Katie J. Taylor – Temný gryf (RC review)

Autor: Katie J. Taylor
Originální název: The Dark Griffin
Nakladatelství: Zoner Press
Počet stran: 320
Rok vydání: 2011

Mocní gryfové se spojili s lidmi a společně žijí v zemích Cymrie. Ale ne všichni gryfové jsou mírumilovní a ne všichni lidé jsou ochotní gryfy respektovat…
Arren Cardockson to nemá v životě právě lehké. Pochází ze severu, z oblasti, jejíž obyvatelé byli kdysi podrobeni a zotročeni. Šťastnou náhodou se z něj stane gryfmistr, když si jej jeden gryf vybere za svého společníka. To Arrenovi sice přinese určité společenské postavení a váženost, ale přesto jím stále někteří opovrhují a chtějí se ho zbavit.
Mladý hrdina dostane nabídku chytit divokého gryfa, agresivního a zlého, který ohrožuje své okolí. Arren si potřebuje vydělat peníze, a proto se rozhodne úkol zvládnout sám, jen s pomocí své gryfí společnice Eluny. Ta je ale divokým gryfem zabita a Arrenovi se hroutí svět…
Ve své velmi zdařilé prvotině se Katie Taylor rozhodla vrátit zašlou slávu gryfům – dnes již trochu pozapomenutým fantasy tvorům. Povedlo se jí napsat zajímavý a napínavý příběh, v němž tragédie nečekaně spojila dva protivníky. Společně se vydávají na cesty a poznávají, že rozhodně ne vždy dobro vítězí nad zlem.

Recenze je bez spoilerů!

Poslední dobou jsem měla chuť přečíst si nějakou normální fantasy knížku, kde se neobjevují žádní upíři ani vlkodlaci, prostě něco opravdu tak nějak fantasy s troškou tajemna.

Ukázka z textu.
„Před dávnými časy,“ začala mírným, ale jasným hlasem, „byli orel a lev nepřátelé. Žili na zemi společně, ale oba jí chtěli vládnout. Neustále spolu bojovali, ale žádný z nich nemohl zvítězit. Orel měl výborný zrak a ostrý zobák a spáry, ale lev dokázal šplhat a sám měl silné zuby a drápy. Jednoho dne se orel snesl na lva a odnesl ho pryč. Chtěl ho utopit v moři, ale to bylo daleko a orlu brzy došly síly.
Začal padat z oblohy dolů, ale nemohl lva pustit, protože se drápy zamotal do jeho hřívy. Padali z velké výšky, protože tehdy orli dokázali doletět až ke slunci. Během pádu spolu zápasili, snažili se jeden druhého zabít, a když se orel pokusil uletět, lev se mu zakousl do ocasu a držel se ho. Spadli do obrovské díry v zemi. Díra byla hluboká, tak hluboká, že neměla dno.
Lev a orel dopadli do stínu, přežívali v něm a oba se báli, jako se ještě nebáli ničeho na světě.
we♥it
Schoulili se k sobě jako mláďata v hnízdě. Neviděli ani jeden druhého, ani nebe či slunce na obloze. Padali roky a roky a nezastavili se, dokud nedoletěli ke světlu, které bylo na druhé straně temné díry. Pohltilo je a rozprostřelo se kolem nich, až se jím oba rozzářili. Když společně vylétli z díry a rozletěli se k obloze, viděli, že už nejsou jako dřív. Stali se jedním. Křídla a spáry orla a tlapy a ocas lva. Jeden tvor se silou obou. Tak se z nich zrodil první gryf a oni se rozletěli a vykřikli orlím hlasem, aby oznámili světu, že nyní jsou pány země a zůstane to tak navždy, protože světlo jim dalo magii a moudrost a žádný tvor nikdy nebude silnější a moudřejší než oni.“

Stručný děj.

Podíváme se do země zvané Cymrie, kde spolu žijí lidé a mocní gryfové pohromadě. Hlavním hrdinou je Arren, seveřan, který se shodou okolností stal gryfmistrem. Společnost mu dělá gryfí samička Eluna, která si ho vybrala ještě jako malé dítě. Arren se za docela podivných okolností vydá s Elunou chytit černého lidožravého gryfa, který terorizuje malou vesnici asi dva dny od Orlína. Jenže když se ho Eluna snaží před temným gryfem chránit, sama přijde o život a od té doby je Arren velmi zdrcený. Všichni jdou najednou proti němu a hodně rasisticky ho napadají, protože seveřané dříve sloužili jako otroci jižanům. Musí snášet všelijaké posměšky a dokonce i fyzické napadání. Jenže pak ho jedna událost zavede rovnou do spárů polapeného temného gryfa a začne tak jejich společné dobrodružství.
Postavy.
we♥it

Ústřední postavou celé knihy je seveřan Arren, který je správcem trhu v Orlíně a také gryfmistrem. Do té doby, než přijdou o svou gryfku Elunu je velmi spořádaným člověkem, dbá o sebe a všichni ho berou s úctou, jakou si gryfmistr může jen zasloužit. Jenže pořád se někde najdou lidé, co mu potají nadávají do černého a nejraději by ho viděli otročit. Arren má však svoje dobré kamarády, ti si z něj neutahují. Jakmile ale přijde o svou společnici, změní se jeho chování i vzhled o stoosmdesát stupňů. A i přístup ostatních k němu se hodně změní. Postupně se v něm začíná objevovat jeho seveřanská stránka a on tomu neustále odmítá uvěřit. Stává se z něho vrah a zloděj. Na této postavě je skvěle vidět, jak se člověk po smrti milovaného dokáže změnit naprosto k nepoznání. Dokud to člověk sám nezažije, tak tomu jen těžko uvěří.
Bran, Gern a Flell jsou Arrenovi přátelé, kteří se snaží za každou cenu držet s ním. Ale i je zažene jeho seveřanská stránka, která se v něm pomalu ale jistě probouzí. Bran, jako strážník, ho dokonce musí hlídat ve vězení. Pomalu ale jistě mu přestávají věřit a myslí si, že se dočista zbláznil.
Do té doby, co byl Arren gryfmistrem, se k němu všichni chovali s velkou úctou a říkali mu pane, ale poté, co zemřela Eluna a neměl už tak po svém boku mocného gryfa se začala projevovat nenávist ostatních vůči seveřanům – černým. Hlavně vůči Arrenovi. Jsou to přesně takový lidé, kteří vám pochlebují jen do té doby, dokud máte moc, pak na vás vytáhnou nože a snaží se vás zbavit.
V knize jsou samozřejmě dalšími významnými postavami mocní gryfové. Kolem nich se točí celé město a každý z nich má patřičný respekt. Většina lidí, co něco znamená, má svého věrného gryfa. Ale gryf, který nás zajímá, nemá žádného svého člověka – je to lidožrout. Lidé v Orlíně ho přezdívají Temné srdce a chodí se na něj dívat do arény, jak vraždí a rozsápává zločince. Tento gryf je svým způsobem stejný jako Arren, nikdy ho nikdo patřičně neuznával a jen si z něj dělali legraci, nebo chodí na jeho show.

Pocity a dojmy.

Než jsem se do knihy pustila, neměla jsem na ní nijak zvlášť valný názor. Ale jak jsem se začala začítat, čím dál tím víc mě to pohltilo. Hodně mě překvapil ten, jak bych to řekla, rasismus, který se v knize vyskytoval vůči Arrenovi, čas od času mi ho bylo až líto a dokázala jsem chápat jeho pocity.
Kdykoliv se v knize objevilo nějaké trhání lidských končetin, okamžitě mě zabolela ruka nebo noha, někdy dokonce i hlava. Někteří gryfové byli prostě až moc krutí, ale to k téhle knize tak nějak patří, vždyť je to přeci Temný gryf.
Hodnocení.
Kniha splnila moje očekávání. Chtěla jsem nějaké tajemné fantasy a to se mi vyplnilo. Asi jediný chlup na knize (pro mě) byla většina jmen postav nebo gryfů. Gryfí jména bych ještě pochopila, jsou to přeci jen starobylá a mocná zvířata, takže musí mít divně znějící jméno ale dívčí jméno jako je Flell jsem vážně trošku nedokázala přenést přes pusu. Ale příběhu to samozřejmě nijak neškodí. Také bych ráda vyzdvihla sécnu, kdy jedna gryfka vypráví Temnému srdci jak jejich druh vlastně vznikl, to se mi moc líbilo (nahoře máte ukázku). Velkým plusem knihy jsou také nádherné černobílé ilustrace. Není jich tam sice nějak hodně, ale není to žádná knížka pro malé děti, aby na každé stránce musel být obrázek. Každopádně jsou hodně vyvedené a líbí se mi. Jako poslední bych řekla, že se mi kniha moc líbila a bylo to něco naprosto jiného, než co většinou čtu, a jsem za to ráda, těším se na další díl.

Obrázek obálkyimages.google.com

AnotaceZoner Press
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Zoner Press.