Richelle Mead – Mrazivý polibek

Autor: Richelle Mead

Originální název: Frostbite
NakladatelstvíDomino
Počet stran: 300
Rok vydání: 2010

Rose Hathawayová se topí v problémech. Její úžasný učitel Dimitrij jako by ji přehlížel, Mason ji naopak zavaluje milostnými návrhy, které ona nechce přijmout, a navíc na akademii zaútočili smrtonosní Strigojové! Škola je plná strážců, přijíždí dokonce i Rosina matka Janine. Nic z toho však nestačí, a tak se studenti i profesoři vydávají na vánoční prázdniny do Idaha, kde snad budou v bezpečí. V luxusním horském středisku mají všechno, na co si vzpomenou. Chybí jen to nejdůležitější – jistota, že je Strigojové nenajdou a nezničí. Tři studenti se proto vydávají zpět do akademie, aby se Strigoji svedli konečný a vítězný souboj. Když se to dozví Rose, vyrazí za nimi, aby jim pomohla. Nemá ale nejmenší tušení, že se ocitla v takovém nebezpečí, jaké si do té doby ani neuměla představit. A jediným jejím ochráncem je Christian…

Stručný děj, příběh.
I poté, co se na akademii svatého Vladimíra zbavili zákeřného Viktora si musí Lissa a její přátelé dávat pozor. Skupina Strigojů totiž zmasakrovala část jedné královské rodiny. Z toho důvodu se celá akademie vypraví na lyžařský výlet, kde by měli být všichni v bezpečí. Bohužel po další události se jedna skupinka mladých dhampýrů a morojů vydá pátrat po pachatelích na vlastní pěst a tím se všichni ocitnou ve velikém nebezpečí.

Strigojové a Morojové.

Víte, vždycky jsem si naivně myslela, že Strigojové jsou jenom nějaké ošklivé stroje, které někdo vytvořil k zabíjení druhých. Jenže v tomto díle jsem se setkala s opravdovými Strigoji a to mě vyvedlo v omyl. Jsou to opravdu krvelačné bestie, které nemají ani špetku citu, ale navíc umějí mluvit a myslet a to z nich dělá ještě nebezpečnější zabijáky, než ve skutečnosti jsou. Mají svůj cíl – zabít královské rodiny, protože jim morojská krev chutná ze všeho nejvíce. Jenže jsou něco jako hřích proti přírodě a zabít se dají jen velmi těžko.

Při čtení dalšího dílu sem si jen potvrdila, jak moc se mi morojské chování vůči dhampýrům nelíbí. Oni jsou opravdu sobečtí a raději nechají povraždit své strážce, než aby se naučili pořádně používat svojí magii a bojovat po boku dhampýrů.

Dimitri vs. Adrian.
Někde jsem si stěžovala, že jsem se ještě nesetkala s tím úžasným Adrianem, kterého všichni tak milují a obdivují. Mé prosby byly vyslyšeny. Jenže, zkrátka a dobře mi zatím nepřišel nijak úchvatný a skvělý. Jistě, určitě je hezký a má všude kolem sebe hromady žen a milenek, ale autorka mě bude muset ještě v dalších dílech přesvědčit, že je to právě ten, za kterého se mám být a o kterém se mi má zdát.

V tuto chvíli u mě vítězí zatím Dimitri, který je pořád stejně úžasný jako v prvním díle. Roztomilé na něm je to, jak se snaží odolat svojí touze a svému srdci i když si myslím, že někde hluboko v srdci tu Rose prostě chce a musí se strašně držet, aby si jí nevzal hned na místě. Prostě pan šlechetný.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Knihu jsem opět přečetla doslova jedním dechem za jeden jediný den, když jsem se válela v posteli a bolavých zad ani v nejmenším nelituji. S radostí mohu opět oznámit, že jsem knize věnovala celých pět hvězdiček a kdo se mnou nesouhlasí, tak to je mi jedno. Mě tahle upíří série zatím pohltila a Richelle si určitě získala strašnou spoustu čtenářů, protože napsala něco, co se nám mladým líbí a zadržujeme u toho dech. Hlavně jsem ráda, že má série “jenom” šest dílů, protože to se ještě dá. I když tu pak samozřejmě jsou ještě pokrevní pouta, ale to už je jen na čtenáři, jestli mu stačí pouze VA. Já jsem zatím v začátcích této série, takže uvidím. Každopádně, zatím nejlepší upírská série, jakou jsem kdy četla a doporučuji, i když už je asi pozdě a každý už jí četl.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: we♥it

Richelle Mead – Vampýrská akademie

Autor: Richelle Mead

Originální název: Vampire Academy
NakladatelstvíDomino
Počet stran: 280
Rok vydání: 2009

Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z vampýrské akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové. Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů.
Naštěstí je tady ale dhampýrka Rose, v jejichž žilách se smísila krev vampýrů a lidí, takže dokáže zlým Strigojům lépe čelit. V tajemném a ponurém světě akademie ale nebude snadné odolat všem nástrahám a zradám: Lissa bude muset opatrněji využívat svých nadpřirozených schopností, aby nepadla do strigojské pasti, a Rose se musí vzdát velké lásky, aby mohla kamarádku ochránit a za žádných okolností ji nezklamat. Jediné, nač se totiž mohou obě spolehnout, je jejich vzájemné pouto, jejich přátelství…

Na začátek musím připomenout, že co se týče VA, nejsem outsider (:D), četla jsem ji snad už v době, kdy vyšla (první díl), protože mi jí půjčila kamarádka a líbila se mi, takže jsem si řekla, že ji přečtu znovu, abych se s vámi mohla podělit o svoje pocity a dojmy z téhle série.
Stručný děj, příběh.
Rose a Lissa utekly již před nějakou dobou z Akademie svatého Vladimíra a potulovaly se na vlastní pěst asi dva roky. Jenže všechno nevydrží věčně a tak se musí na akademii vrátit a učit se jak se patří. Nebezpečí ale nečíhá jen venku, za zdmi akademie, něco zlého se začíná dít i uvnitř. Rose se tak musí rychle začít zlepšovat, aby se mohla stát strážkyní své nejlepší kamarádky a také princezny.

Morojové, Strigojové, dhampýři.

Richelle Mead připravila pro čtenáře docela nový svět upírů a upířích padouchů a poloupírů. Člověk aby se v tom pomalu začal ztrácet, ale zas tak těžké na pochopení to není. Morojové a Strigojové jsou vlastně upíři, jediný rozdíl mezi nimi je, že Morojové jsou živí a Strigojové mrtví. Takže není zas tak těžké rozeznat, kdo je ten hodný a kdo padouch.
Pak tady máme dhampýry, to jsou, pokud jsem to dobře pochopila, potomci lidí a Morojů, prostě poloupíři, kteří jsou nadání silným tělem, dobrými reflexy a prostě jsou tak nějak lepší než obyčejní lidé. Jejich úkolem, jakožto strážců, je chránit Moroje před Strigoji, protože ti se nezastaví před ničím.
Mladí Morojové a dhampýři navštěvují Akademii svatého Vladimíra, kde se učí bojovým technikám, slovanskému umění a prostě všem možným věcem, které nás obyčejné smrtelníky nikdy nepotkají. Nesmím zapomenout na to, že Morojové ovládají magii. Tu ale používají jen na dobré věci, takže jsou svým způsobem vlastně velmi slabí a musí se spoléhat na své strážce, přijde mi to maličko sobecké, ale oni mají ty své zásady sžití s přírodou atp.
Rose a Lissa.
Tyhle dvě holky jsou krásným příkladem dvou stran mince a přesto jsou to nejlepší kamarádky, protože protiklady se prostě přitahují a můžou se vzájemně doplňovat.
Hned ze začátku budu upřímná a řeknu vám, že Lissu prostě nemám ráda, vadí mi charakter její postavy a tak nějak všechno. A kdybych byla úplně upřímná, tak mě Morojové štvou tak nějak celkově (Lissa je Morojská princezna). Ale Lissa, to je prostě případ sám o sobě. Přijde mi jako malé dítě, která doufá, že se o ní všichni ostatní postarají, v jejich světě je to možná normální, ale pro mě je to až moc dětinské a vadí mi neschopní lidé, co se v životě nevyznají. Samozřejmě se i vybarvila jako mrcha, která se snažila převzít iniciativu, ale to akorát promíchalo karty, které pak ukázaly na hrozící nebezpečí. Ale na druhou stranu, kdyby Lissa nebyla taková jaká je, tak se nikdy nesetkáme s Rose.
Rose je dhampýrka, jejíž životním snem je ochraňovat Lissu. Je to něco jako idol, kterým by chtěla být každá holka, která čte VA a každý kluk by jí chtěl. Je drzá, hádavá, neúprosná, svá a hlavně krásná a sexy. Kdo by si tohle všechno nepřál. Představuje sice určitý ideál, kterého by snad žádná normální holka nedosáhla, ale o tom to má být. Možná je trochu hloupější a vrhá se do všeho po hlavě, ale přesně to mám na Rose ráda. Vnímá nebezpečí trochu jinak a někdy si ho ani neuvědomuje a to často dává věci do chodu. Asi se nebudete divit, že po přečtení prvního dílu jsem team Rose. Líbí se mi, jak je akční a hlavně že je přesným opakem princezny Lissy. 
Samozřejmě chápu, že Lissiny schopnosti jí hezky zamotaly hlavu, není si jistá sama sebou, všechno jí dohání k šílenství, ale její postavu nemám ráda.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Jak jsem zmiňovala výše, první díl této série jsem četla už před dlouhou dobou, takže jsem si chtěla vlastně jenom oživit paměť, abych mohla sepsat tuhle recenzi. Můj názor se ani po tak dlouhé době nijak nezměnil a sama nechápu, jak jsem mohla tak nehorázně otálet a přečetla jsem si to až teď, je to zvěrstvo z mojí strany! Hrůza velebnosti.
Zamilovala jsem si Rose a její chování, Dimitriho s jeho ruským přízvukem a všechno co se kolem něj točí. Pamatuju si, že když jsem knížku držela poprvé v rukou, tak jsem si tu jednu (ano, asi myslíme tu samou) scénu přečetla asi pětkrát a pak byl můj chtíč konečně ukojen. Nebudu vás napínat, přestože většině z vás už musí být jasné, jaké hodnocení jsem této knize věnovala, s naprosto křišťálovým svědomím dávám pět hvězdiček a myslím, že jsem objevila další oblíbenou upírskou sérii.
S tímhle námětem si mě Richelle Mead získala rozhodně víc, než s její novou sukubáckou sérií o Georgině, VA má něco do sebe a jsem sama zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet a co se tam všechno stane a snad to bude pořád tak akční a “romantické” jako první díl, samozřejmě se neurazím, když to bude ještě lepší a čtivější, protože tenhle díl jsem přečetla během jediného dne. Tak, snad jsem tímto ukojila zvědavost některých čtenářů, kteří po téhle recenzi prahli (:D)

Obrázek obálky a anotace: Domino
Doplňující obrázky: we♥it

Richelle Mead – Sukuba 1: Trápení

Autor: Richelle mead

Originální název: Succubus blues
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 320
Rok vydání: 2011
Sukuba je nadpřirozená bytost, která smí po libosti měnit podobu a jediným jejím úkolem je svádět. Zní to tak lákavě! Dívka může být, kým chce, její šatník je nevyčerpatelný a smrtelní muži by udělali cokoli pro její pouhý dotek. No, vlastně za to platí svou duší, ale proč zacházet do přílišných podrobností?
Avšak život Georginy Kincaidové, sukuby ze Seattlu, není ani zdaleka tak exotický. Pracuje v knihkupectví a její šéf je poměrně nesnesitelný uťáplý chlap. Nesmrtelní přátelé si z ní nepřestávají dělat legraci kvůli jedné její dávné proměně. A nejhorší ze všeho je to, že si nemůže vyjít na rande, aniž by z dotyčného muže nevysála život. Ona by přitom dala všechno na světě za to, kdyby se směla dotknout slavného a neodolatelně krásného spisovatele Setha Mortensena!
Snění o Sethovi však bude muset počkat, protože ve světě nadpřirozených bytostí se začíná dít cosi podivného… a velmi nebezpečného. Georgina se proti vlastní vůli stává aktérkou souboje mezi dobrem a zlem…

Recenze může obsahovat spoilery, číst jen na vlastní nebezpečí! 

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst strašně moc, ani vůbec nevím proč. Ale všude se o ní tak nějak psalo, navíc jsem z VA přečetla jen první díl, tak jsem si chtěla trošku udělat názor na autorku i z jiné knihy. Tak jsem vlítla do knihkupectví a během tří minut ani ne byla moje a spokojeně jsem si jí nesla domů.. 

Stručný děj.
Ocitáme se ve městě Seattl, kde může každá nadpřirozená bytost bezpečně ukrývat svou pravou identitu a žít mezi lidmi. Žije zde i Georgina, krásná sukuba, která dokáže dle libosti měnit svůj vzhled a může mít každého muže, na kterého si ukáže. V této chvíli ale pracuje v knihkupectví a vůbec, ke knihám má zvláštní vztah, už jen její pravidlo ohledně čtení. Poflakuje se s partou nadpřirozených bytostí do té doby, než jednoho z nich někdo zabije. Jenže kdo by to mohl být, když jsou všichni nesmrtelní? Georgina se pouští do pátrání i proti vůli svého “šéfa” anděla. Musí si ale dávat pozor, aby sama nepřišla k úhoně. V té době se seznamuje se dvěma muži, Robertem a Sethem, oba jí přitahují, ale ona se nechce s nikým vázat. Už jen z toho důvodu, že je sukuba.

Postavy.

Georgina je sukuba, jak už název knihy napovídá, žije v Seattlu a jako bokovku má práci v knihkupectví. Může libovolně měnit svojí podobu a mít každého muže, jenže jakožto sukuba mi moc nepřišla jako sukuba. Celou knihu se mi zdála jaksi zaprdlá a nijak se nesnažila vyčnívat, svádět muže pro svou potřebu přežít. Je to zkrátka normální dívka, je chytrá a má pokaždé v záloze nějakou trefnou poznámku. Zajímá se o knihy a tanec.

we♥it

Robert je muž, který se za každou cenu snaží získat její přízeň. Neustále jí nějak nadbíhá, ale ona ho zase pořád odmítá. Jenže on si nedává pohov dokud ji nedostane na rande, ze kterého se stane další a další až nakonec skončí spolu v posteli. Robertovi by se dalo přezdívat stalker, už jen díky tomu, jak se Georginu snaží pořád dostat. Na druhou stranu slavný spisovatel Seth, který se kolem Georginy také ometá, nijak nedává své city najevo a navenek působí celkem zaprdle a nemluvně. Zdá se, že pořádně se dokáže vyjádřit pouze při psaní. Když se dozví pravdu o nadpřirozeném světě, sám neví, co si o tom všechno myslet a snaží se držet dál. Jenže na člověka láska prostě zapůsobí.
Máme tu také hodně nadpřirozených postav. Anděli, démony, upíry, skřety, nefilim. Všichni se tu tak nějak snaží přežívat a dělat svojí práci – odvádět zkažené duše. Nejvíc jsem si oblíbila postavu vampýra Codyho, který patří mezi Georgiiny přátelé, i když má ale poslouchat svého mentora, přihlíží i k radám Georginy a to ho udrží naživu.
Pocity a dojmy.
Když jsem se do knihy celá žhavá pustila, čekala jsem něco jiného. Nedokážu přesně popsat co, ale celé mi to tak nějak přišlo takové moc suché. Co se týče postav, tak mi žádná nevadila, ale ten děj se tak nějak prostě táhl a pořádně tam až do konce ani žádný nebyl. Jakožto sukubu jsem si představovala nějakou extrémně sexy holku, která má každý den někoho ve svých spárech. Ale chudinka Georgie mi přišla taková, nevím, asi uťáplá, takhle bych to dokázala vyjádřit.
Hodně mě v knize překvapily, na druhou stranu, sexuální scény. Při jejich čtení se člověk může, tak říkajíc, dostat rovnou do akce. Protože, přiznejme si, šlo o hodně žhavé scény, které by nikdo mladší 15ti let číst rozhodně neměl. Při jejich čtení se nejednomu rozhodně zastaví dech. Moc knih s tak žhavými scénami jsem rozhodně nečetla, tohle je vlastně první. Bylo jich málo (těch scén), ale když už přišly, tak to rozhodně stálo za to. A já, jakožto patřičný úchylák jsem si jejich čtení jak se patří užívala. Rozhodně je ale nebudu používat do meme sladká políbení.

Hodnocení.
Knihu jsem chtěla strašně moc, ale malinko mě zklamala, jak jsem zmínila výše. Popravdě jsem vůbec nevěděla co mám očekávat, což mě asi tak trochu poznamenalo. Jinak ale šlo o dobré čtení, sice mi ta malá písmenka dala docela zabrat, ale to by se do hodnocení knihy nemělo počítat. Přečetla jsem to asi za tři dny. Ale rozhodně toho nelituju, že jsem si knihu pořídila, upřímně se těším na další díl, třeba se to bude vyvíjet trochu víc akčnějí a ještě mě to překvapí. Hodně se mi na knize líbily Georginy starosti o lidské muže. Chudinka nemůže prožít ani normální vztah. Není to sice sukuba jak se patří, ale u ní se to dá spíše považovat za trest, že nemůže žít život s mužem, kterého miluje. I po tom všem, co jsem napsala, se těším na další díl a snad mě ještě trochu víc překvapí než tenhle. Prozatím tedy:

Obrázek obálky a anotace: Domino