Letní dumání 2 (3): Retelling

Třetí letní dumání Knižního doupěte

Retelling
Tákže, myslím, že toto téma bude docela krátké, ale co, aspoň vás nebudu dlouho nudit, že? Mám za to, že na toto téma jsem četla jenom jednu knihu a to Jane od April Lindner, která vypráví novodobý příběh Jane Eyreové. Přičemž jsem ani nečetla příběh originální. Tolik k mému zapojení se do tohoto tématu. Ne, dělám si srandu, určitě něco vymyslím. Viděla jsem totiž spoustu filmů! A to se bude taky počítat.
Nejprve bych teda asi řekla, že mi nějaké to převyprávění příběhu do moderní podoby nevadí, pokud se líbí čtenářům. Když se to čte a má to co nabídnout, tak proč něco takového nenapsat. Autoři mají dnes nekonečně mnoho možností, jak udělat příběh zajímavým. Pokud tu starou verzi jen nepřepíší a nepřidají do ní iPody a iPady a iMacy. Myslím, že by se vždy měla přidat nějaká nadhodnota, která příběhu dodá šmrnc a nebude jen kopírovat ten starý, původní příběh. Něco, co čtenáře neunudí, ale budou se během čtení bavit. A možná se i ponaučí, přeci jen, ty staré příběhy nám mají co říct, jen je moc lidí už nechce číst.
A když už toho teda nemám moc co říct ke knihám, tak aspoň něco k filmům, těch znám a viděla jsem mnohem víc, v porovnání se čtením těchto příběhů. Docela se mi například líbí různé adaptace na příběh Popelky. Jsou to sice stupidní příběhy, které pořád omílají to stejné dokolečka, ale vždycky se na ně ráda podívám, protože je to dobré na odreagování. Navíc člověk vždycky ví, že to dobře dopadne. Taky příběh Krásky a zvířete, jak už ten animovaný, nebo moderně zpracovaný podle Alex Flinn. Docela ráda bych se podívala i na film Dorian Gray, jenže jsem srab. Kniha se mi hrozně líbila, dokonce jsem si jí vytáhla u maturity a fakt jsem zaperlila, byla jsem v ten den nejlepší.
To je asi tak všechno, co k tomuhle tématu můžu napsat. Nemám s tím moc zkušeností a moc takové knihy ani nevyhledávám. Navíc jsem třeba ani nečetla originál, však to znáte. Velkou část mojí povinné četby tvořily české knihy a pochybuji, že někdo napíše novodobý příběh Povídek Malostranských. Možná bych si ty knihy i někdy přečetla, jenom na ně prostě nemám čas, čeká na mě totiž mnohem více zajímavých knih, které si chci přečíst. Možná jednou, ale nic neslibuji, však mě znáte.
Advertisements

Letní dumání 2 (2): Erotická kanonáda

Druhý díl Letního dumání 2 od Syki.

Erotická kanonáda
Mezi tři hlavní témata, o kterých se bavíme s kámoškama ve škole, patří sex, jídlo a chození na záchod. To na úvod, abych odlehčila atmosféru. Čím jsem starší, tím víc se mi erotická literatura „líbí“. Každý člověk má svoje potřeby a občas se přistihnu, jak se nudím, když si hlavní hrdinové dávají jenom něžné polibky, nedej bože, když zapojí i jazyk. Vždyť jim to nemůže dlouho vydržet, pokud nepřeskočí na další metu! Proto se čas od času začtu do nějaké té erotické knížky. Nemusí být třeba přímo nabušená sexem, stačí, když na to občas hupsnou.
Mezi první takové erotické knížky, které jsem přečetla, patří určitě Sukubí deníky od Jill Myles. Ta knížka je napěchovaná sexem, ještě aby ne, když je hlavní hrdinka sukuba, ale má i svůj jistý příběh, takže se to nezasekne na mrtvém bodě. Někoho možná odradí nepovedené obálky, ale co se toho sexu týče, jeho tam dost, o tom žádná. Dále se mi líbil i první díl Bratrstva Černý dýky, určitě bych si ráda přečetla další. Zase je to kniha s příběhem, kde se objevuje sex. Nebo Božský bastard, ten byl úžasný, kniha se mi nesmírně líbila. Série Noční lovci určitě taky stojí za zmínku, Bones je neuvěřitelný nadsamec, které bych brala všemi deseti. Pak třeba série Drew + Fable, moc hezké, zamilované čtení. Jako poslední bych asi zmínila fenomén Padesát odstínů. Kniha je taky nabušená sexem, ale příběh podle mého tak trochu postrádá. Nebo to dělá hlavní hrdinka Anna. Ani by mi nevadilo, kdyby v knize vystupoval jenom pan tajemný.
Někdy si to čtení vážně užívám a baví mě to. Jindy se ale přistihnu, jak se tomu všemu strašně směju, přitom bych se třeba zrovna v ten daný okamžik smát asi neměla. Člověk svým emocím ale neporučí. Myslím si ale, že takové knížky by měli číst spíše starší čtenáři, ne kvůli nějakým zkušenostem, nebo že se v knihách objevují sprostá slovíčka. Ale kvůli tomu, že mladší čtenáři takovou literaturu často odsuzují. Nechápu to. Když si snad podle anotace přečtu, že se jedná o erotický román, tak neočekávám dobrodružství s růžovými králíčky. Vážně to nechápu. Jak si někdo může stěžovat na erotickou knížku, že je v ní sex? Jasně, někdy je to třeba nějak divně popsané, nebo podobně, ale bože! Tak takové knihy nečtěte a dejte je radši svojí mamce, když na to nemáte žaludek a hodláte všechno hned odsuzovat, že je tam moc sexu.
Osobně beru erotickou literaturu jako takové zpestření během čtení „normálních“ knih. Občas každý potřebuje trochu té erotické fantazie. Nehltám ty knížky jednu za druhou, ale občas, když mám náladu, tak si nějakou přečtu. Jinak jsem ale stále věrná knihám pro mladé dospělé. Jenže kdo ví, třeba časem vyměním žánr a začnu se věnovat literatuře pro dospělé. I kdyby měla být fantasy. Všechno má svá pro a proti a ne každý se ve všem najde. Kdyby se nám všem líbilo to stejné, byla by to přeci hrozná nuda.

Letní dumání 2 (1): Paralelní světy

Co se dumání týče, tak ty Syki pořádá na svém blogu v každém ročním období, ať už prší, sněží, nebo padají kroupy. Ani tohle léto nebude výjimkou. Na světě je již druhý ročník a nebyla bych to já, kdybych se nezapojila, protože ráda nad něčím dumám!
Paralelní světy

Hned na úvod takové zvláštní téma? Syki, ty mi dáváš teda, budu se muset vážně pořádně zamyslet. Přečetla jsem spoustu knih a skoro v každý z nich byl nějaký nový, nepoznaný svět. Plný magie, příšer, nebo jen svět z budoucnosti, nebo minulosti. Nějaký byl horší, jiný zase lepší, určitě ale najdu hned několik, ve kterých bych klidně žila.
Když čtu nějakou knihu, kde je jiný svět, než na který jsme zvyklí, říkám si, jak bych asi v takovém prostředí zapadala já sama. Byla bych ustrašená, nebo bojácná? Vyrážela bych do akcí, nebo se raději zdržovala někde v ústraní? To jsou otázky, na které nedokážu jednoznačně odpovědět. Realita by se potom totiž nemusela rovnat mým představám a já bych byla nahraná. Byla bych dobrý kouzelník, nebo jenom smutný moták, který sleduje své čarující kamarády? Zemřela bych po sekundě v aréně smrti? Možná bych také zemřela při svojí první proměně ve vlkodlaka.
Můj paralelní svět by asi vypadal tak nějak stejně, jako reálný svět. Jen bych bydlela ve větším městě, kde se může skrývat více nebezpečných bytostí. Určitě by si mě, absolutně neatraktivní šedou myšku, vyhlédl sexy bohatý třicátník, který by mě rozmazloval a nakonec požádal o ruku. Jenže pak by o mě projevil zájem krvežíznivý upír, který by rád ochutnal mojí krev. Což by samozřejmě bylo nesmírně vzrušující a já mu to dovolila. On by mě za to nezabil, ale stal se mým přítelem. Toho bych pak odkolpla, protože zemřel můj předchozí milenec a stal se z něj krásný duch, kterého musím zachránit do roka a do dne, jinak nedojde klidu. A mezi tím vším samozřejmě stíhám nakopávat zadky nebezpečným zombíkům a jiným příšerám, které otravují vzduch mého města.
Občas závidím všem těm hrdinkám v knihách. Prožívají neskutečně akční životy, nemusí být zrovna bojovnice za dobro, které mlátí zloduchy na potkání, ale i tak. Potkají kluka, zamilují se a prožijí neuvěřitelnou jízdu svého života a jsou šťastné, z ničeho nic jednou napříč světem, navštěvují různá místa (jejich kluci jsou totiž bohatí). Fakt jim to někdy závidím, ale když si pak uvědomím, jak jsou to občas natvrdlé holky, hned mě ta závist přejde, ale jenom na chvíli, než se ten jejich pan božský opět objeví na scéně a začíná nové dobrodružství.
Přiznám se, že s každým začátkem školního roku také občas očekávám dopis z tajemné školy čar a kouzel. Vždycky jsem snila, že tam jednou budu chodit, potkám Harryho, budeme kamarádi a já se pak stanu uznávanou kouzelnicí v boji proti zlu. No, pravděpodobně bych moc dlouho nevydržela, ale to je jiná.
Hrozně ráda se začítám do knih, které mi nabídnou nový svět. Baví mě si ho představovat. Přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, tam žít, nebo se tam aspoň na chvíli podívat. Utéct od té všední reality, kdy každý den je stejný jako přes kopírák. Chtěla bych taky prožít to, co třeba Anna (Polibek pro Annu), nebo Jane (L. A. Candy). Přiznám se ale, že bych radši ten reálný svět, než svět plný příšer. Určitě bych hrozně rychle umřela a ani si ho pořádně neužila.