Catherine Fisherová – Inkarceron

Autor: Catherine Fisherová
Originální název: Incarceron
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 368
Rok vydání: 2011

Incarceron – futuristické vězení, uzavřené od pohledu, kde žijí potomci původních vězňů v temném světě, ve světě obsahující rivalitu a barbarství. Je to děsivá kombinace špičkových technologií – obývací budova, která prostupuje celý román, budova, kde jsou středověké mučírny – řetězy, velké haly, bludiště.

Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.

Recenze je bez spoilerů!


Stručný děj.

Příběh Inkarceronu se odvíjí ve dvou liniích. V jedné sledujeme Finnovo trápení se ve Vězení a věčné záchvaty, které ho doprovází celý život. Snaží se z Vězení uprchnout, dostat se Ven, protože má pocit, že do Inkarceronu prostě nepatří. Po boku mu stojí jeho přísežný bratr, Sapient a Attia. Zažívají všemožná dobrodružství, při kterých jim jde sem tam o život, ale touha dostat se Ven je silnější než všechno nebezpečí světa.
we♥it
Druhá linie se odehrává Venku, mimo Inkarceron, kde žije Claudia. Ta se musí připravit na nechtěnou svatbu s Casparem, která jí zajistí trůn. Žijí Dobou, zamrazeni v Čase, všichni se tam chovají jako v době x století dozádu, pokrok jim byl zakázán. Claudia se snaží vypátrat tajemství zavražděného prince a dozvídá se strašlivou pravdu. Musí také najít vchod do Inkarceronu pomocí Sapienta Jareda, který jí pomáhá.
Pořádné dobrodružství začne, až když oba, Claudia a Finn najdou křišťálové klíče, pomocí kterých spolu mohou komunikovat.
Postavy.
Postav se v této knize ocitlo docela hodně, ale pokusím se vystihnout ty nejhlavnější a ty, které mě něčím zaujaly. Jako první musím samozřejmě zmínit dvě hlavní postavy celé knihy – Finna a Claudii. Oba žijí v naprosto odlišných světěch. Jeden v Inkarceronu, druhý Venku. Claudia za celý svůj život nepoznala co je to bída, hlad a boj o přežití. Žila v přepychu a všechno co chtěla, měla na dosah ruky. Přesto ale není ve svém dokonalém životě docela spokojená. Cítí se prázdná, navenek vystupuje pod dobře vypěstovanou maskou a s tou se ukazuje lidem kolem sebe, kteří ji vidí jako perfektně vychovanou Správcovou dcerou, která se jednoho dne stane Královnou. Ale Claudia prostě není spokojená, nedokáže se vyrovnat s tím, že si musí vzít Caspara a žít s ním “šťastně až do smrti”. Snaží se vypátrat pravdu, což může stát obrovský hněv jejího otce Správce. Navenek se lidem může jevit jako chladná dědička trůnu, ale uvnitř je neustále smutná a má srdce na pravém místě.
we♥it
Finn se od ní snad ve všem liší. Až na to, že se také snaží pátrat a to pátrání ho stojí ošlivé záchvaty. Naučil se ve Vězení žít, hlavně přežít. Nemá slitování, většinou a dělá dobrého partnera svému přísežnému bratru Keirovi. Finn má neustále pocit, že do Vězení prostě nepatří, že zná život Venku, ale všichni mu říkají, že z Venku ještě nikdo nepřišel, takže musí pocházet z Lůna Vězení, kde se narodil. On tomu ale nehodlá uvěřit a pátrá dál.
Zmínila jsem se o Finnově přísežném bratrovi Keirovi. No, co bych k němu mohla říct, snad jen že je to namachrovaný mačo, který si myslí, že je nejvíc a že je nejkrásnější ze všech. Často Finna okrádá o ulovenou kořist a i tak se pořád hezky usmívá. Charakter takových postav prostě nemusím a Keiro rozhodně nepatří k mým oblíbencům.
Claudiin otec je Správcem Inkarceronu. Ke Claudii se nikdy nechoval nijak hezky a přívětivě. Přišel mi chladný a vševědoucí. Navenek se tvářit nevinně, ale uvnitř svojí prošedivělé hlavy spřádal ošklivé plány. Ke konci knihy jsem na něj ale změnila názor o 180°, docela se nám pan Správce vybarvil a hlavně se i otevřel své dceři. Dokázal zachovat tvář i když jeho celoživotní úsilí šlo k šípku.
Mezi další postavy patří Sapienti, to jsou učenci, kteří tak nějak vědí všechno a celé své životy bádají a dělají zakázané experimenty. Oblíbila jsem si Sapienta Jareda, který je učitelem Claudie. Přišel mi fér, dokázal udržet její otřesná tajemství a spřádal s ní plány na objevení vchodu do Vězení. Musím se tomu co napíšu zasmát, ale připadal mi trochu jako Dědeček Hříbeček, nevím proč mě to napadlo, ale je to tak.
Jako poslední postavu zmínám Attii. Jedná se o dívku, která ze sebe, kvůli přežití, dělala psího otroka, když ji ale Finn zachránil rozhodla se věnovat svůj život do jeho rukou. Je to taková hodně zvláštní postava, nemám vůbec tušení odkud pochází. Ale je jisté, že k Finnovi chová sympatie. Vždycky jsem jí považovala za tichou, bez názoru, ale na konci knihy se vybarvila. Objevila v sobě zášť, ale to jenom kvůli lásce.

Pocity, dojmy a hodnocení.

deviant art
Moje pocity z knihy? Musím se přiznat, že jsem se do toho ze začátku nedokázala vůbec začíst a kniha mě začala bavit až v ten moment, když spolu Claudia a Finna začali komunikovat. I když bavit je možná trochu silné slovo. Přišlo mi to takové, nevím. Ze začátku se to tak nějak hrozně táhlo všechno a pak najednou hned spolu začali mluvit. Žádná nedůvěra, jestli si s nimi nepohrává vězení, nic, šli zkrátka na jistotu. I když jeden se jim nemůže divit, po tom, co prožili. Taky jsem se docela špatně orientovala ve všech těch názvech s počátečním velkým písmenem. Nechápala jsem, co je to Občanstvo, Špína, Únik, Doba a podobně, tak Únik mi byl celkem jasnej, ale to ostatní se mohlo aspoň trošičku vysvětlit, abych v tom neměla bordel.
Nakonec musím říct, že mě kniha, po tom všem co jsem vyčetla výše, docela překvapila. Vězení jsem si představovala skoro přesně tak, jako bylo v knize popisováno. Zarážela mě jeho občasná surovost a to, jak ze všech “zbytků” dělal nové věci, to jsem si nepředstavovala snad ani ve snu. Zdálo se mi hodně zvárcené. Lidé si mysleli, že vytvořili ráj, ale jejich ráj se jim trošku vymkl z rukou a stalo se z něj peklo na zemi.
Měla bych připustit, že jsem celkem zvědavá na druhý díl téhle série, protože tam nás jistě překvapí všechny intriky a tajné plány. I přes všechno “špatné” co jsem knize vyčetla, jsem jí dala na databázi knih čtyři hvězdičky, protože si myslím, že si to zaslouží. Bylo to zajímavě napsáno a autorka měla dobrý nápad. Mám takový pocit, že nás chtěla i před něčím varovat, že všechny naše experimenty se vždycky nemusí podařit na 100 % a mohou se obrátit proti nám.

Obrázek obálky: bux.cz
Anotace: Databáze knih

Advertisements