PLK-D: Knihy, které překonají i leteckou katastrofu

Říká se, že lidská blbost je nesmrtelná… a stejně tak jsou nesmrtelné i některé knihy. Ať už s nimi děláte cokoliv, přežijí to a vy je můžete číst opakovaně a opakovaně a opakovaně. Sestavte seznam 5 knih, které přežijí snad úplně všechno, i tu leteckou katastrofu, a napište, proč jste si vybrali právě je.
Moje nesmrtelné knihy?
Víte, já těch knih mám hned sedm a vůbec mi není hloupé je sem všechny přidávat. Neznám žádnou jinou sérii, kterou bych mohla číst stále dokola. Harry prostě vede na plné čáře a můžete si myslet, co chcete. Nic jiného mě nenapadá co bych sem mohla přidat, co bych mohla číst stále dokola. Žádná série na něj prostě nemá. Harryho mi prostě nikdy nic dokáže snad nahradit. Jsem ráda, že jsem na těchto knihách vyrostla a dala bych za ně vlastní život (metafora, jasný :D).

document.write(”);

J. R. Ward – Milenec z temnot

Originální název: Dark Lover
Série: Bratrstvo Černé dýky, díl první
NakladatelstvíBaronet
Počet stran: 464
Rok vydání: 2010

Úvodní román slavného cyklu představuje tajné bratrstvo šesti upírských bojovníků, ochránců rodu. Ti ve skrytu noci vedou nekonečnou a neúprosnou válku s odvěkými nepřáteli o svá území v Caldwellu. Nejkrvežíznivějším z upírů je vůdce bratrstva, Wrath, který touží odplatit vraždu svých rodičů. Avšak když jeden z jeho nejstatečnějších bojovníků padne a zanechá po sobě polorodou sestru, musí za ni Wrath vzít zodpovědnost. Zavede ji do světa neživých, o němž dosud neměla tušení, do světa smyslnosti, o níž se ji nezdálo ani v nejdivočejších snech.

Stručný děj, příběh.
Darius,člen Bratrstva Černé dýky byl nemilosrdně popraven a jediné, co po sobě zanechal je Beth. Tato mladá novinářka ani zdaleka netuší, co jí čeká jakožto potomka jednoho z upírů. Setkává se s Wrathem, neodolatelným sexy mužem, který jako by vypadl přímo z jejích nejdivočejších snů. Kromě vášně je ale čeká i velké nebezpečí v podobě jisté organizace, které se snaží vyvraždit všechny upíry, nazývají je Bezduchými a není radno si s nimi zahrávat.

Upíří červená knihovna.

Na facebooku zazněla hláška, že se v podstatě jedná o červenou knihovnu okořeněnou trochou toho paranormálna. S tím musím tak trochu souhlasit, ale kdyby se tam upíři nevyskytovali a zůstal stejný příběh, tak by to nikdy nebylo tak zajímavé.
Wrath je typ mužského, kterého by si nechala líbit snad každá žena. Možná až na ty jeho vlasy. Nikdy pořádně nepochopím, proč většina autorek popisuje tyhle fešáky s vlasy po ramena. Přeci jen to nejsou Tarzani, ale muži našeho století. To je většinou to jediné, co se mi na nich nelíbí a v hlavě si je představuji prostě „na krátko“.
Příběh bych díky častým sexuálním scénám (ač byly naplněny láskou a romantikou) nedoporučovala číst mladším čtenářům. Přeci jen se jedná spíše o fantasie a ve skutečném světě to tak probíhá minimálně. Jako představa ovšem více než dobré.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Kolem této knihy jsem vždycky tak chodila a nevěděla, jestli jí přečíst, nebo ne. Neměla jsem na ní vůbec žádný názor a netušila jsem, co od ní můžu vlastně očekávat. Až mi to jednoho dne nedalo a já se do ní plně začetla. I když se jedná o příběh značně stránkově rozvinutý, samotná čtivost knihy vás donutí knihu přečíst během pár dní.
Ve vyprávění se nám prolíná hned několik pohledů na svět, takže se čtenář může zorientovat co se na které linii vlastně děje a jaké pikle se kují. Dobrovolně se ale přiznávám, že vyprávění pana X mě nebavilo a chvílemi jsem měla chuť ho přeskočit. To bych považovala za takovou slabší stránku knihy, z mého pohledu.
Celkově si ovšem myslím, že to autorka dobře vymyslela a hezky si pohnojila zahrádku na další rozvíjení příběhu. Toto je totiž teprve první díl z bůhví-kolika-dílné-série. I když možná! Možná to vzala trochu zhurta s tou věcí s Beth, nevím. Nemám tušení, jak se série bude dál vyvíjet, ale já bych to možná trošičku protáhla, když vezmu v úvahu, kolik to má vlastně dílů. Ale zase na druhou stranu, možná je to dobře a budeme se moci dál vrhat do samých nebezpečných a vzrušujících akcí.
Někomu se může tento příběh zdát takový přitažený za vlasy a možná i trochu nereálný, ale já mohu říci, že jsem si první díl oblíbila a nemůžu se dočkat, až se někdy pustím do dalšího. Nechybí tomu akce, vášeň, nebezpečí, dobrodružství, souboje, drsní muži, zkrátka tam je tak nějak všechno. Zpočátku jsem nevěděla, co od knihy vlastně očekávat, ale nakonec jsem z ní byla mile překvapena. Momentálně dávám čtyři hvězdičky a třeba dám dalším dílům plné hodnocení. To se ještě uvidí.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: we♥it

Čtenářské hodnocení knihy:

Knižní Prostřeno (8)

Pro zapojené je úkolem nějaký den o víkendu sestavit několika (tří, čtyř) chodové menu – ale knih! Co pro vás představuje předkrm, polévku, hlavní chod a dezert? Třeba někdo vaši jednohubku ochutná!
A mé dnešní menu?
Dnes tříchodové 🙂

1. Předkrm
Malé sladké lži
Lauren Conrad

Jedná se o druhý díl série L. A. Candy. Přiznám se, že jsem četla zatím jenom první a moc se mi líbil, takže doufám, že se ke druhému co nejdřív dostanu. Neočekávejte od této knihy nějaké super démonické příšery, to vůbec. Toto je taková oddychovka z “normálního” života jedné slečny, které se podaří dostat do září reflektorů.

2. Hlavní chod
Pokrevní pouta
Richelle Mead

Jdu s pravdou ven a přiznám se vám, že jsem ještě nedokončila ani Vampýrskou akademii. Ale co, tahle kniha je podle mého dobrým hlavním chodem a jsem si jistá, že mi to hodně z vás potvrdí.

3. Dezert
Gone
Lissa McMann

Toto je třetí díl série Lovkyně snů, kterou u nás vydává nakladatelství Fragment. První dva díly jsem si oblíbila a myslím, že tato série má tak nějak celkově něco do sebe. Na poslední díl jsem zvědavá, protože mi pořád hlodá v hlavě, jak to všechno dopadne. Jako dezert myslím, že dobré.

document.write(”);

Rachel Hawkins – Démon z Hex Hall (RC review)

Originální název: Demonglass
Série: Hex Hall, díl druhý
NakladatelstvíKnižní Klub
Počet stran: 248
Rok vydání: 2012

Sophie Mercerová si myslela, že je čarodějka. Proto byla ostatně poslána do Hex Hall, nápravného zařízení pro delikventy Prodigia, tedy čarodějky, kouzelníky, víly a podobné bytosti. To si ale myslela ale ještě předtím, než zjistila, kdože je vlastně její otec, a že Archer Cross patří k L´Occhio di Dio, které se snaží Prodigia vyhladit z povrchu zemského – a namísto dalšího polibku mu tak musela vrazit jednu pěstí. Že je čarodějnice si myslela do chvíle, než se ukázalo, že je démon. Velká moc však sebou přináší i velká riziko, a než vystavovat nebezpečí své blízké, bude možná lepší se jí zbavit… Co ale dělat, když se ukáže, že i její nové kamarádky jsou démoni a svou sílu rozhodně neplánují použít k žádným bohulibým účelům? Do toho se o Sophii začne zajímat L´Occhio di Dio, a koho jiného za Sophií poslat než Archera. Ještě štěstí, že k němu Sophie už nic necítí. Nebo ano?

Stručný děj, příběh.
Na Hecate začínají prázdniny a Sophie se i se svou upírskou kamarádkou Jennou na léto přestěhuje do Anglie, k jejímu otci. Čeká na ni náročný úkol. Musí se rozhodnout, zda podstoupí odebrání a bude tak riskovat svůj život, nebo se naučí alespoň z části ovládat své démonické schopnosti a zachránit se. Aby toho nebylo málo, tak po různých částech světa začíná útočit Oko ve velkém a Sophie se tím dostává do ještě většího nebezpečí. Mnohem horší však bude zjištění, kdo stojí za „tvorbou“ nebezpečných démonů, kteří by na světě neměli existovat.

Pokračování čarodějné série.

Nebudu se tajit tím, že jsem si první díl série Hex Hall velmi oblíbila, jinak tomu není ani u pokračování. Začíná se nám to tak trochu zamotávat a přiostřovat, což si myslím, že většinu potencionálních čtenářů nadchne. Je to takové více tajemnější a vcelku i překvapivé. I když v jistých situacích jsem si musela obrazně poklepat na hlavu a divit se nad tím, co autorka vymyslela. Nebo spíše co napsala. Ale zase na druhou stranu ze seriálů znám spoustu šílenců, co začnou odříkávat oběti své plány, takže to zas až tak zvláštní nebylo. Když je někdo vyšinutý, není mu pomoci.
Co se akce týče, tak si myslím, že v pokračování jí bylo o něco více, ale zase nebyla tak „krvavá“ jako v prvním díle. Navíc si myslím, že změna prostředí z Hecate na Londýn knize celkově prospěla a čtenář se v knize může dozvědět více o Radě. Někomu ale možná bude chybět to školní pošťuchování. Pro mojí osobu to byla ale změna příjemná a užívala jsem si to.
Pocity, dojmy a hodnocení.
V tomto odstavci bych ráda začala takovou netradiční věcí, jakou je obálka knihy. Je jasné, že celá série má zevnějšek velmi hezky upravený, ale u českého vydání mi chybí odraz textu na „dolním“ obrázku. Může to být maličkost, ale mně osobně je líto, že na to grafici pravděpodobně zapomněli.
Po přečtení knihy jsem si na goodreads přečetla Sykiinu recenzi a v jisté věci s ní musím souhlasit. Věc s Calem, kterou si autorka do příběhu přimotala mi přijde naprosto zbytečná a zdá se mi, že se Rachel jen snaží jít s davem ostatních autorek a udělat knihu zajímavější. Přitom si myslím, že by kniha byla dobrá i bez této „ošemetné“ situace. Akorát si tím nadělala více problémů a jsem zvědavá, jak to vyřeší. Navíc mi Cal v prvním díle přišel jako taková nepodstatná postava, která je tam jen do počtu. Kdyby to vynechala, udělala by lépe. Vždyť přeci nemusí jít vždy s davem a dělat (psát) to, co ostatní.
Kdybych měla knihu celkově zhodnotit, tak byla porovnatelná s prvním dílem. Našla jsem tam věci, které se mi nelíbily, stejně jako ty, které se mi líbily. Ale celkově jsem na tom obě tak nějak stejně a proto i Démonovi dávám čtyři hvězdičky. Opravdu jsem zvědavá na to, jak autorka všechno v posledním díle vyřeší a jestli se raději neuchýlí k ještě-více-dílné-sérii.
Stále si myslím, že je to velmi příjemné počteníčko, které nikoho neurazí a nejednomu se určitě zalíbí. Sama si dobře pamatuji, jak jsem nadšeně vyčkávala, až mi pošta donese můj výtisk prvního dílu. Stejně nedočkavá jsem byla i u pokračování. Navíc je to něco trochu jiného, s démony se většinou v tom co čtu nepotkávám moc často a proto je tato série pro mě příjemným osvěžením.
Celá kniha se navíc čte strašně lehce a i kvůli jejímu tenoučkému formátu ji kdekdo dokáže slupnout během odpoledne. Líbí se mi, že mě kniha snad ani jedinkrát nenudila (nebo si to nepamatuji) a hltala jsem ji v každé volné chvilce. Nemůžu si prostě pomoct, ale tato série je mojí oblíbenou, ale i tak si tu jednu hvězdičku nechávám pro třetí díl.

Obrázek obálky a anotace: Knižní Klub
Doplňující obrázky: DeviantArt

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji Knižnímu Klubu.

Čtenářské hodnocení knihy:

Rachel Ward – Na útěku

Originální název: Numbers
Série: Čísla, díl první
NakladatelstvíEgmont
Počet stran: 320
Rok vydání: 2011

Jem už od malička vidí v očích lidí čísla. Co ta čísla vlastně znamenají, pochopí v den matčiny smrti – jsou to data, dny, kdy lidé, kterým se dívá do očí, zemřou.
Život je pro Jem těžký, dokud nepotká kluka, kterému říkají Pavouk. Svět je náhle mnohem krásnější. Ale cestou do Londýna Jem pozná, že se blíží veliké neštěstí, které navždy otřese jejich životy…
Od chvíle, kdy zemřela její matka, Jem věděla o číslech. Věděla o nich už mnohem dřív, vlastně odmalička. Když se podívala někomu do očí, registrovala v nich číslo. Ale jeho význam zjistila v den, kdy její matka zemřela na předávkování drogami. Číslo znamenalo datum úmrtí.
Jem prožívala těžké dětství. Stěhovala se od jedné pěstounky k druhé a všude si připadala jako cizinec. Nejraději se toulala sama a tak tomu bylo i v okamžiku, kdy potkává kluka, jemuž přezdívají Pavouk. Náhodné setkání jí změní život. Nachází někoho opravdu blízkého a svět se rázem stává snesitelnější. Společně se potulují kolem jednoho z londýnských kanálů, klábosí o všem možném a pomalu se sbližují. Na jednom z výletů do města se stanou svědky tragického neštěstí, které Jem předem předpoví. Oni sami katastrofě uniknou, ale ta je jen začátkem událostí, které navždy otřesou jejich životy.

Stručný děj, příběh.
Mladá Jem není zrovna příkladem dokonalého dítěte, které by si každý rodič přál. Od té doby, co se její matka předávkovala žije v pěstounské péči u Karen. Jenže to by nebylo to nejhorší, co ji potkalo. Již od malička vidí ve své hlavě různá čísla, jakmile se podívá lidem do očí. Jejich význam pochopila v ten den, kdy našla na posteli mrtvou matku.

Problémy jí ale nekončí, seznámí se s Pavoukem, problémovým černošským dítětem a jen díky Jem uniknou katastrofě, která se stala na London Eye. Od té chvíle jsou oba na útěku a jednomu z nich zbývá už jen velmi krátká doba na tomto světě.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Knihu mám již nějakou dobu a konečně jsem se dostala k tomu, abych si jí přečetla. Nejprve jsem z ní měla takové divné pocity, ještě před čtením a koupí. Bylo to kvůli stylu, jakým je kniha napsaná. Osobně mě takový nespisovný, do očí bijící způsob vyjadřování hodně v knihách vadí, ale kupodivu jsem si to zde „užívala“. Hodilo se to jak k Jem, tak k Pavoukovi a zkrátka to tam patřilo. Nedovedla bych si představit téměř děti ulice, jak mluví spisovně. To k sobě prostě nejde. Možná to bylo mým aktuálním rozpoložením, že mi to přímo nelezlo na nervy, protože u nějakých knih to skousnout nedokážu. Kupodivu mi to u Čísel ani tolik nevadilo.
Samotný příběh a také osud hlavní hrdinky a jejího kumpána mi přišel velmi zajímavý, jen bych tam možná zapojila víc událostí s čísly. Bylo to trošičku takové suché, ale i tak jsem si čtení této knihy užívala. Autorka si na nic nehrála a napsala všechno tak, jak to oba cítili a já jsem za to ráda. Nakonec jsem ale byla hodně překvapená a zároveň i smutná, že autorka dodržela všechno, co Jemina schopnost slibovala. Opravdu mi z toho nebylo zrovna do smíchu.
I když nejsem zrovna fanoušek nespisovnosti, co se knih týče, zrovna u čísel se mi to četlo dobře a knihu jsem přečetla během asi tří dnů. Líbilo se mi, jak to bylo drsné, bez zábran a zkrátka takové hodně reálné. Dovedla jsem se pořádně vžít do popisovaných situací a cítila jsem se relativně dobře, vzhledem k událostem, které musela Jem s Pavoukem prožít.
Možná budu vypadat jako pokrytec, že některým knihám, které jsou psány nespisovně dávám nižší hodnocení, nebo se mi nelíbí. Z této knihy jsem ale měla ten správný pocit, i když nebyla psána přesně podle mých představ, ale jinak by to ani nešlo, jinak bych tomu nevěřila. Autorka mi to prostě uměla podat jak nejlépe to uměla a za to dávám této knize čtyři hvězdičky.
Já jsem byla s touto knihou spokojená a jsem ráda, že mohu říci, že splnila má očekávání. Zpočátku jsem se jí bála, ale nakonec mě nezklamala a mohla bych jí s klidným svědomím doporučit, ovšem nezaručuji, že všem sedne ten styl. Jak jsem již říkala, mně se také občas nelíbí, ale tady mi sedl. Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a doufám, že se mi do rukou dostane i díl druhý. Nedovedu si ale představit, jak ten bude probíhat.

Obrázek obálky a anotace: Egmont
Doplňující obrázky: we♥it

Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Čtenářské hodnocení knihy:

Jeaniene Frost – Na půl cesty do hrobu

Originální název: Halfway to the Grave
Série: Noční lovci, díl první
NakladatelstvíFantom Print
Počet stran: 272
Rok vydání: 2012

Poloviční upírka Catherine Crawfieldová loví upíry s jediným cílem – pomstít se. Doufá totiž, že jednou ze stvůr bez tlukoucího srdce, které nemilosrdně zabíjí, bude její otec. Muž, který zničil život milované matce.
Na jedné ze svých nočních „loveckých“ výprav však narazí na upíra, který ji hravě přemůže. Cat netuší, že se pokusila zabít Bonese, profesionálního lovce odměn. Ten jí místo smrti překvapivě nabídne pomoc při pátrání po otci. Má ale zásadní podmínku. Cat s ním musí trénovat a rozvíjet tak své mimořádné schopnosti polovičního upíra – genetický dar nenáviděného otce…
Ale dříve, než Cat dokáže naplno využít svých nově získaných schopností drsné lovkyně démonů, se jí i Bonesovi vydá ve stopách skupina zabijáků. Nyní si Cat musí zvolit, na jakou stranu se přidá. I když o její volbě není pochyb, protože Bones ji přitahuje více než jakýkoli jiný muž s bijícím srdcem…

Stručný děj, příběh.
Cat je na první pohled úplně obyčejná studentka, která vede úplně obyčejný život se svojí matkou. V noci ovšem tuto masku zahazuje a vydává se na lov nebezpečných nočních stvoření, číhajících ve tmě. Jako poloviční upírka má při lovení vampýrů nejednu výhodu. Dokáže je vycítit a hlavně rychle zabít. Když ovšem na jedné akci narazí na Bonese, začne své přesvědčení pomalu ale jistě měnit. Všechno to nevinné lovení upírů se v jednu chvíli změní na boj o život se silami, které jsou mocnější, než si Cat dokázala kdy představit.

Další upírský příběh.

Jsem ráda, že se tato kniha celkem odlišuje od klasických upířin. Neuvidíme zde žádnou naivní slečnu, která se zamiluje do prvního blýskavého tesáku, který spatří. Ne, Cat je sama něco jako upír a proto to tak nenávidí. Už jen touto maličkostí, se od všech příběhů (které jsem já osobně četla) odlišuje. V tom je ten zásadní rozdíl oproti ostatním upířím romancím.

Upozornit musím ovšem na to, že jestli se tam nějaká ta romance vyskytne, tak se čtením raději vyčkejte do alespoň 18ti let, protože i já jsem se během čtení hodně červenala. Nejedná se o žádné rychlé utajené polibky, ale většinou o tvrdý sex. Věc typická pro adult fantasy. Mně se taková změna líbila a určitě si ráda přečtu více takových knih.

Jasné tedy musí být, že nepotkáme žádné miloučké upíry, kteří by vám zachraňovaly životy, ne, tito se vás o život budou snažit připravit. A ne vždy příjemnou cestou. Taková upířina se mi opravdu líbí!
Pocity, dojmy a hodnocení.
Miluji, když se mi recenze píší dobře a snadno. Tato kniha byla zkrátka a dobře skvělá, i když jsem si jednu bodovou hvězdičku nechala pro pokračování. První díl Nočních lovců si vysloužil čtyři hvězdičky. Ovšem s tím, že to byla úžasná kniha a já jsem celá natěšená na pokračování, kterého se můžeme dočkat už cca 13. srpna – objednávám. Na půl cesty do hrobu je kniha, která by rozhodně neměla uniknout žádnému staršímu milovníkovi fantasy, drsných upírů a akční hrdinky, která se o svůj zadek dokáže sama postarat. Prostě radost číst.
Ještě ke všemu se nám tu vyskytuje jeden docela dost ucházející objekt, a ten by do pelíšku chtěla rozhodně nejedna slečna. Nejen, že je to dokonalý gentleman, ale to jeho charisma čiší z těch stránek jako sluneční paprsky v plném proudu. V překladu muž všech ženských snů.
Kniha je ještě ke všemu psána tak skvěle, že ani nebudete stíhat otáčet stránky. Příběh vás pohltí od začátku až do konce. Ale musím se přiznat, že jsem ke konci knihy byla tak trochu zklamaná a vážně se nemůžu dočkat, až se ke mně dostane druhý díl. Bylo to od autorky takové ošklivé, i když je tam jistý příslib, ale kdo ví.
Určitě knihu doporučuji všema deseti, je vážně skvělá, i když bych se zamyslela, být mladší, jestli si jí vážně pořídím. Opravdu tam lítají sprostá slova a nespočet sexuálních narážek, jak jsem říkala, i já jsem se červenala. Vlastně to celé má takový sexuální podtext, který by mohl někomu i vadit, je to ovšem otázkou vkusu.

Obrázek obálky a anotace: Fantom Print
Doplňující obrázky: we♥it

Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Čtenářské hodnocení knihy:

PLK-D: Knihy, které přilákají potencionální objekt(y) letní lásky

Taky jste vždycky chtěli zažít tu správnou a nespoutanou letní lásku? Ukradené polibky, nekončící procházky a krásně přiblblý výraz na tváři. Jenže ono je z toho nakonec prd a tak hledáte pomoc v knihách. Sestavte seznam 5 knih, které jsou podle vás zaručeným lákadlem pro opačné pohlaví anebo knihy, v nichž jste našli inspiraci a napište, proč jste si vybrali právě je.
Moje “lákadla”?
Stejně jako tomu bylo u předchozího příspěvku do tohoto projektu, tak i tentokrát jsem knihy vybírala takovým “vnitřním” pocitem, protože jsem ani jednu ještě nečetla. Při procházení GoodReads jsem si prostě říkala, “Tahle by mohla být vhodná”. Až jsem jich nakonec vybrala všech pět. Určitě se najdou i jiné knihy, o tom žádná, ale tyhle mě dostaly na první pohled. Myslím si, že to jsem všechno skvělé knihy, které by určitě nejednoho přilákaly. Vždyť už jen ty obálky! Ach, chtěla bych také umět vytvářet něco tak úžasného!
Nadpozemská – Goodreads
Loď mezi hvězdami – Goodreads
Touch of Power – Goodreads
The Unbecoming of Mara Dyer – Goodreads
The Ghost and the Goth – Goodreads

document.write(”);

Sophia Lowell – Jak to začalo

Originální název: Glee: The Beginning
Série: Glee, díl první
NakladatelstvíCooBoo
Počet stran: 192
Rok vydání: 2011

Všichni fanoušci Glee pozor! Tahle knížka je oficiální „prequel“ k seriálu! Každé velké vystoupení potřebuje zahřívací kolo – chcete vědět, co se dělo, než Glee převzal pan Schuester? Kdy si Rachel poprvé uvědomila, že Finn je víc než jen natvrdlý fotbalista? Jak začal tajný románek Pucka a Quinn? A jak Glee fungovalo, než získalo pořádného vůdce? No upřímně, zrovna jim to neladilo… Připravte si Zlaté hvězdy a šplouchy – je čas zjistit, co se stalo, než tahle úžasná show začala!

Stručný děj, příběh.
Rachel potřebuje být viděna jako největší hvězda ze všech hvězd, a proto se přidá ke Glee klubu. Jenže všechno není tak úžasné, jak si namlouvala. Musí zpívat s bandou tupců, kteří jejímu hlasu ani za mák nestačí. Na druhé straně musí snášet posměšky od roztleskávaček Rozinek. Podaří se vůbec Glee klubu dostat do formy a získat potřebné peníze a hlavně uznání svých spolužáků?

Pocity, dojmy a hodnocení.

Ještě teď, po takové době od přečtení vůbec nemám tušení, co si o knize vlastně myslím. Podle mého to bylo takové průměrné čtení, spíše určené pro fanoušky seriálu. Takže asi nic pro mě. Ale i přes ten fakt, že nemám absolutní tušení, jak to probíhá v seriálu se mi kniha zdála celkem ucházející a i tak nějak v pohodě. Sice může mít neznalec opravdové problémy se zařazením a představením si jednotlivých postav, i to se dá po nějaké době čtení zvládnout.
I když se podle mého jednalo o pohodovější čtení, u kterého nemusí čtenář nijak moc přemýšlet (až na změť postav), pravděpodobně se ze mně fanoušek Glee nestal. Možná je to škoda, ale kniha mě neuchvátila natolik, abych začala okamžitě hltat seriál.
Když už čtenář pochytí, o co vlastně jde, tak se kniha najednou změní v hezky čtivou a krásně to utíká. Co se některých postav týče, tak jsem měla během čtení chuť vytrhnout nějaké stránky a představovala jsem si, že jim trhám hlavy. Nakonec kniha zůstala nepoškozená. V jistých situacích to prostě bylo takové divné, to chování a v jiných se zase čtenář určitě občas zasměje.
Možná už to někdo vycítil, ale z knihy mám celkově takové smíšené pocity, ale spíše převažuje to, že mě nenadchla. Myslím si ale, že to bude tím, že nesleduji seriál, protože pro fanoušky to může být něco úplně jiného. Mě to zaujalo jenom na tři hvězdičky a myslím, že další díl si přečtu až za delší dobu. A neslibuji, že na něj napíši recenzi, protože už i tato se mi píše velmi těžko. Bohužel se nejedná o čtivo, ve kterém bych si libovala.
Dobré na knize je, že nám ukazuje, jak to na takové střední škole vlastně chodí. Setkáme se s různými lidmi, každý má jiná přání, jiné myšlení a všichni spolu musí existovat v jedné budově. Potkávají se, dělají si naschvály, ale ani se pořádně neznají, tak to zkrátka na těch amerických školách asi chodí. Ale není to jen tam, je to i u nás, akorát že tady není tolik zájmových kroužků.
Já bych nakonec knihu doporučila fanouškům seriálu, protože si myslím, že se jim zalíbí víc než mně. Zkrátka a dobře mě kniha nějak nenadchla a pořád ještě pořádně nevím, co si o ní myslím. Kdybych ale to psaní recenze odkládala ještě déle, nenapsala bych nic.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Doplňující obrázky: we♥it

Čtenářské hodnocení knihy:

Knižní Prostřeno (7)

Pro zapojené je úkolem nějaký den o víkendu sestavit několika (tří, čtyř) chodové menu – ale knih! Co pro vás představuje předkrm, polévku, hlavní chod a dezert? Třeba někdo vaši jednohubku ochutná!
A mé dnešní menu?
Dnes tříchodové 🙂

1. Předkrm
0.4 – Soumrak civilizace
Mike Lancaster

Tuto knihu jsem ještě neměla příležitost si přečíst, ale už jen díky jejímu “kapesnímu” vydání (počet stran) si myslím, že se na předkrm skvěle hodí. Četla jsem u Nikki Finn recenzi a celkem mě to zaujalo, takže si to pravděpodobně v nejbližší době pořídím (čti v pondělí 😀 po výplatě :D). Každopádně jako předkrm dobré ne?

2. Hlavní chod
Pod nekonečnou oblohou 
Veronica Rossi

U této knihy jsou takové dvě skupiny lidí, řekla bych. Spíše u její obálky. Někomu se líbí, někomu vadí. Až se mi kniha dostane do ruky, tak mi pravděpodobně bude vadit. Viděla jsem totiž nějaké fotky vás čtenářů na facebooku a nemám ráda takové ty odlesky.. No každopádně uvidíme, jestli se tento první díl série Nebe ujme jako hlavní chod dobře.

3. Dezert
Gjorkové – Tajemství minulosti
Tereza Benešová

S touto knihou jsem také ještě neměla co dočinění, ale tak snad se mi jednoho dne dostane do ruky a já budu moci posoudit, jestli mi podobnost s Harry Potterem vadí, nebo naopak. 

document.write(”);

Fay v PŘEDSTAV SVŮJ BLOG!

Dnes opět další blog, který by se vám chtěl představit. Jeho majitelkou je Fay a já se omlouvám, že dotazník publikuji až po takové době. Snad to majitelce blogu nevadí. Pokud chcete také představit blog, stačí mě kontaktovat na e-mail a dohodneme se :)).

Fay najdete na blogu http://literary-diary.blog.cz/


1. Ahoj! Abychom věděli, o kom je řeč, tak se nám ve zkratce, prosím, představ 🙂 
Tak v internetovém světě vystupuji pod přezdívkou Fay a píšu dva blogy – knižní a povídkový. V reálném světě jsem studentka prvního ročníku střední školy, pro kterou jsou knihy téměř největší láskou. Tou největší je psaní fanfiction. 


2. A teď teda přejdeme k tomu nejdůležitějšímu – k tvému blogu. 
jak se tvůj blog jmenuje a co tě vedlo k tomu, abys mu dal/a takový název
Můj blog se jmenuje Dream Bookshelf a pojmenovala jsem ho tak teprve nedávno. Název vyplývá ze skutečnosti, že knížky, o kterých píšu, bych jednou chtěla mít ve své obrovské knihovničce.. ale zatím je to jen sen. 


jak dlouho už svůj blog vlastně máš
Tento jsem si založila teprve v lednu a popravdě jsem zatím nebyla moc aktivní. Ale jak se blíží prázdniny, jsem si jistá, že to napravím. Jinak jsem v minulosti měla už hodně blogů na všemožná témata, ale ta knižní rubrika tam vždycky byla. Bohužel žádný nevydržel moc dlouho, což se teď snažím změnit. 


zkoušel/a jsi i jiné možné alternativy (např. blog.cz, pise.cz, blogger, wordpress, aj.) vedení blogu a proč jsi zůstal/a právě u té, kterou máš
Než jsem si založila blog na blog.cz, zkusila jsem si vytvořit stránky na blogger.com, ale bylo to pro mě strašně nepřehledné a tak nějak složité, jak jsem zvyklá na blog.cz. Proto jsem zůstala věrná blog.cz, ale poslední dobou vážně přemýšlím o změně. Občas mě to už začíná štvát, jak mi pořád něco nejde, to se nechce opravit, tamto zase nezobrazuje změny v článku, atd. 


co je na tvém blogu podle tebe nejlepší, nejvíce navštěvované a proč 
Tak aktuálně je nejvíce navštěvovaný Májový knižní HOP, asi díky odkazům z ostatních hopkacích blogů. Jinak žádný z těch mála článků návštěvností nijak nevyniká (možná Jarní dumání, ale to podle stáří příspěvků). 


na co se tvůj blog především soustřeďuje, nebo spíš, na co ho ty soustřeďuješ 
Zatím výhradně na knižní svět, přičemž brzy to možná smíchám s deníčkem. Často se mi totiž stávají věci, o kterých bych chtěla zase psát na blog (v minulosti už jsem deníkový blog měla), ale už podle jeho adresy se mi to tam moc nehodí. 


3. Kolik času věnuješ (asi tak průměrně) svému blogu? 
Dalo by se říct, že každý den alespoň pár minut. I když to podle počtu článků není poznat, protože většinou spíše přemýšlím o tom, co napsat, hledám si k tomu informace a tak. Poslední dobou jsem také začala číst hodně v AJ, takže mi to zabírá tolik času, že na blog už mi žádný nezbývá. Ten, který nevěnuju knihám, si vezme psaní fanfiction a teď i škola (měsíční absence dokáže být pěkná mrcha.


4. Zajímá tě hodně, co si návštěvníci o tvém blogu pomyslí, např. o vzhledu, o jeho struktuře, aktivitě? 
Z vlastní zkušenosti vím, že když nejsou články zajímavé a taky přibývají jednou za uherský rok, moc lidí se na blog nevrátí. Takže moc lidí mi tam nechodí, ale zatím to neřeším, protože je to určitě proto, že jsem málo aktivní. Jsem šťastná za každý komentář, tak vím, že někdo tam přeci jen zajde pravidelně. A co se týče vzhledu, snažím se mít vždy hezký lay. Našla jsem jednu šikovnou grafičku a používám laye od ní na obou blozích, i když se občas k tématu nehodí. A návštěvníci? Ti mi to zatím jen chválí. 


5. Byl nějaký blog inspirací pro vznik tvého? 
Byl i nebyl. O knihách jsem psala na každém blogu, který jsem měla, ale vždy tam bylo i jiné téma. Strašně se mi ale líbily stránky jako Knižní nekonečno nebo Knižní doupě. Jen jsem si netroufla na čistě knižní blog, jako mají holky. To až teď. A právě tyto dva blogy mi byly jistou inspirací. I když mě štve, že jsem blog založila teď, kdy si plno lidí knižní blog založí kvůli recenzákům. Chci, aby ten můj byl jiný, takže pokud by si mně někdo zařadil do této kategorie, docela by mě to mrzelo. 


6. Co děláš proto, abys měl/a uspokojivou návštěvnost? 
Ehm… nic. Nejde mi o návštěvnost. I kdybych tam měla jen jednoho člověka denně, pokud by mi psal komentáře, byla bych mnohem raději, než aby mi tam za den přišlo přes sto lidí (to se mi stalo dvakrát) a nenechali ani jeden komentář. 


7. Co bys chtěl/a vzkázat všem návštěvníkům (ať těm současným, ale i budoucím) blogu? 
Pokud se vám můj blog bude líbit, a budete se vracet, budu ráda. Pokud mi napíšete své názory ke článkům, budu vás milovat. 


8. A poslední otázka za dva bludišťáky! Myslíš si, že blog je dobrým způsobem trávení volného času?
Záleží na tom, jak člověk tráví volný čas jinak. Pokud píše blog místo toho, aby po nocích popíjel s kámoši, jasně že jo. Ale pokud tam tráví veškerý volný čas, asi už to tak dobré není. Ale jak říkám, lepší strávit hoďku dvě u blogu, než se poflakovat venku a házet lidem šutry do oken (takhle mě teď doslova buzeruje parta desetiletých děcek). No, děkuji za článek VeEee a doufám, že se ti s blogem bude dařit minimálně stejně dobře, jako dosud.