Květnová Čmucháreň

Nazdar bazar! Kdo by to řekl, že je zase konec dalšího měsíce? Všímáte si, jak to hrozně letí? Se ani nestihneme otočit a už tu bude zase paní Zima. To je hrůza. V květnu se ani nic speciálního neudálo, jenom to, že mám zkouškové a proto byl blog tento měsíc poněkud prázdnější, za což se omlouvám, ale prostě nějak nebyl čas a nálada. Měla jsem co dělat, abych zvládla nějaké testy, zkoušky a tak. To mě ještě dva předměty čekají. No, dát je nemusím, protože kredity pro postup mám, ale snažit se každopádně budu. Dalo by se říci, že už mám prázdniny :D. To je hrozný, vysokoškolský život je fakt hrůza :D. Nejsem zvyklá mít tolik volného času, nejradši bych zase šla do školy (ale když tam jsem, tak tam být nechci, normálka). Škola už je prostě taková. Nejvíc mě štve, že na léto nemám pořádnou brigádu, jenom jednu na dva týdny. Jo… vydělám si tam sice přes pět tisíc, ale pak se budu doma zase kopat do zadnice… Hrůůůůza.. Útěchou je, že se v srpnu jede na Slovensko. Vrhneme se ale na knihy ne?
Koupila jsem si tenhle měsíc jenom jednu knihu… A to buďte rádi, že jste neviděli, jaký s tím byly čachry :DDDD. Já sama nemám žádný účet, ano jsem sto let za opicemi, ale k čemu mi bude, když nemám příjem (jako výplatu), takže jsem to musela udělat přes přítele. Jenže ten nechtěl zaregistrovat svojí kreditku na BD, takže musel psát kámošovi, jestli to nezaplatí přes PayPal, no tak to zaplatil, ale jako doručovací adresa se tam automaticky vyplnila ta jeho kámoše. Musela jsem tedy psát na BD, jestli to nezmění, tak jako že jo. No, tak se pak po pár dnech koukám na objednávku a ejhle, moje adresa tam sice byla, ale furt tam bylo jméno toho kámoše. Tak jsem jim zase jak stíhačka psala, ale nakonec mi kniha dorazila v pořádku :D. Stihla jsem si jí tak trochu projet, protože ještě dočítám recenzní výtisky, ale pak se na to vrhnu.
The Body Finder
Kimberly Derting
Tak, pak tu mám taky jeden dáreček! Aby se mi po Syki tolika nestýskalo, tak mi na BD koupila krásnou knížečku, která mi dnes přišla. Hrozně jí za to moc moc děkuju a těším se, až se do knížky začtu :))). Víte, já anglicky zrovna neválím a tak potřebuju knihy, které mě do toho dostanou. Když mi dneska Leaving Paradise přišlo, tak jsem se začetla a až na pár slovíček mi to šlo. A ten zbytek si prostě člověk dokáže domyslet a nebo použít slovníček. Každopádně zatím potřebuji nějaké lehčí knížky, než se do toho dostanu. Pak budu číst jak o závod 😀 To zase kecám, ale budu se snažit a ono to půjde. Syki ještě jednou moc moc děkuju a posílám hubana :))
Simone Elkeles
Jako poslední knihy tu mám recenzní výtisky, z nichž jich musím ještě hodně přečíst. No, pět jich ještě nemám přečtených, takže mám co dělat. Pak se pustím do ostatních knížek. Za tyto výtisky děkuji komu jinému, než nakladatelstvím – Fortuna Libri, Fragment, CooBoo, Zoner Press. Ale pozor! Mám tu ještě jeden maličkatý recenzní výtisk, který by se vám možná vešel i do kapsy u kalhot. Ano, jedná se o Hladová přání, za které moc děkuji Terce Matouškové. Knížečku jsem už přečetla a možná ještě během dneška nebo zítřka by se tu mohla objevit recenze :).
Ghostgirl – Vítejte na onom světě
Tonya Hurleyová
Temné vize – Posedlost
L. J. Smith
Stephanie Perkinsová
Nářek 
Maggie Stiefvaterová
Tereza Matoušková
Alice Moon
Krásní mrtví – Summer
Eden Maguire
Veronica Roth
Colleen Houcková
Richard Castle
Kiersten Whiteová
No, a to je dnes skoro všechno, o co jsem se s vámi chtěla podělit. Jenom bych ještě ráda řekla, že díky Syki chystám projekt na léto. Všichni víme, že nám zmizí a tak je to na našich bedrech :D. Ještě se o tomto projektu dozvíte více, řeknu vám jen, že “začíná” 1. července a končí poslední neděli v srpnu, takže to bude dlouhý projekt. Snad si na něj aspoň chvíli přes všechny ty dovolené a brigády najdete čas :).

Kiersten White – Nikdo není bez viny (RC review)

Originální název: Supernaturally
Série: Paranormáloví, díl druhý
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 352
Rok vydání: 2012

V dalším dílu Paranormálů se opět setkáváme s Evií, která bude tentokrát kromě svých obvyklých problémů s vílami, upíry a Mezinárodní agenturou pro zadržování paranormálů řešit i problémy, které trápí spoustu dívek jejího věku. Podaří se jí se svými problémy poprat? A jak skloubí lásku k vodouchovi, školu a práci s paranormály? Stojí za útoky na Evii víly? A proč se ve městě objevují stále noví paranormálové a pozorují ji? I když jsou její rodinou přátelé a MAZP, zjistí Evie něco o svých rodičích? To vše se dozvíte ve druhém dílu s podtitulem Nikdo není bez viny. Paranormálové nabízí svět plný nebezpečí, ale i pevných přátelství. Prolínání nadpřirozeného a lidského světa rozhodně autorka neochudila o napětí a humor.

Stručný děj, příběh.
Již z předchozího dílu Evie tuší, že není normální a pravděpodobně ani paranormální. Je Prázdná, díky Vivian to již ví s naprostou jistotou. Snaží se ovšem odolávat pokušení volajících duší v tělech paranormálů. Co odešla z MAZP se pokouší vést normální teenagerovský život. Chodí na střední školu, má svojí vlastní uzamykatelnou skříňku, přítele a spolubydlící. Jenže její spolubydlící je tak trochu upírka a přítel nesmrtelný elementál, ovšem jinak je všechno naprosto normální.
Kromě těchto “normálních” všedních starostí musí Evie řešit také to, proč najednou mizí elementálové ze světa a proč všude vidí podivné paranormály a víly. V tom se ještě do všeho zaplete hyperaktivní Jack a kdo ví, co má vlastně za lubem.

Paranormálové opět v akci.

Není to zas tak dlouhá doba, co u nás vyšel první díl této paranormální série Zlodějka duší. Po té dávce napětí, dobrodružství a romantiky se určitě čtenář nemohl dočkat na tento druhý díl. Já jsem se také nemohla dočkat. O podivné paranormály není rozhodně nouze ani v tomto pokračování, je ovšem trošku zklamáním, že to nebyla hned od začátku taková akce a Evie se spíše stará o to, jestli říkat pravdu, nebo lhát.
Nebude ale nouze o všelijaké podivíny a jiné bytosti, které možná usilují Evie o život. Jako by se najednou všichni paranormálové dali dohromady a vytvořili nějakou organizovanou skupinu “Zabijme Evie”. Ona i sama Evie je taková podivná. Není ani paranormál, ani normální člověk.
Tito paranormálové jsou celkem zvláštní bytosti. Vždycky mě u čtení této knihy (i té předchozí) udivovalo jejich pojmenovávání a všelijaké názvosloví. Ale co, je to zkrátka jiný svět a tam to patří. Jsou to paranormálové, ne nadpřirozené bytosti, proto si sem tam zaslouží podivné pojmenování.
Pocity, dojmy a hodnocení.
U této série mě vždycky nepřestane překvapovat její čtivost. Kdyby mi nezačaly praskat kosti v zádech (vtip), tak bych byla schopná tuto knihu přelouskat během jediného dne. Ano, až tak je čtivá. Mínusem ovšem je, že se tam toho tolik nedělo a jistou chvíli byla kniha i nudná. Opravdu. Předchozímu dílu jsem dala čtyři hvězdičky, protože jsem byla zvědavá, jak to bude pokračovat. Nezbývá mi nic jiného, než u tohoto dílu maličko hodnocení snížit. Na goodreads jsem dala čtyři hvězdičky, ale je to spíše tři a půl hvězdičky. Pravděpodobně jsem od toho očekávala trošku více.
Kniha by mohla být o tolik zajímavější, kdyby se tam pořádně něco dělo. Ale ono se děje až někdy od poloviny. Do té doby se čtenář zabývá Eviinými problémy s chlapcem a občasnou prací s paranormály, kteří se vymykají kontrole. Ono je i toto svým zvláštním způsobem zajímavé, ovšem trošku nudné, ta pravá akce je až o poznání dále. Oživením ale může být čtenáři nová postava se jménem Jack. Můžete mít sice chuť mu jednu vrazit, ale vždycky se jeho blbinám musíte zasmát. Knize dodává ještě více na humornosti, no, ona to zvládá i Evie.
Každopádně musím uznat, že se nám to v tomto díle začíná pěkně zamotávat a něco i rozmotávat a určitě nebude nouze o překvapivé okamžiky. I když, někomu možná neunikne, že tam stále něco visí ve vzduchu, co tak docela nebylo dořešeno a kdo ví, jestli nám to autorka vysvětlí v dalším díle. Aby se nám do toho autorka nezamotala. Protože já o to vysvětlení budu stát.
Kdybych to měla na závěr shrnout, tak bych měla přiznat, že první díl se mi pravděpodobně líbil o trochu více. Tento byl v určitých okamžicích nudný a nějaké scény by tam vůbec nemusely být. Místo nich mohla autorka nasadit trochu víc akce. Chápu, že se Evie snaží vyrovnat se svým životem/neživotem, potkává jí problém s Leasem, sama neví, co má vlastně dělat a do toho všeho se jí ještě pletou víly a Jack. Ta holka to vážně nemá jednoduché. Každopádně jsem zvědavá, jak se to všechno bude vyvíjet v dalším díle. Jak jsem již říkala, je tam ještě několik věcí, které bych si přála vysvětlit.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: deviantart

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

Madde v PŘEDSTAV SVŮJ BLOG!

Poslední dobou tuto rubriku celkem zanedbávám a proto tu máte po dlouhé době zase jeden blog, na který by bylo dobré se alespoň mrknout. Třeba se vám zalíbí a budete ho navštěvovat pravidelně. Nebo ho už znáte a jenom vás zajímá, jak jeho autorka Madde odpověděla na moje otázky! Pokud máte také zájem představit váš blog, stačí mi napsat e-mail a já vám pošlu formulář! 🙂
Stav k 25. 5. 2012

Madde najdete na blogu http://madde.blog.cz/

1. Ahoj! Abychom věděli, o kom je řeč, tak se nám ve zkratce, prosím, představ 🙂 
Ahoj já jsem Madde z blogu madde.blog.cz. Mé celé jméno je Madeleine brzy oslavím 16 narozeniny a jsem z Prahy, kde také studuji 9. Ročník základní školy. Svému blogu se snažím věnovat, co nejčastěji a snažím se do něj vždy vložit kus sebe. V blogovém světě se pohybuji už 4 roky. 
2. A teď teda přejdeme k tomu nejdůležitějšímu – k tvému blogu.
jak se tvůj blog jmenuje a co tě vedlo k tomu, abys mu dal/a takový název 
Jak už jsem zmiňovala můj blog se jmenuje madde.blog.cz podle mé přezdívky. Má přezdívka právě pramení ze jména Švédské princezny i mého Madeleine, protože jsem se jednou dočetla že jí tak říkají doma a mě se to tak zalíbilo, že jsem to převzala. Důvod proč mám blog podle své přezdívky je jednoduchý, protože na blog dávám takové ty autorské věci a hodně článků s mými názory či mojí vlastní tvorbou. 
jak dlouho už svůj blog vlastně máš 
Založila jsem si ho 31. 8. 2010 tak že tomu teď v srpnu budou 2 roky 
zkoušel/a jsi i jiné možné alternativy (např. blog.cz, pise.cz, blogger, wordpress, aj.) vedení blogu a proč jsi zůstal/a právě u té, kterou máš 
Po pravdě řečeno ani ne. Založila jsem si jednou něco přes blueboard.cz, ale vůbec jsem se tomu tam nevěnovala a ani nevyznala. Blog.cz je pro mě přehledný, dobře uspořádáný a hlavně se s ním skvěle pracuje. Nepřemýšlím ani o blogspot.com, i když je tam teď hodně lidí, já mám radši klasiku blogu.cz
co je na tvém blogu podle tebe nejlepší, nejvíce navštěvované a proč
Co je podle mě nejlepší? Abych řekla pravdu tak to moc netuším. Asi mé články o knihách, filmech nebo něco v tom to smyslu, ale také jsem si všimla, že lidé komentují moji fotografickou či prozaickou tvorbu, za což jsem hrozně ráda a díky tomu si myslím, že je to dobré. Možná se lidem líbí můj styl psaní, nebo jak to uspořádávám, avšak těžko říct. 
na co se tvůj blog především soustřeďuje, nebo spíš, na co ho ty soustřeďuješ
Na všechno různé. Mé názory na filmy, osobnosti, knihy a další. Také ráda píšu recenze a prózu (různé povídky a romány) No a taky se snažím často přidávat ty fotografické články. Většinou je to takový mix všeho možného. 
3. Kolik času věnuješ (asi tak průměrně) svému blogu? 
Chodím na něj každý den a články se snažím přidávat aspoň třikrát do týdne. Měsíčně mám tak průměr okolo 20-30 článku a docela mi to vyhovuje. 
4. Zajímá tě hodně, co si návštěvníci o tvém blogu pomyslí, např. o vzhledu, o jeho struktuře, aktivitě?
Mě docela na vzhledu záleží a snažím se, aby můj blog díky němu vypadal normálně a pozitivně a aby tak zároveň působil na lidi. Co se týče toho ostatního hlavně článků tak mi na tom záleží jak kdy, ale zatím jsem se nesekala se žádnými stížnostmi nebo negativními komentáři na můj blog a tak si myslím, že zatím si lidé myslí jen to dobré nebo si to nechávají pro sebe. 
5. Byl nějaký blog inspirací pro vznik tvého? 
Vlastně ani ne. Měla jsem předtímhle blogem spousty jiných, ale ty byly o celebritách nebo o nezajímavých tématech a mě napadlo, že bych chtěla vkládat někam své zájmy. Nikdo určitý to nebyl. 
6. Co děláš proto, abys měl/a uspokojivou návštěvnost? 
Mám své oblíbené blogy kam se snažím chodit co nejčastěji a díky nim mám uspokojivou návštěvnost i když je to třeba jen 20 lidí denně, což je u mě průměr. Dřív jsem hodně psala na blogy pozitivní komentáře, aby ke mně chodili, ale teď už mi o návštěvnost moc nejde. 
7. Co bys chtěl/a vzkázat všem návštěvníkům (ať těm současným, ale i budoucím) blogu?
Hlavně aby se nebáli vyjádřit svobodně svůj názor ať negativní či pozitivní na jakýkoliv můj článek nebo tvorbu. Byla bych samozřejmě ráda za každý komentář, který se vyjádří k tématu a nebojte se já udělám to samé u vás. Jsem vždy ráda za nového normálního návštěvníka. Budu ráda když na můj blog budete rádi vracet, inspirovat anebo se jen tak podívat. 
8. A poslední otázka za dva bludišťáky! Myslíš si, že blog je dobrým způsobem trávení volného času?
Tak určitě 😀 Nepřijde mi, že bych kvůli němu ztratila přes den nějak moc času. Tvorbou článku se nenudím a hlavně mám možnost poznat nové lidi. Díky blogu mám kde publikovat svoji tvorbu a najdu lidi, co to ocení. Blog mě prostě dokáže potěšit.

Melanie Rose – Návrat domů (RC review)

Originální název: Coming home
NakladatelstvíMetafora
Počet stran: 400
Rok vydání: 2012

Ztratila paměť, ale ví, že se děje něco podivného. Je snad láska opravdu věčná? Od autorky neobyčejného příběhu Má noc je tvůj den. Všichni znají pravidla, jenom ona ne. Dokonce ani neví, kdo je a jak se ve sněhové bouři, ve které málem umrzla, ocitla. V rodině jejího zachránce se o ni postarají, ale Kate (jak si začne říkat, protože nezná ani své jméno) si připadá jako v podivném snu. Co si taky myslet, když domněle němé děvčátko promluví, aby jí sdělilo, že jeho mrtvá sestra ji čekala? Když se po domě možná promenují duchové, všude je samá záhada a nakonec se do všeho zaplete dívka z viktoriánských dob. Je snad možné, že jsme žili už mnohokrát předtím? A že se v nových zrozeních můžeme vracet ke svým selháním, abychom je napravili, k dávným bolestem, abychom je utišili – ale zejména ke svým láskám, které nikdy nepominou…

Stručný děj, příběh.
Co když si jen tak vyjedete někam na výlet a zastihne vás krutá sněhová vánice? Vybouráte se a zachrání vás tajemný zachránce. Přesně toto se stalo hlavní hrdince knihy od Melanie Rose, Kate.
Nepamatuje si vůbec kdo je, nebo jak se jmenuje. Ujal se jí Vincent, který žije spolu se svojí malou dcerou Jadie a hospodyní Tarou. Jenže se děje něco velmi zvláštního. Kate si je téměř stoprocentně jistá, že k jejich domu nějakým zvláštním způsobem patří. Nechá se tedy umluvit k tomu, aby podstoupila hypnózu. Její výsledky a zážitky ovšem velmi překvapí všechny přítomné a hlavně samotnou Kate. Ta se snaží se všech sil zjistit, co se v tom domě vlastně odehrálo.

Melanie opět v akci!

Tuto autorku jsem si oblíbila díky její předešlé knize Má noc je tvůj den, kterou, stejně jako tuto, vydalo nakladatelství Metafora. Melanie má takový svůj osobitý styl vyprávění, který mě osobně nutí číst dál a dál až do úplného konce. Nikdy není jisté, co se opět přihodí a jak to všechno nakonec dopadne. Čtenář se může dohadovat v duchu nad tím, jak to v ten a ten moment asi bude, ale pak ho to přeci jen překvapí.
Možná někoho zamrzí, že se nejedná o nějakou YA literaturu, ale spíše o takovou tak trochu červenou knihovnu. No a co? Nejsem nějaký zastánce milostných románů, ale Melanie si mě svými knihami získává. Líbí se mi, jak to umí podat. Ač čtete delší odstavce, nikdy se nenudíte. Tuto knihu doporučuji spíše těm, kterým nebude vadit absence vlkodlaků a upíru, ale budou se chtít zamyslet například nad smyslem samotného života, co se děje s odchozími dušemi a podobně.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Na další knihu od této autorky jsem se opravdu těšila, protože její Má noc je tvůj den se mi velmi zalíbila. Je to sice jiné čtivo, než které obvykle čtu, ale opravdu začínám mít její knihy ráda. Je to tlustá kniha, kde převažují spíše popisné a úvahové odstavce nad dialogy, ale vůbec mi to při čtení nevadí. Autorka to prostě umí podat. Sama nechápu, jak jsem se do té knihy nemohla pustit hned, jak mi přišla.
Mrzí mě ovšem to (ale od paní Herynkové jsem to věděla!), že se nejedná o pokračování předchozí knihy (Má noc je tvůj den), zajímalo by mě totiž, jak to tam všechno bude pokračovat. Ale ani tímto novým příběhem nejsem nijak zklamaná a velmi mě zaujal. Reinkarnace, přemýšlení o tom, kým jsme byli v minulých životech, to zní přeci velmi lákavě!
V jistých momentech jako by se ale autorka neustále opakovala. Například u jednotlivých hypnóz. Začala jsem si už většinou předem říkat, co tam asi tak bude a tak nějak jsem to odhadla. Poznáte to pak při čtení. Na tento opakující se fakt jsem narazila, pokud dobře počítám, asi třikrát možná víckrát. Nejedná se sice o kdovíjaký prohřešek, ale někomu by se to mohlo zdát tak trochu otravné, pak už se na to dá zvyknout a časem to zmizí.
Co se hlavních hrdinů a postav týče, tak jsem si oblíbila hlavní hrdinku. Nemá absolutně žádné tušení, kým vlastně je a ještě je odhodlaná odhalovat příběh někoho jiného. Přijde mi také silná, s touhou po dobrodružství. Na chuť jsem ovšem nemohla přijít Taře, Vincentově hospodyni. Já mám takový, nazvala bych to, šestý smysl. I v normálním životě. Jakmile se mi někdo nelíbí, tak už nemá šanci si to u mě nějak vylepšit, kamarádi prostě nebudeme. A mám takové tušení, že toto by přesně v reálném životě potkalo Taru, kdyby jsme se setkaly. Můj šestý smysl je prostě špica.
A co říci nakonec? Že je kniha opět velmi povedená a rozhodně si zaslouží vaše přečtení. Pokud vám sem tam nevadí trochu těch ženských knih. Já sama to obvykle také nevyhledávám, ale Melanii jsem si vážně oblíbila. Líbí se mi její styl a vůbec i její příběhy. Jak to dokáže tak krásně promyslet, aby to do sebe pasovalo, přitom se to zdá celkem složité. Dávám čtyři hvězdičky. Možná kdyby se tam některé ty věci neopakovali a Tara nebyla na zabití, tak bych dala plný počet. Já vím, že všude musí být nějaká postava taková, ale Tara byla až příliš.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Metafora.

Čtenářské hodnocení knihy:

Jarní dumání: Délka četby

Jsem trochu opožděná, já to chápu, ale hlavní je, že jsem se do tohoto předposledního dumání vrhla aspoň teď. Snad tímto pozdním příspěvkem nikoho neurazím. Poslední dobou se toho na blogu moc neděje. Zaměstnává mě škola a taky mě zaměstnalo dlouhé čtení Tygrova prokletí. Jsou to chabé výmluvy, ale co. Pro pondělí tohoto týdne (jo, vím že je čtvrtek :D), si Syki vybrala dobré téma, sice nevím, jestli se u něj tak rozepíšu, ale přijde mi hodně dobré. Je spíše o zkušenostech, než o přemýšlení, a mě se opravdu nechce přemýšlet :D.
A jak mojí maličkosti trvá, než nějakou knihu přečtu? No, to záleží na mnoha okolnostech. Například jestli čtu jenom doma po večerech hodinku, nebo si musím ke knize lehnout i během dne. To potom nemám problém knihy přečíst za den dva. Když mě tak pohltí. Záleží také na tom, jak se mi vůbec daná kniha líbí a čte. Čtivost knihy, její styl, to dokáže udělat hodně a rozhodně se to podepíše na tom, jak dlouho tu knihu čtu. Ve čtení knih jsem taková zásadová, když už jí mám rozečtenou, tak jí prostě dočtu, ač se mi sebevíc nemusí líbit. Tak už to prostě mám. Může mi to tedy trvat i týden, než něco přelouskám. Ale jak jsem už napsala, může mi to trvat i den, nebo jeden večer (pokud mě kniha opravdu pohltí). A za jak dlouho se pak pustím do další? No, já sama nemůžu usnout bez toho, aniž bych si nepřečetla alespoň nějakou tu kapitolu. Takže když třeba dočtu nějakou knihu odpoledne, tak si večer beru další. Nebo když jí dočtu večer, tak druhý den sahám po nové, někdy ještě v ten samý večer. Jsem prostě blázen. Čtu, dalo by se říci, nonstop.
Jak si vybírám knihy pro další čtení? No jednoduše. Kouknu se vedle na gauč, kde mám naskládanou hromádku na čtení a něco popadnu. Většinou taky podle různých okolností. Jestli si ji chci vzít i do vlaku, tak beru menší formáty, nebo pokud jsem doma, tak sahám po těch větších. Jestli jdu k příteli, tak beru třeba dvě menší a tak podobně. Většinou si je na gauči seřazuji podle toho, jak je budu postupně číst, to je pro mě nejideálnější.
Jestli čtu všechny díly sérií po sobě? Ne ne, já si raději nechávám nějaký ten odstup. Ono se pak na to blbě píše recenze. Může se mi tam zaplést něco z předchozího dílu a podobně. Takže si mezi sérií třeba přečtu ještě dvě nějaké knihy a pak se vrhnu na další díl. Tak je to myslím nejideálnější.
Kniha zaujme určitě na první pohled svojí obálkou a také anotací. Jestli se mi to zalíbí, tak se do knihy vrhnu. Někdy mi také pomůže i recenze u ostatních blogerů. Třeba sérii o Kate Daniels jsem začala číst kvůli Syki, protože se jí knihy moc líbí a i mně se nakonec zalíbily. Za což jsem ráda, protože série nemá zrovna nejpřitažlivější obálky, ale ten obsah stojí za to. Ono někdy to záleží i na mojí náladě a na tom, kolik mám vůbec peněz. Což já těch peněz většinou moc nemám :D. Snažím se tak vybrat knihu, která mě nezklame a bude se mi líbit.
Článek je součástí Jarního dumání, které pořádá Syki

Článek je doplněn obrázky z we♥it

Waiting on Wednesday (#47)

Středeční meme pořádané blogem Breaking the Spine.
Prezentace knihy, kterou bychom si rádi přečetli.

Autor: Jeaniene Frost

Anotace: Poloviční upírka Catherine Crawfieldová loví upíry s jediným cílem – pomstou. A přitom doufá, že jednou ze stvůr bez tlukoucího srdce bude její otec. Muž, který zničil život její matce. Dříve, než se jí to podaří, je ale zajata Bonesem, upířím lovcem odměn, a přinucena vstoupit do nerovného partnerství. Bones je ochoten Cat pomoci hledat otce, ale pouze pod podmínkou, že s ním začne trénovat. Cat tedy souhlasí, aby ji přitažlivý noční stopař trénoval, dokud se jí bojové reflexy nezostří jako tesáky jejího trenéra. Ale dřív, než si Cat dokáže plně užít svých nově nabytých schopností drsné lovkyně démonů, jí i Bonesovi se vydá ve stopách skupina zabijáků. Nyní si Cat musí zvolit, na jakou stranu se přidá. A Bones ji přitahuje více než jakýkoli jiný muž s bijícím srdcem…

Na tuto knihu jsem hodně zvědavá, má sice takovou podivnou obálku, ale anotace mě zaujala. Už jí mám i ve svém internetovém nákupním košíku, teď jen počkat na “příval” financí a bude moje. Ha ha ha :D. Jak zaujala tato kniha vás? Nějaké nápady, připomínky?

Colleen Houck – Tygrovo prokletí (RC review)

Originální název: Tiger’s Curse
Série: Tygří sága, díl první
NakladatelstvíCooBoo
Počet stran: 408
Rok vydání: 2012

Sedmnáctiletou Kelsey Hayesovou by nejspíš ani ve snu nenapadlo, co ji čeká tohle léto; že se bude pokoušet zlomit tři sta let starou indickou kletbu. A to se záhadným bílým tygrem Renem. Na druhé straně zeměkoule. Ale přesně to se stane. Kelsey je vtažena do dobrodružství, kde na ni číhají temné síly, prastará magie a mystikou zahalené světy, v nichž není nic takové, jaké se na první pohled zdá. Nakonec musí riskovat vše, aby pochopila dávné proroctví a mohla tak kletbu zrušit navždy.

Vášeň. Sudba. Čest.

Stručný děj, příběh.
Kelsey žije se svými pěstouny v Oregonu. Celý její osud se změní ve chvíli, kdy stojí ve frontě na brigády. Dostane práci v cirkusu, jehož hlavní atrakcí je až podivně ochotný tygr. Kelsey se s ním ihned sblíží a v jeho přítomnosti nemá vůbec žádný strach. Záhy se objeví jistý pan Kadam a nabízí jí odjet do Indie, kde se bude o tohoto tygra, Rena, starat v rezervaci. Její poklidná brigáda se změní na pokus o zlomení staré indické kletby. Čeká ji velmi nebezpečné dobrodružství, láska a kdo ví, zda z toho vůbec vyvázne živá a zdravá – jak tělesně, tak emocionálně.

Příběh Indie a tygrů.

Prvních několik kapitol je děj zasazen do Oregonu, kde žije hlavní hrdinka Kelsey. Nezdržíme se tu ale dlouho a odcestujeme do vzdálené Indie. Pro mě osobně bylo toto zasazení příběhu velmi zajímavé. Většinou se autoři uchylují k Americe, zemi neomezených možností. Proto autorka Indií rozhodně překvapila a bylo to místy příjemné. Přeci jen, ne každý čtenář Indii zná a proto si myslím, že to bylo zajímavým osvěžením a získáním nových informací. Z různých děl má dnes Ameriku prošustrovanou téměř každý, ale Indii jen velmi nepatrné minimum lidí.
Jak už i název knihy vypovídá, bude čtenář prožívat dobrodružství po boku tygra. Ovšem ne jen tak ledajakého. Zakletého. Tento tygr čeká na zlomení kletby už dobrých tři sta let a nyní se mu naskytla ta šance všechno zvrátit. Šance v podobě Kelsey. Jestli se mu to ale podaří, tak to závisí právě na hlavní hrdince.
Indie i samotný tygří příběh je velmi zajímavý. I když se čtenář dostane spíše jen do nějaké té džungle nebo na přespání do hotelu. Zlomení kletby pomocí člověka, kterého vůbec neznáte. Putování po boku podivného tygra, který nemusí být zas až tak tygrem. To všechno tam na čtenáře čeká.
Pocity, dojmy a hodnocení. 
Na knihu jsem se opravdu hodně těšila a nemohla jsem se dočkat, až se do ní konečně budu moci začíst. Pro mě osobně je ale toto případ knihy, kdy těšit se, není zrovna to nejlepší, co může čtenář udělat.
Již ze začátku jsem měla opravdu velký problém se do knihy vůbec začíst. Přitom ten příběh je velmi zajímavý, když se to vezme kolem a kolem. Prokletí tygři, kteří čekají na toho správného člověka, který by je osvobodil. Nebezpečí, nástrahy, dobrodružství, láska. Pro mě ovšem nějak nevhodně podané. Až mě to tak trochu zklamalo, když by mohlo jít o tak skvělý příběh.
Řekla bych, že mi celkově vadil styl, jakým byla kniha napsána. A to si myslím, že dokáže udělat opravdu hodně. Nějak mě to nenutilo otáčet stránku za stránkou a trnout strachy, co se děje s hrdiny. Opravdu ne. Občas jsem se i nachytala, jak přestávám číst uprostřed odstavce a odkládám knihu. To se mi opravdu často nestává. Nerada to přiznávám, ale nudilo mě to.
Hlavní hrdinka Kelsey příběhu na čtivosti také nijak zvlášť nepřispěla. Přišla mi jako ten typ hrdinky, co sám neví co chce a po ostatních by očekával zázraky. Celkově mi tak nějak nesedla a po jisté části knihy tomu všemu nasadila svým chováním korunu. Ne v dobrém slova smyslu. Byla nesnesitelné a svým způsobem i hloupá. Opravdu jsem její myšlenkové pochody nedokázala pochopit a divila jsem se, že někdo takový může existovat.
Zpestřením a jistým uklidňovadlem byl pro mě právě tygr Ren. Ten byl za každých okolností úžasný a dokázal mě v jistých situacích i rozesmát. Opravdu jsem se pro sama pro sebe usmívala, když něco vyvedl nebo předváděl.
Těšila jsem se na knihu, která mě pohltí od začátku až do konce, ale nakonec mě samotnou opravdu mrzí, že se mi toho nedostalo. Ovšem jiným čtenářům se kniha zalíbila, mě bohužel neoslovila. Ale! Je to spíše tím stylem, než samotným příběhem. Jak jsem již říkala, ten příběh je rozhodně zajímavý a dobře vymyšlený, ale to podání už podle mého názoru trochu zaostává. Indie a kletba, to se mi líbilo, zkazila mi to ovšem tak trochu hlavní hrdinka a styl. Nemůžu si pomoct. Nemůžu ovšem říci, že mě nezajímá, jak to všechno dopadne a jestli se podaří zlomit kletbu úplně celou. To je motor, který mě pohání. Jsem na to zvědavá a možná bych i dokázala překousnout ty věci, které mi na knize vadí.
Osobně jsem od knihy očekávala trošku víc. Je mi líto, že mě neuspokojila tolik, kolik jsem očekávala. Neříkám ale, že ostatním by se nemusela líbit. Myslím si, že si stoprocentně najde své nadšené čtenáře. Nakonec dávám tři hvězdičky. Doufám, že další díly budou lepší, a když ne (pro mě), přečtu si je alespoň kvůli příběhu. Bude mi to sice trvat dlouho, ale nakonec se přeci jen dozvím, jestli se kletbu podařilo zlomit nebo ne.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství CooBoo.

Čtenářské hodnocení knihy: