Alexej Pechov – Tanec ve stínech (RC review)

Originální název: Джанга с тенями
Série: Kroniky Sialy, díl druhý
NakladatelstvíZoner Press
Počet stran: 320
Rok vydání: 2011

Mír v Siale a životy jejích obyvatel ohrožuje mocný a nelítostný čaroděj a jediné, co ho může zastavit, je Duhový roh. Tento artefakt z dávných dob nabitý nesmírnou magickou silou se nachází ukrytý ve strašidelném Paláci kostí. Dostat se k němu přes všechna možná i nemožná ochranná opatření ale není vůbec snadné. Jedinou nadějí je artefakt ukrást. A tak si král a Řád mágů najmou chytrého a světem protřelého chmatáka Harolda Stína.
Harold se spolu se svým podivným doprovodem čítajícím elfskou princeznu, věčně rozhádanou dvojici gnóma a trpaslíka, zeleného gobliního šaška a bandu několika dalších královských bojovníků vydává na cestu a doslova na každém kroku dává svou kůži všanc. Jenže zakázka je zakázka a jednou dané slovo nemůže vzít slušný zloděj zpět.
Ve druhém díle trilogie Kroniky Sialy navazuje Alexej Pechov na zábavný a dobrodružný příběh Tuláka ve stínech. V Tanci ve stínech však staví Haroldovi do cesty snad ještě víc překážek a nepřátel. Zároveň mu ale dává poznat i hodnotu opravdového přátelství. Harold není typický hrdina velkých slov nebo okázalých skutků, ale nebezpečí se nebojí a odhodlaně a s vervou bojuje.

Stručný děj, příběh.
Pokračuje výprava zloděje Harolda a jeho družiny za magickým artefaktem, Duhovým rohem. Putování je dostalo až do města Rannengu, kde na ně čekají mnohá dobrodružství a hlavně nebezpečí. Když Haroldově družině někdo ukradne Klíč, který má pomoci otevřít bránu Paláce kostí, začíná nebezpečná záchranná výprava. Není už více jisté, kdo je přítel, a kdo nepřítel.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Po přečtení prvního dílu jsem již nebyla tak nedočkavá na druhý, protože jsem věděla, že čtenáře čeká ještě díl třetí, tudíž je jasné, že ve druhém se ještě do Paláce nedostanou. Takže jsem si prostě jenom užívala jejích všemožná, místy celkem vtipná, ale i nebezpečná dobrodružství. A že je v tomto díle potkalo nebezpečí docela hodně! Přiznám se, že jsem místy trnula strachy, jestli z toho všichni vyváznou nebo ne.
Tento díl mi, co se dobrodružství a nebezpečí týče, přišel více zajímavější. Hrdinové už jsou „otrkaní“ (až na Kli-Kliho, ten je stále svůj) a celkově je s nimi větší zábava. Člověk se o ně ale i více bojí a jistá zrada nejednoho čtenáře určitě překvapí.
Co se stylu knihy týče, není to zrovna něco, co by čtenář přelouskal za odpoledne. Je to takové náročnější fantasy, které se musí číst pomaleji, aby nikomu nic neuniklo. Já sama jsem knihu četla asi něco okolo týdne a pořád si nejsem zcela jistá některými souvislostmi a navíc se mi ještě trochu plete, kdo je vlastně kdo. Když Tulák vypráví a použije normální jména lidí ze své výpravy, tak to vím, ale jakmile použil jiná jejich jména, tak jsem byla v koncích. Osobně bych zůstala u jednoho jména a možná ještě přezdívky, pak se to může zdát trochu matoucí. Každopádně po několika více stránkách se do toho už čtenář dostane.
Díl jako takový se mi určitě líbil o trošku více, než díl první. Jak jsem již zmínila, bylo tam více dobrodružství, ale také více nečekaných zvratů a ztrát. Navíc to v některých momentech opravdu vypadalo, že už se žádná další výprava konat nebude, bylo to zkrátka napínavé. Pechov nám to zase ozvláštnil a rozveselil goblinem Kli-Klim, který je sice královský šašek, ale i děti, co se dívají na pohádky vědí, že jsou šašci velmi moudrá stvoření. Ale většinou, když Kli-Kli přišel na scénu, musela jsem se usmívat.
Tato série je jedna z mála putovních fantasy, která se mi zalíbila. I když je trochu náročnější na čtení. Jistou vadou také mohou být poměrně dlouhé kapitoly, to může nějakého zhýčkaného čtenáře odradit, ale kdo chce prožít kvalitní zážitek, tak určitě dočte až do konce.
I když se mi kniha jako taková líbila o trochu více než předchozí, tak zůstávám u stejného hodnocení. Zatím to na pět hvězdiček není, „jen“ na čtyři hvězdičky. Doufám ale, že se Harold v posledním díle ukáže a všem nám vytře zrak. Také bych chtěla říci, že mi celkem chybí v knize mapka. Protože se mi pak hůře orientuje celým Haroldovým světem. To je věc, která je pro takovéto fantasy hodně důležitá, pomůže čtenáři se zorientovat a představit si, jak vlastně svět jeho hrdiny vypadá. Každopádně v ničem jiném mě kniha ani tolik nezklamala, dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Pokračování dobře rozjetého fantasy, které je nebezpečné, zábavné, dobrodružné a napínavé. Možná trochu složitější na čtení, ale rozhodně se to dá zvládnout.

Obrázek obálky a anotace: Zoner Press
Doplňující obrázky: Deviantart

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Zoner Press.

Čtenářské hodnocení knihy:

Alexej Pechov – Tulák ve stínech (RC review)

Originální název: Kraduščisja v teni
Série: Kroniky Sialy, díl první
NakladatelstvíZoner Press
Počet stran: 352
Rok vydání: 2011

Vítejte v Siale, fantaskním světě, kde žijí v míru lidé, elfové, gnómové a další rasy. Poklid a mírové soužití je křehké, vykoupené válkami v dávných dobách. Nyní se ale ve stínu vysokých hraničních hor plíživě rýsuje další nebezpečí – dávný nepřítel, mág, jehož ze strachu nazývají pouze Bezejmenný, znovu nabírá sil a obnovuje svou obrovskou moc. Celý svět se ocitne ve vážném ohrožení a je jen jediná věc, která může Bezejmenného zastavit – Kouzelný roh, artefakt z dávných dob starších než lidstvo samo, nabitý mocnou magií. Malý problém je, že není snadné se k Rohu dostat. Získat tento mocný artefakt je veledůležitý úkol hodný silného hrdiny či čaroděje. Jak se ale záhy ukáže, jediný, kdo může Kouzelný roh získat, je nějaký velmi šikovný zlodějíček. A tak král a Řád mágů najmou za tímto účelem Harolda Stína, vyhlášeného a hbitého lapku s velkým smyslem pro humor. Harold podivnou zakázku přijme, ale její důležitost mu dochází až o něco později. Za doprovodu podivné skupinky, čítají elfskou princeznu, královského šaška nebo cvičené královské zabijáky, se vydává ukrást Roh. Výpravu ale stíhá jedno dobrodružství za druhým, válečné dusno se stupňuje a Harold už ví, že právě v jeho rukách nyní spočívá osud celé Sialy…

Stručný děj, příběh.
Harold Stín je zloděj, dokonce mistr svého oboru. Žije ve městě zvaném Avendoom, kde si v klidu vyřizuje své zakázky. Jedna z takovýchto zakázek mu ale změní život o téměř 180 stupňů. Veliká hrozba celé Sialy se probouzí ze svého spánku a jenom mazaný zlodějíček, jakým Harold rozhodně je, ji může zastavit. Čeká ho velmi nebezpečná výprava, za získáním pradávného artefaktu. Než se ale vypraví na tuto akci, musí se také vypořádat s hrozbami ve městě. Jen samotná příprava ho nejednou málem stojí život a to se ještě ani pořádně nedostal za hranice města. Ale i dál jsou připraveni nepřátelé, kteří usilují o jeho život.

Autorův styl.

Z počátku jsem se velmi bála, že nebudu schopná se do knihy začíst. Přišlo mi to jako něco na způsob Pána prstenů, kterého jsem musela po první kapitole odložit. Teď se tam na něj jen práší, protože jsem nedokázala překousnout ten styl. Ale Pechov to podle mého zvládl na výbornou, samozřejmě s občasnou chybičkou. Za jeho styl by se nemusel stydět nejeden klasik.
Troufnu si říci, že Pechov je celkem slušným mistrem všelijakých opisů, přirovnání, metafor, personifikace. To se dnes vidí jen u velkého mála knih. “Mraky jsou těhotné deštěm“, no koho dnes v těch knihách taková personifikace napadne? Téměř nikoho. Určitě by se našlo více takových věcí, které autor ve svém díle použil. Ale občas to pro mou osobu bylo trochu přehnané a ubíralo mi to na čtivosti. Musela jsem se tím občas prokousávat. Místo “Prší” jsou “Mraky těhotné deštěm“. I tak je to ale velmi originální (pro mě).
Dnes se totiž snaží autoři (alespoň u YA apod.) vyvarovat dlouhým popisům a všemu možnému, co by mohlo čtenáře nudit a většinou jdou přímo k věci. Bez zbytečných “okecávaček”. Možná proto se mi to u Tuláka ve stínech líbilo. Že to neslýchám často. Není to tolik ohrané.
Zajímavá fantasy.
Kromě Eragona jsem asi žádnou pořádnou putovní fantasy ani nečetla. Nebo si na to spíše nepamatuji. Samozřejmě, že některé znám, ale jak jsem psala o Pánu prstenu, spíše se jich bojím. Ale Tulák mě příjemně překvapil. Nebylo to žádné strojené, nudné, formální. Ale hezky přirozené, lehce tvarovatelné v hlavě.
V tomto putování se můžeme setkat se spoustou bytostí, které do normálního světa nepatří. Gnómové, elfové, orkové, zlobři (ne Shrek) a jiné. Samotné putování a dobrodružství nebylo těžké si představit, ale s bytostmi už to pro mě bylo horší. Pořád nevím, jak vlastně vypadá ork, nebo si to nedokážu představit. Docela mě překvapil autorův popis elfů. Nejsou to žádné krasotinky/krasavci, kteří se tváří mírumilovně. Mají dokonce něco na způsob velkých tesáků. No rozhodně tam nenajdeme jenom takové ty klasické potvůrky, autor si tam vytvořil i jiné.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Jsem sice ráda, jaká různá přirovnání autor v knize používal, ale trochu mi to “zpomalovalo” čtení a nějaké věci jsem musela déle převalovat v ústech, než jsem je plně pochopila. Zase si myslím, že se to k té knize ale výborně hodí. Když vezmu v úvahu, jaký je Harold vlastně správňák. Zabývá se sice zlodějinou, ale nejde si ho alespoň trochu neoblíbit. Ono vůbec se tam vyskytuje postav, které se mi zamlouvali. Vezmu jako příklad Hallase a Delera, kteří se neustále jen hašteřili, ale pokud by jim šlo skutečně o život, tak by se ho nebáli položit za toho druhého. Ne nadarmo se říká, co se škádlívá…
Úžasným potvrzením toho, že za maskou šaška se skrývá velmi inteligentní bytost je goblin Kli-Kli. I když dokáže být v jistých momentech hodně otravný, je z něj cítit inteligence na hony daleko. Sám by si to asi nepřiznal, nebo to nevnímá, ale jeho rady se většinou osvědčí jako dobré a zachránění života schopné. Takových příkladů by tu mohla vyjmenovávat spousty. Každá postava tam má nějaký svůj úkol a nikdo se mi nezdál zbytečně nadbytečný. Že by tam nemusel patřit. Všichni mají své místo.
Nakonec jsem se této knize rozhodla dát čtyři hvězdičky, nemám sice moc s čím porovnávat. Porovnala jsem s Eragonem (podobné bytosti, putování) a byla jsem překvapena. Myslím si ale, že se toho v dalších dílech bude dít mnohem více. Momentálně se jednalo jen o takové přípravy, které byly rozhodně dokořeněny pořádnou akcí. Ale ještě to nebyl ten hlavní “boj”, který se od Harolda očekává. Na to si bude muset čtenář ještě počkat do dalších dílů. Druhý díl je již na světě a třetí se chystá. Já jsem rozhodně zvědavá, jak to všechno vlastně dopadne a jestli se jim podaří Bezejmenného porazit.

Obrázek obálky a anotace: Zoner Press
Doplňující obrázky: Deviantart

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Zoner Press.

Čtenářské hodnocení knihy: