohle zplodit. Jen jsem nevěřícně kroutila hlavou nad jeho posedlostí samosebou. Jeho posedlostí mít dokonalou dceru, která bude stejně krásná jako on a bude ho milovat jako dcera miluje otce. Nad tím mi opravdu zůstal rozum stát. Jenže problém je v tom, že většina takovýchto lidí je vysoce inteligentní a nedají se většinou dopadnout, takže ve svých zrůdnostech mohou pokračovat do nekonečna. Lamač mi přišel absolutně slizský, odporný a úchylný, kdybych takového člověka někdy potkala, tak rozhodně beru nohy na ramena.
Nejsympatičtější pro mě byla agenta FBI Ricki. Ta dokázala soucítit s člověk a ne ho hned odsuzovat jako ostatní. Je to postava s dobrým srdcem, která se snažila Ryana očistit a porozumět mu, jak to nikdo jiný nedokázal.

Pocity, dojmy a hodnocení.
Tahle kniha mě zaujala především kvůli velmi zajímavé anotaci. Kriminálně-thrillerové knihy většinou nejsou můj “cup of tea”, ale tahle kniha se mi opravdu zalíbila. Bála jsem se, že po přečtení Vasalisova paradoxu tenhle typ knih zavrhnu, ale tohle bylo něco naprosto jiného, dokázalo mě to zaujmout a pohltit. Nemám nijak v lásce sáhodlouhé odstavce, ale v této knize nešlo o nějaké rozhovory, samozřejmě se tam objevovaly, ale tady šlo především o lidské nitro, o duši člověka. Se zatajeným dechem jsem přemítala, jak daleko je člověk schopen zajít a jak tenká může být hranice mezi “dobrem a zlem”, mezi tím správným a špatným.
we♥it

Kniha je správně úvahová, donutí člověka zamyslet se. Hodně se zde také objevuje přirovnávání člověka k Bohu, autor je pravděpodobně věřící, protože často nějaké skutky přirovnával k Pánu. Nijak mi to nevadilo, protože jak by se v určité situaci zachoval Bůh? A proč nezasahuje tam, kde se dějí zvěrstva podobná těm v knize.

Je to kniha plná myšlenek, zhodnocování situace, vymýšlení různých plánů a náhlého jednání, kterému je člověk za určitých podmínek vystaven. Dokázali byste zpřelámat kosti nevinnému člověku, jen abyste zachránili vlastní dítě? Je to nepředstavitelné, vůbec nad tím uvažovat. Člověk nikdy přesně neřekne, jak by se zachoval, dokud ho nepostihne takové peklo.
Kniha se mi líbila, nutila mě se pořádně zamyslet, v duchu řvát na chování některých postav. Rozhodně si zaslouží čtyři krásné hvězdičky.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Metafora.