Magická jízda (3)

Třetí a předposlední díl Magické jízdy je tady. Pro více informací navštivte tento článek.

Vrhla jsem se k němu. „Reesi!“
„Je to blbost.“
„Není!“
„Ty chceš, aby to byla pravda?“ Udělal krok vpřed a zamával pěstí.
„Je to pravda.“ Uchopila jsem jeho pěst a páčila, až jsem dopis vydolovala. Zas se mi roztřásly prsty.
„Je to šílený. Jestli to patřilo tátovi, tak to dokazuje, co všichni říkají. Byl blázen a udělal to schválně.“
Vyschl mi jazyk a přilepil se vzadu na patro. Tváří v tvář Reesově strašlivé jistotě jsem jako obyčejně nedokázala nic říct.
„Jo, Sil. Schválně. Naplánoval si, že ji zastřelí.“ Zachvěl se mu hlas. Znovu zatnul prsty, jako by chtěl praštit do zdi.
„Ne.“ Přešla jsem ke stolu a popadla knihu kouzel. „Zkusila jsem to. Ta kouzla fungují. Já –“
„Houby.“
Jeho ostrý tón prolomil mou radostnou masku, sklouzla mi z obličeje.
Založil si ruce na prsou. „Nevykládej mi hovadiny, Sillo. Jsem utahanej a nemám na to náladu.“
„Nevykládám.“ Mluvila jsem rozumně, hladce. „Fungovalo to. Proměnila jsem uschlý list, Reesi, a když magie existuje, pak táta nebyl blázen. Neudělal, co oni tvrdí.“
„Jen to řekni, Sillo. Zabil mámu. To tvrdí, protože přesně tak to bylo.“
Zavrtěla jsem hlavou a s rozvahou položila knihu na stůl. „Prohlídni si ji. Doopravdy si ji prohlídni. Pak ti to předvedu.“ Potřebovala jsem ven.
Zamířila jsem chodbou dozadu, vyšla na zadní verandu a seběhla po schodech na trávu. Ze tmy ječeli cvrčci a cikády. Zavřela jsem oči a uviděla mámu s tátou, údy propletené v obrovské louži krve. Stružky se plížily k mým botám, ale já se nemohla pohnout, jen jsem zírala a zírala a vdechovala vzduch lepkavý krví a smrtí. Pomohlo by, kdybych si vyškrábala oči? Zmizela by už navždycky ta vzpomínka, jak leželi na podlaze ve studovně?
„Sillo.“ Reese vyšel z domu. Nesl knihu.
„Proč mu nevěříš?“ zeptala jsem se prosebně.
„Viděl jsem –“ Sáhl po mně a chytil mě za ruku. „Viděl jsem je, stejně jako ty. Proč to teď nevidíš?“
Vyškubla jsem se mu. „Vidím.“
„Vidíš, co chceš vidět, Sillo. Slyšelas někdy o tomhle Diákonovi? Ne. Nic o něm nevíme, jestli doopravdy existuje, nic. Přinejlepším je to hnusný vtip, přinejhorším něco, čemu táta věřil, což nedokazuje, že je nevinný, jen to, že byl cvok.“
Magie existuje, Reesi. Dneska se svět změnil. Dlouze, pomalu jsem si vzdychla. Nemůže to pochopit, dokud to neuvidí. Nemůže věřit. „Byl to náš táta. Vím, že to neudělal.“
Reese odhodil knížku do trávy. „Udělal – policie to dokázala, prokristapána. Nikdo neměl ani stín pochybností. Je fuk, jestli nějaký pošahaný kouzlo funguje nebo ne. Ten zatracenej kohoutek zmáčkl on. Šerif Todd byl tátův kamarád. Myslíš snad, že by nepodnikl všechno, aby…“ Nedořekl to, bezradně zavrtěl hlavou. Tohle už jsme dávno probrali.
„Neudělal to. Ta magie –“
Máchl rukou a zarazil mě. Ale pak se jeho vztek vypařil. „Čmeláčku,“ pronesl, a když znovu postoupil vpřed, neuhnula jsem. „Už je to tři měsíce. Musíš to přijmout.“
„Jako ty?“
Objal mě a já se mu opřela o prsa. V nose mě zašimral prach ze sena a pod ním pot a traktorový olej. Známý a spolehlivý, takový byl Reese vždycky. Jaké to je, mít takovou jistotu jako on? Být sebevědomý a silný, vymlátit ze sebe vztek do zdi, vypotit ho v polích?
„Jo,“ odpověděl. V tom slovu byla hořká příchuť a mně se ulevilo, že se to Reesovi nelíbí, i když věří, že ji táta zabil. Ani jemu to nedávalo smysl.
Po chvíli řekl: „Potřebuju pivo. Dáš si taky?“
„Ne.“ Už tak jsem byla dost otupělá.
„Kde je babi?“
„Snaží se ošulit paní Margaret a Patty Granderovou o poslední halíř.“
„No jo. Dneska večer vlastně hrajou kostky.“ Na okamžik sklopil obličej a já myslela, že se omluví, že na mě řval. Jenže to bych se pak musela taky omluvit. Místo toho ale vzdychl. „Udělám sendviče, dobře?“
„Dobře. Ještě – ještě tady chvilku zůstanu.“
Přikývl a šel dovnitř. Moje tenisky se propadaly hloub a hloub do trávy. Čekala jsem, až mi země obroste kotníky, lýtka a kolena, znehybní mě, dokud se neproměním v kámen.

Magie krve na:

Březnová Čmucháreň

Tak tu máme skoro konec března a to znamená… knihyyy! No však to znáte. Vezmeme to zase bez delších úvodů a vrhneme se na to. 
Celkem se mi podařilo v březnu nashromáždit 18 knih, což je asi můj zatím největší rekord. 
K tomuhle možná stačí tři slova a jsou to: Miluji Levné knihy. Jo, přesně tak. Jednou jsem si tam tak zašla, že se podívám, jestli nemají jednu knihu. Tu jsem tam nemohla najít, ale místo toho jsem našla několik slušných kousků od BB/Artu za pohádkovou cenu. Neberte to, když je jedna kniha za devadesát korun. To je úplně za hubičku! Takže jsem si tam pořídila všechny tři díly smolařky od Meg. Snad jsou teda jenom tři :D. No, konkrétně je to Úspěšná smolařka, Úspěšná smolařka ve velkoměstě a Úspěšná smolařka se (asi) vdává. Sice nevím, co přesně od knih očekávat, ale je to Meg, takže mě to snad nezklame. A zase se mi nechtěl brát jenom první díl, protože není jisté, že bych tam po jeho přečtení v Levných knihách našla i ty zbývající.
Pak tu mám tři recenzní výtisky od Fragmentu. První dva na obrázku jsem již přečetla a na Vlčí krev je na blogu už i recenze. Na poslední díl Cartera, Rozhodující bitva, recenzi už chystám. Třetí díl ze série Bohové Olympu – Znamení Athény jsem ještě neměla tu čest si přečíst, ale hrozně se na to těším. I když kniha vypadá na první pohled jako pěkný buřtík, tak mě určitě zase pohltí a přečtu jí během několika hodin. Rick je prostě třída, i když je pravda, že Rozhodující bitva byla na konci taková no, řekněme, snad napíše ještě další pokračování, protože jinak bych se na něj hodně zlobila, že to nechal tak, jak to nechal. Ale uvidíme no, snad nás nezklame.
Co tu mám dál, no recenzní výtisky od CooBoo. Je pravda, že dva z nich mám až na duben, ale přišly v březnu, tak proč je sem nehodit že. Recenzi na Zelenou jako smaragd si už delší dobu můžete přečíst na blogu. Ach jo, jak mi bude Xemerius chybět, to je hrůza, fakt. Mohla by vyjít kniha jenom o něm, to bych si dala říct. Všechny barvy Země a Jsem roztříštěná jsou recenzní výtisky na duben. Na obojí se hrozně moc těším. Hlavně na Jsem roztříštěná. Ten název je sice takový podivný na první pohled, ale i tak se strašně těším. Navíc ta obálka se mi hodně líbí. A co se závěru Vesmíru týče, no jsem napnutá jak kšandy, jak to vlastně všechno dopadne.
Na dalším obrázku jsou opět recenzí výtisky a to dva od nakladatelství Fragment a jeden od CooBoo. Setkání s duchem jsem ještě nečetla, nechávám si to až na konec, protože se na to moc těším. Vypadá to fakt úžasně a já moc věřím tomu, že mě to nezklame. Pokračování Mayského proroctví, Hadí spirálu, jsem již přečetla a recenzi najdete na blogu. Radši se o tom moc rozepisovat nebudu, protože bych se zase jenom naštvala. No a na Zrození zabijáka také recenzi najdete. Byla to zajímavá kniha, první, kterou jsem od Darrena četla. Doufám, že se ke mně někdy dostane i nějaká jeho jiná kniha, abych mohla nějak porovnávat.
Na tomto obrázku jsou dvě koupené knihy, opět v Levných knihách. Konkrétně Slepá vášeň od Meg Cabot, recenze je už na blogu. Škoda, že kniha nemá nějaké pokračování, byla by to určitě sranda. Potom Intriky, pokračování série Luxus. Chtěla jsem si koupit i první díl, ale nějak mi to nevyšlo, tak snad ho tam budou mít příští týden, abych si ho odnesla domů. Recenzi na Intriky najdete na blogu. Pak jsem dostala recenzní výtisk knihy Myši od Knihcentrum.cz. Překvapilo mě, že mi přišla hardbacková verze, ale jsem ráda, protože se mi líbí mnohem víc než paperback. Knihu teď momentálně čtu a jsem na začátku, takže ještě pořádně nevím, co si myslet. Každopádně jakmile knihu dočtu, tak bude recenze. A knihu Rváč jsem dostala jako recenzní výtisk od nakladatelství Fortuna Libri. Bylo to určitě zajímavé a recenzi najdete na blogu.
Ták a konečně pro vás mám poslední obrázek, jste rádi co :D. No jo, já vím, že většinou všechno hodně okecávám, ale to jsem celá já. Každopádně. Toto jsou knihy, které jsem vyměnila za jiné. Obě jsou v angličtině a obě už mám přečtené. A obě byly svým způsobem skvělé. První je kniha Angelfall, na kterou jsem nedávno publikovala recenzi. Kniha byla možná maličko těžší s angličtinou, ale poprala jsem se a výsledek se mi líbil. Nečekejte žádný andělský zamilovaný příběh, radši se obrňte a připravte na trochu nechutností a krve. A tou úplně poslední knihou je Return to Paradise. Boží kniha, boží autorka, prostě celé to bylo boží. Chválu si můžete přečíst v recenzi, která je na blogu. Simone je prostě génius a já chci domů všechny její knihy! Bez debat. Pokud váháte kvůli poněkud ošklivějším obálkám, děláte strašnou chybu, fakt hroznou. Ani nevíte, jak je mi vás líto, jestli si nechcete knihu přečíst kvůli obálce. Ne prostě, fakt je to úžasné a všechny romantičky, co mají rády nebezpečné kluky si rozhodně přijdou na své.
Oukej, trochu jsem se rozepsala, ale vždycky se můžete jenom podívat na obrázky. Ještě bych vám chtěla připomenout Magickou jízdu, která probíhá na blogu. Doufám, že čtete ukázky, protože na konci by měla proběhnout soutěž právě o tuto knihu (jestli to vyjde, ale snad ano). A soutěž se bude odrážet právě od těch ukázek, které dávám na blog vždy v neděli. Nenechte to náhodě.
Samozřejmě se také můžete podívat na knihy, které jsem již od začátku roku přečetla. Seznam se mi už pěkně rozrůstá a já doufám, že splním tu svojí challange, kterou jsem si zadala na GoodReads, a to přečíst za roku 2013 celkem 130 knih, nebo více. Jo a doufám, že se vám líbí Kecky Pecky, snad vám to k něčemu je a snad to čtete :). A pokud se na blogu cítíte ztraceni, vždy se můžete podívat na stránku Rubriky, kterou najdete v horní části blogu uprostřed.

Christy Raedeke – Hadí spirála (RC review)

Originální název: The Serpent’s Coil
Série: Mayské proroctví, díl druhý
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 280
Rok vydání: 2013

Caity byla předurčena sehrát důležitou roli při záchraně lidské civilizace. Je však ve velkém nebezpečí, zrádná organizace Fraternitas je jí v patách. Pokud Caity a její přátelé selžou, převezme vládu organizace a odsoudí vše k zániku. Podaří se získat dostatečnou sílu pro záchranu světa? Naplní se starodávné proroctví?

Stručný děj, příběh.
Caity pokračuje ve své záchraně lidstva. Jenže si musí vybrat, na jakou půjde internátní školu. Čirou náhodou narazí na takovou, kde je předmětem výuky cestování. Samozřejmě ji to okamžitě zaujme, protože se musí dostat do Číny, aby našla svého strýčka Li, který ji v předchozím díle zradil. Tak spolu s Justine cestují a hledají nové symboly a šifry, které by jim pomohly v boji proti zločinecké organizaci Fraternitas, která ovládá svět strachem.

Christy Raedeke.

Christy je spisovatelkou a také závislačkou na cestování. Putovala po Himalájích, strávila Halloween ve skotském hradu z 16. století. Studovala feng shui v Kuala Lumpor, vylezla na mayské pyramidy v Chiapas, prozkoumala katakomby pod Paříží a Římem. Její boty také tály na lávových polích sopky Mauna Loa. A mnoho dalšího. Autorka žije momentálně v Oregonu. Má manžela a s ním dvě malé děti.
Mayské pokračování.
V Hadí spirále Caity pokračuje tam, kde skončila v prvním díle. Již se jí podařilo sjednotit velký počet mladých lidí, ale to nestačí. Musí zapojit ještě víc sil, aby se jí a jejím přátelům podařilo Fraternitas zničit. Vypadá to, že to není jednoduché. Ale Cait má ve svém okolí tak dokonalé přátelé, kteří umí dělat zázraky s počítači, nabourávat se do systému různých organizací, a ona sama je chodící encyklopedie. Takže ne, až tak složité to pro Cait určitě není, jako by to bylo třeba pro nás, normální smrtelníky.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Doufala jsem, že druhý díl bude zajímavější, ale bohužel se drží na stejné úrovni, jako ten první. Autorka předhazuje všechna řešení hlavní hrdince na zlatém podnose a ještě jí k tomu dá nějaké vysvětlivky navíc, kdyby náhodou. Zkrátka je to stále tak uměle vyhrocené, jako byl první díl. Caity snad nemá složitější úkol, než je luštění origami, které sestavila její opice, a i to jí jde celkem rychle.
Kniha sama o sobě se čte docela rychle a těch pár stránek má člověk přelouskaných během několika málo hodin. Co mě ovšem zaráží je spousta super vědeckých a duševních teorií, kterým stále nerozumím a prostě nevím, co znamenají. Pokaždé, když hrdinové na něco přišli a začali to vysvětlovat, tak jsem to jenom přečetla, bez nějakého hlubšího pochopení.
Chtělo by to si s tím víc pohrát, nedávat hrdinům všechna řešení přímo pod nos, no prostě, bylo to zase takové divné. Vůbec to autorce nevěřím a Caity nesnáším. Kdyby mi měla něco přednášet o mayském kalendáři, tak bych jí do ksichtu mrskla rajče nebo meloun. Je opravdu jednoduché vytvořit svět, kde má Caity všechno pod nosem, udělat jí geniální kamarády a rodiče, jenže pak to ztrácí na zajímavosti. Hadí spirála dostává dvě a půl hvězdičky, možná jsem byla ještě o trochu víc zklamaná, než z prvního dílu. Vinu na tom nese super škola, ve které mohou studenti cestovat dle libosti a také ten konec. Jinak je všem při starém. Každopádně se ale určitě najdou tací, kterým se tato série líbí, pokud se vám líbil první díl, tak druhý bude určitě také. Já bohužel patřím do jiné skupiny.

Obrázek obálky a anotace: Fragment
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Čtenářské hodnocení knihy:

Kecky pecky (3) – Moje závislosti, posledlosti

Každý z nás je určitě na něčem ujetý, má prostě něco, bez čeho nemůže žít, něco, kvůli čemu možná na ostatní působí jako podivín. Každý má zkrátka nějaké závislosti. Dnes bych vám ráda představila ty svoje. Většina jich bude z dětství a možná se najedou i nějaké ze současnosti.
Když jsem byla menší, jako mnoho lidí jsem ujížděla na pogách. To bylo prostě něco. Děti v okolí se sešly, vytáhly svoje pogy a už se jely zápasy. Na tom jsem byla vážně ujetá, navíc jsem měla pogů hrozně velké množství a hodně dětí mi závidělo (dostala jsem je totiž od ségry staršího kámoše, který už to nehrál). Takže jsem se vytahovala, vždycky jsem vytáhla ten svůj plný pytlík a všichni mohli puknout závistí. No, každopádně jsem je po nějaké době určitě všechny prohrála, to je jasné. Tahle hra se stala snad mojí první takovou závislostí z dětství. Ani nevím, jestli se tomu vlastně říká závislost, ale to je fuk.
Pak přišla éra pokémonů, o můj bože! To byly časy! To vám teda povím. Všude na sídlišti to bylo samé „Pokebale leť!“ Prostě konec. Když na to teď tak vzpomínám, musím se pro sebe usmát. Pamatuju si, že jsem dokonce měla takového žlutého Pikatchu, co mluvil, když mu člověk zmáčkl břicho. Bylo to prostě dobrý. Honili jsme se všude možně a házeli po sobě neviditelné pokebaly. Každé dítě samozřejmě chtělo mít toho nejlepšího pokémona, to je jasné. Takže to nakonec byla samá velká monstra s haldou superschopností a nikdo na vás prostě neměl.
Barbie měl snad každý rád. Vzpomínám si, že jsme jim s kamarádkou šily šaty, dělaly z nich modelky a všechno možné. Dokonce si pamatuji, jednou jsme si šly koupit panenky, to už si s nimi moc holek v našem věku nehrálo. Tak jsme si je schovaly pod tričko a upalovaly k ní šít jim oblečky. To byla fakt sranda, ještě teď když se potkáme, tak se tomu smějeme jak blázni. Jednou jsme je dokonce přivázaly na provázek a pouštěly u nás přes zábradlí do potoka a pak tam lezly a zachraňovaly je. Prostě blázni.
Pak přišlo samozřejmě moje pobláznění Harry Potterem. To byla éra asi nejdelší. Co si pamatuji, tak jsem měla plnou krabici různých výstřižků a všeho možného, co se k Harrymu dalo najít. Kamarádky mi ochotně nosily věci co našly v časopisech. Když mi pak přišla jeho podepsaná fotka, byla jsem v sedmém nebi. O tu fotku jsme psaly společně s jednou kamarádkou a doteď si pamatuju, jak na mě byla naštvaná, když jí nepřišla. Snad už se teď na mě nezlobí.
Takových ér jsem zažila docela dost, ale nejvíc se mi vybavují ty, o kterých jsem napsala. Samozřejmě toho bylo určitě víc, ale moje paměť je děravá jako cedník. V současné době ujíždím jak jinak než na knihách. Ty jsou moje dlouholetá láska. Moje čtení vlastně začalo s prvním výtiskem Harryho, kterého jsem dostala asi ve čtvrté nebo v páté třídě. Nejprve jsem se styděla, ale pak jsem se od toho nemohla doslova odtrhnout.
Určitě mi napište do komentářů vaše úlety z dětství a i ze současnosti. Já jsem si stoprocentně nevzpomněla na všechno, takže si ráda něčím osvěžím paměť a třeba přidám ještě nějaké zajímavé historky, které se mi v průběhu mého života přihodily. Těch věcí bylo dříve spoustu, kde jsou ty časy. Dneska děti tráví čas sezením u počítačů a ven nevystrčí ve volných chvílích ani kus prstu. Je to rozhodně škoda, já měla krásné dětství. Nejen, že jsem dítě vesnice, kdy jsem se sestrou lítala po lesích jako děti nějaké smečky, ale potkaly mě ty dobré časy, kdy jsem bojovala s hůlkou z kartonu proti kamarádce, koupala barbie v potoce a platila jsem pogama za ochranu (:D).

Michaela Burdová – Vlčí krev (RC review)

Originální název: Syn pekel – Vlčí krev
Série: Syn pekel, díl první
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 256
Rok vydání: 2013

Vydejme se do Velwetie, tajemné země obývané Temnovlky – nesmrtelnými bytostmi, ze kterých jde strach a lidé jsou pro ně pouhou kořistí.
Minulost vlkodlaka Nerana, nazývaného Syn pekel, je s Temnovlky pevně svázána. Pouze čarovný nektar Étarlininy slzy by mu mohl pomoci se odpoutat a zvrátit svůj osud. Musí uzavřít spojenectví s elfkou Liadel, kterou ze srdce nenávidí. Podaří se mu odhalit její tajemství? Bude Neranovi odpuštěna dávná zrada? Ve Velwetii mezitím propuká boj temných sil – třinácti démonů. Neran je vtažen do bitvy o moc. Kdo zvítězí, rozhodne o osudu celé země.

Stručný děj, příběh.
Neran je vlkodlak, Syn pekel, živící se lidským masem. Snaží se zachránit svého bratra, který je v komatu. Putuje proto s elfkou jménem Liadel, aby získal vzácné slzy, které mohou jeho bratra zachránit. V patách mu jsou ale Temnovlci v čele s krvelačnou Aragen, která chce Nerana získat za každou cenu. Temnovlci jsou totiž sice nepřemožitelní, ale kvůli létům páření se mezi sebou se u nich vyskytly mnohé vady. Neran se Aragen a jejím druhům snaží ze všech sil uniknout.

Michaela Burdová.

Autorka se narodila roku 1989 v Příbrami a vyrůstala v malé vesničce u Sedlčan. K psaní ji přivedl její velký koníček – kreslení. Jejím literárním debutem se stala roku 2008 fantasy trilogie Poselství jednorožců (vydalo nakladatelství Fragment), první díl této trilogie začala psát už v šestnácti letech. S celou trilogií se umístila mezi dvaceti nominovanými knihami na Zlatou knihu 2010 a také mezi dvaceti nominovanými autory. Poselství jednorožců prorazilo i v zahraničí, koncem roku 2010 vyšlo v srbském nakladatelství. Michaela miluje rekreační potápění a zvířata, ráda čte – především fantasy literaturu.
Vlkodlačí příběh.
V knize se ve velké míře vyskytují vlkodlaci, nebo také Synové pekel, nebo Weer Worfové a možné pojmenování je také Temnovlci, ale to je trochu ďábelštější odnož těch normálních synů pekel. Co se mi na jejich vyobrazení líbilo bylo, že měli potěšení ze zabíjení lidí, vzrušoval je jejich strach, a veškeré jejich emoce jen podněcovali ty krvelačné bestie. Takže to nejsou žádní miláčci, které si pochováme v náručí a poškrabkáme je na bříšku.
Samozřejmě zde čtenář nalezne i jiné bytosti, jako jsou třeba elfové – elfy si mimochodem berou lidi často do otroctví (nemá to být obráceně?) – a trpaslíci. Zkrátka se tam toho našlo hodně, dokonce i jeden lidský čaroděj, ale ve velké většině převažují vlkodlaci, kteří vyvražďují lidské vesnice.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Vlčí krev je první knihou, kterou jsem od autorky přečetla. Měla bych být upřímná a říci, že možná také poslední. Příběh sám o sobě – kdyby se v něm nevyskytovaly jeho postavy – by byl celkem zajímavý. Vlci, kteří vzešli z ohně, a podobně. Jenže autorka do toho nasadila „hrdiny“, kterých jsem měla často až po krk. Bylo mi upřímně jedno, co se s nimi děje, protože na mě nedokázali zapůsobit. Ať byla Aragen sebevíc krvelačná, nebo se Neran snažil zachránit bratra, nic z toho na mě pořádně nezapůsobilo. Na postavách by to chtělo rozhodně hodně zapracovat. Především na Neranových rádoby vtipných hláškách, při kterých jsem spíš brečela smutkem, než smíchy.
Navíc se mi zdálo, že autorka hodně často přeskakovala od jedné věci ke druhé a nic pořádně nevysvětlila. Jednou je tu Neran, něco dělá a pak najednou se žene za nějakým zázračným lékem a čtenář jenom kouká, co se to vlastně děje. Bylo to takové hop sem, hop tam, až jsem si z toho nic pořádného neodnesla. Chtělo by to propracovat všechny ty události, které se dějí. Pravděpodobně by pak kniha byla delší, ale čtenář by si z ní odnesl více.
Docela mě mrzí, že na mě kniha více nezapůsobila a spíše mě odradila od čtení dalších knih od autorky. A kdo ví, třeba jsou lepší, než Vlčí krev. Jenže tohle ve mně bohužel zanechalo špatný dojem, který asi nic nezachrání. Opravdu se mi ale líbilo autorčino vyobrazení vlkodlaků, to se jí povedlo. A ještě to bylo napsáno čtivým stylem, škoda jen, že jsem tam našla takových nedostatků. Knihu bych spíše doporučila těm, co už něco od autorky četli a buď vědí, co očekávat, nebo se jim její styl líbí. Sama za sebe dávám bohužel dvě a půl hvězdičky, čekala jsem něco víc, jenže mě zklamaly postavy a časté přeskakování z jednoho na druhé.

Obrázek obálky a anotace: Fragment
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Čtenářské hodnocení knihy:

Susan Ee – Angelfall

Originální název: Angelfall
Série: Penryn and the End of Days, díl první
Nakladatelství: Amazon Childrens Publishing
Počet stran: 283
Rok vydání: 2012

It’s been six weeks since angels of the apocalypse descended to demolish the modern world. Street gangs rule the day while fear and superstition rule the night. When warrior angels fly away with a helpless little girl, her seventeen-year-old sister Penryn will do anything to get her back.
Anything, including making a deal with an enemy angel.
Raffe is a warrior who lies broken and wingless on the street. After eons of fighting his own battles, he finds himself being rescued from a desperate situation by a half-starved teenage girl.
Traveling through a dark and twisted Northern California, they have only each other to rely on for survival. Together, they journey toward the angels’ stronghold in San Francisco where she’ll risk everything to rescue her sister and he’ll put himself at the mercy of his greatest enemies for the chance to be made whole again.

Stručný děj, příběh.
Ještě před několika týdny byla Penryn obyčejnou dívkou, která se těšila, že půjde na ples, zamiluje se a bude mít milou rodinu a psa. Jenže pak její svět napadli andělé a rozhodli se ho zničit. Penryn, její matka a mladší sestra upoutaná na vozík, tak bojují o přežití. Jenže její malá sestra je unesena několika anděly a Penryn se vydává na nebezpečnou výpravu za její záchranou, která obsahuje spojenectví s nepřítelem, andělem Raffem, kterému byla uřezána křídla.

Susan Ee.

Susan jedla meze ve starém Jeruzalému, surfovala v teplých vodách Costa Rica a hrála v krátkém filmu na festivalu. Je zamilovaná do sci-fi, fantasy a hororu a to hlavně v případech, kdy je tam nějaký dotek romantiky. Bývala právničkou, ale práci spisovatelky miluje, protože jí to umožňuje povolit uzdu fantasii. Kniha Angelfall je jejím debutem.
Kudrnatí bucláči?
Ale kdepak. Susan ve své knize vytvořila dokonalá monstra, která se ani zdaleka nepodobají těm roztomilým andílkům s buclatými tvářičkami. Jak sama autorka říká, tak jí k napsání o těchto andělech dovedly její návštěvy v kostele, kdy vídala hrůzné výjevy na obrazech. Takže neočekávejte hodné bytosti, které vám splní přání. Andělé v knize Angelfall jsou monstra, která se nebrání různým zvěrstvům a lidský druh považují za opice.
Možná jsou tito andělé na pohled krásní, ale nic hezkého od nich rozhodně nečekejte, přeci jen se odhodlali zničit celou zemi. Berou si lidi jako otroky a zkrátka to jsou padouši, kterých je potřeba se bát a ze kterých možná někteří budou mít noční můry. Musím říci, že se autorce tento výjev opravdu povedl, od přečtení na andělské bytosti pohlížím trochu jinak.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Do knihy jsem se pustila hned, jak to bylo možné. Musím se ale přiznat k tomu, že pro mě byla angličtina trochu složitější, takže mi možná unikly nějaké věci. Celek jsem ale každopádně pochopila a to je důležité.
Penryn je hrdinka, ze které by si mělo vzít příklad spoustu jiných. Líbila se mi její chladná hlava, a jak v mnoha situacích jednala, jako by jednal každý člověk. Uvědomovala si totiž, že prostě se občas hodí se schovat a jenom pozorovat okolí. Místo aby se vrhala do každé bitky. Autorka se s ní nemazlila a věřím tomu, že kdyby se v některých scénách Penryn nezachovala racionálně, celkem rychle by přišla o život. Její pohnutky jsem chápala a v mnoha situacích mi byla hodně blízká. Není to žádná super akční diva a o to působí reálněji. Raff jako postava je sice nepřítel, který se snaží zničit náš svět, ale nedokázala jsem se jeho občasným připomínkám nezasmát. Navíc je celkem záhadný a o to víc čtenáře přitahuje.
Angelfall rozhodně nepatří mezi příběhy, kdy tušíte, že na konci spolu hlavní hrdinové zůstanou šťastní a zamilovaní. Vůbec ne. Nějaká romantika tu sice je, ale v opravdu maličkém množství a není to hlaví tahoun knihy. Jsou to jenom takové náznaky. Autorka se více soustředí na to, jak vypadá svět po napadení anděly, a věřte, že je to opravdu strašné.
I když jsem občas něčemu nerozuměla, tak se mi příběh velmi líbil. Susane se její debut rozhodně vydařil a doporučuji ho. Svět, který popisuje, je hodně krutý a stoprocentně zaujme mnoho čtenářů. Angelfall si čtyři hvězdičky určitě zaslouží. Těším se na další díl, snad se ho brzy dočkáme.

Obrázek obálky a anotace: GoodReads
Doplňující obrázky: we♥it

Čtenářské hodnocení knihy:

Anna Godbersen – Intriky

Originální název: Rumors
Série: Luxus, díl druhý
NakladatelstvíBB/Art
Počet stran: 296
Rok vydání: 2011

Půvabné dívky v krásných šatech, které se baví až do svítání na večírcích, neodolatelní mladíci s uličnickým úsměvem a nebezpečnými úmysly. Drobné lži, temná tajemství a skandální vztahy. Takový je Manhattan roku 1899…
Jak kolují zvěsti o předčasné smrti nejzářivější newyorské hvězdy Elizabeth Hollandové, všechny oči se upírají na její nejbližší: na sestru Dianu, jedinou naději rodiny na záchranu; na Henryho Schoonmakera, živel, který Elizabeth nezkrotila; na Penelopu Hayesovou, jež se chystá přivlastnit si vše, co po její nejlepší přítelkyni zůstalo; dokonce i na Elizabethinu bývalou komornou Linu Broudovou, která pochopí, že i když jsou peníze a původ důležité, pomluvy mají mnohem větší váhu.
Nic není nebezpečnější než skandál… nebo cennější než tajemství.

Stručný děj, příběh.
Pro všechny ve městě New York je Elizabeth Hollandová mrtvá, ve skutečnosti se ale vydala hledat své štěstí. V New Yorku mezitím začíná nová sezóna a Penelopa spřádá své plány, aby jednou provždy získala ruku bohatého Henryho Schoonmakera. Henry je ale zamilován do Hollandovic mladší dcery Diany, která jeho city opětuje. Opět tedy přichází na řadu mnoho intrik, her a lží, které rozproudí život smetánky, ale i obyčejných lidí žijících ve městě.

Anna Godbersen.

Autorka se narodila v roce 1980 v Berkeley v Kalifornii a vystudovala Barnardskou fakultu. Pracovala v pánském časopisu Esquire. V současné době žije v Brooklynu. Napsala již čtyři historické romány ze série Luxus.
Život v přepychu.
Nádherné šaty, hedvábí, zlato a konta přetékající penězi. Tak žijí významní a vlivní lidé v New Yorku v roce 1899. Každý z nás si určitě dovede představit život v takovém světě, alespoň na malou chviličku. Jenže to má samozřejmě i svoje mouchy. Intriky, lži, pomstychtivé služebnictvo, které je ochotné prodat tajemství svých zaměstnavatelů. Občas to zavání nějakou nebezpečnou psychickou poruchou. Ale na oko je to samozřejmě velmi hezky vypadající svět, kdy dámy nosí nádherné přepychové šaty a poletují kolem nich gentlemani, kteří usilují o jejich srdce, nebo peníze.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Když jsem přečetla první díl z této série, byla jsem celkem unešená. Hrozně se mi to všechno líbilo. Navíc celou sérii korunují nádherné obálky, které se jen tak nevidí. No, můžeme vidět obálky, kdy mají dívky na sobě nádherné šaty, ale pak chodí v ošoupaných džínech a vytahaném tričku. K ději série Luxus se takto zvolené obálky opravdu hodí, jsem ráda, že je nakladatelství nezměnilo.
Svět popisovaný autorkou se mi svým způsobem líbí, ale narodit bych se v něm pravděpodobně nechtěla. Možná se tam na chvíli podívat, vyzkoušet si přepychové šaty a trochu si zaintrikovat. Ale bohužel to není až tak krásné, jak se to zdá být. Dívky jsou nuceny brát si muže, které nemilují, jen pro rozšíření rodinného dědictví.
Stejně jako první díl, tak i Intriky se čtou velmi dobře a kapitoly jdou jedna hezky za druhou. Střídá se zde několik pohledů, aby měl čtenář možnost nahlédnout do myšlenek a dění okolo většiny hlavních postav. Líbí se mi, že je každá kapitola na začátku doplněna o výtažek z novin, nebo například knihy. Skvěle to čtení doplňuje a čtenář může odhadnout, o kom bude v dané kapitole číst.
S knihou jsem byla velmi spokojená, možná o trochu víc, než s prvním dílem. Jsem ráda, že jsem na knihu narazila na levno v Levných knihách a doufám, že se dostanu i k dalším dílům. Čtvrtý a zároveň poslední, Prozření, by měl vyjít již 10. dubna. Intrikám dávám čtyři hvězdičky a doporučuji je milovníkům knih z historických období.

Obrázek obálky a anotace: BB/Art
Doplňující obrázky: we♥it

Čtenářské hodnocení knihy: