Aprilynne Pike – Osud (RC review)

Originální název: Destined
Série: Křídla, díl čtvrtý
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 312
Rok vydání: 2013

Ve třech svazcích (Křídla, Kouzlení, Iluze) jsme sledovali dramatické osudy neobyčejné dívky Laurel. Víla, která vyrostla a dospěla ve světě lidí a našla zde skutečného přítele, nemůže zpřetrhat svazky s rodným Avalonem – zvlášť když vílí říši hrozí smrtelné nebezpečí. Laurel a Tamani jsou připraveni postavit se na odpor silám zla a Avalon ubránit. Naštěstí v tom nejsou sami, na pomoc jim přichází David a další věrní přátelé. Jejich odvaha sehraje v boji významnou roli. Podaří se Laurel a jejím přátelům zachránit Avalon? Komu dá Laurel nakonec přednost – Davidovi, nebo Tamanimu? Závěrečný díl série přináší dramatické rozuzlení celého příběhu.

Stručný děj, příběh.
Laurel, Tamani, Shar a ostatní se snaží zjistit, co je vlastně mladá zimní florela Yuki zač a jaké plány s ní má Klea. Zjistí ošklivou pravdu, která by mohla mít za následek konec celého Avalonu. Proto se ještě spolu s Davidem a Chelsea vydávají do vílího světa. Čekají je ale nepříjemné ztráty a boj s trolly vůbec nevypadá dobře. Pokud se Laurel nepodaří ukázat své schopnosti Lektváče a najít tu správnou přísadu do dávno zapomenutého lektvaru, všechno by mohlo být ztraceno.

Aprilynne Pike.

Autorka se narodila v Salt Lake City v Utahu. Ve dvaceti letech získala titul bakaláře v oboru kreativního psaní na Státní univerzitě M. Lewise a W. Clarka v Lewinstone ve státě Idaho. V současné době žije s manželem a čtyřmi děti v Arizoně.

Mezi bestsellerové autory se zařadila románem Křídla (první díl série) i dalšími třemi knihami, které příběh víly žijící mezi lidmi dále rozvádějí. K tématu nadpřirozených bytostí se nedostala náhodou, příběhy o vílách si vymýšlela už jako malé dítě s mimořádně bujnou fantazií.
Konec jedné série.
Celkem ve čtyřech knihách jsme sledovali, jakou cestou se vydá Laurel. Jestli tolik přilnula ke světu smrtelníků, nebo se na dobro vrátí do Avalonu, kam bez pochyby patří. Jenže nic není jisté a Laurel se co kniha vydávala pokaždé jinou cestou a téměř za každým rohem čekal na čtenáře nějaký napínavý moment, který celou sérii obohatil.

Autorka si přála, aby konec její čtyřdílné série byl, jak se patří. Myslím, že se jí zakončení skvěle vydařilo. Mnoho čtenářů si jistě během čtení bude myslet, bůh ví, jak to nedopadne. Nakonec se ale Aprilynne rozhodně podařilo překvapit. Možná jsem k určitým dílům série byla trochu pesimistická, ale autorka mě hodně vyvedla z míry. Zakončení bylo opravdu bravurní a takových 99 % čtenářů ho rozhodně nebude čekat. Musím tedy smeknout svůj imaginární klobouk.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Závěr série Křídla jsem si nemohla nechat ujít, i když jsem si při čtení jednotlivých knih občas připadala jako na houpačce. Jednou to bylo ono, po druhé kvalita trochu poklesla. Poslední díl se ale opravdu vydařil. Nutno ale podotknout, že ne ve všem. Zdlouhavá bitva o Avalon byla opravdu velmi zdlouhavá, ale je jasné, že to autorka chtěla napnout, aby se čtenáři báli. V jistých chvílích to bylo velmi napínavé a zvraty nastávaly velmi často. Pokud ale nebyl zvrat, mnoho bojových scén bylo velmi podobných. Ale jako celek byla bitva ale slušná.
Autorka se stále drží svého stylu, proto je kniha stejně čtivá, jako předchozí tři díly. Není to žádné složité čtení, u kterého by si čtenář musel mučit mozkové závity a nakonec by zápletku stejně nerozluštil. Osud se čte dobře, až na několik chyb způsobených pravděpodobně překladem a nějakou tou korekturou. Do čtenáře není cpáno žádného složitého vysvětlování, které by ho akorát otrávilo, a on si nemohl knihu dostatečně užít. Stránky zkrátka ubíhají jedna za druhou a vlastně není ani pořádně jisté, jak to všechno dopadne.
Co mě velmi překvapilo, byl vývoj téměř všech postav, se kterými jsem se během čtení série potkávala, občas je nenáviděla a chtěla zaškrtit. Laurel konečně přiložila ruku k dílu, David už nebyl takovým otravným vědátorem, Tamani se krapet uklidnil a Chelsea byla pořád správná. Pokud stále váháte, jestli sérii vůbec dočíst, poslední díl vás rozhodně hodně překvapí a nechá vás zírat s otevřenýma očima. Jsou tam sice pořád věci, které mě na sérii iritují, ale přesto si Osud zaslouží čtyři hvězdičky. Opravdu jsem něco takového nečekala, doporučuji.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

Aprilynne Pike – Iluze (RC review)

Originální název: Illusions
Série: Křídla, díl třetí
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 384
Rok vydání: 2012

Po avalonských novoročních oslavách požádá naštvaná Laurel Tamaniho, aby zmizel z jejího života.
Tajuplná lovkyně trollů Klea sice zbavila Laurel zákeřného Barnese, ale nebezpečí stále není zažehnáno. A ještě ke všemu nikdo neví, kdo Klea ve skutečnosti vlastně je a zda je jí možné věřit.
Na začátku nového školního roku Klea poprosí Laurel, aby dohlédla na Yuki, kterou údajně zachránila z rukou trollů v Japonsku. Jakou roli vlastně Yuki hraje? Laurel je nedůvěřivá. Zdá se, že se bez Tamaniho pomoci neobejde.

Stručný děj, příběh.
Laurel čeká tento rok maturita, ale také řešení podivných událostí, které se dějí v jejím městě. Aby toho nebylo málo začne Tamani navštěvovat stejnou střední školu, aby to měl jako strážce k Laurel blíže. Objevuje se ale tajemná dívka, Yuki, které se až do poslední chvíle daří držet svou identitu pod pokličkou. Laurel musí se svými přáteli odhalit, co se Klea snaží nastrčenou Yuki zamaskovat.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Třetí díl této série jsem celkem očekávala, i když nepatří zrovna mezi mé nejoblíbenější. Samozřejmě jsem ale byla přirozeně zvědavá a tak jsem si přečtení třetího dílu nemohla nechat ujít. V předchozích dílech byla většinou spousta akce a nebezpečí, proto jsem byla tentokrát celkem zklamaná, že se mi toho nedostalo. Tedy ne v takové míře jako v předchozích dílech.
Třetí díl byl vlastně takové lážo plážo, kdy se nic pořádně nestalo a hlavní hrdinové se po většinu doby snažili přijít na to, kdo je Yuki vlastně zač. Žádná velká akce se bohužel nekonala. Žádné nebezpečí, ani větší bitva s trolly. Přitom si tam pro ně autorka udělala dobrou základnu, to se musí nechat. Ale nerozvinula to, a to mě mrzí. Hodně to podle mého knize ubralo, bohužel. Třetí díl byl zkrátka hodně nudný. Možná se autorka chtěla soustředit na odhalení Kleinina tajemství, ale nějak se jí nepodařilo udržet tu akční laťku, kterou si nasadila v předchozích dvou knihách.
Co ovšem nemůžu knize upřít je její čtivost. Stejně jako předchozí díly, i Iluze je kniha velmi čtivá. Stránky jdou jedna za druhou, až se čtenář ani nenaděje a je tu konec knihy. Zkrátka si autorka jede pořád stejným stylem vyprávění a to se určitě cení.
Co se toho konce týče, ten mě negativně překvapil. Bylo to tak nesmyslně ukončené. Chtěla jsem otočit na další stránku a přečíst si alespoň ještě jednu kapitolu, ale bohužel tam bylo poděkování. Autorka to možná chtěla ukončit v zajímavé a napjaté chvíli, ale bohužel to tak nešťastně usekla. Tentokrát se jí to moc nepovedlo.
Kdybych to měla celkově shrnout, kniha pro mě byla tak padesát na padesát. Co se stylu, čtivosti, charakteru postavu, udržela si autorka tu stejnou linii, kterou známe z předchozích dílů. Příběh byl už ovšem slabší, což jsem nečekala. Tedy až v takové míře. Těšila jsem se na útoky trollů a Laurel v ohrožení života, ale bohužel. Z těchto důvodů dávám knize tři hvězdičky a jsem zvědavá, jestli to autorka v dalším díle rozjede o trochu víc, aby se čtenář nenudil.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

Aprilynne Pike – Kouzlení (RC review)

Originální název: Spells
Série: Křídla, díl druhý
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 368
Rok vydání: 2012

Být florelou v lidském světě není úplně jednoduché. Kromě toho, že vám jednou do roka na zádech rozkvétá květ, musíte tajit záležitosti florel a florelů před lidmi. Laurel má naštěstí poměrně tolerantní rodiče a přítele Davida. Jak se jim ale bude líbit, že Laurel musí strávit dva měsíce ve florelí Akademii a začne tajemnou říši navštěvovat daleko častěji? Ani potíže z loňského roku hlavní hrdinku neopustí a znovu bude čelit nebezpečím nadpřirozeného světa. Podaří se jí se ochránit svou rodinu a přátele?

Stručný děj, příběh.
Laurel je již dobrý půl rok florelou (ve smyslu, že o tom ví, jinak je jí celý život), stále je ovšem jen začátečník a musí se toho naučit více než hodně. Velmi nápomocný je její vědecky zapálený lidský přítel David. Laurel ho ale musí na nějakou dobu opustit a navštívit vílí akademii v Avalonu. Tuší totiž, že útrapám s trolly ještě není konec a musí si osvojit alespoň základy umění podzimních florel. Dostává se do stále většího nebezpečí, nejde jí jen o život, ale musí se rozhodnout mezi přitažlivým Tamanim a knihomolem Davidem.

Nerozhodná hrdinka.

V předchozím díle se Laurel děsila toho, že jí na zádech raší podivný květ, který ji zařazuje do světa florel. Spíše se s tím vším teprve oťukávala, seznamovala. Nevěděla vůbec, jestli je do někoho zamilovaná nebo ne, to spíše až ke konci, kdy se rozhodla pro Davida. Nebyla ještě se vším pořádně obeznámena a netušila, co by svým chováním mohla způsobit.
V tomto novém díle jsem jí velmi často nemohla přijít ani na jméno. Její chování a zahrávání si s mužskými srdci mi přišlo hodně neférové a opravdu by zasloužila, aby jí oba odkopli. Ano, občas se stane, že se prostě zamilujeme do dvou mužů naráz (mě se to teda ještě nestalo, ale milostné trojúhelníky jsou velmi in), ale to přeci neznamená, že se k jednomu budeme mít a pak mu nemilosrdně zlomíme srdce a poběžíme za jiným. Tímto chováním si mě Laurel tedy opravdu nezískala. Přitom ani nechápu, co na Davidovi vlastně vidí.
Je vidět, že se jedná o klasický případ dobré hrdinky, která by pro své přátelé udělala cokoliv, ale své chyby si uvědomuje až po jednání, ne před. I když se do všeho hrne po hlavě, nedokázala by ublížit (vědomě) ani mouše. V tom je možná ten problém. Padouši milují takové hrdiny, protože vědí, že jim přijdou skoro až do náruče a pak se můžou dívat, jak trpí.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Pořád se nedokážu smířit s tím, jak je pojatá celá vílí historie, Avalon a to všechno. Zkrátka a dobře mi to přijde celkem zvláštní. Obviňovat Shakespeara, že ukradl nějaká svá díla vílám, ale autorka si to, zkrátka a dobře, takto vymyslela.
Kniha pro mě byla opět nesmírně čtivou a dokázala jsem jí přečíst během několika hodin. Přijde mi to takové jednodušší a autorka se nikde zbytečně dlouho nezabývá nějakým popisem. I když se tam nějaký objevil, to je jasné, tak to bylo čtivé a kapitoly ubíhaly doslova jedna po druhé. Možná to bude i tím, že nejsou zas tak dlouhé a čtenář si řekne, “Tak přečtu ještě jednu,” no ale pak přečte sedmou, dvanáctou a už je skoro u konce. Čtivost knih je rozhodně velkým plusem. Kdo by se chtěl prokousávat složitou knihou třeba měsíc, když si pak ani nepamatuje, co bylo na začátku?
Komu to nedošlo z předchozích odstavců, tak mi nyní hlavní hrdinka lezla celkem krkem. Vadila mi její nerozhodnost a bezohledné chování. Z toho důvodu dávám knize tři hvězdičky a opravdu upřímně doufám, že si nakonec toho Tamaniho nevybere. I když ho mám ráda, to rozhodně. Ale ona si ho nezaslouží, za to, co mu všechno provádí. Tam si zaslouží rozhodně někoho hodného, někoho, kdo ho nebude tahat za nos a pohrávat si s jeho srdcem. Opravdu mi šlo jen těžko se přes to přenést a kdyby se nechovala tak hloupě, klidně bych dala i o hvězdičku více. Neváhala bych. V tomto díle mě opravdu zklamala.

Na druhou stranu jsem ale ráda, že jsem se ke knize mohla dostat, protože jsem moc vílích sérií nepřečetla a ač si je tato autorka představuje s květy na zádech, tak jsem ráda za změnu. No, zase lepší květy, než víla o velikosti mého palce (cca 6 cm).
I když se tato série může někomu zdát spíše pohádková, pro mě je to příjemné čtivo, které mi zaplácne nějaký ten čas. Nenudím se přitom a hezky mi to utíká před očima. A podle mě je čtivost velmi důležitá, aby se čtenář někde nezasekl a knihu neodložil. Proč bych četla něco, co mi nejde (povinnou četbu nepočítám).
A jelikož jsem vílí série nečetla, tak si myslím, že se jedná i o originální námět. Kor takovéto pojetí víl, to jsem snad ještě neviděla.
Podle všeho tato série obsahuje celkem čtyři díly (zatím) a já jsem opravdu zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál a opravdu doufám, že Laurel dostane rozum a vybere si toho pravého, ať už je to volba jakákoliv. I kdyby se tam náš oblíbenec neměl již vyskytovat, bude to lepší, než ho vidět se zlomeným srdcem.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

Aprilynne Pikeová – Křídla (RC review)

Autor: Aprilynne Pikeová
Originální název: Wings
Série: Křídla, díl první
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 304
Rok vydání: 2011

Aprilynne Pikeová nadchla svým debutem i slavnou autorku ságy Stmívání Stephenii Meyerovou. Není divu, příběh – originální fantasy s přídechem thrilleru a horroru, ale i s prvky love story – o dívce se zvláštním jménem Laurel se čte doslova jedním dechem. Patnáctiletá hrdinka jde poprvé do školy (předtím ji učila matka) a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Brzy najde přítele, který jí podá pomocnou ruku. David se nemusí přemáhat, nová spolužačka je nesmírně krásná, jemná a milá dívka. Vypadá jako víla, říká si David, ale to ještě netuší, že není daleko od pravdy a že jej po boku Laurel čekají pěkně horké chvíle. Bytosti z jiného světa se dostávají mezi lidi a začíná boj na život a na smrt…

Stručný děj, příběh. 
Poté, co se mladá dívka Laurel přestěhuje z malého městečka do trochu většího městečka, musí začít navštěvovat veřejnou školu, místo domácí výuky. Počáteční strach z místních potlačí téměř okamžitě, jen co se seznámí s milým Davidem, který se jí stane oporou ve všech dobrodružstvích, která jí čekají.

Bohužel nic nemůže být tak krásné, aniž by se něco nepokazilo. Laurel na svých zádech objevuje malou bulku, které se postupem času zvětšuje. Je nezbytné, aby začala přemýšlet nad tím, kdo jí jako malou vlastně položil v košíku na práh jejím rodičům. 

Debut.

Všichni jistě víme, co slovo debut vlastně znamená a já nemůžu než nesouhlasit s autorkou ságy Stmívání, Meyerovou, že Pikeové se její debut velmi vydařil. Všichni musíme nějakým způsobem začít a někomu se to povede více, někomu méně. Aprilynne patří do té první skupiny. Vsadila na příběh o vílách, který se zatím u českých nakladatelství moc neobjevuje. Podotýkám, že vsadila velmi dobře a podařilo se jí napsat velmi originální příběh.
Samozřejmě, že ve světě se objevuje nejedna kniha na toto téma, ale u nás na ní čtenář narazí jen velmi výjimečně. V tomto období se strhla spíše lavina s upířími a vlkodlačími knihami, ty prakticky bijí do očí a každý jen pokrčí rameny. U této knihy je to jiné. Na první pohled zaujme hned úžasná obálka a nejednomu to nedá, aby si knihou neprolistoval.
Laurel a David. 
Hlavní postavou knihy je mladá dívka Laurel, která se potýká s problémem nazývaným střední škola – noční můra všech mladistvých. Jenže Laurel se od ostatních odlišuje téměř ve všem. Je nesmírně krásná, jemná, milá, křehká, zkrátka jako kdyby právě vypadla z obálky módního časopisu.
Škola ale není jediným problémem, se kterým se musí poprat. Na zádech jí totiž začíná vyrůstat malá boulička, která se zvětšuje a zvětšuje. Ona zkouší všechno, co by vyzkoušel každý z nás, kdyby se mu to přihodilo. Jenže boulička je zatím to nejmenší, co když z toho vyraší ještě něco víc, co už nepůjde tolik skrývat. Laurel se s tím vším na můj vkus poprala až příliš dobře, každý druhý by vyšiloval a tloukl hlavou do zdi, ona ne, šla za svým kamarádem, nadšeným vědcem Davidem a všechno mu řekla a ukázala.
Dle mého vkusu to brala až příliš dobře a rychle se s tím vyrovnala a začala řešit další problémy, které jí sužují, a že jich nebylo málo. Nesmím zapomenout na to, že ač je nesmírně krásná, není to v žádném případě případ namyšlené hlavní hrdinky, které všechno tak nějak spadne do klína. Ona je skromná a hodná, to se vidí u mála lidí jejího typu.
David je dokonalá ukázka nadšeného biologa. Nejenže prakticky okamžitě uvěří tomu, co mu Laurel povypráví a ukáže (jestli v té víře nebude zapletena i část jejího osobního kouzla), ale hned chce provádět všelijaké pokusy a výzkumy. Na druhou stranu mi nepřipadá jako taková dokonalá ikona správného hrdiny, do kterého by se měla zákonitě zamilovat každá čtenářka. K postavě jeho typu to prostě nesedí, je klidný jako tekoucí voda, milující, vůbec není záhadný ani tajemný, prostě takový klaďas o kterého bychom normálně pravděpodobně okem nezavadily. Na jednu stranu dívky/ženy touží po divokém rebelu, kterého je velmi těžké zkrotit, ale ve skutečnosti spíše vyhledávají klidné typy, jakým je David.

Kouzelné (magické) bytosti.

Název Křídla nenese kniha jen čirou náhodou. A pravděpodobně i podle anotace se čtenář dovídá, že bude mít co dočinění s vílami. Ten nápad se mi hrozně zalíbil a s nadšením jsem četla, jak si autorka víly sama představuje. Jen konečné rozuzlení toho, odkud víly vlastně pochází a jak se jmenuje jejich říše mě maličko zklamala. Každý by čekal něco možná trochu víc magického, než co nakonec dostane, ale i tak se to dalo překousnout, možná s obtížemi ale dalo.
Kromě víl jsou zde samozřejmě i padouši, kteří touží po krvi. Pokud při čtení vnímáte, dokážete padoucha trochu poodhalit hned ze začátku knihy, ale o jeho pravé totožnosti se dozvíte až když opravdu půjde do tuhého.
Autorka měla opravdu dobré vysvětlení, co se víl týče (snad kromě jejich pravého původu a historie) a čtenář tak nemusí nijak tápat, jak to všechno je a co se stalo. I když je trochu zajímavé, že víly vlastně “běhají” po lesích v normální lidské velikosti a třeba se nezmenší, aby nebyly nápadné, ale dílu celkově to nevadí. Každého jistě zaujme i samotné rozdělení víl, ale o něm více v samotné knize.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Trošičku jsem se bála, než jsem se do knihy samotné začetla. Většinou totiž, když se na knihu těším, tak mě zklame, nelíbí se mi. V případě Křídel to ale říct nemůžu, ta kniha se čte doslova jedním dechem a jsem nesmírně ráda za to, že autorka zvolila jako své hlavní hrdiny víly. Je to něco odlišného od neustále se opakujících, trochu přilepšených témat. I když, zklamání by se přeci jen našlo, ale možná se už jedná o klišé, kdo ví. Opravdu mě udivuje, jak se většině autorům podaří začínat právě hodinou biologie (Meyerovský syndrom). Nebylo to nějak odpudivé, ale když jsem se do té hodiny dostala, tak jsem se musela sama pro sebe usmát. Přijde mi to už takové hodně ohrané, chápu, že David tam jako biolog byl potřeba, ale mohli se potkat o hodině angličtiny, fyziky, čehokoli jiného. Jako kdyby autoři nic jiného neznali.
Na druhou stranu se jedná o knihu pro mě velmi originální a nápaditou. Nic podobného jsem zatím nečetla a za tuto novou zkušenost jsem velmi ráda. Jak jsem již zmínila výše, autorka vsadila na dobrý příběh, který se jí vyplatil a stal se velmi čtivým. 
Za jisté drobné nedostatky, které jsem již zmiňovala si myslím, že si kniha zaslouží krásné čtyři hvězdičky a jen doufám, že si další díly udrží stejnou úroveň a budou tak nesmírně čtivé. Žádnému milovníkovi YA literatury a víl nesmí toto dílo rozhodně chybět v knihovničce.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy děkuji nakladatelství FORTUNA LIBRI