Kecky pecky (4) – Moji mazlíčci

Téma, které určitě potěší každého milovníka zvířat a možná i rostlin. No, každopádně doufám, že se na mě po tomhle nevrhne greenpeace nebo nějaká jiná jim podobná organizace. No, za svůj krátký život jsem moc domácích mazlíčků neměla, abych pravdu řekla, ale přesto mám s nimi pár veselých historek, o které bych se ráda podělila. Vždyť se tu mezi vámi určitě najde spoustu milovníků zvířátek a rostlinek.
Když jsem ještě byla malá, přesný věk nevím, možná tak pět šest let, navštěvovaly jsme se sestrou tátu (naši jsou rozvedení), který choval hrozně velké množství rybiček a šneků a žab. Měl toho plný pokoj, na to si vzpomínám. Nebyly to sice naši (moje a ségry) mazlíčci, ale přesto si pamatuji, jak jsme mu naschvál vždycky nějakou rybičku vyhodily ven a on se jich potom nemohl dopočítat. Jo, možná trochu tyrani, ale v těch mladých letech to byla prostě sranda. Doma jsme měly samozřejmě potom i svoje rybičky, které občas a přílišnou péči skončily v porcelánovém expresu. Nebo jsme je ve sklenici připevněné na provázek posílaly sousedce do patra pod náma, to byla taky sranda.
Během svých mladých let jsem měla docela velké množství křečků. Vždycky jsem se je snažila prostě dobře vychovat, ale nikdy se mi to nepovadlo. Kamarád mi jednou dal svého křečka, který byl perfektně vychovaný a nemusel se už nějak trénovat. Jenže jsme odjeli na týden na dovolenou a křeček totálně zdivočel. Když jsme se vraceli, teta ho zrovna honila po bytě s utěrkou v ruce s tím, že už jí několikrát kousnul. Mám za to, že jsme ho nakonec lapili, ale pak myslím během pár dní umřel. Ale nejsem si úplně jistá. Každopádně byl aspoň chvíli vychovaný. Ti ostatní byli prostě takový mazlové, kterým jsem dělala různé opičí dráhy z ruliček od toaletního papíru a podobně. Ještě teď mám ve sklepě takovou hustou klec, nad kterou vedla barevná roura, kudy mohl křeček probíhat. Jenže ti moji v ní buď spali, nebo tam kakali a věřte, že to šlo vážně špatně umývat.
Jednou jsem taky dostala kaktus. Vždycky jsem si hrozně přála nějakou kytku. Není to doslova mazlíček, ale měla jsem ho ráda. Hlavně proto, že nebyla potřeba se o něj tolik starat, to víte, líné dítě, které chce furt běhat venku. Ale moje přesvědčení, že stačí zalívat jednou týdně, se změnilo v jednou měsíčně a pak ještě na vůbec. Až jednou jsem ho chtěla přesadit a všimla jsem si, že je totálně gumový. Z květináčku se vyloupnul jako zralý oříšek a pak jsem ho vyhodila do koše. Chudák kaktus, měla jsem ho fakt ráda.
Taky jsem si ještě do nedávna přála masožravou kytku, kterou bohužel nemám, ale tak snad někdy, až zase pojedeme do Globusu nebo kde jí to měli. No prostě někde ve městě, možná v Baumaxu? To je jedno, prostě se mi hrozně líbí. Jenže je problém, že teď moc nelítají mouchy a ani třeba přes loňské léto si nepamatuji, že bych kdy slyšela proletět mi kolem hlavy komára, takže nevím, z čeho by ta kytka žila. Kromě mého nepravidelného zalévání, samozřejmě.
No, teď už několik málo měsíců máme psa, který je občas na zabití a občas na totální pomazlení. Záleží na tom, jak mě štve. Nejhorší je, když nechce domů z venčení, to mám na něj vždycky takové nervy, že bych ho zabila. Kor v těch mrazech co byly, se zasekl pod schody a prostě nechtěl. Já nudle všude že jo, ale prostě nechtěl. Ale je to něco, co vám prostě přiroste k srdci, takový přítel, který poslouchá vaše vyprávění a nikdy vás nepřeruší.
Tak to byl takový náhled na domácí mazlíčky, které jsme měli u nás doma, nebo ještě máme. Určitě je tady mezi vámi spousta milovníků zvířat a máte nějakého toho mazlíčka doma. Jen se pochlubte. Třeba ten váš pejsek taky rád chodí na práh (osobní vtípek mezi mnou a Nikki :D). Tak se pochlubte s mazlíčky a klidně i s kaktusy, já se zlobit nebudu.

Ahoj 🙂

One thought on “Kecky pecky (4) – Moji mazlíčci

  1. My jsme vždycky měli kočky tak rok, déle nám nevydržely, současné drží rekord-3 a 4 let.:-)
    Pak máme už čtvrtého anduláka Píďu, jmenuje se stejně jako ti předchozí tři.
    A nakonec mám ještě agamu, což je slovy některých příšera, ve skutečnosti trochu větší ještěrka.:-)
    Ovšem, když jsem byla malá, tak jsem domů tahala různé šneky, žáby, pavouky a podobně.:-)
    Jsem ale naprostý přeborník na likvidování kytek, nějaký ten kaktus už jsem taky umořila.:-)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s