Kecky pecky (2) – Moje „psaní"

Téma tohoto příspěvku mě napadlo jako úplně první, ale nechtěla jsem to na vás hned vybalit a proto jsem se nejdříve zabývala svojí blogovací historií. Jelikož mě ale nedávno skolila nemoc, spíše takové nepříjemné nachlazení, kdy si musím neustále otírat nos a bolí mě hlava, rozhodla jsem se tento článek napsat v pohodlí své postele, protože tam se mi píše nejlépe. Zkrátka jsem si na psaní všeho možného hodně oblíbila klávesnici mého malého noteboočku. Jestli teď mluvím z cesty, tak mě omluvte, mám ucpané všechny závity a určitě dobře víte, jak takový člověk zdolaný rýmou a vším tím okolo vypadá a přemýšlí.
Takže tedy, moje psaní. No o tom jak píšu ručně asi psát nebudu, protože hrozně škrábu. Samozřejmě mám na mysli příběhy, které jsem vymyslela. Všechno to začalo, když jsem si před dávnými časy přečetla ságu Stmívání. Víte, i když prostě nemám ráda Bellu a tak, tak byl ten příběh kouzelný a rozhodně bych neváhala si ho znovu přečíst, v tomto roce se chystám i na jeho re-reading. No každopádně, znáte to, přečtete nějaký příběh a máte chuť k němu vymýšlet všelijaké vylepšováky a chcete, aby ta a tamta postava udělala tohle a všechno možné. Tak jsem začala psát svoje první fan-fiction příběhy. Ze světa Stmívání, samozřejmě. Kdyby se mi je čirou náhodou podařilo dohledat, tak vám na ně dám odkaz. Vymýšlela jsem si všemožné scénáře, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, abych je dovedla až do konce. Prostě jsem netušila, jak to má všechno skončit. Takže to nějak vyšumělo. To bylo moje první koketování se psaním.
Po nějaké době jsem si řekla, proč nevymyslet něco vlastního a aspoň trochu originálního. Tak jsem si vymyslela příběh o vlcích, který nesl název Stříbrný měsíc, možná si ještě někdo vzpomene. Myslím, že ho mám ještě někde hluboko v počítači, ale nejsem si tím tak úplně jistá. Každopádně ani ten jsem nikdy nedokončila. Možná bych věděla jak, ale nějak se mi nezdál. Nebylo to to pravé ořechové. No, tím jsem asi sekla s fan-fiction a začala psát své vlastní příběhy. Ale dneska je hodně těžké napsat něco, co by se náhodou nepodobalo něčemu jinému. Pokud autor samozřejmě nemá super fantazii a nenapíše něco, co vám vezme dech z plic. Samozřejmě jsem mezi psaním příběhů měla různě dlouhé pauzy, až se pomalu dostáváme do přítomnosti.
Před nějakou dobou jsem si rozepsala tři takové příběhy. Jedním je Šedá planeta, kterou někdo z vás má možná na GR, abych pravdu řekla, tak tento příběh se nestal mojí prioritou a jeho dopsání je odloženo na dobu neurčitou. Můžete mi tu nadávat, jak chcete, opravdu je mi to šumák. Prostě jsem si uvědomila, že mi vymýšlení nějakých světů a nadpřirozena prostě asi nejde a není to můj styl. Začala jsem tedy psát Zavřené oči a Průsvitnou smrt. Možná se to nezdá, ale k obou příběhům mám hodně blízko a vím, o čem v nich chci psát, i když se momentálně moc nehnou, tedy až na Průsvitnou smrt. Uvědomila jsem si, že potřebuji psát o něčem, co znám, co jsem zažila, to ostatní by totiž mohlo jít hezky rychle do kytek. Proto jsem se rozhodla psát příběhy ze svého života a svého okolí, které prostě dobře znám a nebudu nad tím dumat moc dlouhou dobu, abych náhodou nenapsala něco, co nesedí.
Teď momentálně jsem ve fázi přepisování prvních třinácti kapitol Průsvitné smrti. Je to příběh o dívce, kterou zabije její vlastní sestra a ona se znovu objeví jako duch. Přiznám se, že o tomhle se mi zdálo, ano zdálo se mi o tom, že mě moje sestra zabila. Je to asi trochu morbidní, ale ten příběh se mi líbí. Hlavně to jeho zakončení, které plánuji, snad co nejdřív. Myslím, že v sobě bude mít určité poslání. Možná si trochu fandím, ale pro mě ten příběh takovou hodnotu má. Někdo by na to poslání na konci nemusel vůbec přijít, ale pro mě má velkou cenu, i když ještě není příběh kompletní. S Průsvitnou smrtí jsem moc spokojená a doufám, že jí co nejdříve dopíšu. Je to něco, na co jsem pyšná a snad se vám to bude líbit.
Tak, tohle byly moje příběhy a pokusy o příběhy. Teď bych ještě ráda napsala, jak moje psaní probíhá a pak vás nechám jít. Jsem typ člověka, který se řídí vlnami. Ano, vždycky se dostaví nesmírně aktivní vlna, při které jsem schopná udělat spoustu práce nejen do školy, ale i na blog, ve svých příbězích a tak nějak celkově. Někdy ta vlna trvá den, jindy třeba týden. V tu dobu jsem strašně aktivní a jsem schopná napsat klidně dvacet stran textu a pak ho ještě upravovat a prodlužovat. Potom nastává takové ticho po pěšině, kdy denně upravím nebo napíšu jednu dvě věty a jsem vůbec ráda, že žiju. Je to jako na houpačce.
Většinou si vytisknu to, co jsem už napsala, přečtu si to a pak buď doplňuji, nebo pokračuji v psaní. Já zkrátka musím svůj text vidět na papíře, protože v počítači přehlédnu spoustu chyb a jiných nedostatků. Je to pro mě tak lepší a líp se ve všem potom orientuji. Jestli jsem náhodou tuhle informaci už dříve nenapsala a podobně. Momentálně jsem stále ve fázi nedokončených příběhů, ale doufám, že se mi alespoň jeden podaří dopsat celý. Moc bych si přála, abyste si Průsvitnou smrti i Zavřené oči mohli přečíst. Nejsou to totiž příběhy žádných oblíbených středoškolaček a kluků narozených s pekáčem buchet na břiše. No, možná vás tohle odradilo, ale pro mě je to alespoň trochu reálné, i když je hlavní postava Průsvitné smrti duch.
Tak takhle je to nějak se mnou a s mým psaním. Občas jsem líná osoba, která ze sebe nevyplodí ani slovo a jindy zase jedu jako fretka. Momentálně jsem ve fázi lenosti, ale je to také tím, že jsem nachlazená a mám úkoly do školy – klasické výmluvy. Každopádně, co nejdřív se chystám vytisknout další napsanou část Průsvitné smrti a pokračovat v ní. Já ten příběh prostě dokončím!

 První dvě obálky má na svědomí Michelle 🙂

4 thoughts on “Kecky pecky (2) – Moje „psaní"

  1. Úžasné! To se jen tak někomu nepoštěstí:) Tento blog určitě navštívím častěji. Konečně něco smysluplného

  2. Páni, tak se už moc těším, kdy to zveřejníš na blogu.:-) Vypadá to moc zajímavě.

  3. Námety vyzerajú dosť dobre, dúfam, že sa ti podarí diela dopísať 🙂

  4. A kde bychom mohli ty tvé knihy sehnat? Já bych si je docela ráda přečetla.. 🙂

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s