Nancy Gideon – Čistá krev (RC review)

Originální název: Masked by Moonlight
Série: Čistá krev, díl první
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 336
Rok vydání: 2012

Detektiv Charlotte Caissieová si slíbila, že za každou cenu pomstí smrt svého otce a zničí bosse místního podsvětí. Jako “vstupenka” do zločineckého prostředí jí má posloužit jeho osobní strážce Max. Muž s pověstí nelítostného zabijáka ji ale začne přitahovat víc, než by sama chtěla. Může obstát vztah dvou lidí, kteří stojí na opačných stranách zákona? Jakou oběť bude muset Charlotte přinést?

Stručný děj, příběh.
Charlotte pracuje jako policistka a v poslední době až příliš často nalézá ostatky rozervaných obětí na svých jehlách. Jejím největším přáním je ale pomstít smrt svého otce tím, že dostane místního zločineckého šéfa do podsvětí. Není to ale lehké. Legere má bohužel tu nejlepší ochranku, jakou by si kdo mohl přát. Cé Cé se proto musí dostat pod kůži jeho gorile Maxovi, který ho střeží jako pejsek na každém kroku. I Max má ale své hrůzostrašné tajemství, které by mnoho stran rádo využilo ve svůj prospěch.

Nancy Gideon.

Od vydání její první knihy v roce 1987 je její spisovatelská kariéra velmi rozmanitá, její knihy pokrývají širokou škálu různých žánrů. Od historických a vladařských, přes romány pro ženy, až k paranormálně laděným knihám.
Postřehy k psaní knih sbírá ze své lásky k dějinám a díky vypravěčskému nadání a disciplíně se jí podařilo během jednoho roku napsat sedm knih. Má dva syny, jeden z nich se rozhodl být jejím asistentem. Mimo jiné také autorka pracuje u právnické firmy.
Cé Cé v akci.
Detektiv ve velmi krátkých sukních, s jehlovými podpatky, kdy na každém z nich má kus mozku jiného nebožtíka. I tak by se dala hlavní hrdinka Charlotte, neboli Cé Cé popsat. Jako postava je v mnoha ohledech velmi zvláštní a jejím myšlenkovým pochodům jsem často ani nedokázala porozumět. Jako by jí přeskočilo a byla najednou jinou osobou. Nakonec si nejsem až tak jistá, po čem vlastně celou dobu prahla. Jako by jí neustále přeskakovaly dvě položky na žebříčku priorit. Je prostě zvláštní a není zrovna lehké jí pochopit.
Tím samým byl i mužský hrdina Max, akorát bez sukní. Ty dvě postavy jsou si ve svém chování tak strašně podobné, až jsem občas nevěděla, jestli se tomu smát anebo nad tím kroutit hlavou. Max ale oproti Charlotte skrývá tajemství, při jehož odhalení by mnozí potřebovali čisté spodní prádlo. Nemluvím tu bohužel o mužské chloubě.
Autorka jako by nevěděla, jakým směrem se vlastně její postavy mají ubírat a tak je stavěla mezi různé možné i nemožné situace a mnohdy z toho vyšly vskutku šílené kreace. Občas nedomyšlené.

Pocity, dojmy a hodnocení.

I když byla kniha v jistých situacích zmatečná, především tedy v chování dvou hlavních postav, tak jsem si čtení, dalo by se říci, užívala, sice to nebylo kdoví jaké terno, ale ani žádný propadák. Spoustu scén ve čtenáři zanechá takový otevřený pocit, jako by danou věc nepochopil. Ale na konci se to pak všechno v hlavě srovná, alespoň u mne to tak bylo.
Občas se mi zdálo, jako by autorka měla tendenci psát všechno, co jí napadne, jako by se jí v hlavě hnala spousta myšlenek a ona je prostě musela poznamenat, bez ohledu na to, jaký bude konečný výsledek. Možná proto byly postavy takové neucelené, bez nějakých jasných priorit.
Tak nějak jsem tušila, jaké asi bude Maxovo ohromné tajemství, ale autorka mě maximálně zmátla. Nikdy bych neřekla, že se v nějaké knize setkám s takovým druhem. Nejdříve jsem si říkala, to snad ne, to přeci není pravda a vyvolávalo to ve mně trochu odpornou představu.
Rozhodla jsem se knize věnovat tři hvězdičky, nebylo to ani hrozné, ale ani nějak přehnaně úžasné, zkrátka takový průměr. Navíc se kniha čte velmi dobře a děj tak nějak utíká. I když je trochu zmatený, nebo spíše pomatené postavy. Myslím, že tohle je přesně ten typ knihy, kdy nemůžu říct ani “Jo jdi do toho!” ani “To za to nestojí.”

Obrázek obálky a anotace: Fragment
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fragment.

Čtenářské hodnocení knihy: