Magická jízda (4)

Poslední díl Magické jízdy před soutěží. Pro více informací navštivte tento článek.
» Pět «

18. března 1904

Philip naléhá, abych sepsala, na co si vzpomínám. Je to směšné, pouhá ztráta času, jelikož si nepřeji připomínat, odkud pocházím. Jenže ten hrozný tyran mne odmítá dále učit, pokud tak neučiním!

Proti své vůli tu tedy vylíčím, jak jsem se setkala s doktorem Philipem Osbornem (tyranem).

Stalo se tak minulého roku, když mi bylo čtrnáct let, a vzpomínám si na pach továrny, jejž jsem tolik nenáviděla, že když na mne přišla slabost, zaradovala jsem se. Chřipka znamená, že mne pošlou ke Svatému Jakubovi! Byla jsem nejstarší a hrozná paní Wheelocková zuřila, že mne ztrácí, jelikož jsem uměla nejrychleji prohazovat útek. Smála jsem se jí, ačkoli mi kosti chrastily horečkou. Spolu s ostatními mne uložili do úzkého nemocničního pokoje vzadu u Svatého Jakuba, odloučili nás od zbytku světa. Čekala jsem, že chodbu zapálí a nechají shořet, aby se nemuseli obtěžovat a poskytnout nám řádný pohřeb, až pomřeme.

Holčička na sousedním lůžku si byla jistá, že jsme odsouzeni k záhubě. Taková zbabělost. Držela se mne a její modlitby mi drásaly uši, neužitečné jako krysy. Já jsem nehodlala zemřít.

Když jsem prvně spatřila Philipovu tvář, poznala jsem, že holčička vedle mne se nemodlila ke správné osobě. Ve Philipových očích tkvělo cosi sytého a jeho měděné vlasy a lékařské ruce s dlouhými prsty ve mně probudily cosi, co již více neusnulo. Přišel nám pomoci, dát nemocným dětem alespoň úlevu, pokud by nás nedokázal uzdravit. Pozorovala jsem koutek jeho úst, když se soustředil, jak mu v něm škubalo, když naslouchal dechu dívky vedle mne a pokoušel se skrýt pravdu. Dívala jsem se a dívala, až se ke mně otočil a řekl: „Ty se nechystáš zemřít, že ne?“ A já odvětila: „Ne, pane.“

Za týden jsem zbyla již pouze já. Philip mne odvezl od Svatého Jakuba do svého vysokého domu ve městě. Nechal je při tom, že jsem mrtvá, a mně to nikterak nevadilo! U paní Wheelockové jsem to odjakživa nenáviděla a uniknout odtamtud stálo za riziko, jež odchod s ním představoval. Philip mne vykoupal, dal mi vlastní pokoj s litinovou vanou a kostku mýdla, jež sám uvařil. Vonělo po květinách! Ani s pomocí mýdla a horké vody jsem však nedokázala rozplést své zknocené vlasy. Vzpomínám si, jak jsem na okamžik podlehla strachu, že mne pošle zpět do továrny. Ale když mne našel plačící na podlaze, tenkou dýkou mi je všechny uřezal a prohlásil: „Každý problém má řešení, Josephine Darlyová. Uvědom si to a bude se ti tu dařit dobře. Naučím tě číst a psát, a budeš-li pilná, možná i všelicos jiného.“ Myslela jsem, že mluví o věcech mezi mužem a ženou, jež jsem již znala, ale nepověděla mu o tom, jelikož jsem chtěla, aby mne považoval za nevinnou. Krom toho se mi zamlouvalo pomyšlení, že se naučím číst a psát. Získám-li vzdělání, nebudu se již nikdy muset vrátit do továrny, a tolik ho okouzlím svou chytrostí, duchaplností a půvabem, že si mne nade vše zamiluje!

Jak jsem mohla tušit, že to, co mne naučí, bude daleko velkolepější než láska?

Magie krve na:

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s