Karen Marie Moning – Temná horečka

Originální název: Darkfever
Série: Horečka, díl první
NakladatelstvíJota
Počet stran: 352
Rok vydání: 2012

Mac je obyčejná holka z malého jižanského města, která se stará především o nehty a dokonalé opálení. Její bezstarostný život ale trvá jen do chvíle, kdy najdou tělo její mrtvé sestry, která jí stačila v hlasové schránce zanechat podivný vzkaz…
Ve snaze přijít tajemství na kloub vyráží do Dublinu, kde nachází sestřin rozházený byt a množství stop. Postupně se zaplétá do přediva klamu a lží a zjišťuje, že je stejně jako její mrtvá sestra obdařena zrakem, jímž dokáže nahlédnout do světa, který zůstává ostatním lidem utajen. Zajímá ji jediné: najít knihu, která možná stála její sestru život a může přivodit zkázu celému lidstvu.

Stručný děj, příběh.
Jižanská dívka Mac žije naprosto bezstarostný život. Většinu čase se stará o to, jak vypadá a jestli její oblečení mají ten správný odstín růžové. Jeden jediný telefonát z Dublinu však změní její život téměř k nepoznání. Odjíždí do Irska, aby zjistila, kdo tam tak brutálně zavraždil její sestru Alinu. Dostává se do nebezpečného světa Dananů a není si jistá, komu může vlastně věřit. Pomalu se dostává do kůže Vidoucí a zjišťuje, že svět není tak růžový, jako je odstín jejího laku na nehty.

Svět Dananů a Bojovníků.

Dostáváme se do prostřední Irského Dublinu, kde se lidé honí za získáním bájné magické knihy, která by v těch nesprávných rukou mohla změnit celý svět. Seznamujeme se se světem Dananů, kteří se dělí na bojovníky světla a tmy (snad jsem to správně pochopila). Ani s jedním klanem ovšem není radno si zahrávat. Všichni pátrají po starodávných relikviích, díky nimž mohou získat téměř neomezenou moc a vládu. Každý je chce a je jim jedno, kdo při tom přijde o život.
Celý tento svět se mi zdá velmi zajímavý, ale možná by bylo trochu lepší, kdyby ho autorka trochu lépe vysvětlila. Stále se totiž tak nějak ztrácím v tom, kdo je vlastně kdo a jak do toho všeho vlastně každý zapadá. Jistá jsem si snad jen u Vidoucích, jsou to normální lidé, kteří dokážou prohlédnout Dananské iluze a vidět jejich pravé já, a to není zrovna dvakrát přitažlivé.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Tato kniha pro mě byla oživením od toho běžného čtivě, které normálně praktikuji. Setkala jsem se s novým světem, novým druhem příšer a bojovníků proti nim. Ten nový svět byl příjemným zpestřením, ale jak jsem psala, ještě teď se v tom nevyznám na sto procent. Snad to přijde s dalšími díly, uvidíme.
Mac jako hlavní hrdinka se mi celkem zamlouvala. K celému tomu podivnému světu přišla jako slepá k houslím a ani se jí nedivím, že z toho vyšilovala. Já sama bych se nezachovala jinak. Ale pravděpodobně bych uvěřila dříve než ona. Nakonec do toho ale šla s plným nasazením a jsem ráda, že všem neuvěřila jen tak na první pohled. I já jsem v jejím hlavním parťákovi měla pochybnosti.
Kniha pro mě nebyla až tak čtivá, jak jsem od ní očekávala. Bylo to takové možná trochu náročnější čtivo, proto se mi nečetla až tak lehce. V jistých chvílích jsem přestávala číst i uprostřed stránky, kniha si mě nedokázala nějak udržet a často jsem se přistihla, jak poslouchám televizi, až jsem musela přestat číst. Pro mě to nebyla kniha, kterou bych slupla na jeden zátah, potřebovala jsem pauzy.
Abych byla upřímná, tak jsem od knihy očekávala o něco více, než mi bylo dáno. Příběh by to byl rozhodně zajímavý, kdyby byl o něco lépe vysvětlený a dokázal mě udržet více při čtení. Vadilo mi, jak se kniha předbíhala. Mac vyprávěla nějaké události dopředu, takže to potom nebylo až takové překvapení. To podle mého ubralo na celkové kvalitě knihy. I když v koutku srdce doufám, že to v pokračování bude jinak, tak moje racionální já ví, že to bude stejné a toho se tak nějak bojím. Nejsem ráda, když nějaké události vím dopředu.
Bylo to zajímavé, ale chyběla tomu nějaká jiskra, která by mě nutila číst dál a dál. Nakonec dávám tři a půl hvězdičky. Neříkám, že se mi kniha nelíbila, ale čekala jsem od ní trochu víc. Pochválit ale musím úžasný paperback. Líbí se mi, jaké Jota používá vazby. Je to pevné a zajímavé a u jiného nakladatelství jsem to ještě neviděla. Co se týče dalšího dílu, tak si ho pořídím, ale ne okamžitě po vydání knihy, nechám si to ještě chvíli uležet a možná si první díl ještě jednou přečtu, abych ve všem měla jasno.

Obrázek obálky a anotace: Jota
Doplňující obrázky: we♥it

Čtenářské hodnocení knihy:

Jill Myles – My fair sukuba

Originální název: My Fair Succubi
Série: Sukubí deníky, díl třetí
NakladatelstvíLevné Knihy
Počet stran: 312
Rok vydání: 2012

Není jí co závidět… Život sukuby přináší neustále něco nového, ale se sexy padlým andělem Noahem, který se stará o ukojení jejího Svrbění, má Jackie Brightonová konečně pocit, že tomu přichází na chuť. Skoro se jí nestýská po jejím úžasném upířím vládci Zanovi, či po jeho hříšných ústech a škádlení. Každopádně se o tom snaží sama sebe přesvědčit. Jackie udělala v minulosti několik chyb, z nichž nyní musí skládat účty. Společně s Noahem jsou uvězněni koncilem Serimů. Jackii se podaří útéci, ale padne přímo do otevřené Zanovy náruče. Brzy je zatažena do nebezpečné hry na kočku a myš, která probíhá mezi anděly a upíry, a přitom zjistí, že si také musí zvolit mezi oběma muži svého srdce. Dokáže se rozhodnout mezi Noahem a Zanem? Nebo přijde o všechno, co kdy chtěla? Ve hře je víc než jen její srdce…

Stručný děj, příběh.
Jackie se splnil sen a účastní se vykopávek ve Střední Americe spolu s Noahem. Konečně mají čas vytvářet svůj vztah. Jak už to ale ve světě nadpřirozena bývá, vždy se najdou nějaké problémy. Jsou předvolání před bandu Serimů a musí čekat na rozsudek, kterým může být i smrt. Na Jackii čeká velmi těžký úkol. Musí dostat zákeřného Serima z těla své nejlepší sukubí kamarádky Remy. Nebude to jednoduchý úkol. Noah je stále ve vězení a Jackie spolupracuje se svým druhým milencem Zanem. Ale ani s ním to nemá nijak jednoduché.

Pořádný sukubí příběh.

Nedávno jsem se na facebooku vyjadřovala k tomu, že série Sukuba od R. Mead mi zkrátka nepřijde jako správný sukubí příběh. Proto jsem tento odstavec nazvala tak, jak je. Jackie je totiž skutečná sukuba už od samého začátku. Sice se s tím snažila bojovat, ale svému prokletí se prostě nevyhne. Proto mi tento příběh přijde více věrohodný, co se sukub týče. Georgina od Mead je jenom slabounký odvárek, který jsem odepsala již po prvním díle. Zkrátka, když je někdo sukuba, tak se sexem musí počítat a to se mi líbí na této sérii s Jackie v hlavní roli.
Hlavní hrdinka se samozřejmě potýká i s jinými problémy, než je její Svrbění. Hned několik mocných figurek v té nadpřirozené hře touží po její hlavě na stříbrném podnosu. Musí se rozhodnout, jaké straně bude vlastně pomáhat. Ať se rozhodne pro jakoukoli, tu druhou vždycky akorát naštve. K tomu všemu se ještě musí rozhodovat ve svém osobním životě a věřte, že za to rozhodnutí jsem měla chuť jí jednu vrazit. Snad se to v příštích dílech ještě nějak uklidní.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Když jsem v Tescu nakupovala vánoční dárky (ano v srpnu), zastavila jsem se samozřejmě v oddělení s knihami. Moc tam toho nemají a většinou vůbec žádné novinky, ale mají ta takový pultík, kde jsou knihy z Levných knih. No neváhala jsem a třetí díl Sukubích deníku si musela pořídit. Rozhodně to byl dobrý kup. Tato série se stala mojí oblíbenou.
Jak už jsem zmínila předtím, líbí se mi, že se autorka toho sexu nebojí a nedělá ze sukuby nějakou jeptišku. Samozřejmě je to čtení spíše pro starší publikum, ale nikoho ničím nekrmí. Upozorňuji, že se tam setkáte s velkým množstvím různých detailů a proto to doporučuji těm starším. Sex totiž vždycky nevypadá tak, jak je popisován v knihách. A že zde jo je požehnaně v nepřeberném množství poloh.
Hodně se mi zalíbil autorčin styl psaní. Nechybí napětí, akce a čtenář čte většinou pořád se zatajeným dechem. Jeden nikdy neví, jak se to všechno vyvine. Díky obálkám se tato série může zdát jako nějaké lehké levné čtivo, ale podle mého je opak pravdou. Ten příběh se vyvíjí velmi zajímavě a rozhodně to všechno není ještě u konce. Jackie má díky archandělovi Gabrielovi ještě spoustu práce. Já jí ale držím palce. Nebude to lehké, ale určitě to zvládne.
Co se Jackiina rozhodnutí ohledně mužů týče, myslela jsem, že mi vypadnou oči z důlku. Jsem zvyklá, že se většinou hrdinky rozhodnou tak jak se rozhodnou a ty hodné klučiny nechají někde v pozadí, ale zde jsem byla opravdu hodně překvapená. S „bad guyi“ nemám většinou žádný problém, ale tohle byla rána pod pás. Nebudu to nějak víc rozvádět, každý si musí udělat svůj obrázek, ale tohle je snad první série, kde mám raději toho hodného (no vše v rámci možností).
Konec knihy byl více než zajímavý a slibuje nám určitě ještě pár dílů, které si rozhodně pořídím. Jackie se do toho totiž tak zamotala, bude to rozhodně ještě hodně zábavné, napínavé, akční a nemravné. I když jsem v knize našla několik chybiček, ani mi to nějak nevadilo. Čtení jsem si užívala a těším se, až se mi do rukou dostane další díl. Třetímu dávám čtyři hvězdičky a jsem opravdu vážně zvědavá. Pokud vám je alespoň sedmnáct let, tak se do série určitě pusťte.

Obrázek obálky a anotace: Levné Knihy
Doplňující obrázky: we♥it

Čtenářské hodnocení knihy:

PLK-D: Knihy, které nezabije ani chlor

Jsou knihy a knihy. Na jedny nedáme dopustit a druhé bychom nejradši už nikdy neviděli. Jenže všichni ostatní okolo vás o nich neustále melou, vynášejí je do nebes a vy je tak máte neustále na očích a prostě se jich nemůžete zbavit. Sestavte seznam 5 knih, které jsou nesmrtelné, ale vám spíš pijí krev a napište, proč jste si vybrali právě je.
Co pije krev mně?

Abych vymyslela alespoň tyto knihy, musela jsem projet všechny svoje listy na goodreads a stejně jsem vymyslela jenom toto :D. Nějak asi nemám knihy, které by mi vyloženě vadily, no co. Co se týče série Twilight, tak ta mi ze začátku nevadila a dokonce se mi líbila. Jenže mě prostě naštvalo, jak to celé skončilo a že všichni žili šťastně, až do smrti někde v lesích. A že skoro žádnému jinému čtenáři to nevadilo. Tak to mě namíchlo :D. Proto mi to pije krev, stejně jako filmové zpracování. Sice se na to podívám, ale spíš se tomu směju. Další knihu, Pod nekonečnou oblohou, jsem vybrala, protože mě žádná jiná nenapadla, a já to nechtěla mít tak prázdné. Kniha mě neoslovila a skoro všude se o ní mluví a skoro všechny nadchla, tak proto mi pije krev :D. A jako poslední je série Upíří Deníky od pátého dílu. Nebudeme si nic nalhávat, tahle série je taky hodně nesmrtelná, už jen tím, kolik se u nás vydává jejích dílů. Kdyby nepřinášela nakladateli peníze, tak se na ní už dávno vyprdne. A já prostě nechápu, proč je to takový trhák, když tam jsou skoro samé nesmysly :D. Jasně čtu to, ale ze zvědavosti, jak to dopadne.

document.write(”);

Zase do školy aneb soutěž – SOUTĚŽ UKONČENA

Na někoho z vás už škola čeká doslova za rohem. Tak proč si nezpříjemnit tu krátkou chvíli volna, která ještě zbývá nějakou soutěží? Těch několik vyvolených (jako třeba já :D), co jde do školy až někdy na konci září, nebo začátkem října si může zasoutěžit také :P. Abych nezapomněla, děkuji moc moc nakladatelství CooBoo za poskytnutí knihy do soutěže :)). No a o co budeme soutěžit?

Lauren Oliver
CHVÍLE PŘED KONCEM
Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili? Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života. Místo toho se ukáže, že je to den poslední…

Samozřejmě jsou tu také jistá pravidla, která je potřeba přečíst, než se vrhnete do soutěžení.
– Soutěž probíhá od 22. 8. do 1.9. 2012 do 20:00 hodin
– Otevřeno pro soutěžící z České republiky, starší 13ti let
– Duplicitní vstupy budou mazány
– Můžete získat až deset extra vstupů
– Pro vstup do soutěže je nutné vyplnit ve formuláři všechny otázky označené hvězdičkou, dále pak zanechat komentář u tohoto článku (pokud nebude nějaká náležitost splněna, nesoutěžíte)

SOUTĚŽ UKONČENA

Sophie Jordan – Drakie (RC review)

Originální název: Firelight
Série: Drakie, díl první
NakladatelstvíCooBoo
Počet stran: 296
Rok vydání: 2012

Jacinda od malička žije s cejchem výjimečnosti a ví, že každý její krok je sledován. Touží ale po svobodě rozhodovat se sama za sebe. Když poruší nejposvátnější zásadu svého druhu, skoro za to zaplatí životem. Zachrání ji krásný cizinec, který byl poslán, aby lovil takové, jako je ona, potomky draků, kteří na sebe dokážou vzít lidskou podobu. Jacindina rodina je nucena uchýlit se do světa smrtelníků, kterému není lehké se přizpůsobit…

Stručný děj, příběh.
Jacinda žije již od malička se svou rodinou u jejich kmene Drakií a Drakiů. Když se ovšem poprvé převtělila, všechno se pro ní změnilo. Jako by byla tak trochu v pasti, kvůli svému mimořádnému nadání. Se svou kamarádkou se rozhodne proletět, i když je to za bílého dne zakázáno. Let se ovšem nevydaří podle jejích představ, proto je jednoho večera nucena opustit kmen a žít ve světě lidí. Podaří se Jacindě v tom novém světě zachránit Drakii, která uvnitř ní žije, nebo pomalu, ale jistě zmizí?

Dračí příběh.

Odstavec ne zrovna vhodně pojmenovaný, když vezmu v úvahu že Drakiové jsou potomci draků, ne draci. O tom ale víc v samotné knize. Každopádně, i když jim takhle kazím pojmenování, příběh a svět je to vymyšlený velmi hezky. Já osobně měla draky vždycky ráda a proto mě příběh tak nadchl. Navíc to bylo něco vlastně úplně jiného, než klasický dračí příběh.
V tomto vyprávění nežijí Drakiové v bájném světě plném elfů a trpaslíků, ale mezi lidmi, no, možná se jim trochu straní. Musí se schovávat před nezastavitelnými lovci, kteří si jejich kůže věší na zeď, jako ty největší trofeje.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Když se mi kniha dostala do rukou, nemohla jsem se nejprve pořádně vynadívat na její úžasnou obálku, protože ta opravdu stojí za to. Navíc je velmi hezké, jak je kniha uvnitř graficky upravena, zkrátka radost pohledět. No nedívala jsem se zas až tak dlouho, protože mě ten příběh strašně lákal. A hned takhle ze začátku musím říci, že si mě získal.
Byla jsem překvapená tím, jak lehce je kniha čitelná a jak to strašně všechno utíká. Vlastně jsem se ani nenadála a byla jsem již v polovině. A přitom jsem stihla prožít část velmi hezkého příběhu. A než jsem se stihla pořádně nadechnout, byla jsem již u konce. Opravdu se mi teď nelíbí, že na další díl budu muset čekat tak dlouho, protože něco tak úžasného jsem delší dobu nečetla. Příběh si mě opravdu získal a vřele ho doporučuji.
Jacinda a Will jako by spolu ze začátku nejprve hráli na schovávanou, ale i tak bylo cítit, jak je to pro oba silné. Že bez sebe přeci jen nemůžou být, i když se jedná o lovce a jeho kořist. Jejich příběh je opravdu velmi silný a měla jsem co dělat, aby mi ke konci neukáply slzy.
Najde se ovšem postava, kterou bych bez váhání na místě uškrtila a rozčtvrtila na maličkaté kousíčky. S rodiči to rozhodně není nikdy lehké, ale Jacindinu matku jsem opravdu nesnášela a divila jsem se, že to s ní Jacinda už dávno neukončila. Sice neustále říkala, že je to pro Jacindino dobro, že jim bude lépe, když její drakie zemře, ale bylo to od ní opravdu nesmírně kruté, že to ani pořádně nedokážu vyjádřit. Každý se zlobí, když mu rodič něco zakáže, nebo zabaví, ale toto bylo zasáhnutí do duše a proto si ode mně Jacindina matka vysluhuje nálepku „enemy“. Nejradši bych ji v dalších dílech už neviděla.
Na druhou stranu Jacindina sestra byla spíše takovou tragickou postavou. Nikdy v sobě neprobudila Drakii a musela snášet život v kmeni. Přestěhování do lidského světa pro ni bylo jako vysvobození. Z toho důvodu její sobecké chování vůči Jacindě tak trochu chápu, ovšem její matku nikdy nepochopím.
Na závěr bych ráda napsala, že toto byla kniha opravdu výjimečná a snad jsem ještě takový příběh ani nečetla. Někde jsem četla, jestli to náhodou nebude druhá Smečka od A. Cremer – nebojte, není. I když si Jacinda bude muset volit, nevolí lásku, ale přežití. Já nemůžu hodnotit jinak, než pěti hvězdičkami. Kniha se mi opravdu velmi líbila, skvěle se četla, příběh draka a jeho lovce určitě také nejednu citlivou duši zaujme. Na něco takového zkrátka nenarazíte každý den.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství CooBoo.

Čtenářské hodnocení knihy:

Veronica Rossi – Pod nekonečnou oblohou

Originální název: Under the Never Sky
Série: Nebe, díl první
NakladatelstvíKnižní Klub
Počet stran: 328
Rok vydání: 2012

První díl futuristické postapokalyptické trilogie na pomezí fantasy, romance a dobrodružného příběhu. Hlavní hrdinové, Aria a Perry, pocházejí ze dvou radikálně odlišných společenských vrstev a vlastně by se neměli nikdy setkat, natož navázat vztah. Aria patří mezi obyvatele uzavřeného, vysoce technicky rozvinutého a izolovaného města, Perry zase do nebezpečného přírodního světa. Když Ariu vykáží z města za zločin, který nespáchala, domnívá se, že ji čeká okamžitá smrt – ve volné přírodě nemá šanci přežít. „Divoch“ Perry je pro ni jedinou šancí, jak se zachránit. Zakázaná láska a rozpolcená civilizace vzbuzuje mnoho filozofických, morálních a etických dilemat zrcadlících se v neobyčejném vztahu dvou hlavních hrdinů.

Stručný děj, příběh.
Árie prožívala život ve virtuálních říších, bavila se virtuální zábavou. To vše do té doby, než ztratila kontakt se svojí matkou, která se zabývala výzkumem v Lusku zvaném Blaženost. Když se svojí kamarádkou Paisley, Sorenem a dalšími lidmi vkradla do opuštěné ZEM 6, vše se změnilo. Nyní se musí potloukat s Outsiderem Perrym v oblasti mimo Říše. Snaží se přijít na kloub tomu, co se vlastně stalo její matce a proč byl unesen Perryho synovec. K tomu všemu navíc ještě bojuje o život v neznámé krajině.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Než se mi kniha dostala do rukou a mohla jsem se do ní začíst, tak jsem byla pořádně natěšená. Nacházela jsem samé kladné recenze a nadšené názory různých čtenářů. Těšila jsem se, až se budu moci do knihy začíst a udělat si na ní svůj vlastní názor. Před přečtením jsem si myslela, jak skvělý a plný nadšení ten názor bude. V mém případě je bohužel opak pravdou.
Když jsem se pustila do čtení této knihy, vůbec jsem nevěděla, co si vlastně myslet. Všechno bylo takové strašně kostrbaté, nevysvětlené, chaotické, zkrátka až příliš. Autorka si se vším vysvětlováním mohla podle mého trochu pohrát, protože já jsem tápala snad až do poslední stránky knihy. Všechno se to na mě hrnulo v takové lavině, až jsem neměla úniku. Dostala jsem se asi ke třicáté stránce a měla jsem chuť knihu nadobro odložit, to bych ale potom nebyla já, abych jí nedočetla. Hodně jsem se ve všem ztrácela, nechápala smysl. Doteď nechápu, jak probíhá nějaké přesouvání pomocí moudrooka, co je to éter a spoustu dalších věcí. Zkrátka a dobře, autorka si s vysvětlováním opravdu mohla dát načas, protože těmito novinkami mi zkazila celý zážitek z knihy, který by jinak mohl být dobrý.
Vše se trochu urovnalo asi v polovině knihy, kdy jsem se už dokázala lépe začíst, ale stále mi to tak nějak nešlo na rozum. Každopádně to pak bylo o trochu lepší, ale celkový dojem z knihy to bohužel nezachránilo. Navíc mě nesmírně obtěžoval ten velký počet chyb, které jsem v knize našla. Opravdu člověka trochu znechutí, když najde chybu hned po pár stránkách čtení a pak se to táhne až do konce. To jsem snad ještě u Knižního klubu nikdy nezažila. Bohužel tomu tak ale bylo.
Autorka jako by z lidí v příběhu udělala superhrdiny, kteří dokážou slyšet na míle daleko, nebo dokonce poznají, jestli náhodou nemáte menstruaci – to na mě bylo až příliš. Na jednom místě bylo strašně moc informací, které ještě teď nechápu a asi je ani nepochopím. Bylo to strašně zahlcené, nevysvětlené. Autorka asi kašlala na detaily, vymyslela si super svět a asi to nikomu nehodlá nikde povysvětlit.
Někdy se prostě stane, že kniha tak nějak nesplní vaše očekávání, ale tato kniha je podle mého ještě horší než „nesplněné očekávání“. Byla jsem hrozně nadšená, když mi přišla domů. Co nejrychleji jsem se snažila přelouskat předešlou knihu, abych se do tohoto mohla začíst, a pak jsem si jen říkala: „Cože? Tohle má být nějaký hit?“ No trochu jsem nechápala. Tohle je snad první kniha, u které si pokračování nepořídím, protože mě první díl prostě nenadchl. Po dočtení jsem na goodreads dala knize tři hvězdičky, teď, po hlubším uvažování snižuji hodnocení na dvě hvězdičky. Nemyslím si ale, že by si kniha nenašla své čtenáře. Mezi ostatními má velmi dobrý ohlas a určitě se ve světě neztratí. Mě bohužel nenadchla.

Obrázek obálky a anotace: Knižní Klub
Doplňující obrázky: we♥it

Čtenářské hodnocení knihy:

PLK-D: Knihy, které rodiče nesmí vidět

Každý z nás má pár kousků knih, o nichž před rodiči tak nějak mlží, hlavně jim nesděluje jejich hříšný obsah. Protože před rodiči by něco mělo zůstat tajemstvím – pro vaše i jejich dobro. Sestavte seznam 5 knih, za které se před rodiči tak trochu stydíte a raději byste dělali týden domácí práce, než abyste jim vysvětlili, o čem vlastně ta kniha je a napište, proč jste si vybrali právě je.
A mé utajené knihy?

Já abych pravdu řekla, tak doma nemám žádné knihy, které bych měla před rodiči schovávat, nebo jim je neukazovat. Přeci jen, už jsem dost stará na to, abych si mohla číst, co se mi zlíbí. Navíc, každou knihu kterou dostat, koupím nebo vyhraji, tak jdu a ukážu, protože jsem na všechny hrozně pyšná. 
Možná mě tak napadají knihy, které bych mamce nepůjčila k přečtení. To už bych asi nějaké našla. Například by se mohlo jednat o sérii Sukubí deníky od Jill Mylesové. Nebo také Bratrstvo Černé dýky, to by se jí asi také nezamlouvalo. A dál mě už vůbec nic nenapadá. Nemám zase ve své knihovně knihy, které bych musela nějak mermomocí schovávat před zraky kolemjdoucích. Možná se to zdá trapné, ale já opravdu nemám skoro žádné knihy, které bych měla utajovat a bát se, že je někdo spatří :D. Nebo že by dokonce nahlédl do jejich obsahu.
Může se zdát, že ty příspěvky poslední dobou zanedbávám, ale opravdu mě žádné jiné knihy nenapadají a nevím o žádných. Ty co mám doma prostě nejsou tak hrozné, aby si je mamka nemohla přečíst. I kdybych měla doma nějakou Kamasturu, tak bych jí běžela ukázat :D. Ve svém věku už se nemusím stydět za to, co vlastně po nocích a dnech čtu.

document.write(”);