Sarah Dessen – Poslouchej! (RC review)

Originální název: Just Listen
NakladatelstvíCooBoo
Počet stran: 336
Rok vydání: 2012

Ještě vloni byla Annabel holka, co má úplně všechno – nebo aspoň tuhle roli hrála v televizní reklamě na Obchodní dům Kopf. Letos nemá nic. Nejlepší kamarádka Sophie ji opustila, rodinné štěstí ničí anorexie starší sestry a ve školní jídelně si není ke komu přisednout. Dokud nepotká Owena Armstronga. Vysoký, výrazný a hudbou posedlý Owen je polepšený mizera odhodlaný říkat lidem pravdu. Možná by Owen mohl Annabel pomoct vyrovnat se s tím, co se jí přihodilo tu noc, kdy se Sophií přestaly být kamarádky.

Stručný děj, příběh.
Annabel měla vždy všechno, po čem mladá dívka touží. Kamarádky, skvěle našlápnutou kariéru v modelingu a spoustu dalšího. V jistý okamžik se ale všechno změnilo. Nyní už není žádná Sophie, se kterou by se mohla promenádovat po škole. Všichni si na ní ukazují a nemá nikoho, komu by se v těžkých chvílích mohla svěřit. Rodinná idylka je také jen na oko kolemjdoucím. Tento školní rok jen posedává na zídce a s obavami pozoruje své okolí. Začíná si všímat i do hudby zamilovaného Owena. Může být právě on tím, kdo jí pomůže zbavit se strachů, které ji obklopují?
Pocity, dojmy a hodnocení.
Když jsem četla první knihu od této autorky, nebyla jsem zrovna nadšená a tak jsem se modlila, aby tato kniha byla alespoň trochu jiná, než Ukolébavka. Naštěstí se mi Poslouchej! dokázalo dostat pod kůži a čtení jsem si užívala (samozřejmě v rámci možností, nemůžete si užívat, když někdo trpí, ale víte, jak to myslím). Překvapilo mě, jak snadno jsem se vlastně dokázala začíst a i když má kniha poměrně dlouhé kapitoly, neměla jsem potřebu přestávat číst v půli. Celým příběhem jsem byla velmi příjemně překvapena.
Autorka dávala Annabel pod nohy jednu překážku za druhou a bylo zajímavé sledovat, jak se s tím vším prala, jak to občas prostě nezvládala, ale navenek nedala téměř nic najevo. V celé knize čtenáři vlastně pomaloučku odhaluje svůj příběh, i příběh její rodiny. Ten se může zdát navenek dokonalý, ale uvnitř má spoustu trhlin, který ale musí vyspravit každý jednotlivý člen sám.
Pak je tu Owen, který se pro mě stal tak trochu záhadou, i když byl za každých okolností upřímný. Možná je to tím, že se ho Annabel neptala na ty správné otázky. Ale i tak se nakonec ukázal jako správný přítel, který nenechá jen tak někoho na holičkách a i když podstupuje lekce ovládání vzteku, je úžasný. Líbí se mi, že ho autorka nepopisuje jako žádného krasavce, ze kterého by si každá čtenářka měla zákonitě sednout na zadek. Je to prostě reálný kluk, který je přirozený, nemá problémy s komunikací a nebojí se říci do očí pravdu. Možná takového muže by měly ženy hledat.
Myslím si, že příběh umí velmi hezky zaujmout, i když může být možná i trochu předvídatelný. Mně osobně to ale vůbec nevadilo. Ráda jsem tuto knihu dočetla až do konce. Ne všechno v životě dokáže být perfektní a úžasné. Může to tak vypadat na první pohled, ale na ten druhý, hlubší, je to už něco úplně jiného. Každý máme ve skříni nějakého kostlivce, kterého se bojíme ukázat světu.
Annabel je postavou, která se mi líbila. I když je modelka, určitě velmi krásná, nechová se jako nějaká namyšlená husa. Je zkrátka normální, jedinou její chybou snad je, že neumí vyjádřit své pocity a nechává se pomalu užírat zevnitř, což je to nejhorší.
Už podle anotace může být někomu jasné, jak to vlastně celé dopadne, ale rozhodně to nestačí k pokrytí těch tří set stran. Buďte dobře naladěni, než se do čtení pustíte. Nad touto knihou je podle mého potřeba se zamyslet a alespoň zkusit vcítit do pocitů hlavní hrdinky, její ho příběhu a chování. Ne pro každého je jednoduché takový příběh vůbec vypovědět, proto buďte trpěliví a dejte Annabel šanci. Určitě vás nezklame. Knize věnuji čtyři hvězdičky a jsem velmi ráda, že jsem si jí mohla přečíst. Každý má ve svém životě určitě nějaké problémy, ale je potřeba o nich mluvit. Tím hlavním ovšem je, najít dobrého posluchače.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí RC výtisku děkuji nakladatelství CooBoo.

Čtenářské hodnocení knihy:

Sarah Dessenová – Ukolébavka (RC review)

Autor: Sarah Dessenová
Originální název: This Lullaby
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 376
Rok vydání: 2011

„O lásce už jsem neměla žádné iluze. Přicházela a odcházela, ranila, a někdy taky ne. Lidé nemají být spolu navěky, bez ohledu na to, co se zpívá v písních.“
Remy nevěří v lásku, a ostatně proč by měla? Její matka se se popáté vdává a její otec, kterého nikdy nepoznala, ji zanechal jen jednu ubohou píseň – Ukolébavku, kterou si lidé tak často a tak absurdně nechávají hrát na svatbách.
Remy ale věří na zábavu, a tak o kluky nemá nouzi, s kamarádkami chodí pařit a vůbec si užívá života. Přesně podle plánu, s cynismem, nadhledem a jistou dávkou blahosklonnosti nad city ostatních. Pak se ale v jejím životě objeví Dexter a snaží se jí převrátit život vzhůru nohama. Otázkou je, zda o to ledová královna Remy vůbec stojí…

Recenze může obsahovat drobné spoilery!
Stručný děj.
Remy má svoje pravidla, kterými se snaží řídit za všech okolností. Nevěří na lásku, protože doma má úžasný příklad toho, co láska dokáže – její matka se připravuje už na páté manželství, kterému Remy stejně moc nedává, nezná dokonce ani svého vlastního otce. Preferuje spíše kluky na pár týdnů a pak ahoj. Má před sebou prázdniny a pak se vydá přes celé státy na vysokou, takže je potřeba najít si krátkodobého chlapce, kterému nebude vadit, že ho pak odkopne. 
we♥it
Jenže co se stane, když do ní čirou náhodou narazí (doslova řečeno) fešák Dexter? Dobře, chvilku si s nim užjie, pak mu dá ale jasně najevo svá stanoviska. Ale co když to prostě nejde?

Postavy.

Remy je, řekla bych, taková zatvrzelá holka, která má vlastní pravidla, co se lásky týče a já sama jí obdivuji, že si jich dokáže držet a nikdy nepoleví. Stoprocentně ji poznamenalo to, že její matka se chystá už na bůhvíkolikátou svatbu a Remy už počítá s tím, že se prostě ani tahle nevydaří. Na celou lásku a chození, randění, má svůj vlastní, celkem úspěšný vzorec. Snaží se s nikým nezaplést a nemá nejmenší výčitky, když se chystá pustit kluka k vodě. Bere to, jako by si šla do sámošky pro rohlíky, jako jasnou věc, která se pořád a pořád opakuje. Někdo by si mohl myslet, že je to tak trošku coura, ono svým způsobem je to pravda, sama tvrdí, že ty kluky má kvůli sexu a po pár týdnech je zase pustí k vodě. 
Jenže pak čirou náhodou narazí na Dextera. Nevím proč, ale tohohle kluka jsem prostě hned na začátku tak nějak neměla ráda, nezamlouval se mi. Na můj vkus se zdál být až moc sebejistý, strašně si věřil, připadal si neodolatelný, atd. Nikdy jsem neměla v lásce tyhle typy kluků, co si o sobě až moc myslí. Dexter mi to dokázal hned na začátku. Tím svým, “Jsme si souzeni.” nebo tak nějak. To bylo na mě až moc. Oproti těm všem špatným vlastnostem, které Dexter bezpochyby vlastní, je to bezstarostný kluk z kapely, který má skoro pořád úsměv na tváři a dokáže vás rozesmát, ať vám zrovna umřela babička nebo ne. Tohle je jedna z jeho dobrých vlastností. Postupem času byl samozřejmě ohleduplný a hodný, nepřipadal mi už tak sebejistý, nebo spíš namyšlený, to není to správné slovo, prostě už nebyl takové macho. Ukázal dokonce i svojí slabou stránku a choval se jako tupec. Nebo možná jako žárlivec, to je přesnější výraz. Není nic horšího, než opilí ex-přítel.
Remy má samozřejmě, stejně jako Dexter, svoje kamarádky, se kterýma neustále vyráží na nějaké mejday a hledají tam příští oběť. Přiznám se, že přesně nevím, která je pořádně která, ale každopádně mají Remy přečtenou a překvapil je exes v Reminých pravidlech ohledně rozchodů. Jedna bojuje o svůj vlastní život po tom, co se s ní rozešel její přítel. Byla na něj jako nalepená a budoucnost bez něj si nedovedla představit. Všechno měla naplánované s ním a najednou se to všechno zvrtlo. Dokázala jsem se do její situace tak trochu vžít. Sama nevím, co bych bez přítele dělala, takže jsem její chování i chápala a nepřišla mi jako ubrečená odkopnutá fňukna.
we♥it
Remina matka je spisovatelkou a od toho se také odvíjí její život. Píše romány o bohatých lidech, kteří vždycky dokáží najít tu pravou lásku a žít “šťastně až do smrti”, samozřejmě překonají veškeré překážky a nakonec si řeknou své ano. Ona sama není jako hrdinky v jejích knížkách. Přítele mění skoro jako ponožky a v domácnosti nemá ani pořádný řád. Sama se nedokáže o nic postarat, zařídit si svatbu ani zařídit věci po svatbě. Já osobně odsuzuji matky, které se o své děti nedokáží pořádně postarat, protože ty děti pak strašně rychle dospějí a neužijí si pořádně život jako dítětě. Ano, je to umělkyně, ale přesto, zavírat se non-stop v pracovně a nikoho tam nepouštět ani kdyby hořelo, tomu já neříkám starost.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Začnu jako většinou a to tím, jak se mi kniha líbila a četla. No, četlo se to překvapivě docela dobře, i když moc nemám ráda, když má kapitola 30 stránek, ale 15 by bylo ideálních, to mi pak připadá, že se tam toho moc neděje a je to trošku zdlouhavé, ale i přesto se to dalo. Nakonec jsem dala knize tři hvězdičky, protože mi přišlo, že tam nebylo až tak moc příběhu, všechno to bylo jestli je nebo není zamilované, jestli jí záleží nebo nezáleží na lásce, jestli se s ním rozejde nebo nerozejde, jestli jí změnil nebo nezměnil. Na oddech se sem tam objevila nějaká ta párty s kámoškama a nějakej ten koncík. 
Hodně mě zaujla Remin postoj, co se chlapců a lásky týče. Ona byla prostě citový chudák, taková se mi zdála. Díky svojí matce se uzavřela před láskou a rozhodla se nedat jí sebemenší šanci. Bylo to až smutné. Rozhodně to není špatná kniha na přečtení, to určitě. Hlavně se hodí pro holky, co mají problémy s klukama, protože si myslím, že by je Remy mohla hodně věcí naučit. Ale zase na druhou stranu, když nad tím tak přemýšlím, tak chodit s klukem dva týdny a pak ho nechat se dělalo někdy na základce a ne holky, které se chystají na vysokou. Ty by měly mít už aspoň trochu jasně stanovené hodnoty, co se svým životem, ať už milostným, či běžným.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Za možnost vyhrát recenzní výtisk této knihy děkuji nakladatelství CooBoo.