Susan Hill – Žena v černém (RC review)

Originální název: The Woman in Black
NakladatelstvíMetafora
Počet stran: 144
Rok vydání: 2012

Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají. Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit. Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes? To nejlepší, co bychom mohli očekávat do viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky. Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte? Nyní také stejnojmenný film s Danielem Radcliffem v hlavní roli!

Stručný děj, příběh.
Mladý právník Arthur Kipps dostal za úkol vyřešit pozůstalost zemřelé paní Drablowové. Z toho důvodu odjíždí do malého městečka zvaného Crythin Gifford. Není zde uvítán zrovna s nadšením a nechápe místní šeptandu a strach lidí. Musí začít vyřizovat svoje pracovní záležitosti a proto se odebírá do domu u Úhořího močálu, kde ho ovšem sužuje přízrak Ženy v černém.
Snaží se přijít na kloub tomu, proč se mu žena zjevuje a proč v některé večery slýchá od močálů bryčku, která se propadá do hlubin a voda se za ní pomalu zavírá. Co byla vlastně podivná paní Drablowová zač? Přežije Arthur a vyřeší záhadu Ženy v černém?

Fear factor.

Většinou to začíná všechno stejně. Nějaký mladý člověk (nebo skupina) se dostanou do podivného prostředí a musí přežívat v podivném strašidelném domě, kde se za dobu jeho stání mohli stát všelijaké věci. Přesně takhle to má i právní Arthur, který zde řeší pracovní záležitosti.
Většinou se doporučuje přečíst si takový příběh v noci, nejlépe během bouřky, aby to ve čtenáři dokázalo vyvolat ten správný efekt. Jenže já jsem bohužel strašpytel od přírody a proto jsem knihu četla více méně přes den. Během čtení jsem se proto ani tolik nebála (plus pro mě), horší to ovšem bylo po dočtení knihy, kdy jsem musela být doma potmě a naslouchat různým zvukům. Opravdu jsem se bála okamžiku, kdy uslyším vrzat houpací křeslo. V tomto ohledu to na mě vážně zapůsobilo a trošku jsem se bála. Ne že by mi z toho přímo mrazilo v zádech, ale bála jsem se. Večer by to vypadalo rozhodně jinak.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Vzhledem k tomu, že se jedná o tak tenoučkou knihu, by jí čtenář mohl mít celkem rychle přečtenou (pokud se s každou větou neohlíží přes rameno). Když jsem knihu četla ve vlaku cestou ze školy, říkala jsem si, teď se konečně začnu bát, nerušit, ale v tu chvíli byl opak pravdou, jak jsem zmínila výše, kniha na mě dopadla až den poté ráno. Znáte takový ten pocit, kdy se musíte pořád ohlížet a nečekaně se vám začnou potit ruce. Ještě když ráno vstáváte v pět hodin za tmy a jste v bytě bez jediné živé dušičky. V tu chvíli jsem si všude možně představovala různé přízraky a ten mráz mi po zádech opravdu začal běhat.
Líbilo se mi, jak byl celý ten záludný snad nikdy nekončící kruh nehod v močále s duchy vyřešen a jak se to všechno vysvětlilo. Nenastal snad žádný okamžik, kdy bych něčemu neporozuměla. Zdá se, že když už si člověk myslí, že je konečně po všem, a oddechne si, za chvilku se z rodinného výletu může stát noční můra. To je typický znak amerických hororů, praštíte týpka palicí a on se složí, položíte palici a založíte ruce v bok, za chvilku na vás vybafne a teprve potom se ho doopravdy zbavíte. Vážně, vypozorovala jsem to na nejednom filmu. Jenže co se týče Ženy v černém, tak to nedopadlo zas až tak dobře a v jistou chvíli mi bylo Arthura opravdu líto. Po tom všem, co si v domě u Úhořího močálu si opravdu nezasloužil, aby ho potkalo něco tak strašlivého, když si myslel, že je všemu konečně konec.
Ihned po dočtení jsem knize dala jenom tři hvězdičky, ale pak jsem zažila to podivné ráno a řekla si, že lepší bude dát čtyři hvězdičky, které si kniha podle mého rozhodně zaslouží, ještě když si pod Arthurem představíte Daniela. Většinou duchařinu nevyhledávám, ale tohle byl příběh, který se mi zalíbil a neváhám ho doporučit dál.
Myslím že od 22. února běží v kinech i stejnojmenný film, na který nevím jestli se podívám, ale rozhodně stojí za to, to zvážit.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: CSFD

Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy velmi děkuji nakladatelství Metafora.

Čtenářské hodnocení knihy: