Kecky pecky (3) – Moje závislosti, posledlosti

Každý z nás je určitě na něčem ujetý, má prostě něco, bez čeho nemůže žít, něco, kvůli čemu možná na ostatní působí jako podivín. Každý má zkrátka nějaké závislosti. Dnes bych vám ráda představila ty svoje. Většina jich bude z dětství a možná se najedou i nějaké ze současnosti.
Když jsem byla menší, jako mnoho lidí jsem ujížděla na pogách. To bylo prostě něco. Děti v okolí se sešly, vytáhly svoje pogy a už se jely zápasy. Na tom jsem byla vážně ujetá, navíc jsem měla pogů hrozně velké množství a hodně dětí mi závidělo (dostala jsem je totiž od ségry staršího kámoše, který už to nehrál). Takže jsem se vytahovala, vždycky jsem vytáhla ten svůj plný pytlík a všichni mohli puknout závistí. No, každopádně jsem je po nějaké době určitě všechny prohrála, to je jasné. Tahle hra se stala snad mojí první takovou závislostí z dětství. Ani nevím, jestli se tomu vlastně říká závislost, ale to je fuk.
Pak přišla éra pokémonů, o můj bože! To byly časy! To vám teda povím. Všude na sídlišti to bylo samé „Pokebale leť!“ Prostě konec. Když na to teď tak vzpomínám, musím se pro sebe usmát. Pamatuju si, že jsem dokonce měla takového žlutého Pikatchu, co mluvil, když mu člověk zmáčkl břicho. Bylo to prostě dobrý. Honili jsme se všude možně a házeli po sobě neviditelné pokebaly. Každé dítě samozřejmě chtělo mít toho nejlepšího pokémona, to je jasné. Takže to nakonec byla samá velká monstra s haldou superschopností a nikdo na vás prostě neměl.
Barbie měl snad každý rád. Vzpomínám si, že jsme jim s kamarádkou šily šaty, dělaly z nich modelky a všechno možné. Dokonce si pamatuji, jednou jsme si šly koupit panenky, to už si s nimi moc holek v našem věku nehrálo. Tak jsme si je schovaly pod tričko a upalovaly k ní šít jim oblečky. To byla fakt sranda, ještě teď když se potkáme, tak se tomu smějeme jak blázni. Jednou jsme je dokonce přivázaly na provázek a pouštěly u nás přes zábradlí do potoka a pak tam lezly a zachraňovaly je. Prostě blázni.
Pak přišlo samozřejmě moje pobláznění Harry Potterem. To byla éra asi nejdelší. Co si pamatuji, tak jsem měla plnou krabici různých výstřižků a všeho možného, co se k Harrymu dalo najít. Kamarádky mi ochotně nosily věci co našly v časopisech. Když mi pak přišla jeho podepsaná fotka, byla jsem v sedmém nebi. O tu fotku jsme psaly společně s jednou kamarádkou a doteď si pamatuju, jak na mě byla naštvaná, když jí nepřišla. Snad už se teď na mě nezlobí.
Takových ér jsem zažila docela dost, ale nejvíc se mi vybavují ty, o kterých jsem napsala. Samozřejmě toho bylo určitě víc, ale moje paměť je děravá jako cedník. V současné době ujíždím jak jinak než na knihách. Ty jsou moje dlouholetá láska. Moje čtení vlastně začalo s prvním výtiskem Harryho, kterého jsem dostala asi ve čtvrté nebo v páté třídě. Nejprve jsem se styděla, ale pak jsem se od toho nemohla doslova odtrhnout.
Určitě mi napište do komentářů vaše úlety z dětství a i ze současnosti. Já jsem si stoprocentně nevzpomněla na všechno, takže si ráda něčím osvěžím paměť a třeba přidám ještě nějaké zajímavé historky, které se mi v průběhu mého života přihodily. Těch věcí bylo dříve spoustu, kde jsou ty časy. Dneska děti tráví čas sezením u počítačů a ven nevystrčí ve volných chvílích ani kus prstu. Je to rozhodně škoda, já měla krásné dětství. Nejen, že jsem dítě vesnice, kdy jsem se sestrou lítala po lesích jako děti nějaké smečky, ale potkaly mě ty dobré časy, kdy jsem bojovala s hůlkou z kartonu proti kamarádce, koupala barbie v potoce a platila jsem pogama za ochranu (:D).

3 thoughts on “Kecky pecky (3) – Moje závislosti, posledlosti

  1. jeee pokemoni 😀 to už snad není možný 😀 moc dobře si na ně pamatuji! doma jsem měla velkou sbírku 😀 a taky digimoni 😀 to jsem zase dostala skleničky (s tím kaktusem a divným drakem) 😀 nesmím zapomenout ani na blayblady 😀 (tak nějak se to píše) – ty jsem měla 3 a jeden dokonce i svítil a vydával různé zvuky! 😀 😀 A pak samozřejmě W.I.T.C.H. a Harry Potter. Co my jsme se naběhali s klackem v ruce a křičením různých kouzel! 😀 😀

  2. Uff, závislostí jsem měla požehnaně.
    Co se mi úplně první vybavilo, byly už zde zmíněné barbíny. Těch bylo… Akorát jsem na ně měla dost zvláštní úchylku. Každé nové, kterou jsem k Vánocům dostala, jsem stříhala vlasy. Nemyslím dohola, ale prostě už jsem si připadala jak paní kadeřnice. 😀 Byla jsem za to vždycky strašně bita. Ale stejně jsem to dělala dál, až někdy do svých osmi let.

  3. Barbíny jsou jasný, ale asi nejsilnější byly samolepky.:-)Nalepené v deskách a měnily se, měnily… Jéé, já jsem byla tak šťastná, když jsem konečně dostala plyšovou.:-D

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s