Maite Carranz – Ledová pustina

Originální název: El Desierto De Hielo
Série: Válka čarodějek, díl druhý
NakladatelstvíCooBoo
Počet stran: 408
Rok vydání: 2011

Anaid je vyvolenou, čarodějkou s rudými vlasy, jež by dle dávného proroctví měla ukončit odvěkou válku čarodějek. Je na to však připravená? Anaid se Selene prchá z Urtu, aby unikly smrtelnému nebezpečí hrozícímu od strašlivé čarodějky z rodu Odiš. Cestou Selene vypráví o své minulosti a Anaid s údivem odkrývá neznámé stránky matčina života. A před Anaid vyvstávají dotěrně nepříjemné otázky. Neměla Selene přeci jen prsty ve vraždě své přítelkyně? Proč před ní skrývá pravdu o Cristině Olafové? A kdo byl její otec?

Stručný děj, příběh.
Anaid již ví, že je tou onou vyvolenou s rudými vlasy, kterou předpovědělo proroctví ještě o hodně dříve, než se vlastně narodila. Teď musí se svou matkou Selene prchat před zrádnými čarodějkami Odiš, které touží získat vyvolenou jen pro sebe.
Při tom všem prchání do neznámých končin Selene vypráví Anaid svůj příběh, potom také jejich společný, když prchala před Omar a zamilovala se do záhadného Gunnara, který je otcem její dcery.
Vypravěčka Selene.
Po velkou většinu času přebírá vyprávění příběhu Selene, která Anaid objasňuje odkud vlastně pochází a proč se její matka chovala a chová tak jak se chová. Postupně se vlastně dostáváme do celého jejího životního příběhu, který jí potkal ještě před narozením Anaid. Když navštěvovala vysokou školu, snažila se vzpírat své matce, velké vůdkyni Demeter, která ji hlídala na každém kroku, no řekněte, komu by se po takovém všem hlídání nechtělo alespoň na chvíli vyrazit někam pryč a vzbouřit se. Ještě ke všemu někdo s povahou, jakou má Selene.
A tak Selene prchá se svým milencem Gunnarem do opravdu ledových končin, ale čarodějky, jak Omar, tak Odiš, jsou jim neustále v patách. Selene jako vypravěčka je opravdu dobrá a dokáže čtenáře pohltit do svého strastiplného příběhu, který jako mladičká sedmnáctiletá rebelka zažila. Občas si až čtenář musí říct, že je to nemožné, kam se všude dostává a co jí potkává za různá dobrodružství. Neví pořádně, komu může věřit a komu ne, kdo je jejím přítelem a kdo si s ní jenom zahrává. Svět čarodějek je větší intrikářství než politika.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Po dočtení prvního dílu jsem byla celkem zvědavá, jak se to všechno vlastně bude dál s Anaid vyvíjet a jaká dobrodružství jí budou, jakožto vyvolenou z proroctví, potkávat. A proto mě trochu zamrzelo, když se vyprávění ujala Selene a začala Anaid zasvěcovat do svého vlastního příběhu. Spíš jsem se těšila na to, ze začátku, jak se to bude vyvíjet s Anaid, její nově získaný vztah s Rokem, který je mimochodem pěkný pokrytec, protože dříve, když byla Anaid ještě opravdu ošklivé malé káčátko, o ní nezavadil ani jediným pohledem, ale jen co jí trochu narostla prsa a zhoustly vlasy se kolem ní neustále motá. Ale i tak, jejich vztah by byl určitě docela zajímavý a proto jsem se na to těšila. Nemůžu ovšem říct, že by mě Selene se svým příběhem nějak zklamala.
Chvílemi bylo opravdu až neuvěřitelné, čím vším si vlastně musela projít, aby se alespoň na chvilku dostala ze spárů alespoň jedněch čarodějek, jak Omar, tak Odiš, prostě alespoň na chvíli získat oddech, odpočinout si. Jenže to jí pravděpodobně nebylo přáno, na někoho, kdo ve svém těle nosí vyvolenou. Každý by jí chtěl jen pro sebe a mít s ní své vlastní plány.
Selene je podle mého názoru dobrá vypravěčka. I když je sobecká, sebestředná a namyšlená (proto je možná tak snadným cílem pro Odiš), dokázala ukázat svojí sílu, která v ní třímá. Už jen pomyšlení, že by se něco stalo její malé holčičce jí dodávalo sílu jít dál a nevzdávat se. Mateřská láska asi opravdu dokáže s lidmi dělat divy. Selene by se měla stát takovým ukázkovým příkladem silné matky, která jde pro dobro svého dítěte i přes mrtvoly.
Jediným jejím mínusem snad je, že je možná až příliš důvěřivá, proto se dostane do tolika problémů a jedno takové odhalení by jí mohlo stát veškerou lásku, kterou v sobě má.
Mě osobně se vyprávění Selene líbilo, i když jsem byla zvědavá spíše na jiné vyprávění, jiné dobrodružství. Řekla bych, že kniha byla tak nějak stejná jako předchozí díl, i když o něco více dobrodružná a proto jí věnuji tři hvězdičky. A musím říci, že mě autorka opravdu namíchla tím koncem, jsem totiž hodně zvědavá na další díl, protože teď se to všechno zamíchalo ještě víc a myslím, že to bude ještě hodně zajímavé.
Kniha se čte lehce a často až sama, najdou se sice pasáže, které by čtenář možná rád přeskočil, ale opravdu moc jich tam není, navíc, příběh Selene vás dokáže pohltit a přemítat nad tím, co asi podnikne teď, aby se dostala od veškerého nebezpečí. Selene, i když je namyšlená a sebestředná, si zaslouží můj obdiv, co se týče toho všeho, co prožila, jenom aby zachránila dceru.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Doplňující obrázky: we♥it

Advertisements

Maite Carranz – Klan vlčice

Originální název: La guerra de las brujas
Série: Válka čarodějek, díl první
NakladatelstvíCooBoo
Počet stran: 376
Rok vydání: 2010

Čas vyvolené přichází a odvěká válka čarodějek znovu vzplane po celém světě. A mladá Anaid do poslední chvíle netuší, že i ona bude na téhle šachovnici hrát důležitou roli. Neví nic o čarodějkách Odiš a Omar, dávných proroctvích, ani o přízračném světě. Trápí ji hlavně vlastní vzhled a osamělost. Připadá si jako ošklivé káčátko ve stínu své krásné a výstřední matky. Ale v den, kdy její matka zmizí, se Anaid náhle octne na cestě do neznáma. Troufne si přijmout svůj osud?

Stručný děj, příběh.
Anaid je již nějakou dobu jiná, než její spolužáci. I když je jí už čtrnáct let, vypadá jako malá holčička, jako by se její růst někde zastavil a odmítal pokračovat, aby z ní vytvořil kompletní dívku. Po záhadném zmizení Anaidiny matky Selene se začínají dít podivné věci. Anaid pomalu, ale jistě zjišťuje, že je čarodějkou z rodu Omar a aby zachránila svojí matku, bude se muset vypořádat se zákeřnými čarodějkami z rodu Odiš, které se neštítí opravdu ničeho.

Čarodějnice Omar a Odiš.

Autorka nám v této sérii představuje tak trochu jiný druh čarodějek, než který můžeme znát. Setkáme se hned, dalo by se říct, se dvěma druhy. Jedny jsou ty zlé, druhé hodné. Nepředstavujme si ale ty zlé jako ježibaby s bradavicí na nose. Odiš se ze všeho nejvíc snaží udržet svojí krásu a bohatství. To proto jsou ty zlé, využívají svých schopností jen pro vlastní blaho, to nikdy nevěstí nic moc dobrého. Svou krásu a mladost získávají velmi ohavným způsobem. Naproti tomu čarodějky z rodu Omar jsou ty dobré, které se dokáží sžít s přírodou a nevyužívají svojí moc pro své vlastní sobecké důvody, to by se rovnou mohli přidat k zlomyslným Odiš.
Vznik těchto dvou “ras” je doprovázen velmi složitou a na první přečtení možná i nepochopitelnou historií. Jisté je ovšem jedno, chystá se příchod vyvolené, která bude mít tu možnost zničit jedno z těchto odvětví, proto si oba klany chtějí udržet vyvolenou na své straně. Jenže vlastně záleží na tom, kdo je ta pravá vyvolená a ke které straně se nakonec přikloní.
Anaid se toho musí za velmi krátkou chvíli naučit až přespříliš, ale na můj vkus se s tím vším vypořádala až moc rychle, kdo ví, jaké vlohy se v té malé dívce vlastně skrývají. I když je možná na škodu, že z ní autorka udělala takové ošklivé káčátko, které si není jisté samo sebou a neustále se trápí tím, jak vlastně vypadá, a že se jí ostatní spolužáci posmívají. Jisté ovšem je, že v ní a její kouzelné hůlce se skrývají netušené možnosti. Anaid jsem si nijak neoblíbila, přišla mi až moc vrhající se do akce a že všemu náhle strašně moc rozumí, přitom se toho má ještě hodně co učit a to se pravděpodobně nedá zvládnout za pár měsíců, ale ona asi bude zázračné dítě, které se učí rychle.
Nejzáhadnější na tom však je, že se má jednat o “válku čarodějek”, přitom bych mohla říct, že se to všechno vyřešilo nějak rychle. Došlo na pár momentů, kdy se člověk o Omar strachoval, ale tato kniha pravděpodobně patří k těm, kdy to jde hlavním hrdinům až příliš snadno a vyhrávají každou bitvu, která je potká bez sebemenších škrábanců, ať už na těle, či na duši.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Z knihy mám i několik dní po dočtení stále takové rozporuplné pocity a pořádně ani nevím, jak jí ohodnotit. Pohled na čarodějky je zde rozhodně velmi zajímavý a zase pojatý trochu jinak, než je v jiných knihách (i když jsem jich moc nečetla). Víte, hůlky bych přiřadila spíše k takovým knihám, jako je Harry Potter, tam se to prostě hodí, ale v této knize mi to přišlo takové nepatřičné. Ale darovanému koni na zuby nehleď.
Knize ale nemůžu upřít to, že mě docela nutila otáčet stránky a byla jsem na to všechno dobrodružství opravdu hodně natěšená, takže se mi četla celkem s lehkostí (opomenu-li kapitolu o vzniku Odiš a Omar, ta byla opravdu matoucí). Určitě bych tam mohla najít pasáže, kdy jsem se tak trochu nudila a šla jsem si raději uzobnout něco k jídlu, ale jiné jsem zase doslova hltala.
Abych pravdu řekla, tak jsem si ani nikdy nedovedla pořádně představit, jak některé postavy vlastně vypadají. Všechno bylo ponecháno mé vlastní fantasii a musela jsem si sama v hlavě vytvářet obrázky. A věřte tomu, že když Anaid myslela na to, že jí vypadávají vlasy, představila jsem si jí tak trochu jako Gluma z Pána prstenů. No opravdu, zamyslete se nad tím, jak může vypadat někdo, kdo celý život pořádně neroste, padají mu vlasy a je prostě tak nějak ošklivý. V tomto ohledu mě docela mrzí, že se autorka více nezabývala postavami, rozhodně by si to některé zasloužily. Když už se nám dostalo nějakého toho popisu, tak byl velmi strohý a nic moc neobjasňoval.
Kniha mi poskytla nový pohled na to, jak vlastně mohou čarodějnice vypadat a s čím vším se musí vypořádat. Abych pravdu řekla, tak se na další díl celkem těším, ale prvnímu jsem se rozhodla, že udělím tři hvězdičky, snad mě další díl nadchne o trochu více.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Doplňující obrázky: we♥it