Mats Strandberg, Sara B. Elfgren – Oheň (RC review)

Originální název: Eld
Série: Engelsfors, díl druhý
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 640
Rok vydání: 2013

Vyvolené mají začít druhý ročník na gymnáziu. Celé letní prázdniny tajily dech v očekávání dalšího tahu démonů. Hrozba však přijde z místa, které by nikdy nepředpokládaly. Je čím dál zřejmější, že v Engelsforsu je cosi velmi, velmi zvrácené. Minulost se spřádá se současností. Živí potkávají mrtvé. Vyvolené jsou svazovány čím dál těsněji k sobě a opět si musí připomenout, že magie nemůže zhojit nešťastnou lásku nebo spravit zlomená srdce.

Stručný děj, příběh.
Pět vyvolených se vrací o prázdninách do školy, bojí se, odkud se na ně démoni opět vrhnou. Do města se přistěhoval nový spolužák Viktor, který sehraje velmi důležitou roli v budoucím tažení Vyvolených na záchranu lidstva. Na scénu ale vstupuje Pozitivní Engelsfors a všichni jeho členové, jako by byli zhypnotizovaní. Ani jedna z Vyvolených ale netuší, kdo za tím vším stojí a co vlastně chce. Musí si ale dávat velký pozor, protože mají nepřítele hned ve dvou frontách, jedním je pravděpodobně démon a tím druhým obávaná Rada.

Autoři.

DeviantArt

Strandberg i Elfgren jsou oba autoři švédského původu. Strandberg se narodil roku 1976 a kromě psaní knih se věnuje také novinařině, jeho kolegyně se narodila roku 1980 a působí jako scénáristka. Mats již dříve napsal Jaktsäsong (Lovecká sezóna), Bekantas bekanta (Známí známých) a Halva liv (Polovina života). První kniha o Vyvolených, Kruh, zaznamenala mezi kritiky i čtenáři ve Švédsku obrovský úspěch a byla nominována na cenu Augusta Strindberga v kategorii švédských knih pro děti a mládež za rok 2011. Kniha Oheň je druhou částí trilogie této autorské dvojice.

Styl knihy.
Čtenáře na první pohled jistě upoutá poněkud větší rozměr knihy. Ohni totiž chybí nějakých šedesát stran do sedmi set. Což není zrovna málo. Když ale knihu otevřete, vykouknou na vás větší písmenka a také kratší kapitoly. Kniha se tedy čte poměrně rychle, navíc autoři mají čtivý styl, který vás nutí otáčet jednu stránku za druhou. Kromě kapitol je pak kniha rozdělena i na čtyři delší části. Všechny ale plynule navazují na děj.
DeviantArt

I ve druhém dílu se na děj podíváme hned z několika pohledů. Konkrétně pěti Vyvolených. Každá si vypráví svojí část, každá má své problémy a starosti, se kterými se kromě apokalypsy musí vypořádat. Vynoří se zde mnoho příběhů, které ve většině případů nejsou zrovinka ty nejšťastnější. To už ale asi k těm severským knihám patří.

Pocity, dojmy a hodnocení.

První díl, Kruh, se mi velmi líbil, a proto jsem byla moc ráda, když mi nakladatelství ke čtení poskytlo i Oheň. Jako první mě rozhodně udivila jeho tloušťka, ale nemohla jsem se dočkat, až se opět dostanu do příběhu pěti hrdinek, které bojují se zlem ve svém malém městečku. Prvních asi dvě stě stránek se ale bohužel až příliš táhlo, což mě maličko zklamalo. Pak to ale všechno nabralo zajímavý rozměr a já se do čtení plně vložila.
Autoři přišli s ještě zlověstnějšími nápady, než o jakých jsem četla v prvním díle. Z počátku mi sice bylo tak trochu jasné, kdo za tím stojí, ale ta konečná osoba mě velmi překvapila. Můžete si během čtení říkat, že je to všechno jasné, protože autoři vás nasměrují ke dvěma osobám, ale nakonec umí velmi překvapit. Překvapivých momentů tam bylo opravdu hodně a úplný závěr knihy určitě mnohé překvapí.
Navíc je nesmírně poučné sledovat, jak těch pět Vyvolených žije, co si myslí, co prožívají, co mají doma a jak to všechno zvládají. Mají svá vlastní tajemství. Líbí se mi, že nemůžu až s takovou jistotou říci, kdo je tam tím nejhlavnějším hrdinou. Navíc, nikdy nevíte, koho autoři nečekaně připraví o život. Jsou opravdu plní překvapení. Ale kvůli poněkud slabšímu začátku dávám tři hvězdičky. Jestli jste četli první díl, tak doporučuji i Oheň. Ta série má rozhodně něco do sebe. Je totiž psána úplně jiným stylem, než to, co obvykle čteme.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

James Kimmel Jr. – Soud padlých andělů (RC review)

Originální název: The Trial of Fallen Angels
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 384
Rok vydání: 2013

Brek Cuttlerová má všechno – milovaného manžela, roztomilou dcerku a úspěšnou právní praxi. Jednoho dne o všechno jako mávnutím proutku přijde. Ocitne se na osamělém železničním nástupišti, má zakrvácené šaty a nemůže si ani za nic vzpomenout, jak se tam dostala. Nabízí se jediné vysvětlení. Je mrtvá.
Uvázla mezi světy na záhadném místě, kde žijí lidé z její minulosti. Jen co se však dozví, že ji sem poslali proto, aby vstoupila mezi ty, kteří obžalovávají a obhajují duše u Posledního soudu, její naděje na útěk pohasne a nahradí ji strach z budoucnosti. Uvědomí si, že nejdřív se musí postavit tváří v tvář hrozné pravdě o své smrti. Když nečekaně zjistí, že před soudem stojí ona sama, dozví se překvapující odpověď na snad nejdůležitější otázku ze všech:
Kdo je skutečným posledním soudcem našich životů?

Stručný děj, příběh.
Brek se ocitá na neznámém nádraží, kde kromě jí samotné není živá duše. Nevzpomíná si, jak se tam dostala. Má za to, že všechno je jenom pouhý sen, ze kterého se brzy probudí. Na nádraží za ní přijde Luas a odvede jí za Nanou. Všechno je to strašně podivné, ale Brek i tak odmítá uvěřit, že je mrtvá. Když si to pak přeci jen alespoň trochu připustí, dostává se do místa, kde se soudí duše zemřelých.

James Kimmel Jr.

James je spisovatel, učitel a právník, který se zaměřuje na spojení práva a psychologie a práva a spirituality. Doktorát z práv získal na pensylvánské univerzitě. Je členem církevní Společnosti přátel (kvakerů) a vyučuje na luteránském semináři. Jako právník pomáhá například mentálně postiženým a drogově závislým. Kniha Soud padlých andělů je jeho první román. James žije s manželkou a dvěma dětmi v Pensylvánii.
Poslední soud.
Jako právnička má Brek úzký vztah se spravedlností. Vždy se jí snažila prosazovat, už jako malá, když odsuzovala kluky za zabíjení nevinných krabů. Když tedy v Šemaje vidí, jak probíhají procesy s dušemi, nemůže tomu všemu stále uvěřit.
Proč se předkládají jenom ty negativní momenty ze života projednávaných? Proč jejich obhájci také neukážou ty světlé chvilky? Všechno se to Brek zdá naprosto nespravedlivé. Každý by měl mít přeci právo na spravedlivý soud, kde se zhodnotí všechny aspekty. Když ovšem sama dostane duši, kterou má prezentovat, není si už tolik jistá svou oddaností ke spravedlnosti.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Upřímně musím říci, že když jsem se do knihy začetla, byla jsem zklamaná. Všechno to bylo hrozně zamotané a takové chaotické. Doufala jsem, že se to během čtení všechno ujasní a kniha se mi nakonec zalíbí. Jenže se tomu tak nestalo a s poslední větou knihy jsem zůstala ještě zmatenější, než na začátku.
U této knihy je důležité, aby se měl čtenář na pozoru již od začátku, jinak mu mnoho souvislostí ujde. Já udělala tu chybu, že jsem se na pozoru neměla, proto jsem tomu všemu porozumět nedokázala. Tohle rozhodně není kniha, kterou si s sebou vezmete o víkendu na pláž a zabijete s ní čas. U čtení je potřeba trochu přemýšlet, aby vám opravdu nic neuniklo, jinak je to, lidově řečeno, v háji, a budete tápat tak, jako já.
Autor navíc během vyprávění příběhu používá spoustu různých teorií a vysvětlování, kterým je nutné věnovat čas. Jinak vás kniha nebude bavit a opravdu jí jen těžko pochopíte. Asi jako já. Mám ale v plánu, si knihu někdy v budoucnu přečíst ještě jednou a opravdu se jí věnovat. Není to zrovna nejlehčí čtení. Proto si vyhraďte chvíli, kdy budete mít opravdu čas a správně uspořádané myšlenky. Rozhodně čtěte pomaleji.
Osobně jsem z knihy momentálně velmi zmatená a přiznám se, že nemám tušení, jak to vlastně všechno dopadlo. Ano, vypluly tam na povrch věci, které jsem pochopila, a zapadaly do sebe, to neříkám, ale všechno dohromady je opravdu hodně složité na pochopení. V aktuálním rozpoložení dávám knize dvě a půl hvězdičky. Ale jednou se k ní vrátím a doufám, že jí pochopím. Pak budu ochotná i změnit svůj názor. Prozatím ale doporučuji číst pomalu a hezky to všechno vstřebat. Je taky možné, že jsem jediná, kdo knihy řádně nepochopil, ale i to se stává. Soud padlých andělů ale každopádně není kniha na rychle přelouskání o víkendu.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

Niall Leonard – Rváč (RC review)

Originální název: Crusher
Série: Rváč, díl první
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 320
Rok vydání: 2013

Sedmnáctiletý Londýňan Finn Maguire je dyslektik se záznamem v rejstříku trestů. Žije se svým nevlastním otcem, neúspěšným hercem a živí se jako prodavač v restauraci s rychlým občerstvením.
Finnovi se ve vteřině obrátí celý život naruby, když jednoho dne najde svého otce brutálně zavražděného. Najednou je na všechno sám. Policie ho považuje za hlavního podezřelého, a tak musí svést souboj s časem, aby očistil své jméno a zjistil, kdo a proč otce zabil. Odpovědi hledá v nemilosrdné džungli londýnského podsvětí, odhaluje temná tajemství a zjišťuje, že člověka dokážou nejvíce ranit ti, kterým věří…

Stručný děj, příběh.
Pro Finna začíná ráno jako každé jiné. Chystá se do té nejméně oblíbené práce, rozloučí se s nevlastním otcem, který pracuje na scénáři a odchází. Když se ale po směně vrátí domů, něco mu nesedí, v domě je podivné ticho. Najde svého otce sedět u jeho stolu s proraženou lebkou. Díky tomu, že je dyslektik, který má navíc záznam v trestním rejstříku ho policie považuje za podezřelého číslo jedna. Finnovi ale na jeho smrti něco nesedí a tak se rozhodně zaplést s šéfem londýnského mafiánského podsvětí. Postupně ale zjišťuje, že ani největším kamarádům a rodině se nedá pořádně věřit.

Niall Leonard.

Autor se narodil v severním Irsku a nyní žije v západním Londýně se svou manželkou známou pod pseudonymem E L James, která je autorkou bestselleru Padesát odstínů šedi. Společně mají dvě děti a jednoho psa. Niall působí jako scénárista a režisér, na kontě má spousty televizních filmů a seriálů. Kniha Rváč je jeho prvním románem a v současné době pracuje na jeho pokračování.
Londýnský vyvrhel.
Finn je kluk, který to neměl v životě zrovna lehké. Matka ho opustila ještě jako malého a do nedávné doby vyrůstal se svým nevlastním otcem. Teď ale nemá nikoho. Díky své dyslexii nemá ani pořádné vzdělání a smaží kuřecí nugety ve fast foodu. Ze zoufalství by ho snad vysvobodila jen princezna na bílém koni.
Autor vytvořil tak trochu chudáka, který se jen tak tak protlouká životem a neumí ani pořádně rozluštit účty. Ještě že má praxi v boxování, protože jinak by se padouchům z podsvětí asi jen těžko postavil. Ale i tak to pro něj bude velmi těžké, hlavně po stránce důvěry.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Z počátku jsem netušila, co od knihy vlastně očekávat. Spíše se mi zdála jako titul pro mladé kluky, přeci jen, hlavní postavou je kluk, boxer, který se potlouká v podsvětí a sem tam prohodí sprosté slovíčko. Nakonec se mi ale i jako ženě Finnův příběh celkem zalíbil a jeho čtení jsem si užívala.
Niall jako spisovatel píše podle mého celkem čtivě, bez žádných složitých zápletek, které by čtenáři jen zamotaly hlavu. Mohu dokonce říci, že se mi jeho kniha četla snad ještě lépe, než dvě knihy od jeho manželky. Má to víc v sobě a dokáže se pohrát se slovy. Sem tam použije nějaké moudro. Nejprve jsem si říkala, jak může být Finn tak chytrý a vyprávět tak příběh, když, je dyslektik, ale nakonec jsem si to užila.
Příběh byl skvěle zamotaný a čtenář si může na začátku říci, že už teď ví, kdo je vlastně vrah, ale ke konci se to všechno ještě hodně zamotá. Žádná z postav se v knize neobjevuje čirou náhodou. Všechny mají své čestné místo. Některé mají čtenáři jenom trochu poplést hlavy a jiné se zase snaží nevinně proklouznout, přitom až tak nevinné nejsou.
Autor to měl hezky vymyšlené. Přitažená za vlasy mi přišla příhoda s mrtvým přítelem Finnova otce, to bylo až moc přehnané, ale nebuďme závistiví. Kniha se mi líbila, ale možná bych jí spíš doporučila mužskému publiku. Tomu určitě sedne ještě více. Já osobně dávám tři a půl hvězdičky, dalšímu dílu se ale jistě bránit nebudu. Ono to totiž na konci není vůbec tak vyřešené, jak se zdá.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

Aprilynne Pike – Osud (RC review)

Originální název: Destined
Série: Křídla, díl čtvrtý
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 312
Rok vydání: 2013

Ve třech svazcích (Křídla, Kouzlení, Iluze) jsme sledovali dramatické osudy neobyčejné dívky Laurel. Víla, která vyrostla a dospěla ve světě lidí a našla zde skutečného přítele, nemůže zpřetrhat svazky s rodným Avalonem – zvlášť když vílí říši hrozí smrtelné nebezpečí. Laurel a Tamani jsou připraveni postavit se na odpor silám zla a Avalon ubránit. Naštěstí v tom nejsou sami, na pomoc jim přichází David a další věrní přátelé. Jejich odvaha sehraje v boji významnou roli. Podaří se Laurel a jejím přátelům zachránit Avalon? Komu dá Laurel nakonec přednost – Davidovi, nebo Tamanimu? Závěrečný díl série přináší dramatické rozuzlení celého příběhu.

Stručný děj, příběh.
Laurel, Tamani, Shar a ostatní se snaží zjistit, co je vlastně mladá zimní florela Yuki zač a jaké plány s ní má Klea. Zjistí ošklivou pravdu, která by mohla mít za následek konec celého Avalonu. Proto se ještě spolu s Davidem a Chelsea vydávají do vílího světa. Čekají je ale nepříjemné ztráty a boj s trolly vůbec nevypadá dobře. Pokud se Laurel nepodaří ukázat své schopnosti Lektváče a najít tu správnou přísadu do dávno zapomenutého lektvaru, všechno by mohlo být ztraceno.

Aprilynne Pike.

Autorka se narodila v Salt Lake City v Utahu. Ve dvaceti letech získala titul bakaláře v oboru kreativního psaní na Státní univerzitě M. Lewise a W. Clarka v Lewinstone ve státě Idaho. V současné době žije s manželem a čtyřmi děti v Arizoně.

Mezi bestsellerové autory se zařadila románem Křídla (první díl série) i dalšími třemi knihami, které příběh víly žijící mezi lidmi dále rozvádějí. K tématu nadpřirozených bytostí se nedostala náhodou, příběhy o vílách si vymýšlela už jako malé dítě s mimořádně bujnou fantazií.
Konec jedné série.
Celkem ve čtyřech knihách jsme sledovali, jakou cestou se vydá Laurel. Jestli tolik přilnula ke světu smrtelníků, nebo se na dobro vrátí do Avalonu, kam bez pochyby patří. Jenže nic není jisté a Laurel se co kniha vydávala pokaždé jinou cestou a téměř za každým rohem čekal na čtenáře nějaký napínavý moment, který celou sérii obohatil.

Autorka si přála, aby konec její čtyřdílné série byl, jak se patří. Myslím, že se jí zakončení skvěle vydařilo. Mnoho čtenářů si jistě během čtení bude myslet, bůh ví, jak to nedopadne. Nakonec se ale Aprilynne rozhodně podařilo překvapit. Možná jsem k určitým dílům série byla trochu pesimistická, ale autorka mě hodně vyvedla z míry. Zakončení bylo opravdu bravurní a takových 99 % čtenářů ho rozhodně nebude čekat. Musím tedy smeknout svůj imaginární klobouk.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Závěr série Křídla jsem si nemohla nechat ujít, i když jsem si při čtení jednotlivých knih občas připadala jako na houpačce. Jednou to bylo ono, po druhé kvalita trochu poklesla. Poslední díl se ale opravdu vydařil. Nutno ale podotknout, že ne ve všem. Zdlouhavá bitva o Avalon byla opravdu velmi zdlouhavá, ale je jasné, že to autorka chtěla napnout, aby se čtenáři báli. V jistých chvílích to bylo velmi napínavé a zvraty nastávaly velmi často. Pokud ale nebyl zvrat, mnoho bojových scén bylo velmi podobných. Ale jako celek byla bitva ale slušná.
Autorka se stále drží svého stylu, proto je kniha stejně čtivá, jako předchozí tři díly. Není to žádné složité čtení, u kterého by si čtenář musel mučit mozkové závity a nakonec by zápletku stejně nerozluštil. Osud se čte dobře, až na několik chyb způsobených pravděpodobně překladem a nějakou tou korekturou. Do čtenáře není cpáno žádného složitého vysvětlování, které by ho akorát otrávilo, a on si nemohl knihu dostatečně užít. Stránky zkrátka ubíhají jedna za druhou a vlastně není ani pořádně jisté, jak to všechno dopadne.
Co mě velmi překvapilo, byl vývoj téměř všech postav, se kterými jsem se během čtení série potkávala, občas je nenáviděla a chtěla zaškrtit. Laurel konečně přiložila ruku k dílu, David už nebyl takovým otravným vědátorem, Tamani se krapet uklidnil a Chelsea byla pořád správná. Pokud stále váháte, jestli sérii vůbec dočíst, poslední díl vás rozhodně hodně překvapí a nechá vás zírat s otevřenýma očima. Jsou tam sice pořád věci, které mě na sérii iritují, ale přesto si Osud zaslouží čtyři hvězdičky. Opravdu jsem něco takového nečekala, doporučuji.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

Kiersten White – Jednou provždy (RC review)

Originální název: Endlessly
Série: Paranormálové, díl třetí
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 400
Rok vydání: 2012

Evina paranormální minulost se neustále vrací a děsí ji. Nová ředitelka Mezinárodní agentury pro zadržování paranormálů ji chce přemluvit k nové spolupráci se střediskem. Temná královna týrá lidi ve své děsuplné říši. A paranormálové neustále tvrdí, že Evie je jediná bytost, která je dokáže zachránit před jejich záhadným, nebezpečným osudem.
Celému paranormálnímu světu běží čas. A osud tohoto světa nemá v rukou nikdo jiný než Evie…

Stručný děj, příběh.
Evie potkává samé podivné paranormály, ještě podivnější než obvykle. Tuší, že se něco děje. Hned na úvodu je její přítel Lease odveden královnou Temného dvora do své vílí říše. Evie s Rethem a Jackem se ho pokusí zachránit, což se jim povede, jenže Lease je zakletý nějakou podivnou kletbou a na seznam Eviiných záhad a úkolů se připisuje další položka.
Paranormálové z okolí se scházejí a žádají, aby jim Evie otevřela bránu do jejich světa, protože do toho lidského nepatří. Evie má ale strach, co když při otevírání brány zemře? A jestli se jí to povede, co když ji bude chtít Lease opustit?

Kiersten White.

Autorka se narodila a vyrůstala v Utahu. Zde studovala angličtinu a nyní žije v San Diegu s manželem a dětmi. Je autorkou paranormálních fikcí pro mladé dospělé. Píše ale také povídky. Její kariéra spisovatelky začala před krátkou dobou, ale i tak má rozdělanou celou řadu projektů.
Konec Paranormální série.
Když se řekne trilogie, člověku se jistě hned vybaví knižní série (možná i filmová) o třech dílech. Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost si celou sérii Paranormálové přečíst a co mě těší ještě více je fakt, že se jedná opravdu o trilogii a autorka na nás (snad) nechystá nějakou sto padesáti dílnou sérii.
Čtení této série bylo pro mě osobně jako sedět na houpačce. První díl byl nahoře, druhý dole a třetí se zase dokázal vyšvihnout (v což jsem velmi doufala). S celým zakončením série jsem byla velmi spokojená a věřím, že uspokojí nejednu romantickou dívčí duši. Může se to některým zdát jako trochu klišé, ale i tak to jistě zaujme.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Na poslední díl této trilogie jsem se těšila, ale zároveň jsem se i trochu bála. Po čtení druhého dílu jsem byla totiž do jisté míry zklamaná a nechtěla jsem, aby se ten zážitek opakoval. Nakonec jsem ráda, že jsem se do jisté míry bála, protože závěrečný díl mě velmi mile překvapil. Nebylo to takové uloudané, jako předešlý díl. Opět to bylo nabité akcí, romantikou, nebezpečím, mnoha rozhodnutími.
Až na několik chyb v překladu se kniha čte velmi dobře. Je zde totiž téměř jedna akce za druhou a proto se čtenář nenudí. Občas se vyskytují scény, které by mohly být „akčnější“ a pro čtenáře atraktivnější, ale jako celek vedou velmi vydařené a dobře udělané pasáže, které čtenáře nabudí a než se pak nadějte, je konec.
Na goodreads se kdosi divil, že jsem knize věnovala pět hvězdiček, ale já si za tím stojím. Z celé série se mi ten poslední díl líbil pravděpodobně nejvíce a jsem opravdu spokojená. Navíc je Evie taková správná hrdinka, která nemá ráda, když za ní rozhodují druzí. I když mohou být v některých situacích její rozhodnutí bláznivá, stojí si za nimi. Ve třetím díle jsem si ji oblíbila asi nejvíc. Od autorky mě překvapil osud Retha, myslela jsem, že se snad na konci rozbrečím, ale podařilo se mi to ustát, opravdu jsem to nečekala.
Jestli se vám první díl líbil a druhý vám přišel tak trochu nudný, tak říkám, že třetí je ještě lepší než první dva dohromady. Opravdu doporučuji, jsem si jistá, že nejednoho čtenáře zajímá, jak to všechno vlastně dopadne.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

Philippa Gregory – Kacíř a čarodějka (RC review)

Originální název: Changeling
Série: Řád temnot, díl první
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 272
Rok vydání: 2012

Klášterní novic Luca Vero je na rozkaz tajemného cizince uprostřed noci zburcován a odvlečen ze své cely. Cizinec jej nejprve obviní z kacířství, aby mu nahnal strach a pak jej vyšle na dlouhou cestu Evropou, kde má Luca, mimořádně nadaný mladík, hledat stopy Ďábla a vykonávat soud nad zběhlými křesťany.
Lukova první cesta vede do kláštera Lucretili, kde se setkává s mladičkou abatyší Isoldou, jež se právě ocitla v nesnázích: V klášteře je proti své vůli – poslal ji sem bratr, aby se mohl zmocnit jejího dědictví a navíc jeptišky začaly trpět podivnými vizemi, chodily ve spánku a na těle se jim objevily krvácející rány. Isolda je obviněna, že je očarovala temnou magií a má být upálena jako čarodějnice. Luca ale hledá pravého viníka…

Stručný děj, příběh.
Mladý Luca se stává vyšetřovatelem s požehnáním Svatého Otce. Vydává se na výpravu spolu se svým písařem a věčným pomocníkem a přítelem Freizem. Jejich první zastávkou je ženský klášter v Lucretili, kde se dějí velmi podivné věci. Jeptišky jsou jako náměsíčné a u některých se dokonce objevují stigmata. Vše to začalo v době, kdy do kláštera přišla nová abatyše Isolda. Po vyřešení této záhady ale na ně čekají i jiná dobrodružství, která sužují obyvatele různých vesnic. Ale všechno vždy není tak nadpřirozené, jak se na první pohled zdá.

Philippa Gregory.

Autorka knihy Kacíř a čarodějka (a mnoha dalších) žije ve Velké Británii. Studovala na univerzitě v Edinburghu, kde získala doktorát v oboru anglické literatury 18. století. Napsala mnoho historických románů, ale i příběhů ze současnosti. U nás byly přeloženy jen některé z nich. Jejím bestsellerem se stal román Králova přízeň. Příběh o Lucovi a Isoldě, jak sama autorka píše, je smyšlený, objevují se tam postavy, které se v historii nevyskytly.
Hodně historický příběh.
Příběh je datován hodně do minulosti, konkrétně do roku 1453, to už je opravdu velmi dávno, kdy lidé žili ve strachu ze všeho neznámého a neschváleného církví. Cokoliv vybočující z řady bylo kacířství, které bylo přísně trestáno. Nedej bože, když byl někdo obviněn z čarodějnictví.
Objevuje se zde mnoho věcí, které si dnešní moderní mladý člověk nedokáže ani představit a mnohdy ani neví, co nějaké věci znamenají. Jazyk je také velmi specifický, podle mého přizpůsobený době, ve které se příběh odehrává.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Z počátku jsem se na knihu dívala spíše skepticky a netušila jsem, co od ní můžu vůbec očekávat. Bylo to ze začátku trochu zdlouhavé, a proto jsem měla i chuť knihu odložit. Pak se ale hlavní hrdina odebral do kláštera, kde začalo dobrodružství. Byla jsem příjemně překvapená, hlavně v počátcích jeho pátrání. Po dalších přečtených stránkách to ale začalo být velmi zdlouhavé a já nevěřila, že autorka stihne povyprávět ještě jiné jejich dobrodružství. Nakonec to stihla, ale bylo to o dost více uspěchané, než jejich první putování.
Díky stylu, jakým je kniha psána, aby pasovala do prostředí, se může ze začátku číst trochu obtížněji a já sama jsem občas určitým pasážím nerozuměla. Ne nadarmo se říká, že opakování je matka moudrosti. Postupem času si ale na styl zvyknete a nebudete se moci nabažit Freizeho hláškami, kterými vyplňoval téměř celý příběh a skvěle ho odlehčoval. Na knize mi nesedlo přemrštěné vyšetřování prvního „případu“ a následné smrštění dalších do několika stran. Bylo to ošizené.
Od knihy jsem neměla velká očekávání, ale byla jsem více méně příjemně překvapená, i když některé věci bych klidně vypustila, ořezala, nafoukla. Celkově to bylo ale průměrné čtení, které si zaslouží tři hvězdičky. Našly se tam jisté nevysvětlené věci, na jejichž rozuzlení jsem zvědavá a tak se snad někdy dočkáme dalších dílů. Milovníci historie (i když tak trochu smyšlené) a prostého humoru si jistě přijdou na své.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

Mats Strandberg, Sara Elfgren – Kruh (RC review)

Originální název: Cirkeln
Série: Engelsfors, díl první
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 520
Rok vydání: 2012

Engelsfors, město, které buď milujete, nebo nenávidíte. Většina tamních obyvatel ho spíš nenávidí. Právě tam se díky krvavému měsíci sejde v zábavním parku šest dívek, které nemají vůbec nic společného. Netuší, jak se tam dostaly ani co je tam táhlo. Jejich osudy jsou však náhle propojeny. Odpovědí na otázky se jim nedostává, vědí jen, že ať se stane cokoliv, musí stát při sobě a postavit se zlu, které v Engelsforsu přebývá.

Stručný děj, příběh.
V Engelsfors se ději podivné věci, které naberou na obrátkách po sebevraždě mladého Eliase. Šest mladých dívek se podivnou shodou okolností setká v opuštěném zábavním parku. Ani jedna nemá tušení, proč tam jsou, ale někde hluboko uvnitř to vědí, protože se s nimi ději podivné věci. Po záhadné sebevraždě jedné z nich pochopí, že se musí semknout dohromady, jinak nemají šanci zlo v Engelsfors zahubit jednou pro vždy.

Drsnější čarodějný příběh.

Pokračování
Nikomu asi neunikne, že kniha Kruh bude o čarodějnicích a jak už to u těch severských knih bývá, je v jistých věcech docela drsná a s ničím se nepáře. Všimnout si toho můžeme hlavně u „objevu“ mrtvého Eliase, ale i další oběti. Já osobně jsem teda ještě jinou severskou knihu nečetla, ale nejsem hloupá a vím, co se o nich říká a píše. Drsné opravdu jsou.
Překlad, styl.
Po této stránce se kniha četla více než dobře a v překladu jsem nenašla žádné chyby, což tedy klobouk dolů. Většinou se mi u tohoto nakladatelství podařilo v některých knihách něco najít, ale u Kruhu jsem si toho nebyla vědoma a jsem tedy velmi potěšená.
Kniha je trochu objemnější, ale myslím si, že to hlavně dělá formát písma, který je zvolen velmi velký. Na jednu stranu se to čte opravdu rychle, ale na tu druhou by menší písmo ušetřilo stránky a tím i náklady.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Byla jsem opravdu zvědavá a měla jsem od knihy jistá očekávání, výsledek je v mnohém ještě předčil a já si knihu náramně užívala. Sice bylo čtení prvních několik kapitol trochu nudné a zdlouhavé, ale to se pak všechno obrátilo a kniha podle mého chytla skvělý proud. No, možná mě trochu mrzí, jak to vlastně dopadlo, ale, na někoho se to všechno hodit muselo. Navíc to není tak úplně konec, takže se máme určitě ještě na co těšit.
Kniha postupně vypráví zážitky pěti děvčat, která jsou součástí tajemného kruhu čarodějnic a mají bojovat proti zlu. A i když se soustředí na všechny, já osobně jsem byla velmi „upnutá“ na jednu z nich. Nevím, jestli to tak autoři zamýšleli, ale spíše se mi zdálo, že jen ta jedna je hlavní postavou a zbytek se s ní jakoby veze, i když má samozřejmě i svůj prostor.
Já osobně byla s knihou spokojená a za trochu nudnější, nebo spíše zdlouhavější začátek jí věnuji čtyři hvězdičky. Navíc se mi ještě nelíbilo, jak se autoři snažili čtenáři předhodit pachatele tak okatě na začátku, jako by měl přijít v úvahu jen on a nikdo jiný. To se mi zdálo trošku nepromyšlené, ale pak se to všechno obrátilo a já netušila, kdo to vlastně je. Ve všem ostatním jsem byla s knihou více než spokojená, skvěle se četla, příběh byl zajímavý a postavy celkem reálné, takže jsem se s nimi snadno sžila. Rozhodně se těším na další díl, podle mého má hodně co nabídnout.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy: