Kecky pecky (5): Já a seriály

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, co dalšího vám v Keckách o sobě prozradím, jelikož nikdo neměl žádné extra přání, tak se v dnešním příspěvku zaměřím na seriály, které sleduji nebo jsem sledovala v minulosti (snad si vzpomenu na všechny). Možná jich bude trochu víc, ale věřím, že je na světě spoustu seriálových šílenců, kteří mají na svém kontě mnohem víc seriálů a mě by považovali za malé batole ve světě seriálů, které se má ještě co učit, než sundá plenky.
Takže, asi začnu těmi, co jsem sledovala dříve, před několika lety. Nejvíc mi asi v hlavně zůstal seriál H2O: Stačí přidat vodu, dávali to na Disney Channel kdysi dávno. Vůbec nevím, jestli to dávají i teď. Každopádně jsem to žrala jako blázen. To víte, byla jsem mladší a přála si být mořskou pannou, která má super schopnosti. Prostě bomba, co jiného. A vůbec, skoro ze všech seriálů na téhle stanici jsem byla vedle. Jednu dobu nám v pokojíku neběželo nic jiného, než právě tohle. Vím, že v minulosti měla jiný název, ale už si na něj bohužel nevzpomenu. Vzpomenu si ale na její kultovní seriály jako Třída číslo 402, Pirát divoký Jack, Život s Louiem (nebo jak se to píše) a spousta dalších – tyhle tři jsem ale každopádně měla nejradši.
Pak tu jsou další seriály, které jsem sledovala v televizi. Jako první si vzpomenu na CSI: Miami, tu kriminálku jsem prostě žrala. Horacio byl boží a celkově to bylo hrozně super. Doteď si vzpomínám, jak jsem se na střední vždycky bavila s profesorem informatiky o tom, jestli viděl poslední díl a pak jsme to společně rozebírali. To bylo, ještě teď se vždycky usměju, když si na to vzpomenu. No pak to jsou samozřejmě Gilmorky, Čarodějky, ale to je už hodně dávno. Ani nevím, jestli jsem z těch dvou dokoukala všechny série a epizody, ale zpětně se mi na to fakt koukat nechce.
No a pak jsou tu doby, které nejsou až tak hodně v minulosti, ale docela nedávné. Začala jsem si stahovat seriály do počítače, abych se na ně v klidu podívala. Navíc jsem zjistila, že se radši koukám na seriál v originálním anglickém znění, než dabing. Ze skončených seriálů jsem si zamilovala Gossip Girl, byl to vážně super seriál, i když se mi více líbil, když byli hlavní představitelé ještě na střední. Ty poslední epizody byly takové divné, ale co na plat. Celkově patří Gossip Girl mezi mé nejoblíbenější seriály. Pak je tu ještě The Lying Game, podle knižní předlohy. Ten seriál skončil hrozně divně, asi neměl sledovanost nebo co, každopádně si myslím, že by spousta lidí uvítala ještě další díly, aby se to všechno nějak dořešilo. No a jako poslední si asi vzpomenu na The Secret Circle, který taky skončil v hrozně zajímavé scéně. Nechápu, o co těm producentům jde, když to takhle utnou. Dalších dílů se už asi nedočkáme.
A nakonec několik seriálů, které aktuálně sleduji a stále běží. Jako první je to určitě The Vampire Diaries. To sleduji od samých počátků, takže jsem velmi starý fanoušek. Je pravda, že v průběhu všech sérií jsem několikrát změnila názor na hodně hlavních postav, ale to se stává. Momentálně se nacházím ve fázi, kdy bych nejradši uškrtila Elenu a nacpala jí hlavu do mísy. Vážně mě štve. Zachraňuje to snad jenom Klaus s Damonem. Bez nich bych se na to asi přestala dívat. I když to je asi lež, když už to mám rozkoukané, tak to dotáhnu až do konce. Dále jsem si nesmírně zamilovala seriál Dexter. To je něco úžasného. Všech zatím odvysílaných sedm sérií jsem shlédla asi během týdne a kousku. Skoro non-stop u počítače, až jsem si občas připadala totálně vypatlaně a všechno mě bolelo. Každopádně už teď se nemůžu dočkat, až bude 30. 6. a poběží první díl z osmé série. Co jsem slyšela, tak má být poslední, no tak snad to bude něco. Pak sleduji Once Upon a Time, taktéž skvělý seriál, jenom by se tam kapitán Hook mohl vyskytovat častěji, vůbec bych se nebránila. To jsou moje tři zamilované seriály.
No a takové ty méně zamilované, které sleduji. Tak to je Pretty Little Liars – ten seriál je snad nekonečný, občas ani nevím, proč to sleduji. Jak A všechno ví, i kdo si prdne asi, nebo si to jinak neumím vysvětlit. Občas je to prostě trapné, jak ví všechno a všude byla a prostě tak. Každopádně to sleduji a pilně se modlím k tomu, aby umřela Emma nebo Aria, ty dvě mě vážně štvou. Další je Beauty and the Beast, takový podivnější seriál na který kouknu, když je nuda. Není to nic světoborného, ale dá se na to koukat. The Carrie Diaries mi přijde spíše jako seriál pro mladší osazenstvo, každopádně se mi líbí. Je vtipný, se spoustou moudrých ponaučení.
No, a to je asi všechno, co jsem vám v tomto příspěvku chtěla sdělit. Určitě mi napište, jaké seriály sledujete a jaké z nich máte pocity. Jestli třeba sledujete stejné a nesouhlasíte s něčím nebo tak. Určitě si ráda přečtu vaše komentáře a názory.

Kulturní okénko (3): Dexter

Originální název: Dexter
Předloha: Jeff Lindsay (kniha)
První vysílání: 1. října 2006
Roky vysílání: 2006 – ????
Počet odvysílaných sérií: 7
V hlavních rolích:
Michael C. Hall, Jennifer Carpenter, David Zayas, Lauren Vélez, C.S. Lee, James Remar, Desmond Harrington, Julie Benz, Erik King, Aimee Garcia

Trailer k první sérii:

WWW:
Popis (Serialzone):
Dexter Morgan pracuje u policie jako odborník na krevní skvrny. Díky jisté události v jeho dětství je však psychicky narušen a touží po zabíjení. Jeho touhu po krvi se dařilo usměrňovat jeho adoptivnímu otci, který pracoval jako policista. Dexter se naučil ovládat a stal se soudním znalcem a stejně jako on, pracuje u policie i jeho nevlastní sestra. Stále má své choutky a po smrti otce je pro něj všechno složitější. Přestože nechová k nikomu žádné city, své oběti si pečlivě vybírá z řad kriminálníků a sociopatů, kterým se podařilo zákon obelstít.
Můj názor na seriál:
Začalo to tak, že jsem neměla co dělat, tak jsem si začala stahovat právě tenhle seriál. Nejdříve jenom první sérii s tím, že uvidím, jak se mi to celé bude vlastně líbit a podle toho že bych si potom stáhla i ty zbývající. No samozřejmě hned po prvním díle jsem byla naprosto unešená a sledovala to prakticky nonstop. Ano, i Dexter nese částečnou vinu na tom, že jsem začátkem dubna zanedbávala blog. Jenže ten seriál je prostě pecka! Všech dosavadních sedm sérií jsem zkoukla na jeden zátah a teď je mi to líto, protože osmá série začne až 30. 6. a vypadá to, že bude poslední. Ale co naplat. Vůbec nelituji toho, že jsem s Dexterem plýtvala tolik “kvalitního” času, který jsem mohla vynaložit na jiné věci. Zkrátka doporučuji. Slabším povahám moc ne, je tam přeci jenom hodně mrtvol a občas to není pěkné. 

Magická jízda (4)

Poslední díl Magické jízdy před soutěží. Pro více informací navštivte tento článek.
» Pět «

18. března 1904

Philip naléhá, abych sepsala, na co si vzpomínám. Je to směšné, pouhá ztráta času, jelikož si nepřeji připomínat, odkud pocházím. Jenže ten hrozný tyran mne odmítá dále učit, pokud tak neučiním!

Proti své vůli tu tedy vylíčím, jak jsem se setkala s doktorem Philipem Osbornem (tyranem).

Stalo se tak minulého roku, když mi bylo čtrnáct let, a vzpomínám si na pach továrny, jejž jsem tolik nenáviděla, že když na mne přišla slabost, zaradovala jsem se. Chřipka znamená, že mne pošlou ke Svatému Jakubovi! Byla jsem nejstarší a hrozná paní Wheelocková zuřila, že mne ztrácí, jelikož jsem uměla nejrychleji prohazovat útek. Smála jsem se jí, ačkoli mi kosti chrastily horečkou. Spolu s ostatními mne uložili do úzkého nemocničního pokoje vzadu u Svatého Jakuba, odloučili nás od zbytku světa. Čekala jsem, že chodbu zapálí a nechají shořet, aby se nemuseli obtěžovat a poskytnout nám řádný pohřeb, až pomřeme.

Holčička na sousedním lůžku si byla jistá, že jsme odsouzeni k záhubě. Taková zbabělost. Držela se mne a její modlitby mi drásaly uši, neužitečné jako krysy. Já jsem nehodlala zemřít.

Když jsem prvně spatřila Philipovu tvář, poznala jsem, že holčička vedle mne se nemodlila ke správné osobě. Ve Philipových očích tkvělo cosi sytého a jeho měděné vlasy a lékařské ruce s dlouhými prsty ve mně probudily cosi, co již více neusnulo. Přišel nám pomoci, dát nemocným dětem alespoň úlevu, pokud by nás nedokázal uzdravit. Pozorovala jsem koutek jeho úst, když se soustředil, jak mu v něm škubalo, když naslouchal dechu dívky vedle mne a pokoušel se skrýt pravdu. Dívala jsem se a dívala, až se ke mně otočil a řekl: „Ty se nechystáš zemřít, že ne?“ A já odvětila: „Ne, pane.“

Za týden jsem zbyla již pouze já. Philip mne odvezl od Svatého Jakuba do svého vysokého domu ve městě. Nechal je při tom, že jsem mrtvá, a mně to nikterak nevadilo! U paní Wheelockové jsem to odjakživa nenáviděla a uniknout odtamtud stálo za riziko, jež odchod s ním představoval. Philip mne vykoupal, dal mi vlastní pokoj s litinovou vanou a kostku mýdla, jež sám uvařil. Vonělo po květinách! Ani s pomocí mýdla a horké vody jsem však nedokázala rozplést své zknocené vlasy. Vzpomínám si, jak jsem na okamžik podlehla strachu, že mne pošle zpět do továrny. Ale když mne našel plačící na podlaze, tenkou dýkou mi je všechny uřezal a prohlásil: „Každý problém má řešení, Josephine Darlyová. Uvědom si to a bude se ti tu dařit dobře. Naučím tě číst a psát, a budeš-li pilná, možná i všelicos jiného.“ Myslela jsem, že mluví o věcech mezi mužem a ženou, jež jsem již znala, ale nepověděla mu o tom, jelikož jsem chtěla, aby mne považoval za nevinnou. Krom toho se mi zamlouvalo pomyšlení, že se naučím číst a psát. Získám-li vzdělání, nebudu se již nikdy muset vrátit do továrny, a tolik ho okouzlím svou chytrostí, duchaplností a půvabem, že si mne nade vše zamiluje!

Jak jsem mohla tušit, že to, co mne naučí, bude daleko velkolepější než láska?

Magie krve na:

Kecky pecky (4) – Moji mazlíčci

Téma, které určitě potěší každého milovníka zvířat a možná i rostlin. No, každopádně doufám, že se na mě po tomhle nevrhne greenpeace nebo nějaká jiná jim podobná organizace. No, za svůj krátký život jsem moc domácích mazlíčků neměla, abych pravdu řekla, ale přesto mám s nimi pár veselých historek, o které bych se ráda podělila. Vždyť se tu mezi vámi určitě najde spoustu milovníků zvířátek a rostlinek.
Když jsem ještě byla malá, přesný věk nevím, možná tak pět šest let, navštěvovaly jsme se sestrou tátu (naši jsou rozvedení), který choval hrozně velké množství rybiček a šneků a žab. Měl toho plný pokoj, na to si vzpomínám. Nebyly to sice naši (moje a ségry) mazlíčci, ale přesto si pamatuji, jak jsme mu naschvál vždycky nějakou rybičku vyhodily ven a on se jich potom nemohl dopočítat. Jo, možná trochu tyrani, ale v těch mladých letech to byla prostě sranda. Doma jsme měly samozřejmě potom i svoje rybičky, které občas a přílišnou péči skončily v porcelánovém expresu. Nebo jsme je ve sklenici připevněné na provázek posílaly sousedce do patra pod náma, to byla taky sranda.
Během svých mladých let jsem měla docela velké množství křečků. Vždycky jsem se je snažila prostě dobře vychovat, ale nikdy se mi to nepovadlo. Kamarád mi jednou dal svého křečka, který byl perfektně vychovaný a nemusel se už nějak trénovat. Jenže jsme odjeli na týden na dovolenou a křeček totálně zdivočel. Když jsme se vraceli, teta ho zrovna honila po bytě s utěrkou v ruce s tím, že už jí několikrát kousnul. Mám za to, že jsme ho nakonec lapili, ale pak myslím během pár dní umřel. Ale nejsem si úplně jistá. Každopádně byl aspoň chvíli vychovaný. Ti ostatní byli prostě takový mazlové, kterým jsem dělala různé opičí dráhy z ruliček od toaletního papíru a podobně. Ještě teď mám ve sklepě takovou hustou klec, nad kterou vedla barevná roura, kudy mohl křeček probíhat. Jenže ti moji v ní buď spali, nebo tam kakali a věřte, že to šlo vážně špatně umývat.
Jednou jsem taky dostala kaktus. Vždycky jsem si hrozně přála nějakou kytku. Není to doslova mazlíček, ale měla jsem ho ráda. Hlavně proto, že nebyla potřeba se o něj tolik starat, to víte, líné dítě, které chce furt běhat venku. Ale moje přesvědčení, že stačí zalívat jednou týdně, se změnilo v jednou měsíčně a pak ještě na vůbec. Až jednou jsem ho chtěla přesadit a všimla jsem si, že je totálně gumový. Z květináčku se vyloupnul jako zralý oříšek a pak jsem ho vyhodila do koše. Chudák kaktus, měla jsem ho fakt ráda.
Taky jsem si ještě do nedávna přála masožravou kytku, kterou bohužel nemám, ale tak snad někdy, až zase pojedeme do Globusu nebo kde jí to měli. No prostě někde ve městě, možná v Baumaxu? To je jedno, prostě se mi hrozně líbí. Jenže je problém, že teď moc nelítají mouchy a ani třeba přes loňské léto si nepamatuji, že bych kdy slyšela proletět mi kolem hlavy komára, takže nevím, z čeho by ta kytka žila. Kromě mého nepravidelného zalévání, samozřejmě.
No, teď už několik málo měsíců máme psa, který je občas na zabití a občas na totální pomazlení. Záleží na tom, jak mě štve. Nejhorší je, když nechce domů z venčení, to mám na něj vždycky takové nervy, že bych ho zabila. Kor v těch mrazech co byly, se zasekl pod schody a prostě nechtěl. Já nudle všude že jo, ale prostě nechtěl. Ale je to něco, co vám prostě přiroste k srdci, takový přítel, který poslouchá vaše vyprávění a nikdy vás nepřeruší.
Tak to byl takový náhled na domácí mazlíčky, které jsme měli u nás doma, nebo ještě máme. Určitě je tady mezi vámi spousta milovníků zvířat a máte nějakého toho mazlíčka doma. Jen se pochlubte. Třeba ten váš pejsek taky rád chodí na práh (osobní vtípek mezi mnou a Nikki :D). Tak se pochlubte s mazlíčky a klidně i s kaktusy, já se zlobit nebudu.

Ahoj 🙂

S knihou v jednu – Cesta věčnou nocí

Po trošku delší době tu pro vás mám další menší představení knihy, která by měla za chvíli vyjít. Bude to přesně 21. května a jedná se o pokračování série Nebe a ponese název Cesta věčnou nocí (nebo spíš už nese název). Vydá nám jí Knižní klub, tak si zapiště datum.

Knižní trailer

Základní údaje

Autor: Veronica Rossi
Originální název: Through the Ever Night
Počet stran: 224
Anotace: Od chvíle, kdy se Árie dozvěděla o smrti své matky, uplynulo už několik měsíců. I Perry už je nějakou dobu Krvepánem a dívka o něm nemá žádné zprávy. Nyní se však mají znovu setkat. Po tomto okamžiku oba nesmírně touží, a skutečně jsou naplněna všechna jejich očekávání. Tedy aspoň zpočátku. Bývalá Osadnice však není Perryho druhy přijata nijak laskavě a kmen se začíná bouřit. Éter bouří každým dnem víc a víc a jediným příslibem bezpečí je Poklidná modř. Je však tento bezpečný přístav skutečný?

Originální obálka

Oukej, je tu jistý rozdíl, mezi naší obálkou a tou originální, toho si asi všimne každý. Abych pravdu řekla, tak osobně se mi víc líbí naše spodní část obálky a horní část originální obálky. Kdyby tak bylo možné to dát nějak dohromady, možná by byla perfektní. Ta naše s tím ulíznutým klukem mi přijde divná. Teda ten vršek. Ale tak zase je možné, že živě to bude vypadat mnohem líp. Víme, že se to občas stává, tak uvidíme, jak se to nakonec vyvine a jestli budou všichni pořád nadávat (:D).

Ukázka (zdroj: bux.cz)

Ve vteřině byl u ní. Medvěd ho spatřil, zarazil se a vytáhl bodlo. Árii stékala po paži krev. Příliš mnoho krve. Hrozně moc. Část Označení byla hotová, plynulé linie tetování Slyšícího se táhly přes polovinu jejího bicepsu. Okolní kůže byla zarudlá a oteklá.
„Co je to?“ dožadoval se Perry vysvětlení.
„Má tenkou kůži,“ bránil se Medvěd. „Dělám, co umím.“
Árie byla ve tváři bledá jako duch a hrozilo, že omdlí. „Já to zvládnu,“ hlesla. Nechtěla se na Perryho podívat. Upírala zrak do plamenů.
Perry se zadíval na kalamář. Něco ucítil. Zvedl měděnou misku a přidržel si ji u nosu. Nadechl se. Kromě inkoustu ucítil zatuchlý myší pach.
Bolehlav.
Jeho mysl si na okamžik nedokázala ty informace spojit. Pak mu to došlo.
Jed.
Inkoust byl otrávený.
Měděná nádobka narazila na krb dřív, než si uvědomil, že ji tam hodil. Inkoust se rozlil po římse, po stěnách, po podlaze.
„Cos to udělal?“ zařval Perry. Bubny ztichly. Všechno se zastavilo.
Medvědovy oči sklouzly od bodla k Áriině paži. „O čem to mluvíš?“
Árie se naklonila dopředu. Perry klesl na kolena a chytil ji chvíli předtím, než spadla z lavice. Kůže jí pod jeho dlaněmi žhnula a její tělo na něm spočívalo těžká a ochablé. Tohle se nsmělo stát. Nevěděl, co má dělat. Nedokázal se rozhodnout. Zachvátila ho nevolnost a strach a přimrazila ho na místě.
Zvedl ji a přitáhl ji k sobě. Další věc, kterou si uvědomoval, bylo, že je v jeho domě. Odnesl ji do Valeova pokoje a položil na postel. Pak si sundal opasek, nůž se zařinčením dopadl na zem. Uvázal jí opasek nad biceps a pevně ho utáhl. Musel zabránit jedu, aby dál proudil k jejímu srdci.

Slovo na závěr

Kdo četl mojí recenzi na první díl, tak možná ví, že jsem z něj nebyla zrovna dvakrát nadšená a ani nevím, jestli se těším/jsem zvědavá na ten další díl. Každopádně je tu něco, co mi říká, že bych si to měla přečíst. Víte, nějaké vnitřní tušení nebo jak to nazvat. Možná to znáte. Jsou knihy, které se vám nelíbí, ale další díly jsou pak super. Třeba to neplatí o téhle sérii, opravdu nevím, ale uvidíme, jak to všechno nakonec bude. Takže uvidíme a budeme čekat na konec května, kdy knihy vyjde v našich vodách.
Pro zajímavost obálka slovenského vydání (proč oni mají to “hezčí”?):

Knižní mišmaš (6) – český vs. originální

Tohle téma mě napadlo, když jsem se probudila po šlofíku, který měl doplnit ten unavující den ve škole. Není to zrovna typický mišmaš, protože nebudu fotit svoje knihy. A trochu se to podobná projektu, který má na svém blogu Nikki – Válka obálek. No zkrátka jsem vybrala pár knih, jejich český a originální obal a k tomu pár mých slov. Samozřejmě se taky můžete vyjádřit v komentářích :).

Shatter me/Jsem roztříštěná

 
Hm, hodně diskutovaná obálka, hlavně ta česká, ale také anglická s “okem“. Já se přiznám, že momentálně se mi líbí všechny tři. Když byla zveřejněná obálka českého vydání, byla jsem trochu překvapená, ale mohl za to ten název knihy. Ale teď, když mám knihu doma, se na ní nemůžu vynadívat. Možná se mi dokonce líbí víc, jak originální.

Shades of Earth/Všechny barvy Země

 

Oh, tak podle mého je originální obálka jeden velký vtip. Vůbec se mi ta nová edice celé série nelíbí. Jakože originálu. České obálky jsou hrozně krásné a vždycky něco symbolizují. Kéž by se prostě někdo dokázal držet pouze jednoho vydání. Tohle nové originální je vážně zkažené. Spíš mi připomíná knihy o nějaké džungli.

The Host/Hostitel

Vím, že naše vydání této knihy vyšlo původně s originální obálkou, ale s filmem přišlo filmové vydání a proto jsem si vybrala tak, jak jsem vybrala. Tady mi originální obálka přijde taková zvláštní, nelíbí se mi, jak je hodně přiblížen obličej. Osobně dávám přednost té filmové obálce. Jen kdyby se všude nepsalo, že je to od autorky té a té ságy. Jasně prodá to víc kousků, ale já osobně bych to u knih nejradši vygumovala.

It’s Not Summer Without You/Bez tebe to není léto

Ach jo. Věřím, že se nakladatelství při výrobě obálek snažilo a ponechalo dokonce i původní “trojici”, ale prostě mi k tomu nějak nesedí to písmo a divné kruhy. Mnohem více se mi líbí originální, jednoduchý font, který v člověku určitě něco zanechá. Je nenápadný a nevtíravý, kdežto u českého vydání to na člověka křičí, až může hrozit, že uteče a knihu si ani nepřečte.

Slide/Vidím to, co vrah

Absolutní fanda originální obálky. Nemůžu si pomoct, ale je prostě hezčí. To písmo, holka zahalená v temných barvách, prostě mě to bere. Česká už je na tom poněkud hůř, nevím. Víc se mi líbí originální.

Tak to by bylo pro dnešek všechno, vím, že existuje mraky takových příkladů, ale to by byl článek na pět let. Takhle jsem vybrala pár, co mě trklo na GoodReads do nosu, jestli máte vy nějaké takové, tak určitě napište, ráda se na ně kouknu.