Laurell K. Hamilton – Kavárna šílenců

Autor: Laurell K. Hamilton

Originální název: The Lunatic Cafe
Nakladatelství: Triton
Počet stran: 296
Rok vydání: 2008 
Fan stránky knih o Anitě Blakeové: Guilty Pleasures

Animátorka Anita Blakeová je zákonnou popravčí upírů pro celou oblast. Jako expertka na nadpřirozené jevy spolupracuje i s místním Duchařským komandem, zvláštní policejní jednotkou specializovanou na nadpřirozené zločiny. Teď se setkává s řadou případů pohřešovaných lykantropů. A jako by pracovních problémů neměla až nad hlavu, musí současně řešit i potíže ve svém osobním životě. V slabé chvilce slíbila manželství alfa samci vlkodlačí smečky, ale ani to ji nezbavilo nežádoucí pozornosti Pána Upírů a jeho žárlivých příznivkyň.V komplikovaném případě se jako obvykle řeší i otázka, „Kdo je tu vlastně netvor?”
Recenze může obsahovat spoilery, číst jen na vlastní nebezpečí! 
V dalším, v pořadí čtvrtém, díle o popravčí upíru Anitě Blakeové se odprostíme od lovení upírů a místo toho se dostaneme do světa měňavců – a to všech možných druhů. Od vlků až po labutě. Anita je povolána, aby vyřešila případ pohřešovaných měňavců. 

Stručný děj.

Při pátrání po pohřešovaných je Anita nucena spolupracovat s alfa vlkodlakem a navštěvuje Kavárnu šílenců, která je pro měňavce jako stvořená. Jenže jak všichni dobře Anitu známe, není ochotna za nevhodných podmínek spolupracovat a opět se dostane do problému, který jí málem stojí život. 
Anita Blake
Anita navíc řeší svůj vztah s vlkodlakem Richardem, kterého na jednu stranu miluje, ale na tu druhou neví, jestli by byla schopná přijmout to zvíře, které v něm přebývá. Jenže ve slabé chvilce mu řekne své “ano”, ale pak začne přemýšlet o svých možnostech, o tom, že nemá ráda netvory. Problémem však je, že Richarda miluje a on ji. Na Anitu nicméně tlačí také upíří vládce města, neodolatelný, Jean-Claude, který chce jen stejnou příležitost se jí dvořit, jakou měl Richard. Anita s tím samozřejmě souhlasí, protože jinak by někdo z těch tří přišel o život – hádejte, kdo by to mohl být.
Anita je taková jako vždycky, pusu si otvírá na každého a je jí jedno, že je to zrovna nějaký alfa nebo vládce upírů, Anita je prostě sama sobě pánem a nesnáší, když je do něčeho tlačena násilím – pokud se tak stane, nejeden život je většinou zmařen.
Je tu také problém lykantropích porno filmů. Při sledování jednoho je Anita nucena pozorovat, jak se sexuální hrátky zvrtnou ve žranici. To bylo vážně na žaludeční vředy.
Richard Zeeman
Lidí, kteří by mohli mít prsty ve zmizeních, je ale hned několik a Anita se při jejich odhalování ocitne v kleci s nadrženým vlkodlakem. Kdo by kdy řekl, že miloučá labuť dokáže zradit vlastní druh ze žárlivosti. 
Jak už to ale bývá, tak i v Kavárně šílenců nezůstane pachatel nepotrestán.
Pocity a dojmy.
Tentokrát jsem se už nebála, že by to zase bylo v jednom kole. I když bylo, tak mi to nijak nevadilo. Anita zase něco dělala a byla zavolána policií, ale ani mi to nepřišlo, protože jsem si dala odstup od čtení dílů hned po sobě, a udělala jsem dobře. Kniha se mi líbila, jako všechny, je dobře čtivá a napínavá. Sledujeme tady Anitin vnitřní boj, kdy vyjádřila své ano Richardovi, ale není si tím nastoprocent jistá. Také se musí vypořádat s žárlivostí Jean-Clauda a jeho příznivkyň, které by Anitu nejraději viděli mrtvou. Nemůžu si pomoc, ale tuhle sérii mám moc ráda.
Jean-Claude
Postavy.
Anita Blakeová, jak už jsem zmínila výše je pořád prostě svá. V tomto díle se dozvídáme o jejích obavách ze sexu před svatbou. 
Richard Zeeman se snaží být člověkem za každou cenu, pro Anitu by to udělal okamžitě, protože ji miluje a chce ji za ženu. Bojí se ale toho, až Anita uvidí jeho zvíře a nedokáže se s ním smířit.
Jean-Claude, mrzí mě, že se v knize neobjevoval trochu víc, že tam nesehrál nějakou větší roli. Spíše se tady ukazuje jako žárlivý manžílek, kterého by ne každá chtěla, je sice neodolatelný jako vždy, ale trochu paranoidní.
Z některých postav policejních strážníků se vyklubali pěkní hajzlíkové, hrála se tu hra na hodného a zlého poldu. Poznáváme samozřejmě velké množství měňavců, kteří sehrávají buď větší nebo jen miniaturní roli.
Hodnocení.
Kniha se mi líbila, jako snad zatím každá z tého série. Anita je správě sarkastická a drzá, snaží se si urovnat svůj vlastní život a její obdivovatelé jí v tom zrovna moc nepomáhají. Jako vždy jsem až do odhalení nevěděla, kdo je skutečný padouch a kdo za tím vším stojí, to mám na těhle knihách hrozně moc ráda, že mě tak nějak nechávají tápat.

Obrázek obálkyKnihy abz
Obrázky v textu: Guilty Pleasures

Laurell K. Hamilton – Cirkus prokletých

Autor: Laurell K. Hamilton

Originální název: Circus of the Damned
Nakladatelství: Triton
Počet stran: 262
Rok vydání: 2006
Fan stránky knih o Anitě Blakeové: Guilty Pleasures
V USA je lykantropie i vampyrismus legální a město St. Louis je srdcem snah za rozšíření práv nelidí. Anita Blakeová – státem uznaná popravčí upírů – uvízne uprostřed bitevního pole, na němž se mají střetnout prastaří nemrtví o vládu nad městem. Kdo ji získá na svou stranu? Koho bude nucena zradit – tedy za předpokladu, že odstranění vlezlého upíra lze vůbec zradou nazvat.

Recenze může obsahovat spoilery, číst jen na vlastní nebezpečí! 
Než jsem se pustila do samotného čtení Cirkusu prokletých trochu jsem se obávala, že to bude mít stejný ráz jako předešlé knihy – Anita něco dělá, pak jí zavolá policie a je tu vražda. A přesně to se stalo, když jsem se do toho pustila. Správě bych to asi neměla odsuzovat, kdybych knihy četla po delší době, a ne hned za sebou, ale co se dá dělat. Zatím to má stejný vzorec, jako knihy předešlé. Ale na druhou stranu musím ocenit, jak autorka pokaždé vymyslí nový případ, něco, nad čím se pokaždé zatají dech a chcete číst dál. Musíte se prostě dozvědět, kdo masakruje bezbrané občany St. Louis. Ať to stojí, co to stojí.
Rozhodně ale nedoporučuji udělat stejnou chybu jakou jsem udělala já – čtu to hned všechno po sobě. Přečtěte si mezi tím něco jiného, z jiného soudku.

http://weheartit.com/

Anita se opět setkává tváří v tvář svým nočním můrám – upírům starším než samotný svět (trochu přeháním). Svádí vnitřní boj se svými city a povinnostmi a hlavně se svými zásadami. V hloubi duše miluje a touží, ale na povrchu se to snaží nedávat nijak najevo. Nerada si zahrává s nestvůrami. Někdy mám chuť jí nakopnout, protože se zbytečně trápí svojí láskou. Chápu, že chce člověka, nesnáší upíry, protože se jich bojí, proto je tak odmítá.

Na scéně se ale objevují objeti upírů a Anita musí vyřešit případ dřív, než mrtvý povstanou a změní se v animální upíry. Jenže kdo dělá v St. Louis tak ohavné činy. Několikanásobné kousance na mrtvolách, z toho může vzejít jen zvíře. Anita ale netuší, že se staví do cesty silám mocnějším než je schopná zvládnout. Jean-Claude je sice velké zvíře, ale existují i větší.
Další zajímavou postavou je také nový oživovatel Larry, kterého si Anitin šéf najal, aby se stíhalo všechno oživovat (v předvečer všech svatých je zombií víc než normálně). Larry ale zná jen to, že oživí mrtvolu a vrátí jí do hrobu. Nepoznal zlo, násilí, vraždy. Nevěřil, že by se něco mohlo stát. Zná jen mechanické oživování a to jen z části. Je hodně mladý a naivní. Ale i jeho postava prodělá šok, při setkání s magickými bytostmi, které jeho pohled na svět rozhodně změní.

http://weheartit.com/

Ronnie, soukromé očko, je ochotná Anitě pomoci za každých okolností – jako vždy. Vystavuje se riziku, ale čím míň toho člověk ví, tím víc je v bezpečí, ale někdy stačí nevědět nic a skončíte pod drnem. Tak to chodí.
Další ze zajímavých a hlavně nových postav je Richard, kterého Anita potká při návštěvě Jean-Clauda, zalíbí se jí, protože je člověk, ale je to skutečně tak? Nechá se i Anita ošálit jeho umem? Samozřejmě že nechá.
Setkáme se zde také s novými mocnými upíry, Alejandrem a Oliverem, kteří jsou mocnější než vládce města a oba ho chtějí zničit, aby se sami stali vládci. A k jeho zničení využijí Jean-Claudovu nejsilnější zbraň. Závěrečnou bitvu jsem četla se zatajeným dechem. V koutku duše jsem byla smutná ze všech těch věcí. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by nejvyšší měl skutečně zemřít. A Anitě jsem měla chuť na jednu stranu dát políček za její čin, ale na druhou stranu jsem jí chápala, sama bych také nechtěla, aby mě někdo ovládal a ovlivňoval mou mysl a sny.
Čtení mi sem tam zpříjemňovaly Anitiny sny, opravdu příjemné probudit se v rybníku plném krve. No ne?
Na čtení je to velmi dobrá kniha a čte se se zatajeným dechem. Nemohla jsem při čtení přestat, i když mě trochu vadil ten zaběhnutý vzorec. Kamkoliv Anita jde, ať je to do obchodu pro brabory, prostě se jí tam něco stane. Ale co se dá dělat, takové už ty příběhy jsou a než se pustím do dalšího dílu, dám si odstup, aby se mi ten vzorec usadil a nenadávala jsem tu na něj.
Přesto všechno dávám Cirkusu prokletých čtyři a půl hvězdičky, z výše zmíněných důvodů.


Obrázek obálky: Cukrblik blog

Laurell K. Hamilton – Rozesmátá mrtvola

Autor: Laurell K. Hamilton
Originální název: The Laughing Corpse
Nakladatelství: Triton
Počet stran: 272
Rok vydání: 2006
Fan stránky knih o Anitě Blakeové: Guilty Pleasures
Městem St. Louis se běžně pohybují upíři, lykantropové nebo ghúlové. A taky bytost, která zaslepeně zabíjí a vzápětí zmizí do noci, aniž by ji kdokoli viděl, natož mohl zastavit. Případ se ve spolupráci s policií snaží vyřešit Anita Blakeová, oživovatelka zombií a odbornice na nadpřirozené zločiny. Podaří se jí najít vraha včas, než si najde další oběti? Jak draho ji přijde, že si proti sobě poštvala seňoru Domingu, královnu vúdú? Proč se ochrnutý milionář snaží Anitu přinutit, aby pro něj oživila zombii jeho předka? Jak pevná je Anitina zásada nepoužívat při rituálech lidskou oběť? A co na to stvůra ve sklepě?

Recenze může obsahovat spoilery, číst jen na vlastní nebezpečí!  
Včera dopoledne jsem dočetla Provinilé slasti a dnes Rozesmátou mrtvolu, něco se mnou opravdu není v pořádku, čtu jako na běžícím páse, ale co, tím líp pro vás, víc recenzí :).
Opět se setkáváme s Popravčí Anitou Blakeovou, zaměstnankyní firmy Oživovatelé Inc. Hned na začátku knihy dostane velmi lákavou nabídku, alespoň pro jejího šéfa, Anita je velkou odpůrkyní lidských objetování při povolávání mrtvých z hrobů, ale všechno je jednou poprvé. Jenže invalidovi, který Anitě tu práci nabízí nejde jen tak říci ne. Takže se Anita opět dostává do závažných potíží, při kterých je nejednou ohrožen její život. Ostatně jako vždycky.
Tentokrát mám výtku. A to nadměrné množství rozcupovaných lidských těl. Chvílemi mi bylo při čtení opravdu na zvracení. Lidská těla, ze kterých zůstala jenom okousaná žebra? Nic pro slabé povahy. Proto jsem také knize oproti prvnímu dílu ztrhla jednu hvězdičku, bylo toho na mě prostě moc, chápu, masochtivé monstrum je hladové, ale detailní popis čouhající páteře si autorka mohla tak říkajíc opustit.
Rozcupované tělo malého chlapečka, jeho medvídek vymáchaný v krvi, bůh ví, jestli nebyla jeho. Čtyřměsíční dítě, po kterém zbyla ručička s prstýnkem, moc detailních popisů, stačilo by napsat “tělo bylo na kusy” nic o hrudníku, páteři ani rukách jsem už vědět nepotřebovala.
Pak se setkáváme s další novou postavou a to seňoritou Domingou, trochu výstřední starou vúdú šamankou, nebo jak jí nazvat, která dělá skutečně podivné kousky se svými zombii (nerada to skloňuju). Dominga se nejdřív jeví jako přívětivá stará šamanka, která chce Anitě pomoci, ale Anita jí to samozřejmě nezbaští a má za jeden den hned dalšího smrtelně nebezpečného nepřítele. Jak by sama řekla: “Bod pro mě.”
Nesmí chybět ani prostitutka Vozíčkářka Vanda. Asi jsem se zapomněla zmínit, když jsem psala o Anitině prvním velkém kšeftu knihy, že za tím stojí boháč Harold, který je vozíčkář, proto si své přítelkyně vybírá velice pečlivě – většinou něčím zmrzačené. Vanda byla jeho bývalou přítelkyní a byla na vozíku, nyní má novou, Cicely, která je pro změnu hluchá, ale zase má neobvyklé sexuální praktiky, stejně jako Harold, ale o tom jindy. Vanda by mohla pomoci Anitě zjistit víc o Haroldovi, aby ho mohla udat na policii, ale hloupoučká Vanda mu to všechno – po tom co to řekne Anitě – vyslepičí, a on ji chce objetovat, aby mohl povolat hoodně let starou zombi. Harold je prostě zvrácený celou svou duší a své zaměstnance si drží jen díky velkým penězům, které má.
Jenže Anita je prostě zásadová a má své hranice. Nechce mu pomoc oživit zombi, protože by musela objetovat člověka a to prostě nejde. V tom okamžiku jsem měla chuť Anitě jednu vrazit :D. Proč prostě nešla a neudělala to, ještě by dostala přes jeden milion dolarů a mohla by si žít jako prasátko v žitě. Ale jak říkám, Anita je hodně zásadová.
Na scéně nesmí samozřejmě chybět ani náš milovaný upírek – pán města – Jean-Claude, kterého všichni tak zbožňujeme, včetně Popravčí. Jak sama přiznává, touží po něm, ale nechce být jeho lidskou služebnicí. Já bych pro to udělala všechno, na jejím místě :D. Jen abych mohla být v jeho přítomnosti. Jean-Claude je prostě chlap k pohledání a ještě je to vládce města. Co víc si přát!
Opět se setkáme i s Irvingem, vlkodlakem, který se to snaží skrýt za každou cenu. Jako obvykle se snaží z Anity dostat nějaké ty šťavnaté novinky – je to novinář. Snaží se Anitě pomoci vyřešit případ vraždící zombii. Irving mi přijde tak trochu jako hlupák. Jít si dobrovolně popovídat s nejvyšším upírem – ne díky.
Celkově se mi kniha četla dobře, ještě aby ne, přečetla jsem ji za cca pět hodin. Popravčí, to je prostě příběh, který se čte sám. Je to poutavé, napínavé, a opět jsem do objasnění nevěděla, kdo zombii oživil a komu se vymkla z rukou. Dominga a její tvorečkové vnesly do knihy nový vzduch. Ani Anita nečekala takové hrůzy, jako to u Domingy. Objevuje se tam samozřejmě opět spousta nových postav, ale nedokážu si je všechny pořádně vybavit (to jsem to dočetla ráno).
Každopádně dál už mě čeká jen Cirkus prokletých, protože nevím, jestli seženu další pokračování. Držte mi palce! A milujte Jeane-Clauda.


Obrázek obálky: Knihy abz

Laurell K. Hamilton – Provinilé slasti

Autor: Laurell K. Hamilton
Originální název: Guilty Pleasures
Nakladatelství: Triton
Počet stran: 246
Rok vydání: 2006
Fan stránky knih o Anitě Blakeové: Guilty Pleasures

“Vampyrismus je v USA legální. Za úplatu vám oživovatelé povolají z hrobu zombii dle vašeho výběru. Po některých hřbitovech se potulují ghúlové.
Nemrtví by možná měli mít hlasovací právo, ale kdo zastaví ty, kteří začnou zabíjet lidi? Vedlejší zaměstnání oživovatelky Anity Blakeové je právě lov a exekuce odsouzených upírů. Co ale Anita udělá, když je žádána o pomoc při vyšetřování případu několika zavražděných upírů?
Upíři jsou přece taky lidi. Nebo ne?
Vítejte v St. Louis, ve městě lovců, oživovatelů, lykantropů, vúdú šamanů a lidí, kteří uvízli v síti upířích intrik. Co se skrývá za zavřenými dveřmi Církve věčného života, v podzemí Cirkusu prokletých nebo upířího nočního klubu Provinilé slasti?
A když to někdo zjistí, o kolik bude jeho životnost delší než životnost mýdlové kachničky v proudu Missouri?”

Recenze může obsahovat spoilery, číst jen na vlastní nebezpečí!  

Knížku jsem dočetla asi před půl hodinou, takže bych řekla, že recenze bude velmi “čerstvá”. Mohlo by mi k popsání pocitů z knihy stačit jediné slovo, a to super! Proto jsem také knihu ohodnotila pěti hvězdičkami, zasloužila si to. Právem.
Za svůj život jsem přečetla dalo by se říct už celou řadu upířích knížek a jim podobných, ale tohle bylo něco originálního, nikdo se tady moc do upírů nezamilovával (až na pár vyjímek :D). Tady se upíří loví! A Anita, hlavní postava a vypravěčka knihy, nazývána též jako Popravčí říká: “Já s upíry nechodím, já je zabíjím.” a to vystihuje mnohé.

Anitu jsou poznala jako silnou, vtipnou, občas ironickou, akční postavu, kterou jsem si okamžitě oblíbila. Bojuje proti svému největšímu strachu – upírům, proto je podle ní nejlepší je všechny zabít, ale zde v St. Louis nemůžete upíry jen tak zabít, pokud k tomu nemáte soudní příkaz, berou se totiž jako normální lidé. Zabíjení upíru je však Anitinou “bokovkou”, ve skutečnosti pracuje ve společnosti Oživovatelé inc, je totiž nadanou nekrmantkou, která oživuje mrtvé z hrobů na přání zákazníků a za tučnou obálku plnou peněz (pro Anitina šéfa). Vždycky si tedy při čtení můžeme po hrůzostrašném napětí, kdy Anita málem přichází o život v boji s upíry oddechnout, když oživuje nějakou tu zombii.
Na začátku jsem sice psala, že se nejedná o žádný románek s upíry, ale Anita má přeci jen slabost pro jednoho Jean-Clauda, oslnivého vyššího upíra, který se shodou okolností stané vládcem města, časem. Dle mého názoru by si s Anitou někdy rád vyrazil a možná i něco víc, ale ona spíš myslí na vrážení kůlů do upířích mrtvých srdcí. Jean-Claude mi přišel jako sympaťák. V nějakých chvílích mi ho bylo celkem líto, hlavně jeho trest od nejvyšší upírky ve městě Nikolaos, malé dětsko, které se upírkou stalo asi před tisíci lety. Upír-dítě, to mi trochu při čtení nahánělo hrůzu, jak se ze sladké malé princezničky vyklube krvežízniví zabiják, který se chichotá jako malá sestřička.. Brr..
V knize se ale setkáme se spoustou zajímavých postav, nevím jestli si na všechny dokáži vzpomenout, ale pokusím se. V první řadě je tu Anitina nejlepší kamarádka Ronny, která je dalo by se říct soukromým očkem a zjišťuje pro Anitu různé informace v případu vraždění nejvyšších upírů ve městě. Další postavou je Edward. Chladnokrevný zabiják upírů a lovec odměn, který by byl schopný z člověka získat informaci za použití kyseliny, prostě jen aby jí získal. Spolupracuje s Anitou na důležitém úkolu.
Objevíme zde také zajímavý druh lykantropů.. přesněji krysáky s jejich králem Rafaelem. Nikolaos, vůdkyně upírů (do jisté doby) se domnívá, že může krysám vládnout, ale Rafaelovi se to nelíbí, takže je Anitě ochoten pomoci. Při prvním setkání s krysáky jsem nevěděla co si mám myslet, bylo to tak sexisticky odporné, když jsem si představovala sex s krysím mužem.
Pak je tu Zachary, oživovatel pracující pro Nikolaos, protže mu asi nic jiného nezbývá. I on má své opravdu děsivé tajemství, které ani paní města nezná. Zpočátku mi přišel jako namyšlený frajírek, pak jako pohodový chlap a Anitin kolega, ke konci knihy se ale vybarvil, nebudu prozrazovat. Setkáváme se zde také s policisty, kteří když přijdou na místo činu, tak všechno ohledají a pak zavolají Anitu, aby jí to předali a mohla se podívat na mrtvolky.
Kdybych měla popisovat všechny postavy, tak se asi upíši k smrti. Kniha byla plná pestrých charakterů a osobností. U většiny postav jste si nemohli být hned jistí, co právě udělá a co se jí honí hlavou. Musel vystačit moment překvapení.
Provinilé slasti byla po dlouhé době jedna z knih, u kterých jsem (dokud to Anita neobjasnila) nevěděla, kdo je opravdový vrah! Klobouk dolů, pět hvězdiček si to opravdu zaslouží, teď už se mohu směle pustit do čtení Rozesmáté mrtvoly.

Obrázek obálky: Knihy abz