Knižní přání (3)

Tak tohle jsem okoukala u Nikki Finn a moc se mi to líbí. Spočívá to v tom, že si otevřu svůj to-read list na GoodReads, k tomu stránku random.org, nebo svůj generátor vítězů a vylosuji si tři náhodná čísla – tedy čísla knih, která jsou přiřazena v listu na GoodReads. No a ty tři knihy vám tady pak ukážu.


Splynutí (Maggie Stiefvater) | GoodReadsMilenec z věčnosti (J. R. Ward) | GoodReadsThe Program (Suzanne Young) | GoodReads

S knihou v jednu – Dýchání pod vodou

Tentokrát jsem pro rubriku S knihou v jednu zvolila knihu na nakladatelství Moba, od kterého jsem ještě žádnou knihu snad nečetla. I když se chystám na jejich Netvora, od stejné autorky, která napsala Dýchání pod vodou. Tato kniha vyjde 30. srpna. 

Základní informace

Autor: Alex Flinn

Originální název: Breathing Underwater
Počet stran: 256
Vydání: 30. srpna 2013|Moba
Anotace: 
Nick je jedním z vyvolených. Studuje vysokou školu, je inteligentní, oblíbený, bohatý. Lidé si myslí, jak snadný má život. Až na jednu věc. Nick nikdy nikomu neřekl o otcově násilnické povaze. Když se Nick setká s Caitlin, myslí si, že se všechny jeho problémy vyřeší. Caitlin má všechno, co Nick kdy chtěl – je krásná, talentovaná a miluje ho. Najednou se všechno změní. Nick se musí smířit s tím, že mu jeho otec dal víc než jen zelené oči a peníze. V trýznivé cestě sebeobjevování se Nick dozví pravdu o sobě samém – věta „jaký otec, takový syn“ v sobě může skrývat i cosi děsivého.

O autorce

Autorka píše novely pro mladé a dnes jich má na kontě již pěknou řádku. Narodila se v Glen Cove, New York. V pěti letech začala přemýšlet o tom, že by se ráda stala spisovatelkou. Ve dvanácti letech se přestěhovala na Floridu, kde žije do dnes. Na nové škole měla problémy najít si kamarády a tato zkušenost jí hodně inspirovala k psaní. Vystudovala divadelní umění a pak šla na právnickou školu.

Slovo na závěr

Alex napsala již slušnou řadu knih a já od ní nečetla ještě ani jednu. Ale viděla jsem film Netvor, takže určitě tak pozadu nebudu. Na jejích knihách se mi líbí, že většina z nich je po grafické stránce tvořená ve stejném duchu, což tak trochu po svém zachovalo i nakladatelství u nás. Má také povedené obálky, i když originály se mi líbí o maličko více. Doufám, že se jak k této knize, tak ke knize Netvor dostanu brzy. 

Nadpozemská

Cynthia Hand
Počet dílů: 3
Vydáno v ČR: komplet
1* Nadpozemská
Zjistit, že jste částečně anděl, není zrovna běžná rutina ani procházka růžovým sadem, zvlášť když víte, že máte naplnit na Zemi poslání, že máte úkol, který byl svěřen jedině a právě vám, ale nikdo vám neřekne, jaký ten úkol přesně je. Nicméně Clara, hlavní hrdinka trilogie Nadpozemská, se s tím statečně pere. Dokonce se snaží zjistit, kdo je ten pohledný kluk, kterého vídá ve svých snech a který zjevně nějak patří k jejímu poslání. Má ho zachránit? Je tohle smyslem jejího života? Když se pak setká s Christianem, zdá se, že všechny dílky skládačky zapadly na svá místa. Jenže nic není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Clara je nakonec nucena volit mezi lidskou láskou a andělskou povinností a nikdo netuší, jaké důsledky to všechno může mít. Nadpozemská je příběhem nejen o andělech, ale zejména o lásce, přátelství, osudu a volbách, které někdy musíme učinit, aniž bychom chtěli.
2* Zasvěcená
Celé měsíce se Clara připravovala, aby naplnila své poslání. Ale nic ji nedokázalo připravit na volbu, kterou musela učinit ten osudový den. A zjistila, že být částečně anděl není tak jednoduché, jak si myslela.Nyní, rozpolcená mezi láskou k Tuckerovi a komplikovaným vztahem k osudem předurčenému Christianovi, se Clara musí vypořádat s šokujícím odhalením: Někdo, koho miluje, zemře během několika měsíců. Budoucnost je nejistá a komplikovaná a jedinou věcí, kterou ví jistě, je, že vše spalující oheň byl jen začátek. Pokračování Nadpozemské vás naprosto uchvátí a vy nebudete moci přestat číst.

3* Nespoutaná
Clara se musela vyrovnat se znepokojujícími vizemi, se ztrátou člověka, kterého nesmírně milovala, i s bolestivým rozchodem se svou první láskou. Nepřeje se nic jiného než žít normální život, vystudovat a ujasnit si, který se dvou úžasných kluků v jejím okolí je ten pravý. Avšak další vize, a s ní spojené poslání, na sebe nenechá dlouho čekat. A je ještě děsivější a nebezpečnější než všechny předchozí. A jestliže Clara nechce obětovat svou nejlepší kamarádku i celé andělské společenství, musí se vypravit na cestu, která navždy změní její život, na cestu, která jednou pro vždy určí, kam se bude ubírat osud její i osud všech, které miluje. Ve strhujícím finále Nadpozemské musí Clara rozhodovat o svém osudu jednou provždy.

GoodReads|CooBoo|Moje recenze

Zdroj: CooBoo, GoodReads

mini Příručka začínajícího blogera: Sociální sítě

SOCIÁLNÍ SÍTĚ
Sociální sítě jsou v této době opravdu velmi populární a už i Lidl má svojí stránku na Facebooku! Takže to vážně frčí a dovíte se tam ohromné množství zajímavých věcí. Navíc jsou skvělým místem pro získávání nových čtenářů a internetových kamarádů. Není nic jednoduššího, než svému blogu založit stránku na facebooku, 99% z nás už tam je a facebook čeká i na vás. Můžete tam dávat odkazy na své aktuální příspěvky, postovat různé průpovídky, které se na blog nehodí. Ptát se čtenářů, co právě čtou. Dělat různé ankety, prostě všechno možné. Dejte si také do oblíbených stránky jiných blogů, ať víte, co je aktuální a ať si vás taky můžou přidat.
Svůj blog ale můžete dát i na jiné sociální sítě, například Twitter, který u nás sice není nějak extra rozšířený, ale je tam spoustu zahraničních autorů, které můžete sledovat a ptát se jich na různé věci. Za sebe se můžete registrovat na různých portálech, pro úchyly přes knihy je favoritem GoodReads (já tam mám víc přátel, jak na facebooku). I tam můžete dávat svoje recenze s odkazem třeba na blog a podobně.
Sociální sítě naše vztahy hodně prohlubují, poznáváme lidi i z jiných stránek, dovídáme se, co blogeři třeba ve svém volném čase dělají a jestli s nimi máme něco společného. Nebo jestli nám jejich názory nevyhovují a naopak se s nimi ztotožňujeme. Možností je opět nepřeberné množství.

Knižní přání (2)

Tak tohle jsem okoukala u Nikki Finn a moc se mi to líbí. Spočívá to v tom, že si otevřu svůj to-read list na GoodReads, k tomu stránku random.org, nebo svůj generátor vítězů a vylosuji si tři náhodná čísla – tedy čísla knih, která jsou přiřazena v listu na GoodReads. No a ty tři knihy vám tady pak ukážu.

Boj o trůn (Amanda Hocking) | GoodReads
175 Hours on the Moon (Johan Harstad) | GoodReads
Life Was Cool Until You Got Popular (Sarah Billington) | GoodReads

Letní dumání 2 (3): Retelling

Třetí letní dumání Knižního doupěte

Retelling
Tákže, myslím, že toto téma bude docela krátké, ale co, aspoň vás nebudu dlouho nudit, že? Mám za to, že na toto téma jsem četla jenom jednu knihu a to Jane od April Lindner, která vypráví novodobý příběh Jane Eyreové. Přičemž jsem ani nečetla příběh originální. Tolik k mému zapojení se do tohoto tématu. Ne, dělám si srandu, určitě něco vymyslím. Viděla jsem totiž spoustu filmů! A to se bude taky počítat.
Nejprve bych teda asi řekla, že mi nějaké to převyprávění příběhu do moderní podoby nevadí, pokud se líbí čtenářům. Když se to čte a má to co nabídnout, tak proč něco takového nenapsat. Autoři mají dnes nekonečně mnoho možností, jak udělat příběh zajímavým. Pokud tu starou verzi jen nepřepíší a nepřidají do ní iPody a iPady a iMacy. Myslím, že by se vždy měla přidat nějaká nadhodnota, která příběhu dodá šmrnc a nebude jen kopírovat ten starý, původní příběh. Něco, co čtenáře neunudí, ale budou se během čtení bavit. A možná se i ponaučí, přeci jen, ty staré příběhy nám mají co říct, jen je moc lidí už nechce číst.
A když už toho teda nemám moc co říct ke knihám, tak aspoň něco k filmům, těch znám a viděla jsem mnohem víc, v porovnání se čtením těchto příběhů. Docela se mi například líbí různé adaptace na příběh Popelky. Jsou to sice stupidní příběhy, které pořád omílají to stejné dokolečka, ale vždycky se na ně ráda podívám, protože je to dobré na odreagování. Navíc člověk vždycky ví, že to dobře dopadne. Taky příběh Krásky a zvířete, jak už ten animovaný, nebo moderně zpracovaný podle Alex Flinn. Docela ráda bych se podívala i na film Dorian Gray, jenže jsem srab. Kniha se mi hrozně líbila, dokonce jsem si jí vytáhla u maturity a fakt jsem zaperlila, byla jsem v ten den nejlepší.
To je asi tak všechno, co k tomuhle tématu můžu napsat. Nemám s tím moc zkušeností a moc takové knihy ani nevyhledávám. Navíc jsem třeba ani nečetla originál, však to znáte. Velkou část mojí povinné četby tvořily české knihy a pochybuji, že někdo napíše novodobý příběh Povídek Malostranských. Možná bych si ty knihy i někdy přečetla, jenom na ně prostě nemám čas, čeká na mě totiž mnohem více zajímavých knih, které si chci přečíst. Možná jednou, ale nic neslibuji, však mě znáte.

mini Příručka začínajícího blogera: Favorité a čtenáři

FAVORITÉ A ČTENÁŘI
Už jsem skoro u konce, máte skoro všechno, co by měl takový blog mít (snad jsem na nic nezapomněla). Když začínáte, je důležité udělat si základnu pravidelných čtenářů a také navštěvovat a komentovat jiné blogy. Pomůže vám to tak najít si nové čtenáře. Rozjíždí se tak jakási síť, do které se vám lidé chytnou a na blog se podívají. V tom horším případě se třeba už nevrátí, ale většinou ano. A když ne, tak přijdou jiní, kteří váš blog budou pravidelně navštěvovat. Ale vy se také musíte stát někoho pravidelným čtenářem, aby si vás všiml a na oplátku zase navštívil váš blog, dal si vás do seznamu oblíbených a pak vás může navštěvovat více nových čtenářů. Je to takový začarovaný kruh, řekla bych. Pokud se chcete s někým bavit o focení, navštěvujte blogy různých třeba amatérských fotografů. Rádi vaříte a máte blog o kuchtění? Není nic jednoduššího, než navštívit jiné podobné blogy a vzájemně si vyměňovat receptíky na jahodové koláče. Blog o fitness, pochlubte se i jiným, jak cvičíte. Zkrátka nějak reagujte. Najděte si také blogy, ke kterým se budete vracet a zaujaly vás buď obsahem, nebo osobou jejich autora. Všechno se počítá a čísla na vašem toplistu budou stoupat a vy se zapojíte do komunity, se kterou se budete rádi bavit a vyměňovat všelijaké postřehy a najdete si nové kamarády.
Když vám někdo napíše nějaký komentář, snažte se mu odpovědět. Já osobně odpovídám přímo k daným komentářům u sebe na blogu. Snažím se odpovídat na „smysluplné“ komentáře, které se třeba na něco ptají. Tohle myslím tak, že když se někdo na něco ptá, tak se mu snažím odpovědět a když někdo napíše, že danou knihu četl, tak jsem moc ráda, ale už nenapíši, že je to super. Ale zase nejsem google a na nějaké nesmyslné otázky neodpovídám vůbec, ať už mi přijdou na mail, facebook nebo na blogu.
Internet je skvělé místo, kde máte možnost seznámit se se zajímavými lidmi, kteří mají stejné nebo podobné názory jako vy. Miluji naší knižní komunitu, i když se v ní občas ztrácím. Mám ale své vypíchnuté oblíbence, ke kterým se vracím a hledám u nich třeba inspiraci, co číst.

S knihou v jednu – Jsem zlomená

Dneska si zase dáme něco z našeho oblíbeného CooBoo (protože nás prostě bombarduje super knihami!). Opět to bude pokračování jedné série, stejně jako v minulém díle této rubriky. Tentokrát ale něco dystopického a to kniha Jsem zlomená, která vyjde ke konci srpna, 21.!

Knižní video

Bohužel jsem nenašla přímo ke druhému dílu, proto je tu video k dílu mezi první a druhou knihou

Základní informace

Autor: Tahereh Mafi
Originální název: Unravel Me
Počet stran: 392
Vydání: 21. srpna 2013|CooBoo
Anotace:
Tik
tak
tik
tak
tik tak tik tak…
Už je skoro čas
na válku!

Juliette uprchla ze spárů Warnera do Bodu Omega, což je místo ideální pro lidi, jako je ona. Pro lidi s darem. A také je to hlaví ústředí hnutí odporu proti stávajícímu režimu. Konečně je volná a nikdo ji nechce použít jako zbraň. Konečně může svobodně milovat Adama. Ale nikdy se nezbaví svého vražedného dotyku. A ani Warnera, který po ní touží víc, než by bylo zdánlivě možné.
V druhém díle této dystopické trilogie musí Juliette učinit několik životně důležitých rozhodnutí. Musí zjistit, co vlastně chce a o čem si myslí, že je to správné. A možná bude muset volit mezi srdcem a Adamovým životem.

O autorce

Tahereh se narodila r. 1988 v malém městě kdesi v Connecticutu, v současné době ale žije v Orange County v Kalifornii, kde pije příliš mnoho kofeinu a zjišťuje, že počasí je na její vkus až moc dokonalé. Pokud zrovna nečte žádnou knížku, můžete ji načapat při čtení bonbónových obalů, kupónů nebo starých receptů. (zdroj: databáze knih)

Slovo na závěr

První díl této série byl velmi zajímavý. Hrozně dobře se četl a celé autorčino vyobrazení světa bylo hrozně zajímavé. Jen konec mě hodně překvapil a tak nějak jsem ho vůbec nečekala. Proto se tak trochu děsím pokračování, nevím, co od něj očekávat. Jestli nějaké superhrdiny v akci nebo co. No, uvidíme. Jsem zvědavá, ale zároveň se trochu bojím. Co se obálky týče, tak se mi líbí spíše toho prvního dílu. U druhého se mi nějak nezdá barva fontu, přijde mi, že se k celkové barvě obálky moc nehodí. Zvolila bych spíše světlejší modrou, ale to je jen můj názor. Uvidíme, jak bude vypadat ve “3D”.

mini Příručka začínajícího blogera: Obsah blogu

OBSAH BLOGU
Ruku v ruce se strukturou blogu jde i jeho obsah. Jaké rubriky si vytvoříte, takové články tam budete mít. Nepočítám mezi to samozřejmě mimořádné projekty, které se občas na blogách objevují nebo nějaké „akutní“ informace, kdy něco prostě musíte sdělit, ale do žádné rubriky se to nehodí. Já to dnes vidím tak, že kvalitní blog je takový, který má spoustu svého vlastního obsahu. Tedy články, které autor sám napsal, dal si s nimi jistou práci a nejsou to jen nějaké zkopírované texty. V případě knižních blogů to můžou být jistě recenze na knihy, pak také různé tematické články, ale i seznamy knih, které se chystají, jako má třeba Syki na svém blogu (věřím, že se s tím piplá po nocích). Takové články čtenáři hodně řeknou a často se k nim vrací. Podle mého jsou autorské články těmi nejlepšími a nejčtenějšími. Recenzi si vždycky někdo najde rok po jejím publikování.
Zvláštním obsahem jsou takzvaná meme, která se na blogách hojně vyskytují. Já osobně se jim vyhýbám. Jsou to články, které se publikují třeba jednou týdně a třeba na téma kniha kterou si chci přečíst, napsat určitý moment z knihy a podobně (vím, že furt píšu příklady na knižní blogy, ale jiné moc neznám). Četla jsem jistý názor, že meme jsou hojně navštěvována jen v nějakém aktuálním čase a pak už se k nim čtenáři příliš nevrací. S tím názorem si troufám souhlasit. K nějakému obsahově kvalitnějšímu článku se čtenář vrátí raději, než k opsanému textu z knihy, nebo vyobrazené obálce.
Obsah je na každý pád důležitý a bez něj by ani neexistoval blog. Ať už se jedná o kvalitní obsah, se kterým si dal jeho autor práci, nebo o okopírovaný stále se opakující obsah, který toho čtenáři moc nedá. Tvoří to blog a bez toho by ani blog nebyl. Kdo by přeci chodil na nějakou prázdnou stránku, že?
Všichni si musíme najít svůj vlastní styl, který nám sedí a je čtivý, přiláká čtenáře a bude je bavit. Každý na to jdeme jinak a ohromné většině z nás se to daří. Kvalitní obsah se pozná také podle návštěvnosti vašeho blogu a někdy i podle počtu komentářů, i když blogem denně projde desítka „tichých čtenářů“.
Pokud s blogem začínáte, doporučila bych udělat si nějakou základnu kvalitnějších a smysluplnějších článků a až si získáte čtenáře, tak třeba přidávejte i různá meme. Kdybych teď měla navštívit nový blog, kde jsou samá meme, tak hned odcházím, protože mě tam nic nezaujme a už se tam nebudu chtít vrátit. Kdežto když tam dáte kvalitní články – recenze, názory, tematické články, tak se určitě vrátím.
Pamatuji si, jak jsem měla asi ve třinácti letech různé blogísky, kam jsem denně dávala 150 článků s obrázky. Když si na to vzpomenu, tak se musím ostudou smát, jinak to ani nejde. Nedovedu si představit, že bych teď takový blog měla vést. Já jsem ráda, když se můžu nějakým způsobem vypsat. A líbí se mi to i u ostatních blogů. Zaměřte se tedy na váš obsah, o čem chcete psát a najděte si svůj styl, který se bude líbit. Určitě si pak najdete spoustu pravidelných čtenářů, kteří se na váš blog budou s chutí vracet.

Kecky pecky (8): Moje blogerská kancelář

Každý správný knižní bloger potřebuje ke svému blogování tři základní věci. Tou první jsou samozřejmě knihy, na tom se určitě shodneme. Co by to bylo za knižního blogera, kdyby neměl knihy, ať už na poličkách, nebo ve čtečce. Bez knih by se každý z nás mohl jít zahrabat, pokud píšete recenze na knihy, samozřejmě. Každý z nás může mít knih, kolik jen chce, ale přiznejme si, nikdy to nebude dost. Vždycky budeme chtít další a další, nehledě na to, že svým příbuzným ztenčujeme místo k životu. Tak to je.
Já už jsem kvůli svým knihám musela vzít ségře její místo na poličkách. Táta totiž ještě nebyl schopný nám přidělat ty poličky, o kterých jsem možná kdysi dávno mluvila. Pořád leží v ložnici, stejně tak nová tapeta. No, tak jsme se jednou se ségrou rozhodly, že z její strany stěny odšroubujeme skleněná dvířka a voalá – hned mám další tři poličky. To nemluvím o dvou malých poličkách, které jsem si přivlastnila v obývacím pokoji. Jsem zvědavá, jak to půjde dál.

Další věcí je samozřejmě nějaké naše oblíbené místo, kde rádi čteme. Každý má to svoje, ale jelikož je tohle příspěvek o mé maličkosti, tak vám povím o tom svém oblíbeném. Je jím samozřejmě moje postel. Tam přečtu tak devadesát procent všech svých knih. Já jsem totiž takový spáč, hrozně ráda odpočívám a ležím a tak. Nejlepší kombinace je, když si vlezu do pyžama, zalezu do postele, vezmu si knihu, chvíli čtu, pak jí položím na stůl. Hodím hubu ke zdi a v klidu spinkám. Jak je teď léto a občas je i venku dýchatelno, čtu na balkóně. Nohy opřu o zábradlí a jedu. Nejlepší je to na večer, kdy už není venku tak hrozně a vydržím tam déle než deset minut. Občas, když se nedá nic dělat, tak čtu na záchodě, nebo ve vaně, to určitě znáte. Ale vládne prostě postel, nemůžu si pomoct.

A tím posledním bodem, snad nejdůležitějším pro knižního blogera, ale i pro všechny ostatní blogery, je místo, kde blog vzniká a tím místem je stůl s počítačem. Jak jinak, samozřejmě. A o mém stole je i dnešní příspěvek. Vždycky, když přečtu nějaké knihy, tak si je přenesu k počítači na stůl. Počítač totiž nemám v pokoji, tam by se nevešel. Jelikož ale máme ohromně dlouhou chodbu – tak sedm metrů – trůní stůl s počítačem tam. Já vím, je to divné, ale je to tak a už jsem si na to zvykla. Navíc tu mám svůj klid, znáte to. No, prostě si tam donesu knihy, položím je tam a pak píšu a píšu články, které se vám ukazují na blogu. Většinou na stole vládne ohromný bordel, protože toho hodně potřebuji.

Takže takhle nějak vypadá moje kancelář. Vím, není to nic moc, ten stůl máme doma už asi šest let, nebo i více, teď to asi neřeknu přesně. Je to takový ten obyčejný stůl se skleněnou deskou, ale zatím mi vyhovuje, mám na něm všechno, co potřebuju. Tady teda vzniká můj blog a vůbec tady dělám tak nějak všechno. Můžete vidět super hrníček s tématem Twilight, který mě a ségře (každá má svůj) kdysi koupila mamka. Mám v něm propisky, fixy, nůžky, pravitko a tak. Vedle je pak moje “školní” hromádka, která je teď o prázdninách docela malá. Během semestru dokáže ale narůst docela dost velkých rozměrů, protože si pořád něco tisknu, znáte to. Nahoře u repráků mám nějaká CDčka, lepíky, sluneční brýle. Pak klasicky lampička a půllitr s vodou, který nesmí chybět. Monitor vypadá, že je nějaký malý, ale ve skutečnosti to není až takový drobeček. To by se pak o tom půllitru mohlo říct, že je to štamprle.

Pak mám u stolu taky takový šuplík. Můžete si ho všimnout, nad ním leží moje peněženka a mobil. Tam se najde věcí, to by jeden nevěřil. Mám tam snad všechno možné. CDčka, kalkulačky, kabely, starý foťák, sešívačku na papíry, děrovačku na papíry, rozešívačku na papíry, izolepu, obvaz, krejčovský metr, no prostě je tam toho haba kuk. Pod stolem mám krabici, kde mám proteinové nápoje, které jsem dostala na recenzi. Ještě je nemám všechny vypité, ale to nevadí. A ještě úplně dole pod stolem leží moje činky.

Takhle tedy nějak vypadá moje blogerská kancelář. Samozřejmě, že tady jenom nebloguju. Na počítači dělám i jiné věci a taky se u toho stolu učím, když je tedy škola. Pak tady taky cvičím, protože si na počítači pouštím videa, abych měla podle čeho cvičit. Vídíte pod monitorem takové to obdélníkové? Tak to jsou super lepíky a hned vedle toho je takový malý “bobek”, tak to je moje vítězná nutrie, kterou jsem našla v kinder vajíčku. Fandila s náma při MS v hokeji, ale moc vítězná teda nebyla, nevadí, snad příští rok. Pak pod nutrií je taková umělohmotná věc, která nevím, jak se jmenuje, ale vždycky, když jsem u počítače, tak jí žmoulám v ruce, protože já prostě pořád musím něco žmoulat. Dřív jsem tam na žmoulání měla kancelářskou sponku, ale tu mi asi máma vyhodila, protože jsem jí jednoho dne nemohla najít.

Toto je prosím ona slavná “vítězná nutrie” (btw. nevím, jestli je to fakt nutrie)

A jak vypadá vaše blogerská kancelář? Připravila jsem pro potencionální zájemce bannerek, pokud budete chtít taky představit svojí kancelář. No, já tomu furt říkám kancelář, přitom je to jenom stolek, kde mám většinu času strašný svičník. Když já všechny ty věci potřebuju! Vysvětlete to ale mojí mamce.