Libba Brayová – Měsíční oko

Autor: Libba Brayová
Originální název: A Great and Terrible Beauty
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 392
Rok vydání: 2011

Tajemný příběh z viktoriánské Anglie se odehrává na dívčí škole, kam po záhadné matčině smrti přijíždí z Indie šestnáctiletá Gemma Doyleová, aby se zde naučila vybraným způsobům. Musí se vyrovnat nejen s lekcemi francouzštiny a tance, ale i s nevraživostí ostatních dívek, která se však promění v přátelství doslova na život a na smrt, když Gemma objeví své skryté schopnosti. Záhadná Gemma, odvážná Felicity, chytrá Ann a krásná Pippa vytvoří nerozlučnou čtveřici, chtějí si splnit své sny a zároveň odhalit tajemství strašidelné školy. Gemma však zároveň odhalí i věci, které by nejraději nevěděla…

Recenze je bez spoilerů!

Stručný děj.
Kratičkou chvíli se setkáme s Gemmou, která žije se svou matkou v Indii, poté, co její matka zahyne záhadnou smrtí se Gemma přestěhuje do Londýna, do dívčí školy Spence, kde se má naučit způsobům pravé dámy (jak se udusit v korzetu, jak hezky malovat a jak poslouchat svého manžela a nemyslet).

Deviant Art

Spřátelí se s Ann, Felicity a Pippou a podnikají spolu mnohá dobrodružství, díky Gemmině schopnostem.

Postavy.

Gemma Doylová je hlavní postavou knihy. Nechce se smířit s tím, že by měla navždy zůstat v Indii. V této (podotýkám, že velmi kraťoulinké) části knihy se Gemma zachovala jako sobecký spratek, který dokáže jen utíkat před problémy. Na Spence už mi Gemma přišla taková hodně odlišná od ostatních dívek. Kdyby ji na převýchovu poslali už jako malou, tak by tam dokonale zapadla mezi ostatní dívky, ale takhle si připadala jako outsider, se kterým se nikdo moc nebaví a nechce ho pustit do svého území. Na Gemmě se mi líbí, že má prostě svojí hlavu a i když by měla být naprosto poslušná, co se Spence týče, tak není a chce mít svoje sny, chce se dozvědět pravdu, nechce být jen loutkou. Zase si nedokáže připustit svoje, trochu lechtivé sny, o jednom tajemném zakázaném, které jí občas pronásledují. Ale na tu dobu je to prostě správné. Občas se najde nějaká ta rebelka, co chce mít vlastní hlavu a myšlenky, tu by pak ale žádný anglický muž jako ozdobu svého domu určitě nechtěl.
Felicity se na první pohled zdá jako pravá dáma s velmi vybranými způsoby, prostě dokonalá. Jenže když jí člověk nahlédne pod pokličku, tak v prvních chvíli to byla opravdová sobecká mrcha, která je zahleděná jen do sebe a potřebuje mít kolem sebe partičku noshledů. Neustále si tropí žerty (někdy opravdu nechutné, až běda) z méně obíbených dívek, nebo z dívek, které jsou v nižší společenské vrstvě. Po jedné takové “nehodě” se z ní ale stane celkem dobrá kamarádka, která má také svoje sny, stejně jako Gemma, hlavně má svoje trápení, proto je taková, jaká je. Docela jí chápu, většina lidí, co to má v rodině jako Felicity, by se chovala jako Felicity, snažila by se svůj smutek vybíjet zlostí na ostatních.
Ann je Gemmina spolubydlící, která má prostě mindárky, jinak bych to nenazvala. Ve Spence se ocitla čirou náhodou, protože ztratila rodiče, připadá si nehezká a neustále si nějakým způsobem ubližuje, aby si dokázala, zda ještě dokáže cítit. Této dívky mi bylo v knize docela hodně líto. Neustále jí někdo podkopával nohy a ona si to prostě všechno nechala líbit, nikdy se neozvala, neprotestovala. Ann je zkrátka tak trochu splachovací.
Deviant Art
Poslední dívkou z naší čtveřice je Pippa. Pippa je klasickou dívkou jakou vystřiženou z nějakého románu. Na pohled se zdá se vším smířená, se svým osudem, svým novým možným manželem. Ale uvnitř sní jako sní všechny dívky. Vysnívá si svého prince na bílém koni, lásku, možnost vzít si toho, koho miluje a kdo bude milovat ji. Nechce být jen nějakým výstavním kouskem, za který ji muži velmi často považují.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Musím říct, že se mi kniha líbila a četla se mi až překvapivě dobře. Našly se tam sice nějaké věci, kterým jsem hned nerozumněla, ale pak se to všechno tak nějak ujasnilo. Docela mě mrzí, že ta část, kdy Gemma žije v Indii byla tak krátká (mám pocit, že dala jen na dvě kapitoly). Podle toho co bylo psáno a dáno, se kniha odehrávala někdy v roku 1870, pokud se nepletu, ale nějaké věci se mi tam prostě do té doby nehodily, jestli víte, co tím myslím. Mluva mohla být tak trochu jiná a dívky v té době určitě také jinak smýšlely.
Na databázi knih jsem Měsíčnímu oku dala čtyři hvězdičky. Zkrátka a dobře, proč ne, mě se ta kniha dobře četla a dalo by se říct, že mě nějakým způsobem i uspokojila, splnila moje očekávání. Jsem zvědavá, jestli se dočkáme i nějakého pokračování knihy. Neskončilo to sice nijak extra otevřeně, ale je tam hodně nezodpovězených otázek, na které by se určitě nejeden z nás chtěl dozvědět odpovědi. Koupi této knihy nelituji a jsem ráda, že jí ve své knihovničce mám.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz