Michaela Burdová – Vlčí krev (RC review)

Originální název: Syn pekel – Vlčí krev
Série: Syn pekel, díl první
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 256
Rok vydání: 2013

Vydejme se do Velwetie, tajemné země obývané Temnovlky – nesmrtelnými bytostmi, ze kterých jde strach a lidé jsou pro ně pouhou kořistí.
Minulost vlkodlaka Nerana, nazývaného Syn pekel, je s Temnovlky pevně svázána. Pouze čarovný nektar Étarlininy slzy by mu mohl pomoci se odpoutat a zvrátit svůj osud. Musí uzavřít spojenectví s elfkou Liadel, kterou ze srdce nenávidí. Podaří se mu odhalit její tajemství? Bude Neranovi odpuštěna dávná zrada? Ve Velwetii mezitím propuká boj temných sil – třinácti démonů. Neran je vtažen do bitvy o moc. Kdo zvítězí, rozhodne o osudu celé země.

Stručný děj, příběh.
Neran je vlkodlak, Syn pekel, živící se lidským masem. Snaží se zachránit svého bratra, který je v komatu. Putuje proto s elfkou jménem Liadel, aby získal vzácné slzy, které mohou jeho bratra zachránit. V patách mu jsou ale Temnovlci v čele s krvelačnou Aragen, která chce Nerana získat za každou cenu. Temnovlci jsou totiž sice nepřemožitelní, ale kvůli létům páření se mezi sebou se u nich vyskytly mnohé vady. Neran se Aragen a jejím druhům snaží ze všech sil uniknout.

Michaela Burdová.

Autorka se narodila roku 1989 v Příbrami a vyrůstala v malé vesničce u Sedlčan. K psaní ji přivedl její velký koníček – kreslení. Jejím literárním debutem se stala roku 2008 fantasy trilogie Poselství jednorožců (vydalo nakladatelství Fragment), první díl této trilogie začala psát už v šestnácti letech. S celou trilogií se umístila mezi dvaceti nominovanými knihami na Zlatou knihu 2010 a také mezi dvaceti nominovanými autory. Poselství jednorožců prorazilo i v zahraničí, koncem roku 2010 vyšlo v srbském nakladatelství. Michaela miluje rekreační potápění a zvířata, ráda čte – především fantasy literaturu.
Vlkodlačí příběh.
V knize se ve velké míře vyskytují vlkodlaci, nebo také Synové pekel, nebo Weer Worfové a možné pojmenování je také Temnovlci, ale to je trochu ďábelštější odnož těch normálních synů pekel. Co se mi na jejich vyobrazení líbilo bylo, že měli potěšení ze zabíjení lidí, vzrušoval je jejich strach, a veškeré jejich emoce jen podněcovali ty krvelačné bestie. Takže to nejsou žádní miláčci, které si pochováme v náručí a poškrabkáme je na bříšku.
Samozřejmě zde čtenář nalezne i jiné bytosti, jako jsou třeba elfové – elfy si mimochodem berou lidi často do otroctví (nemá to být obráceně?) – a trpaslíci. Zkrátka se tam toho našlo hodně, dokonce i jeden lidský čaroděj, ale ve velké většině převažují vlkodlaci, kteří vyvražďují lidské vesnice.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Vlčí krev je první knihou, kterou jsem od autorky přečetla. Měla bych být upřímná a říci, že možná také poslední. Příběh sám o sobě – kdyby se v něm nevyskytovaly jeho postavy – by byl celkem zajímavý. Vlci, kteří vzešli z ohně, a podobně. Jenže autorka do toho nasadila „hrdiny“, kterých jsem měla často až po krk. Bylo mi upřímně jedno, co se s nimi děje, protože na mě nedokázali zapůsobit. Ať byla Aragen sebevíc krvelačná, nebo se Neran snažil zachránit bratra, nic z toho na mě pořádně nezapůsobilo. Na postavách by to chtělo rozhodně hodně zapracovat. Především na Neranových rádoby vtipných hláškách, při kterých jsem spíš brečela smutkem, než smíchy.
Navíc se mi zdálo, že autorka hodně často přeskakovala od jedné věci ke druhé a nic pořádně nevysvětlila. Jednou je tu Neran, něco dělá a pak najednou se žene za nějakým zázračným lékem a čtenář jenom kouká, co se to vlastně děje. Bylo to takové hop sem, hop tam, až jsem si z toho nic pořádného neodnesla. Chtělo by to propracovat všechny ty události, které se dějí. Pravděpodobně by pak kniha byla delší, ale čtenář by si z ní odnesl více.
Docela mě mrzí, že na mě kniha více nezapůsobila a spíše mě odradila od čtení dalších knih od autorky. A kdo ví, třeba jsou lepší, než Vlčí krev. Jenže tohle ve mně bohužel zanechalo špatný dojem, který asi nic nezachrání. Opravdu se mi ale líbilo autorčino vyobrazení vlkodlaků, to se jí povedlo. A ještě to bylo napsáno čtivým stylem, škoda jen, že jsem tam našla takových nedostatků. Knihu bych spíše doporučila těm, co už něco od autorky četli a buď vědí, co očekávat, nebo se jim její styl líbí. Sama za sebe dávám bohužel dvě a půl hvězdičky, čekala jsem něco víc, jenže mě zklamaly postavy a časté přeskakování z jednoho na druhé.

Obrázek obálky a anotace: Fragment
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Čtenářské hodnocení knihy: