Magická jízda – vyhlášení vítěze soutěže

Takže, jak jistě víte, na blogu proběhla v dubnu Magická jízda, na jejímž konci jste si mohli zasoutěžit o knihu Magie krve. Za poskytnutí výtisku ještě jednou moc děkuji Knižnímu Klubu. Soutěž skončila tuto neděli a mně nezbývá nic jiného, než vyhlásit vítěze této soutěže. Nebudu to nijak zdržovat, ale ještě si samozřejmě neodpustím zveřejnit správné odpovědi na soutěžní otázky, tak jdeme na to.
Odpovědi:
1. V kostkách
2. Kreslené králíky a nachází se na dně šuplíku vedle trouby
3. Reese
4. Diákon
5. Zastřelil svou manželku a pak sebe
Bonusová otázka: Protože její vlasy nasákly krví její matky a proto si je ostříhala.
Tak tohle byly ty správné odpovědi, na prvních pět odpověděli všichni soutěžící správně a do šesté, bonusové, se vrhlo jen málo soutěžících. Ale nikdo jí stejně neuhodl :D. Ale nevadí. Ze všech soutěžících jsem vylosovala jednoho, ke komu poputuje kniha Magie krve. A tím šťastlivcem se stávááááá:
Ells
které právě odesílám výherní e-mail a doufám, že se ti výhra bude líbit. Jinak nezoufejte, za několik dní má blog druhé narozeniny, takže si zase brzy zasoutěžíme :)).

Magická jízda (5): SOUTĚŽ

Možná si někteří vzpomínáte, že na blogu probíhala Magická jízda, která se týkala nově vydané knihy Magie krve (kterou si už můžete objednat na stránkách bux.cz). Psala jsem, že bude možnost si o tuto knihu zasoutěžit a díky skvělé Míše se to děje právě teď.
Soutěž ale nespočívá jen v prostém vyplnění formuláře, kdepak. Připravila jsem si pět soutěžních otázek, na které budete odpovídat. Odpovědi na tyto otázky bylo možné najít právě v Magické jízdě, kde jsem publikovala celkem čtyři ukázky z knihy. A připravila jsem i bonusovou otázku, na kterou sice odpověď v ukázkách nenajdete, ale je zde prostor pro vaši fantazii a představivost.
Pár pravidel jak soutěžit:
  • Soutěž je určena pro všechny soutěžící z ČR, možno i pro slovenské čtenáře s doručovací adresou v ČR.
  • Soutěžíme od 29. dubna do 19. května 2013.
  • Pro vstup do soutěže je potřeba odeslat e-mail s odpověďmi na soutěžní otázky – nemusí být nutně všechny odpovědi správně, ale za každou správnou je jeden vstup, za bonusovou dva vstupy do soutěže. Celkem tedy sedm vstupů.
  • Odpovědi zasílejte na e-mail: veeee01@gmail.com. Do předmětu napište Magická soutěž a do těla e-mailu pak vaše odpovědi, přezdívku, a co uznáte za vhodné, třeba odkaz na váš blog, apod.
  • Bez odpovědí a přezdívky nebude e-mail platný, samozřejmě také bez předmětu.
  • Odpovědi na otázky najdete v ukázkách.
  • Ze sečtených vstupů pak vylosuji jednoho výherce, kterému domu poputuje kniha Magie krve. Odeslání odpovědí neznamená automatický nárok na výhru, ze všech zapojených bude vybrán jeden.
  • Případné dotazy pište do komentářů.
O co soutěžíme:
Kliknutím na obrázek se dostanete na profil knihy na stránkách bux.cz
Soutěžní otázky:
  1. V jaké hře chce babi ošulit své přítelkyně o poslední halíř?
  2. Jaké obrázky měla Sillina matka na zástěře a kde se teď zástěra nachází?
  3. Jak se jmenuje bratr Sill?
  4. Kdo poslal Sill knihu jejího otce a dopis?
  5. Co se povídá, že udělal Sillin otec?
  6. BONUSOVÁ OTÁZKA: Tipněte si, proč má Sill vlasy ostříhané nakrátko (o jejích vlasech je zmínka v ukázce na stránce bux.cz)
Příjemné soutěžení!!
Nakonec velký dík Míše z Euromedia Group, která mi zaslala knihu do soutěže, jsem moc vděčná za spolupráci!

Magická jízda (4)

Poslední díl Magické jízdy před soutěží. Pro více informací navštivte tento článek.
» Pět «

18. března 1904

Philip naléhá, abych sepsala, na co si vzpomínám. Je to směšné, pouhá ztráta času, jelikož si nepřeji připomínat, odkud pocházím. Jenže ten hrozný tyran mne odmítá dále učit, pokud tak neučiním!

Proti své vůli tu tedy vylíčím, jak jsem se setkala s doktorem Philipem Osbornem (tyranem).

Stalo se tak minulého roku, když mi bylo čtrnáct let, a vzpomínám si na pach továrny, jejž jsem tolik nenáviděla, že když na mne přišla slabost, zaradovala jsem se. Chřipka znamená, že mne pošlou ke Svatému Jakubovi! Byla jsem nejstarší a hrozná paní Wheelocková zuřila, že mne ztrácí, jelikož jsem uměla nejrychleji prohazovat útek. Smála jsem se jí, ačkoli mi kosti chrastily horečkou. Spolu s ostatními mne uložili do úzkého nemocničního pokoje vzadu u Svatého Jakuba, odloučili nás od zbytku světa. Čekala jsem, že chodbu zapálí a nechají shořet, aby se nemuseli obtěžovat a poskytnout nám řádný pohřeb, až pomřeme.

Holčička na sousedním lůžku si byla jistá, že jsme odsouzeni k záhubě. Taková zbabělost. Držela se mne a její modlitby mi drásaly uši, neužitečné jako krysy. Já jsem nehodlala zemřít.

Když jsem prvně spatřila Philipovu tvář, poznala jsem, že holčička vedle mne se nemodlila ke správné osobě. Ve Philipových očích tkvělo cosi sytého a jeho měděné vlasy a lékařské ruce s dlouhými prsty ve mně probudily cosi, co již více neusnulo. Přišel nám pomoci, dát nemocným dětem alespoň úlevu, pokud by nás nedokázal uzdravit. Pozorovala jsem koutek jeho úst, když se soustředil, jak mu v něm škubalo, když naslouchal dechu dívky vedle mne a pokoušel se skrýt pravdu. Dívala jsem se a dívala, až se ke mně otočil a řekl: „Ty se nechystáš zemřít, že ne?“ A já odvětila: „Ne, pane.“

Za týden jsem zbyla již pouze já. Philip mne odvezl od Svatého Jakuba do svého vysokého domu ve městě. Nechal je při tom, že jsem mrtvá, a mně to nikterak nevadilo! U paní Wheelockové jsem to odjakživa nenáviděla a uniknout odtamtud stálo za riziko, jež odchod s ním představoval. Philip mne vykoupal, dal mi vlastní pokoj s litinovou vanou a kostku mýdla, jež sám uvařil. Vonělo po květinách! Ani s pomocí mýdla a horké vody jsem však nedokázala rozplést své zknocené vlasy. Vzpomínám si, jak jsem na okamžik podlehla strachu, že mne pošle zpět do továrny. Ale když mne našel plačící na podlaze, tenkou dýkou mi je všechny uřezal a prohlásil: „Každý problém má řešení, Josephine Darlyová. Uvědom si to a bude se ti tu dařit dobře. Naučím tě číst a psát, a budeš-li pilná, možná i všelicos jiného.“ Myslela jsem, že mluví o věcech mezi mužem a ženou, jež jsem již znala, ale nepověděla mu o tom, jelikož jsem chtěla, aby mne považoval za nevinnou. Krom toho se mi zamlouvalo pomyšlení, že se naučím číst a psát. Získám-li vzdělání, nebudu se již nikdy muset vrátit do továrny, a tolik ho okouzlím svou chytrostí, duchaplností a půvabem, že si mne nade vše zamiluje!

Jak jsem mohla tušit, že to, co mne naučí, bude daleko velkolepější než láska?

Magie krve na:

Magická jízda (3)

Třetí a předposlední díl Magické jízdy je tady. Pro více informací navštivte tento článek.

Vrhla jsem se k němu. „Reesi!“
„Je to blbost.“
„Není!“
„Ty chceš, aby to byla pravda?“ Udělal krok vpřed a zamával pěstí.
„Je to pravda.“ Uchopila jsem jeho pěst a páčila, až jsem dopis vydolovala. Zas se mi roztřásly prsty.
„Je to šílený. Jestli to patřilo tátovi, tak to dokazuje, co všichni říkají. Byl blázen a udělal to schválně.“
Vyschl mi jazyk a přilepil se vzadu na patro. Tváří v tvář Reesově strašlivé jistotě jsem jako obyčejně nedokázala nic říct.
„Jo, Sil. Schválně. Naplánoval si, že ji zastřelí.“ Zachvěl se mu hlas. Znovu zatnul prsty, jako by chtěl praštit do zdi.
„Ne.“ Přešla jsem ke stolu a popadla knihu kouzel. „Zkusila jsem to. Ta kouzla fungují. Já –“
„Houby.“
Jeho ostrý tón prolomil mou radostnou masku, sklouzla mi z obličeje.
Založil si ruce na prsou. „Nevykládej mi hovadiny, Sillo. Jsem utahanej a nemám na to náladu.“
„Nevykládám.“ Mluvila jsem rozumně, hladce. „Fungovalo to. Proměnila jsem uschlý list, Reesi, a když magie existuje, pak táta nebyl blázen. Neudělal, co oni tvrdí.“
„Jen to řekni, Sillo. Zabil mámu. To tvrdí, protože přesně tak to bylo.“
Zavrtěla jsem hlavou a s rozvahou položila knihu na stůl. „Prohlídni si ji. Doopravdy si ji prohlídni. Pak ti to předvedu.“ Potřebovala jsem ven.
Zamířila jsem chodbou dozadu, vyšla na zadní verandu a seběhla po schodech na trávu. Ze tmy ječeli cvrčci a cikády. Zavřela jsem oči a uviděla mámu s tátou, údy propletené v obrovské louži krve. Stružky se plížily k mým botám, ale já se nemohla pohnout, jen jsem zírala a zírala a vdechovala vzduch lepkavý krví a smrtí. Pomohlo by, kdybych si vyškrábala oči? Zmizela by už navždycky ta vzpomínka, jak leželi na podlaze ve studovně?
„Sillo.“ Reese vyšel z domu. Nesl knihu.
„Proč mu nevěříš?“ zeptala jsem se prosebně.
„Viděl jsem –“ Sáhl po mně a chytil mě za ruku. „Viděl jsem je, stejně jako ty. Proč to teď nevidíš?“
Vyškubla jsem se mu. „Vidím.“
„Vidíš, co chceš vidět, Sillo. Slyšelas někdy o tomhle Diákonovi? Ne. Nic o něm nevíme, jestli doopravdy existuje, nic. Přinejlepším je to hnusný vtip, přinejhorším něco, čemu táta věřil, což nedokazuje, že je nevinný, jen to, že byl cvok.“
Magie existuje, Reesi. Dneska se svět změnil. Dlouze, pomalu jsem si vzdychla. Nemůže to pochopit, dokud to neuvidí. Nemůže věřit. „Byl to náš táta. Vím, že to neudělal.“
Reese odhodil knížku do trávy. „Udělal – policie to dokázala, prokristapána. Nikdo neměl ani stín pochybností. Je fuk, jestli nějaký pošahaný kouzlo funguje nebo ne. Ten zatracenej kohoutek zmáčkl on. Šerif Todd byl tátův kamarád. Myslíš snad, že by nepodnikl všechno, aby…“ Nedořekl to, bezradně zavrtěl hlavou. Tohle už jsme dávno probrali.
„Neudělal to. Ta magie –“
Máchl rukou a zarazil mě. Ale pak se jeho vztek vypařil. „Čmeláčku,“ pronesl, a když znovu postoupil vpřed, neuhnula jsem. „Už je to tři měsíce. Musíš to přijmout.“
„Jako ty?“
Objal mě a já se mu opřela o prsa. V nose mě zašimral prach ze sena a pod ním pot a traktorový olej. Známý a spolehlivý, takový byl Reese vždycky. Jaké to je, mít takovou jistotu jako on? Být sebevědomý a silný, vymlátit ze sebe vztek do zdi, vypotit ho v polích?
„Jo,“ odpověděl. V tom slovu byla hořká příchuť a mně se ulevilo, že se to Reesovi nelíbí, i když věří, že ji táta zabil. Ani jemu to nedávalo smysl.
Po chvíli řekl: „Potřebuju pivo. Dáš si taky?“
„Ne.“ Už tak jsem byla dost otupělá.
„Kde je babi?“
„Snaží se ošulit paní Margaret a Patty Granderovou o poslední halíř.“
„No jo. Dneska večer vlastně hrajou kostky.“ Na okamžik sklopil obličej a já myslela, že se omluví, že na mě řval. Jenže to bych se pak musela taky omluvit. Místo toho ale vzdychl. „Udělám sendviče, dobře?“
„Dobře. Ještě – ještě tady chvilku zůstanu.“
Přikývl a šel dovnitř. Moje tenisky se propadaly hloub a hloub do trávy. Čekala jsem, až mi země obroste kotníky, lýtka a kolena, znehybní mě, dokud se neproměním v kámen.

Magie krve na:

Magická jízda (2)

Pokračování Magické jízdy, více informací hledejte v tomto článku.
Bylo osm. Reese měl každou chvíli dorazit. Nemohla jsem se soustředit na domácí úkoly, ale neměla jsem hlad a dům byl čistý jako sklo. V posledních pár měsících jsem strávila hodně času uklízením a vařením, abych se nějak zaměstnala a rozptýlila, ale nemůžete pořád jen lít do záchodu dezinfekci, nemusel by to vydržet. Stejně jsem se zvedla. Hnědý papír, ve kterém doručili knihu kouzel, se válel na zemi u dveří. Zmačkala jsem ho a hodila do koše na tříděný odpad pod dřezem. Vyndala jsem nádobí z myčky a přerovnala kytky ve váze v jídelně. Zametla jsem dřevěnou podlahu v předsíni a taky kolem koberečků v kutlochu a v ložnici babi Judy. Ani když jsem zametla i kuchyni, nebylo z toho dost smetí, aby to naplnilo lopatku. Utřela jsem prach všude kromě tátovy pracovny, ale stačila mi na to jedna prachovka, protože jsem uklízela teprve před dvěma dny. Pak jsem popadla jeden Reesův paperback, nějakou historickou detektivku. Na začátku se mluvilo o krvi a já nemohla číst dál. Tak jsem si vzala nějaký babiččin levičácký časopis, ale slova plula po stránce a připomínala mi runy a kouzelné přísady.
Venku bouchly dveře auta. Rozbušilo se mi srdce, zavřela jsem oči a dlouze jsem se nadechla, abych se uklidnila. Na verandě zazněly Reesovy známé kroky a vstupní dveře vrzly.
Vyšla jsem mu naproti s knihou kouzel přitisknutou k hrudi.
Reese byl napůl vevnitř, opíral se zadkem o rám dveří a odškraboval si z bot bláto.
Byl o dva roky starší než já a správně měl nastoupit na bakaláře na Kansaské státní. Ale když táta s mámou umřeli, studium odložil a já se o tom s ním nedokázala hádat.
Když se otočil a chtěl jít dovnitř, leknutím sebou škubl a napřáhl před sebe ruku. Narazila do rámu dveří. „Prokrista, Sil, co tady sakra děláš?“
Natáhla jsem k němu ruce s knihou, jako bych mu přinášela obětinu.
„Co to je?“ Vdusal dovnitř a neopatrně mi knihu vyškubl. Spolkla jsem úzkostné vykviknutí a kousla se do rtu.
Reese prošel kolem mě do kuchyně. Hodil na stůl peněženku a knihu hned vedle. Pak si u linky vzal ze skříňky sklenici a natočil si vodu. „Odkud to máš?“
Jeho nezájem mě znechutil. „Patřila tátovi,“ řekla jsem.
Zarazil se, sklenici na půl cesty ke rtům. Pak ji opatrně odložil na linku a otočil se. Měl zaťaté čelisti.
„Tady.“ Otevřela jsem knihu a vytáhla Diákonův dopis. Schválně jsem se přitom nedívala na tátovo písmo. Zamávala jsem papírem na Reese.
Pomalu, jako by tlačil ruku skrze vodu, si ho vzal. Sledovala jsem jeho obličej, když dopis rozložil a četl. Potřeboval se oholit, ale to on vždycky. Pleť měl tmavší než kdy dřív, od toho, jak teď celé hodiny pracoval na slunci při žních. Pozlatilo mu vlasy a nasáklo do pórů. Vypadal starší. Ale to možná bylo spíš kvůli mámě a tátovi.
Ústa se mu zkroutila, přísně se zamračil a na tvářích mu vyskočily dvě skvrny blátivého odstínu. Zničehonic zmačkal dopis v pěsti.

Magie krve na:

Magická jízda (1)

Přináším vám první slíbený díl Magické jízdy. Pokud chcete vědět více informací, podívejte se na tento článek, kterou slouží současně jako rozcestník.
» Čtyři «

SILLA

Když se za mnou zavřely síťové dveře, zaslechla jsem, že záznamník právě přijímá hovor od babi Judy. „Nazdar, děcka, hra se nám nějak protahuje, asi proto, že jsem Margo nalila do punče vodku. Večeři nestihnu, ale jestli chcete, abych něco koupila cestou, zavolejte. Čauky.“

Skvělý. Klepala jsem se vzrušením a chtěla jsem si promluvit s Reesem, než se babi vrátí domů. Když jsem šla chodbou do kuchyně, myslela jsem na Nicholase Pardeeho, který málem viděl to kouzlo. Nenapadlo mě, že bych si na hřbitově měla dávat pozor, nikdo kromě mě tam nechodí. Nicholasova dědečka, pana Harleigha, pohřbili na novém hřbitově na druhém konci města jako všechny. Tátu a mámu pohřbili tak blízko domova jen proto, že o to táta požádal v poslední vůli.

Ale Nicholas o té ruce neřekl nic hnusného a díval se na mě s hodně zvláštním výrazem, kterému bych ráda přišla na kloub. Jako by znal moje tajemství. Ale tak to určitě nebylo. Protože i kdyby ten list viděl, stoprocentně by si řekl, že se mu to jen zdálo. V magii nikdo nevěří.

Přikývla jsem na souhlas se svými úvahami, rozsvítila jsem v kuchyni a položila knihu kouzel na stůl. U dřezu jsem pustila vodu a opláchla si palec. Nařasené záclony nad dřezem povlávaly v průvanu od otevřeného okna a já si představila, že zpívám znělku nějakého svého oblíbeného pořadu a vedle mě si ji pobrukuje máma, ve své nejmilejší zástěře s obrázky kreslených králíků loupe brambory. Teď ta zástěra ležela složená na dně šuplíku vedle trouby.

Utřela jsem si ruku a prohlédla si ránu. Byla malá a díky nabroušenému ostří hladká, a štípala. Část mě pořád nevěřila, že to kouzlo fungovalo a že jsem se kvůli němu fakt řízla. Že jsem na to měla žaludek. Otočila jsem se, opřela se o linku a zadívala se na knihu kouzel. Bodlo mě v břiše a cítila jsem, jak se mi křečovitě svírají plíce. Magie existuje. Proměnila jsem ten list jen pomocí pár čar v hlíně, svojí krví a několika slovy.

Magie existuje a táta nebyl blázen.

Tolik se mi ulevilo, že jsem si musela sednout ke stolu. Slyšela jsem jen tiché tikání sloupkových hodin v předsíni a vlastní dech. Přitiskla jsem lokty k desce a sepnula ruce. Nohama jsem poklepávala do dřevěné podlahy, v zuřivém tempu, jako bych se snažila utéct někam hodně daleko. Nešlo to zastavit. Chtěla jsem se rozběhnout, křičet, rozletět se k obloze a smát se při pohledu na změněný svět dole.

Ještě před dvěma hodinami jsem byla ztracená, jen holka s oběma rodiči mrtvými a vzteklým, nepřístupným bratrem. Teď vím, že táta díky té knize kouzel žije dál. Skrz magii.

Tvář se mi proměnila úsměvem. Představila jsem si, že mám na obličeji masku: zářivě žlutou a modrou, posypanou zlatými třpytkami, s veselými růžovými kytičkami v rozích úsměvu.

Magie krve na:

Magická jízda – Rozcestník

Jak jsem vám již vylíčila v minulém projektu “S knihou v jednu“, nakladatelství Knižní klub chystá na duben YA novinku, která nese název Magie krve. Naskytlo se mi příležitosti vás na tuto chystanou novinku nalákat, a proto pořádám v měsíci březnu a začátkem dubna MAGICKOU JÍZDU. Tato jízda spočívá v publikování několika ukázek z knihy a to vždy ve vybranou neděli.
Tento článek slouží jako rozcestník, kam budete moci vždy nahlédnout a odkázat se na konkrétní ukázku. Vlastně to je rozpis pro jednotlivé neděle a k nim pasující ukázky. Jelikož je na profilu knihy na knihkupectví bux.cz již zveřejněna jistá ukázka, budeme od ní pokračovat, abych vám neukazovala něco, co již máte načteno a abych vás patřičně nalákala.
»» Rozcestník ukázek ««
31. března 2013 – 3. ukázka
7. dubna 2013 – 4. ukázka

Na konci jízdy by měla proběhnout soutěž o tuto novinku, která ale nebude spočívat jen v pouhém vyplnění soutěžního formuláře. Soutěž bude pro ty, co si zveřejněné ukázky opravdu přečtou, protože se budu ptát. Ale více informací se ještě dozvíte včas, takže žádné strachy.

Magie krve na:
Bux.cz | GoodReads


Autor: Tessa Gratton
Anotace: Ze středoškolačky Silly se stala po smrti rodičů samotářka a místní podivín. Nick je naopak oblíbený a sebevědomý chlapec, který si však kvůli své minulosti drží od lidí odstup. Oba cítí, že je váže zvláštní pouto – a brzy se ukáže, že mají společnou schopnost provozovat kouzla, která se provádějí pomocí krve. Nick, Silla a její starší bratr Reese experimentují s magií, ale brzy zjišťují, že v ospalém prérijním městečku na ně číhá někdo, kdo v magii krve hledá moc a nesmrtelnost a jehož osud se proplétá historií jejich rodin už dlouhé desítky let…