Alyson Noël – Modrý měsíc

Autor: Alyson Noël

Originální název: Blue Moon
NakladatelstvíArgo
Počet stran: 264
Rok vydání: 2011
Na začátku druhého dílu bestsellerové knižní řady Nesmrtelní, jejíž překladová práva se prodala do 34 zemí, se zdá, že lásce mezi Ever a Damenem už nestojí nic v cestě. Hrdinka proniká to tajů své nové identity a do temného, svůdného světa nesmrtelných. Jenže pak Damen onemocní, začne chřadnout a ztrácet své neobyčejné schopnosti. Zoufalá Ever se na jeho záchranu vydá do Země léta a tam objeví způsob, jak vrátit čas. A najednou má na výběr ze dvou možností: Může zachránit umírajícího Damena, nebo otočit běh času, zabránit nehodě, která jí vzala celou rodinu, a žít jako dřív. Jenže cena je příliš vysoká…

Recenze obsahuje spoilery na předchozí díl Napořád.

Stručný děj, příběh.
Ever už zjistila, proč vlastně přišla o celou svojí rodinu a psa při tragické autonehodě a také přišla na to, že celou dobu vlastně Damena podvědomě zná. Konečně se jí podařilo odhalit jeho tajemství, je nesmrtelný a ona konec konců také. Zdá se tedy, že by spolu konečně mohli žít šťastně až do smrti, když je zákeřná Drina z cesty, jenže to by se nesměl na scéně objevit až příliš přátelský Roman.

Všechno dobré, konec..?

Ze začátku se všechno zdá až příliš růžové, proto jsem na to neskočila a nenechala se tím zmást, vždyť ono se něco musí stát, co jim aspoň na chvíli pokazí jejich lásku a donutí je o sebe navzájem bojovat, nebo alespoň jednoho z nich, druhý totiž bojuje o život. 

Jak z prvního dílu víme, Damen se již celá staletí snaží “uhnat” Ever ve všech jejích reinkarnacích. Nevzdává to samozřejmě ani tady, tudíž se ze začátku knihy budeme potýkat s jeho sexuálním chtíčem, které se ne a ne ukojit. Jejich láska je samozřejmě naprosto úchvatná, až tomu člověk nedokáže uvěřit. “Naplnit se jeho existencí”, to by mě v životě nenapadlo ani vyslovit, natož o tom uvažovat po celou dobu vztahu a milostného cukrování.

Nenutit, prosím.
V prvním díle série Nesmrtelní se autorka snaží čtenáře přesvědčit o tom, že hlavní hrdina je vlastně upír, i já jsem si to zpočátku myslela a hltala jsem každé slovo, jen abych se konečně dobrala k tomu sání krve, jenže pak jsem dostala políček a zjistila, že se o žádné upíry nejedná, ba dokonce v tomto jejím vymyšleném světě ani neexistují, jsou totiž jenom hodní nesmrtelní a ti zlí, jednoduché. Čtenáře myslím přesvědčil také onen červený nápoj, který Damen v prvním díle neustále ucumlával, jenže záhy se dovíme, že se jedná o elixír, které nesmrtelným dodává jejich nesmrtelnost. To už čtenář po přečtení prvního dílu všechno ví, takže se musí těžce rozhodovat, jestli se vlastně do Modrého měsíce pustí, když tam ti upíři “jako fakt nejsou”.

Jenže to by nebylo tak úplně všechno. Autorka se mě snaží přesvědčit o tom, že Damen je prostě nepopiratelně sexy a každá čtenářka se do něj musí ze zákona zamilovat. To na mě ale neplatí. Tahle postava prostě nemá ten správný charakter, ty vlastnosti, které by ho dělali tím tajemným neznámým. Ať se snaží sebevíc, popisuje ho sebelépe, prostě to nefunguje, on nikdy nebude tak sexy, jako jiní naši hrdinové. Ani kdyby se náhle nějak extrémně změnil, tak to na mě nezapůsobí a pořád budu vědět, že je to v podstatě jenom suchar, který bloumá šest nebo kolik století po světě a do postele se snaží uhnat pořád jednu a tu samou holku.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Po tom, co jsem se v prvním díle konečně dozvěděla něco víc, jsem se tady mohla hezky vžít do děje, věděla jsem už, co jsou hrdinové zač atd. Ono co se týče děje, tak se tam toho nic moc neděje, v jednu chvíli musí Ever málem utíkat před nadrženým Damenem, který se náhle změní v naprosto nemožného blbce a nakonec ho musí zachraňovat. Ale na druhou stranu se musím přiznat, že se mi to četlo dobře, a líbilo se mi to ještě více než předchozí díl a proto jsem knize věnovala čtyři hvězdičky. Vím že to není kdovíjaké dílo, které bych si nadobro vryla do paměti, ale zase to není tak špatné a můžete tím zaplnit díru v nějakém nudném dni. Nesmím zapomenout na fakt, že po nějaké té stránce se kniha stala tak trochu předvídatelnou, podvědomě jsem tušila co se stane a kdo je ten špatný a proč to vlastně dělá. Ale čtení to nebylo zas až tak špatné a ty čtyři hvězdičky jsem dala na databázi knih, ale oficiální jí věnuji tři a půl hvězdičky.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: we♥it

Alyson Noël – Napořád

Autor: Alyson Noël

Originální název: Evermore
NakladatelstvíArgo
Počet stran: 272
Rok vydání: 2010

Sedmnáctiletou Ever trápí po automobilové nehodě, při které zahynuli její rodiče, mladší sestra a pes, pocit viny za to, že jako jediná přežila. Navíc se z ní po nehodě stala jasnovidka, slyší myšlenky jiných lidí a vidí jejich auru. Cizí myšlenky na ni dotírají na každém kroku, a proto se Ever stále víc uzavírá před světem. Okolní hlasy se snaží přehlušit muzikou burácející ze sluchátek, která skoro nesundává z uší. Všechno se ale změní, když potká Damena, který jediný dokáže zklidnit její mysl a ztišit hluk v její hlavě. Ani on není jako ostatní smrtelníci, jeho svět plný tajemství a zázraků Ever neobyčejně přitahuje, zároveň v ní však vyvolává znepokojivé otázky…

Stručný děj, příběh.
Ever žije od tragické autonehody se svou tetou v Kalifornii. Z nehody si nepřinesla jen smutek nad ztracenou rodinou, ale také zvláštní schopnost dokázat číst ostatním myšlenky a vidět jejich aury – to všechno jen pouhým dotekem. Jenže když se z Nového Mexika přistěhuje záhadně krásný Damen všechno se změní. Ever v jeho přítomnosti jakoby ztrácí svojí jasnovideckou schopnost, jako by ji sám Damen nějakým způsobem utlumoval. Ale jak by s ním mohlo být všechno v pořádku, když Ever nevidí žádnou jeho auru, ani mu nedokáže přečíst mysl?
Nesmrtelní.
Jak už název samotné série této autorky napovídá, tak budeme mít při čtení co dočinění s nesmrtelnými, kteří obývají náš svět už nějaké to století. Nápad to byl moc hezký, ale nebyl vyvedený k dokonalosti, prostě pořád kolem toho mám určité nejasnosti, se kterými se asi jen tak snadno nesmířím – tajemný nápoj, schopnosti, jejich vznik…

Nějak jsem si poslední dobou od-oblíbila slovo dimenze, takže mě docela zamrazilo v zádech, když tam o tom padla malá zmínka, že nesmrtelní „cestují“ dimenzí. Samozřejmě mají několik hustodémonskykrutopřísných schopností, patří sem jak jinak, než věčný život, zhmotňování různých věcí – někdo má oblibu v květinách, rychlost a další. Copak ono nestačí, že jsou nesmrtelní?

Ever a Damen.

Aneb pár roku knihy Napořád. Já nikdy nedokážu pořádně pochopit, jak se ty holky v těch knihách můžou jen tak zamilovat, aniž by si nejdřív nezkontrolovaly, jestli jejich miláček nemá ve sklepě mrtvolu. I když nechci být zas až tak zlá a přiznám se, že o tom na druhou stranu strašně ráda čtu, protože mi to všechno přijde tak úžasně naivní, že nad tím pak kroutím hlavou. Abych pravdu řekla, tak mi Damen nepřišel zas až tak přehnaně sexy a neodolatelný, to by musel mít jiné kvality a autorka by mi ho musela umět podat tím správným sexy pohledem, jako například Fitzpatrick.

Ever na druhou stranu, no má to prostě těžký, nese vinu za smrt svojí rodiny a psa a ještě se musí vyhýbat doteku cizích lidí, aby nepřišla na jejich myšlenky. Ona si prostě zaslouží nějaké to rozptýlení v podobě Damena, ať už je sexy nebo ne.
Hodnocení.
Upřímně jsem nevěděla, co mám od knihy vůbec očekávat, prostě jsem jí měla v počítači a nevěděla jsem, po čem sáhnout. Vlastně až když jsem si knížku během jednoho dne přečetla, teprve potom jsem si na bux.cz přečetla k ní anotaci – většinou to dělám obráceně, ale nevadí.
Kniha mě překvapila především svojí čtivostí, všechno to mělo tak strašně dobrý spád, že jsem to přelouskala za jeden jediný den. Musím říct, že se mi autorčin nápad s nesmrtelnými líbí, ale mám takový pocit, že tam nebylo hodně otázek zodpovězeno a tím zůstávají nesmrtelní i po prvním díle jakousi záhadou. Všimla jsem si tam také několika nejasností, když Damen vlastně vysvětloval Ever tu moc, kterou nesmrtelní ovládají – nějak mi to nešlo dohromady s Drin, protože ta byla pro mě přesným opakem toho, jak mohou nesmrtelní svojí moc ovládat.
Co se týče dějové stránky, tak to by se dalo shrnout do několika málo kapitol, protože všechno okolo byla jakási zamilovaná omáčka pro citlivé dušičky a proto se mi to docela i zalíbilo, vždycky si ráda odpočinu u toho, jakou velkou láskou k sobě hynou knižní hrdinové, občas mě to dokáže i pobavit.
Knížce nakonec věnuji tři hvězdičky s tím, že další díl snad bude lepší a doufám, že se k němu někdy i dostanu a vysvětlí mi všechno, na co mi Napořád ještě pořád nedalo odpovědi. A ještě si dovolím zmínit to, že se mi nelíbí český obal této knihy, připadá mi, že ty tulipány tam byly dány násilím.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: we♥it