Dubnová Čmucháreň

Kdo by to byl řekl, že tu máme opět konec jednoho měsíce. Duben byl dobrý hned v několika věcech, ale nyní si bohužel vzpomenu jenom na jednu 😀 měla jsem své první (a poslední) dvacáté narozeniny :)). Neměla jsem sice kdovíjakou oslavu, protože nerada piju alkohol (nemám ráda, když nejsem pod kontrolou), ale i tak jsem si to užila, protože jsem dostala hezké dárečky. Chtěla jsem si sice pořídit nějakou knihu, za peníze, které jsem obdržela, ale pak jsem si řekla, že potřebuju spíš něco na sebe a na knihu hold nezbylo. Ale prostě i tak, vyfotila jsem vám dva dárečky, které jsem dostala od přítele (vybrala jsem si je a jemu zhubla peněženka). Předem se omlouvám za kvalitu fotek, fotila jsem všechno teď v kuchyni pod lustrem, protože jsem přišla před chvílí domu z opékání buřtíků. Jo! Ještě jsem od Pavlovo mamky dostala úžasnej talíř Tupperware (jestli někdo znáte) a pak takový roztomiloučký příbory, no byla jsem totálně nadšená, když mi to dneska dala :)). Já z takového talíře totiž u nich hrozně ráda jím a tak jsem jeden dostala i domů a z těch příborů jsem unešená 😀 Můžu si z nich doma dělat vějířek :D.
No, ale to vás asi nezajímá, takže co kdybych přešla ke knihám? To bude asi o trošku lepší ne. I když Čmucháreň je tak všeobecně o všem, co jsem za daný měsíc zažila, takže se klidně o svoje “dárečky” můžu podělit :P.

______________________________________________________________________________________________________________________

Toto nahoře jsou recenzní výtisky, které jsem získala od nakladatelství CooBoo (kterému ještě jednou moc moc moc moc a ještě víc děkuji za to, že se mnou chce spolupracovat :))). Marcelo ve skutečném světě právě čtu a zatím se mi to zdá jako celkem dobrá kniha, jsem asi na sté stránce a baví mě to. Marcelo je takový zvláštní a oblíbila jsem si ho. Rudá jako rubín? Tak ta byla podle mého názoru skvělá. Už na facebooku jste si mohli všimnout, jak tam vychvaluji tu úžasnou obálku, to prostě nemá naprosto žádnou chybu. Padlí andělé 2, tato série se mi zdá rozhodně zajímavá, i když nechápu, jak to ten autor dělá. Podle mě je tam vždycky jedna část, která za to moc nestojí a pak je tam další, která čtenáře dokáže krásně upoutat.

Návrat domu jsem obdržela od nakladatelství Metafora, kterému samozřejmě ještě jednou moc moc děkuji. První díl od této autorky se mi hodně zamlouval a i když se kniha může zdát trochu “nahuštěná” tak jsem se pokaždé těšila, až se budu moci začíst. Těším se, až se do tohoto dílu pustím. A druhou knihou je Kouzlení (pokračování Křídel) od Aprilynne Pike, za tuto knihu vděčím nakladatelství Fortuna Libri.

Dále tu mám čtyři recenzní výtisky od nakladatelství Fragment. Jedná se o první díl nové egyptské série od Ricka Riordana – Rudá pyramida. Poté další díl Upířích deníků, Temnou akademii a druhý díl Lovkyně snů. K Upířím deníkům jsem se ještě nestihla dostat, ale raději ani nějak nespěchám, docela se bojím toto, co se tam zase bude odehrávat, ale tak uvidíme :)).

Táááák a jako poslední tu mám dva kousky. První, Tweety s city, jsem vyhrála u úžasné Nikki Finn. Já vám nevím, ale já u ní mám hrozné štěstí na soutěže (třikrát musím zaklepat, abych to nezařekla), ale rozhodně si nestěžuji. Knihu jsem již četla a celkem mě i překvapila. Pak je tu Jane, tuto knihu jsem si koupila. Já vím, je to málo, ale za peníze, které jsem dostala, jsem si raději koupila něco na sebe. Znáte to, občas se potřebuju taky oblíknout.

______________________________________________________________________________________________________________________
No, v dubnu se toho stalo určitě hodně a ty “oddělovače” jsem okoukala u Nikki Finn :P. Kdyby něco holka, tak já to stáhnu pryč 😀 ale nechce se mi vytvářet nic grafického :D. Jo jo, stalo se toho hodně, ale já jsem teď vážně líná hledat nějaké odkazy a zapomněla jsem si je poznamenávat do poznámkového bloku. Jsem vážně ostuda, fakt. Jediné, co vám asi doporučím (i když, ono to ani reklamu nepotřebuje :P), je Jarní dumání u Syki, která nám za chvíli odjede pryč a já nebudu mít s kým si povídat :'(. Tak se mějte a za měsíc vám podám další hlášení :)).
Mějte se fanfárově!! 🙂

Aprilynne Pike – Kouzlení (RC review)

Originální název: Spells
Série: Křídla, díl druhý
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 368
Rok vydání: 2012

Být florelou v lidském světě není úplně jednoduché. Kromě toho, že vám jednou do roka na zádech rozkvétá květ, musíte tajit záležitosti florel a florelů před lidmi. Laurel má naštěstí poměrně tolerantní rodiče a přítele Davida. Jak se jim ale bude líbit, že Laurel musí strávit dva měsíce ve florelí Akademii a začne tajemnou říši navštěvovat daleko častěji? Ani potíže z loňského roku hlavní hrdinku neopustí a znovu bude čelit nebezpečím nadpřirozeného světa. Podaří se jí se ochránit svou rodinu a přátele?

Stručný děj, příběh.
Laurel je již dobrý půl rok florelou (ve smyslu, že o tom ví, jinak je jí celý život), stále je ovšem jen začátečník a musí se toho naučit více než hodně. Velmi nápomocný je její vědecky zapálený lidský přítel David. Laurel ho ale musí na nějakou dobu opustit a navštívit vílí akademii v Avalonu. Tuší totiž, že útrapám s trolly ještě není konec a musí si osvojit alespoň základy umění podzimních florel. Dostává se do stále většího nebezpečí, nejde jí jen o život, ale musí se rozhodnout mezi přitažlivým Tamanim a knihomolem Davidem.

Nerozhodná hrdinka.

V předchozím díle se Laurel děsila toho, že jí na zádech raší podivný květ, který ji zařazuje do světa florel. Spíše se s tím vším teprve oťukávala, seznamovala. Nevěděla vůbec, jestli je do někoho zamilovaná nebo ne, to spíše až ke konci, kdy se rozhodla pro Davida. Nebyla ještě se vším pořádně obeznámena a netušila, co by svým chováním mohla způsobit.
V tomto novém díle jsem jí velmi často nemohla přijít ani na jméno. Její chování a zahrávání si s mužskými srdci mi přišlo hodně neférové a opravdu by zasloužila, aby jí oba odkopli. Ano, občas se stane, že se prostě zamilujeme do dvou mužů naráz (mě se to teda ještě nestalo, ale milostné trojúhelníky jsou velmi in), ale to přeci neznamená, že se k jednomu budeme mít a pak mu nemilosrdně zlomíme srdce a poběžíme za jiným. Tímto chováním si mě Laurel tedy opravdu nezískala. Přitom ani nechápu, co na Davidovi vlastně vidí.
Je vidět, že se jedná o klasický případ dobré hrdinky, která by pro své přátelé udělala cokoliv, ale své chyby si uvědomuje až po jednání, ne před. I když se do všeho hrne po hlavě, nedokázala by ublížit (vědomě) ani mouše. V tom je možná ten problém. Padouši milují takové hrdiny, protože vědí, že jim přijdou skoro až do náruče a pak se můžou dívat, jak trpí.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Pořád se nedokážu smířit s tím, jak je pojatá celá vílí historie, Avalon a to všechno. Zkrátka a dobře mi to přijde celkem zvláštní. Obviňovat Shakespeara, že ukradl nějaká svá díla vílám, ale autorka si to, zkrátka a dobře, takto vymyslela.
Kniha pro mě byla opět nesmírně čtivou a dokázala jsem jí přečíst během několika hodin. Přijde mi to takové jednodušší a autorka se nikde zbytečně dlouho nezabývá nějakým popisem. I když se tam nějaký objevil, to je jasné, tak to bylo čtivé a kapitoly ubíhaly doslova jedna po druhé. Možná to bude i tím, že nejsou zas tak dlouhé a čtenář si řekne, “Tak přečtu ještě jednu,” no ale pak přečte sedmou, dvanáctou a už je skoro u konce. Čtivost knih je rozhodně velkým plusem. Kdo by se chtěl prokousávat složitou knihou třeba měsíc, když si pak ani nepamatuje, co bylo na začátku?
Komu to nedošlo z předchozích odstavců, tak mi nyní hlavní hrdinka lezla celkem krkem. Vadila mi její nerozhodnost a bezohledné chování. Z toho důvodu dávám knize tři hvězdičky a opravdu upřímně doufám, že si nakonec toho Tamaniho nevybere. I když ho mám ráda, to rozhodně. Ale ona si ho nezaslouží, za to, co mu všechno provádí. Tam si zaslouží rozhodně někoho hodného, někoho, kdo ho nebude tahat za nos a pohrávat si s jeho srdcem. Opravdu mi šlo jen těžko se přes to přenést a kdyby se nechovala tak hloupě, klidně bych dala i o hvězdičku více. Neváhala bych. V tomto díle mě opravdu zklamala.

Na druhou stranu jsem ale ráda, že jsem se ke knize mohla dostat, protože jsem moc vílích sérií nepřečetla a ač si je tato autorka představuje s květy na zádech, tak jsem ráda za změnu. No, zase lepší květy, než víla o velikosti mého palce (cca 6 cm).
I když se tato série může někomu zdát spíše pohádková, pro mě je to příjemné čtivo, které mi zaplácne nějaký ten čas. Nenudím se přitom a hezky mi to utíká před očima. A podle mě je čtivost velmi důležitá, aby se čtenář někde nezasekl a knihu neodložil. Proč bych četla něco, co mi nejde (povinnou četbu nepočítám).
A jelikož jsem vílí série nečetla, tak si myslím, že se jedná i o originální námět. Kor takovéto pojetí víl, to jsem snad ještě neviděla.
Podle všeho tato série obsahuje celkem čtyři díly (zatím) a já jsem opravdu zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál a opravdu doufám, že Laurel dostane rozum a vybere si toho pravého, ať už je to volba jakákoliv. I kdyby se tam náš oblíbenec neměl již vyskytovat, bude to lepší, než ho vidět se zlomeným srdcem.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Čtenářské hodnocení knihy:

R-e-n v PŘEDSTAV SVŮJ BLOG!

Po delší době se hlásím opět s novým blogem, který by se nám chtěl moc představit. Dnes se taktovky ujme R-e-n. Věnujte prosím pozornost jejím řádkům a určitě navštivte její blog. Jestli chcete také představit váš blog, není nic jednoduššího, než mi napsat e-mail!
Stav k 29. 4. 2012

R-e-n najdete na blogu http://maiwarudo-r-e-n.blogspot.com/

1. Ahoj! Abychom věděli, o kom je řeč, tak se nám ve zkratce, prosím, představ 🙂 
R-e-n, těší mne ^_^. 
2. A teď teda přejdeme k tomu nejdůležitějšímu – k tvému blogu. 
jak se tvůj blog jmenuje a co tě vedlo k tomu, abys mu dal/a takový název 
Nazvat svůj blog mi dalo zabrat. Vyžádalo si to téměř hodinový brainstorming s kamarádem, ale nakonec jsem s ním spokojená. Podle mne krásně vystihuje podstatu blogu, o čem a o kom je. Jo vlastně ještě ten název – Maiwarudo. Znamená to „My world“, ale s japonsko-anglickou výslovností, která je pro ně typická a mně přijde strašně roztomilá. 
jak dlouho už svůj blog vlastně máš 
Nedávno jsem oslavila náš první společný rok (rozuměj mne a mého blogu 😉 ). Za tu dobu si mne dokázal omotat kolem prstu a baví mne čím dál víc, tak snad mi to vydrží. Alespoň do prvního opravdového hatera ^_^ 
zkoušel/a jsi i jiné možné alternativy (např. blog.cz, pise.cz, blogger, wordpress, aj.) vedení blogu a proč jsi zůstal/a právě u té, kterou máš
E-e. Blog.cz jsem rovnou vyloučila a blogger mi byl od začátku sympatický. V tomhle jsem celkem stálá, takže u něj s největší pravděpodobností zůstanu. Tedy pokud mne přestanou štvát a nabídnou mi větší možnost modifikace u „dynamic themes“.
co je na tvém blogu podle tebe nejlepší, nejvíce navštěvované a proč 
Nejlepší? No pro mne asi fakt, že není specializovaný a tudíž si tam můžu střídat články dle chuti a nálady. Pro čtenáře… hmmm těžko říci. Možná právě taky ona variabilita článků. Každý si tam může najít to své, co ho zajímá. Tedy pokud to zajímá i mne, hehe. Podle statistik to jsou často recepty a články, kde se objevují fotky ze života. Lidi jsou asi prostě zvědaví. 
na co se tvůj blog především soustřeďuje, nebo spíš, na co ho ty soustřeďuješ
Snažím se ho nesoustřeďovat. Nechávám si otevřená vrátka. Začala jsem jakous takous dokumentací svého života a mých zálib. Postupně jsem zkoušela přidávat recepty, několik recenzí na knížky, asijské filmy a hry. Tím se teď snažím prokládat ony deníčkové články. Chci mít na blogu opravdový mišmaš věcí, co mne zajímají a naplňují ^_^. 
3. Kolik času věnuješ (asi tak průměrně) svému blogu?
Myslím na něj denně :-O. Ale záleží na čase. Někdy se mu věnuji jen ve smyslu spřádání si témat článků v hlavě. Jindy hodinu vytvářím podkladové fotky a poté datlím článek. Dost se to liší, ale i tak si myslím, že blogu věnuji dostačující množství času ;-). 
4. Zajímá tě hodně, co si návštěvníci o tvém blogu pomyslí, např. o vzhledu, o jeho struktuře, aktivitě?
Ano, ale i ne. Kdyby mi někdo řekl, že se mu nelíbí ulítlý design a preferoval by vše černé na bílém, nechalo by mne to chladnou ;-). Samozřejmě se snažím neustále vše vylepšovat a dolaďovat, ale i tak nejvíce odráží moje představy a preference, ne mých čtenářů. O to víc mne pak těší, když se někomu i zalíbí ^_^. Ve struktuře blogu jsem dost limitovaná právě dynamickou šablonou (která se mi bohužel líbí), takže zoufale čekám na možnosti větších zásahů. No a s aktivitou toho moc nenadělám. Spíše se děsím, co se stane, až mi skončí sladká studentská léta. Jsem aktivní natolik, nakolik mi to povinnosti i radosti umožňují ;-). 
5. Byl nějaký blog inspirací pro vznik tvého? 
K blogování mne inspiroval jeden japonský blog, kde autorka denně přidávala jednu zajímavou fotografii, kterou toho dne zachytila. Z toho jsem byla naprosto unešená a chtěla jsem něco podobného. Nakonec jsem se však vydala jinou cestou. Upřímně to nemám kolem sebe natolik fotogenické, ale kdo ví, třeba se k tomu jednou dostanu. Dnes už se inspiruji na hromadě domácích i zahraničních blogů ;-). 
6. Co děláš proto, abys měl/a uspokojivou návštěvnost?
Abych pravdu řekla, tak nic moc. Zpočátku jsem o něm vlastně ani nikomu neřekla. Ale nadšení, které zažívám z každého komentáře se nedá ničím nahradit, takže se nyní prostě snažím vytvářet články, jak nejlépe dovedu, a sdílím na G+, občas i na FB. A nyní vyplňuji formulář a tajně doufám, že by se někomu mohl blog zalíbit ;-). 
7. Co bys chtěl/a vzkázat všem návštěvníkům (ať těm současným, ale i budoucím) blogu? 
Pijte hodně vody, šetřete kritikou (a nemyslím vůči mně, ale celkově) a užívejte si ^_^. 
8. A poslední otázka za dva bludišťáky! Myslíš si, že blog je dobrým způsobem trávení volného času? 
Když píšete o něčem, co vás baví, tak výborným. Když se to zvrtne v povinnost, vyprdněte se na to ^_^.

Rick Riordan – Rudá pyramida (RC review)

Originální název: The Red Pyramid
Série: Kronika Cartera Kanea, díl první
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 408
Rok vydání: 2012

Myslíte si, že je nějaký med nechodit do školy, věčně létat po celém světě, vozit s sebou jenom to, co se vejde do jednoho kufříku, a nemít žádný pořádný domov? Tak to budete koukat!
Už šest let cestuje Carter Kane z místa na místo se svým otcem, věhlasným egyptologem. Pořádně nezná ani vlastní sestru Sadie, která žije s prarodiči v Londýně. Děti se smějí setkat jen dvakrát do roka a tentokrát pro ně otec ještě ke všemu vymyslí nudnou prohlídku Britského muzea. Jenže pozor – egyptští bohové se probouzejí! Začínají nejděsivější Vánoce, jaké kdy Carter a Sadie zažili… Od toho dne se život čtrnáctiletého Cartera a dvanáctileté Sadie obrátí naruby. Sourozenci Kaneovi zjistí děsivou pravdu o své rodině a poznají tajemné egyptské bohy mnohem líp než z otcových výkladů a exponátů v muzeích.

Stručný děj, příběh.
Carter se svou sestrou Sadie se setkávají jen dvakrát do roka a jedno takové vánoční “posezení” se nevydaří přesně podle jejich představ. Táta jim zmizí a náhradní opatrovník strýček Amos se také záhadným způsobem vypaří. Čeká je nejedno egyptské dobrodružství, které prožijí po boku ukřičeného paviána a až podivně mocné kočky. Mají jen pár dní na zničení strašlivého boha chaosu, který chce zničit značnou část Severní Ameriky, a možná i něco víc.

Egypt a jeho bohové.

Podání Riordanova egyptského příběhu je rozhodně zajímavé, i když poněkud netradiční. Ne každý dnes zná různou egyptskou mytologii a všechno s ní spojené. I já jsem v tom měla občas guláš. Řekla bych, že dnes je spíše známá ta řecká a římská mytologie. Člověk si dokáže vybavit více příběhů z ní a když něco zaslechne, tak si řekne: “To odněkud znám.” S egyptskou to tak není. Neznamená to ale, že by nebyla zajímavá. Pro mě osobně je výhodou obliba v hraní strategických her. Kdysi jsem jednu takovou hrávala a ta právě byla o Egyptu, takže jsem se tam s nějakým božstvem setkala. Ale i tak bylo pro mě toto vyprávění tak nějak novinkou.
Čtenáři bude jistě trvat, než se do toho nového světa dostane a představí si ho tak, jak ho vidí autor. Přizpůsobení bude asi nejtěžší, ale i tak se na to dá rozhodně zvyknout. Kdo ve čtení příběhu dvou sourozenců vytrvá, tak rozhodně neprohloupí. A když už, tak se alespoň něčeho nového přiučí, to není nikdy na škodu.
Egypt je podle mě hrozně zajímavé téma na příběh. Čtenáři Riordanových knih jsou zvyklí na jiný šálek bohů, proto si myslím, že Rudá pyramida je pro ně novou dobrou zkušeností. Troufnu si říci, že si tato nová série jistě najde čtenáře velmi rychle.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Rudá pyramida pro mě bylo rozhodně změnou. Po čtení Percyho Jacksona a prvního dílu Bohů Olympu. Je to jiný šálek kávy a myslím, že ne každému musí sednout. Sama jsem si ze začátku čtení musela hodně zvykat na nové hrdiny a nové prostředí. Také na nové pojetí všeho toho božího a podobně.
Tak trochu zklamáním pro mě bylo, že se Riordan opět uchýlil k pojmenovávání jednotlivých kapitol. U čtení Percyho Jacksona jsem se tomu vždycky tak nějak smála. Pak u nové série Bohové Olympu jsem byla ráda, že od toho upustil. V koutku duše jsem doufala, že tomu tak bude i teď, ale bohužel. Opravdu netuším, kam na ty názvy chodí.
Na příběhu se mi líbí, že je pojatý jako nahrávka sourozenců. I do takových nahrávek se může dostat hodně pocitů a člověk se rozvypráví. Nepřišlo mi to vůbec přehnané, prostě takové akorát. Představte si takového badatele, jak si nahrává a zapisuje svojí každičkou myšlenku a pocit.
Knihu jsem četla o poznání déle, než je u mojí maličkosti normálně zvykem. Pravděpodobně mi dlouho trvalo, než jsem se dokázala do toho egyptského příběhu vžít a představit si všechny ty bohy. Riordan se ve světě rozhodně neztratí a bude mít pořád svoje fanoušky. Líbí se mi, jak to umí napsat. Dokáže propojit zábavu s ponaučením. Prvnímu dílu o sourozencích Kaneových jsem se rozhodla dát čtyři hvězdičky. Někdy se mi stává, že čekám třeba den dva, než knihu ohodnotím, ale tady jsem věděla přesně, co dát. Asi to bude i tím, že se Riordan dostal mezi mé oblíbené autory.

Obrázek obálky a anotace: Fragment
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství FRAGMENT.

Čtenářské hodnocení knihy:

Jarní dumání: Knižní série

Začnu hnedka zhurta, protože se mi chce hrozně spát ze školy a bojím se, že bych sebou mohla taky praštit o stůl. Dnešní téma Jarního dumání se mi zdá hodně dobré, protože knižní série zná snad každý z nás a někdo se určitě může chlubit překrásnými sbírkami.
V poslední době se na trhu vyskytuje stále větší a větší množství všemožných sérií, které by stejně nestihl normální člověk za jeden život přečíst. To tady máme jednu sedmidílnou, tady další co má dvanáct dílů a tahle má “jenom” pět. Nějaká má deset dílů. No prostě se to stále hromadí a hromadí. Jakmile asi autor jednou vidí úspěch, tak se snaží psát dál a dál a někdy je i vidět, že kolem jeho díla kvalita jenom prošla, ani se nerozhlédla. To ale není žádné pravidlo.
Já osobně se řadím mezi chudé studenty, kteří prostě na pořízení celé sto padesáti dílné série nemají dostatek finančních prostředků. Co bych ještě tak zvládla, tak je maximálně pěti dílná série. Stejně mi tak akorát přijde nějaká ta trilogie. Já chápu, že někdy to autorům prostě nedá a musejí psát dál a dál. Buď mají hodně dobrou múzu a nebo z toho všeho chtějí jen něco vytřískat. To pak třeba ještě ukončí hlavní linii nějaké série a začnou spin-offovat. Až je z toho nakonec knih jak na dvoumetrovou poličku (od jednoho autora, s podobnými, ne-li stejnými hrdiny, tématem a vším). A pak si ještě řeknou “A mohl/a bych to těm čtenářům vysvětlit, jak to bylo na začátku.” Šup a je tu další kniha! I když bych si opravdu moc chtěla nějaké ty série celé pořídit, tak vážně nejsem milionář a s bankéři nespím.
Nějaké série jsou opravdu dobré, například bych mohla uvést sérii o Mercedes Thompson nebo Kate Daniels – ty mají také “hodně” dílů, ale určitě bych je chtěla mít všechny doma. Do těch bych se nebála investovat. Podívejme se ale třeba na takové Upíří deníky, ty už mají u nás desátý díl a vypadá to, že se chystají další. Přitom, přiznejme si, ta série stojí za starou belu (i když to pořád čtu = je to zvyk). Nebo Upíři z Morganville, ty mají prý asi okolo deseti dílů, nebo tak nějak. To samé je Škola noci, ta musí čtenáře přitahovat snad jenom díky obálkám. Já sama jsem se v této sérii dostala asi ke třetímu dílu a pak mě to přestalo bavit a nelíbilo se mi, jak se to celé vyvíjelo. Nebo také Vampýrská akademie, ta je sice dobrá, ale těch dílů je také přehnaně. A to je ještě spin-off Pokrevní pouta a ještě se chystá pokračování. Jenže Mead to umí a ví, jak čtenáře zaujmout, navíc píše i sérii o sukubě, která se mi sice moc nelíbí, ale je vidět, že se dokáže soustředit i na něco jiného. Ne jako ti autoři, kteří čerpají jen z jednoho a toho samého námětu. To už by mohlo čtenáře po nějaké době přestat bavit. Takových sérií by se našlo určitě více, ale já si teď bohužel s mým unaveným mozkem na nic nevzpomenu. Každopádně, já osobně, kdybych byla autorem, tak to utnu maximálně u pátého dílů.
Kdybych to měla shrnout, série jsou fajn. Někdy čtenáři nestačí jenom jeden díl a chce toho více. Líbí se mu například styl psaní, postavy, děj, apod. Ale čeho je moc, toho je až příliš. Navíc, přiznejme si, některé série na to prostě nemají a autoři jenom tahají peníze ze svých věrných čtenářů. Některé knihy u nás nejsou zrovna levné a proto se třeba ani neodvážím do nějakých sérií pouštět. Nemůžu tušit, jestli to v autorovi nějak nepřecvakne a nenapíše těch dílů deset. Jak už jsem napsala, osobně bych skončila maximálně u pátého dílů, ale nejvíc fandím třídílným sériím (Kate Daniels si ale pořídím celou). Nejlepší je, když autoři píší pro radost svých čtenářů a ne jenom pro peníze. Jasně, je to jejich práce, ale to neznamená, aby každý měsíc vydali další díl. Podívejme se třeba na jistého českého autora, jehož knihy sice nejsou série, ale vydávají se u nás jako na běžícím pásu a díky tomu, že je píše kvůli zisku, ztrácejí jistou kvalitu, kterou od něj čtenář dříve očekával. Je to subjektivní pohled na věc a já to vidím tak, že nejsem zrovna velkým fanouškem mnoha dílných sérií.
Článek je součástí Jarního dumání, které pořádá Syki.

Posuď knihu podle obalu (#42)

Nedělní meme hostované Syki.
 Vyberete si jeden obal knihy, publikujte k němu stručnou anotaci knihy a posuďte ho, jak se vám zachce.
Název: Kouzlení  
Autor: Aprilynne Pike 
Anotace: Být florelou v lidském světě není úplně jednoduché. Kromě toho, že vám jednou do roka na zádech rozkvétá květ, musíte tajit záležitosti florel a florelů před lidmi. Laurel má naštěstí poměrně tolerantní rodiče a přítele Davida. Jak se jim ale bude líbit, že Laurel musí strávit dva měsíce ve florelí Akademii a začne tajemnou říši navštěvovat daleko častěji? Ani potíže z loňského roku hlavní hrdinku neopustí a znovu bude čelit nebezpečím nadpřirozeného světa. Podaří se jí se ochránit svou rodinu a přátele? 
Můj názor na obálku: První díl této vílovské série se mi zalíbil a proto jsem hodně zvědavá, jak to bude celé pokračovat. Co se ale týče obálky, tak dávám palec nahoru spíše prvnímu dílu. Sice se to k sérii tak nějak tématicky hodí, ale možná bych tam vybrala jen jeden květ, nebo nevím. Ale já jsem spíše na tu fialovou (i když růžovou také nepohrdnu :D, vůbec, já jsem na obě tyhle úžasné barvičky).

Lisa McMann – Vstříc temnotě (RC review)

Originální název: Fade
Série: Lovkyně snů, díl druhý
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 256
Rok vydání: 2012


Některé noční můry nekončí… Zvlášť když se nechtěně dostáváte do snů druhých…

Jmenuju se Janie. Je mi teprve sedmnáct, ale skutečnost pro mě začíná být horší než sny. Na Fieldridgeské střední škole se dějí znepokojivé věci. Přesto nikdo nechce promluvit a ani vyšetřování nikam nevede. Co je však ještě horší, začínám odhalovat pravdu o sobě a o svých schopnostech – a ta je pochmurná. Vážně, krutě pochmurná…

Stručný děj, příběh.
Janie se svou schopností vnikat lidem (často nedobrovolně) do snů nyní pracuje v utajení pro policii. Stejně tak její nový přítel Cabel. Čeká je velmi náročný úkol. Musí dopadnout sexuální devianty, kteří si libují v mladých studentkách Janiiny střední školy. Navíc musí vyřešit i problémy mezi sebou a láskou k sobě. Janie se začítá do podkladů mrtvé slečny Stubinové a odhaluje tajemství lovců snů. Jak to dobré, tak i to špatné.

Styl.

Určitě jsem vám již v recenzi na první díl této série referovala o tom, jakým zvláštním stylem je psaná tato kniha. Zajímavé je, jak jsou jednotlivé kapitoly rozdělené na časové úseky. Možná si to čtenář nezapamatuje nijak přesně, kolik je právě hodin, může mít ale přehled o tom, jak je Janie v jednotlivých snech dlouho a vůbec, jak dlouho jí trvá vlastně všechno, pak je to hned více reálné, si myslím.
Mohla bych říci, že je kniha psaná takovým drsným způsobem. Líbí se mi, že si na nic nehraje a ani se autorka nesnaží nic přikrášlovat. Možná i z toho důvodu bych tuto knihu doporučila spíše starším čtenářům. Stačí se podívat na stručný děj a styl psaní knihy a čtenáři musí být hned jasné, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Autorka se rozhodně nebojí být krutá.
Pozitivní určitě je, že se kniha čte téměř sama. Líbí se mi, že se autorka nezabývá nějakým sáhodlouhým popisováním ničeho.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Na další díl jsem byla celkem zvědavá, i když jsem byla zklamaná, jak to všechno v tom prvním vlastně skončilo. Nějak jsem si předtím nedokázala sednout s tou policejní zápletkou a vším tím okolo. Při čtení druhého dílu už mi to tam nijak nevadilo, asi jsem to dokázala tak nějak vstřebat. Teď si možná ani nedokážu představit, jak by to mohlo být řešeno jinak.
O krutosti, surovosti jsem sice už hovořila v předchozím odstavci, ale přesto bych ráda podotkla, že tento díl je snad ještě “horší” než ten předchozí. Asi to bude tím, že šlo prostě o sexuální zločiny, tím to bylo mnohem odpornější, než nějaké drogy. Nesnáším devianty, kteří ubližují nebo provádějí ohavné praktiky.
Na knize, mohla bych říci, že i na celé sérii, je rozhodně zajímavé, jak je psaná. Líbí se mi, že to tak krásně odsýpá a přitom se toho člověk i hodně doví. Najde se tu rozhodně napětí, nebezpečí, romantika a sem tam i nějaký ten vtip. Sice mě pokaždé rozesměje jméno mužského hrdiny a nazývám ho Kabel, ale i to je úsměvné. Sama bych zvolila asi Caleb, aby to nebylo tak okaté.
Druhý díl se mi zdál o něco lepší než ten předchozí. Janie už tak nějak umí chodit v těch snech a tudíž už se s ničím nemusí čtenář seznamovat. Už ho to tak nějak nepřekvapí. I když, zjištění o jejím daru bude jistá rána, jak pro Janie, tak pro všechny. Druhému dílu dávám čtyři hvězdičky, není to špatná kniha, ale na pět to v tuto chvíli prostě nevidím, možná mě další díl překvapí a pak uvidíme.

Obrázek obálky a anotace: Fragment
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství FRAGMENT.
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Čtenářské hodnocení knihy:

Gabriella Poole – Vyvolení (RC review)

Originální název: Darke Academy – Secret Lives
Série: Temná akademie, díl první
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 256
Rok vydání: 2012

Darkova akademie je škola jako žádná jiná! Každý semestr se stěhuje na nějaké nové úžasné místo a studují tu jen neuvěřitelně krásní a inteligentní mladí lidé. A čím více se toho nová zahraniční studentka Cassie Bellová o Akademii dozvídá, tím je zvědavější…
Jaká zlověstná tajemství střeží Vyvolení – skupina vybraných studentů, kteří se od nezasvěcených drží dál? Kdo je tajemný cizinec, který se v noci potuluje po chodbách? A co se doopravdy stalo před rokem, kdy tu za záhadných okolností zemřela studentka? Cassie zjišťuje, že vědět málo je sice nebezpečné, ale vědět příliš mnoho ji může zabít.

Stručný děj, příběh.
Cassie je pilná studentka a proto dostala stipendium, aby mohla studovat na proslulé akademii ve Francii. Ocitne se tedy na Darkově akademii a připadá si, že tam vůbec nepatří. Se svým ošoupaným zevnějškem se rozhodně nehodí k dětem, jejichž rodičům patří ohromné jmění, ne-li celé státy.

Při pobytu pomalu, ale jistě, zjišťuje, že Darkova akademie nemusí být zas tak úžasná, jak se jeví veřejnosti. Záhadné úmrtí studentky, podivná partička lidí, říkající si Vyvolení a zakázaná místnost, kde by Cassie mohla odhalit všechna tajemství. Podaří se jí dostat mezi Vyvolené, aby odhalila všechny záhady? Musí si ale uvědomit, že to nebude jen tak lehké a hlavně to bude nebezpečné.

Vyvolení.

Autorka nám odkryla nový svět, alespoň co se “temných” bytostí týče. Pojetí akademie se může zdát celkem neoriginální a známé. Ovšem Vyvolení, ti jsou teprve tou pravou záhadou. Nejednomu čtenáři se může zdát, že se jedná o upíry – i já s tím v jistou chvíli počítala. Pak mě ale autorka překvapila, jak si to všechno vymyslela. To pojetí už mi přišlo rozhodně originální a ještě jsem se s ním nikde nesetkala.
Abych pravdu řekla, tak jsem vlastně ještě ani pořádně nepřišla na kloub tomu, co to ti Vyvolení jsou. Jasné, je to tam tak nějak vysvětlené, ale přesto. Pořád v tom vidím jistý zmatek, ale myslím si, že se to v dalších částech této série vysvětlí. Ta série má celkem dobrý potenciál a doufám, že se to ještě více rozjede. Vyvolení jsou pořád záhadou a není jisté, jak to s nimi vlastně je.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Na tuto Fragmentovou novinku jsem byla hodně zvědavá a vůbec jsem netušila, co od ní mám vlastně očekávat. Řekla bych, že mě zajímavě překvapila. Sice se mi na jistých místech zdálo vyprávění tak trochu nedomyšlené a párkrát jsem si musela nějaké odstavce přečíst znovu, ale i tak to bylo poměrně zajímavé. Nečekala jsem, že to povede až takovým směrem.
Musím ale podotknout, že jsem byla z některých postav opravdu vedle. Nikdy bych neřekla, že někdo se sebou nechá až tak mávat. Alespoň ze začátku čtení, pak jsem tomu asi přišla na kloub. Ona i hlavní hrdinka je taková zvláštní. Nejprve mi přišlo, že trpí tím, kam se dostala, že Cassie nikdo nechce mezi sebe. Pak jako by obrátila a byla celá natěšená. Také mi přišlo trochu nedomyšlené, proč si hned myslela, že Vyvolení mají něco za lubem. Jasně, potom viděla co viděla, ale i tak. Hned se do všeho pouštěla po hlavě. Ony vůbec ty postavy tam jsou celkem zvláštní. Nejvíce jsem asi nemohla vystát ta jména. Vím, že se Akademie každý semestr stěhuje, přesto mohla autorka ponechat “tradičnější” jména.
Knihu jsem slupla jako jednohubku během jednoho odpoledne a večera. Až tak to bylo čtivé. A přitom se mi zdálo, že tam občas bylo málo dialogů. Ale ony všechny takovéto knihy (v tomto podání, vazbě, formátu) u mě končí celkem rychle. Nevím jak to vůbec dělám. Řekla bych to asi takhle, když mě něco baví, nebo mě to uchvátilo, zaujalo, tak čtu jako zjednaná. Pak si ovšem nadávám, že jsem to zase přelouskala.
Takže tedy, kniha se mi líbila a byla poměrně zajímavá. V dalších dílech ovšem očekávám mnohá vysvětlení a třeba nějakou tu novou záhadu. I když, ono se to jako záhada vyjevilo pěkně na konci. Myslím, že se máme ještě rozhodně na co těšit. První díl byl spíše takový úvod do všeho toho kolem akademie. Pak se to snad pěkně rozjede a čtenář bude jenom valit oči.
Nakonec jsem se rozhodla pro pěkné čtyři hvězdičky. Jak říkám, bylo to zajímavé, v něčem originální, sem tam vtipné, nebezpečné, jenom té romantiky příště trochu více. Tu jednu hvězdičku jsem dala dolů, protože mi to vysvětlení přišlo nedotažené. Jasné, budou další díly, tam se to možná vyjeví, ale mě by se to hodilo spíše sem, alespoň trochu. No, na další díl se rozhodně těším a jsem zvědavá.

Obrázek obálky a anotace: Fragment
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství FRAGMENT.
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Čtenářské hodnocení knihy:

Narozeninová soutěž – VYHODNOCENÍ

Narozeniny mi už sice dávno skončily, ale soutěž jsem slíbila do dneška. Původně jsem sice plánovala, že to bude trochu déle, ale nějak jsem ten formulář asi špatně nastavila, takže tak. No prostě i tak, možnost získat vstupy tu byla a kdo to chtěl ještě během dneška dohnat, tak má smůlu :D. Příště to zkusím nastavit lépe. První cenou byla kniha Žena v černém, kterou věnovalo nakladatelství Metafora. Nakladatelství samozřejmě ještě jednou děkuji. Já sama jsem ji již četla a můžete se kouknout i na mojí recenzi. No a koho zajímá, kdo vlastně vyhrál tuto knihu, nechť nahlédne do celého článku 🙂
Ještě bych samozřejmě chtěla moc poděkovat vám čtenářům, co jste mi popřáli všechno nejlepší 🙂 tolik přání jsem snad ještě nedostala :)).

Já hlavně doufám, že jsem to vylosovala správně 😀
Šťastné Lence za chvilku pošlu e-mail, aby mi poslala svojí poštovní adresu, dávám jí na to tak 48 hodin a pak bych popř. vylosovala někoho jiného, ale to se asi nestane 😛

Elizabeth Rudnick – Tweety s city



Originální název: Tweet Heart
NakladatelstvíCooBoo
Počet stran: 272
Rok vydání: 2012

Claire nemůže uvěřit, že si ji na Twitteru našel její vysněný kluk. Myslela si, že si jí nikdy ani nevšimne, ale jak se zdá, rozumí jí líp než kdokoliv jiný. Twittersmír je ale záhadné místo, kde se občas přátelé chovají jinak než v reálném světě. A aby toho nebylo málo, Claire si uvědomí, že je zamilovaná do úplně posledního kluka, který kdy připadal v úvahu…

Stručný děj, příběh.
Claire a Charlotte jsou nejlepší kamarádky již od nepaměti. Pomocí sociálních sítí se spolu dělí o veškeré zážitky, které se jim přihodily. Claire žije život šedé myšky, zatímco Charlotte láme mužská srdce přes kolena. Každá touží po tom úžasném princi na nespoutaném oři, který by zaplnil jejich život.
Co se ale stane, když Claire obdrží ten nejvíce překvapující tweet od kluka, který se jí líbí již od plenek. Proč je ale na twitteru tak úžasný a ve škole se dokáže bavit jenom o lakrosu? A jak do toho všeho zapadají jejich dva kamarádi Will a Bennett?

Tweety.

V naší republice není twitter považován za zrovna rozsáhlý způsob komunikace. Uchytil se zde teprve nedávno a tolik lidí mu ještě nepřišlo na kloub. Jak je ale vidět, jinde je používán zcela běžně. Asi jako se tady u nás dorozumíváme pomocí facebooku.

Děj celé této knihy je vlastně založen na tweetech, občas nalezneme i nějaký ten e-mail a blogové příspěvky dvou postav. Já osobně jsem ještě pořádně do tajů twitteru nenakoukla, ale musím uznat, že se kniha v tomto podání četla jedna báseň.
Za pozornost určitě stojí zmínit, že se překlad nijak nesnaží o to, aby se ze sprostého stalo slušné. Je to bráno tak, jak mládež mluví. O to je to pak více reálné a nejeden se v tom určitě i najde. V některých těch hláškách. Ono se ani není čemu divit, když byla kniha testována na žácích jisté ZŠ. Ale trochu mě udivuje, jak ti dnešní žáci hovoří, spíše bych to situovala do prostor středních škol.
Autorka u mě v tweetech zabodovala. Četlo se to lehce a rychle to utíkalo. Ale tak je tomu vždycky, když všude kolem nemáte tuny sáhodlouhých popisů krajinek.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Když jsem jednou (z mnoha) zašla na návštěvu do knihkupectví, prohlížela jsem si různé novinky. Samozřejmě jsem narazila i na knihu Tweety s city. Abych se přiznala, tak jsem moc ráda, že jsem knihu mohla vyhrát. Sama od sebe bych si jí pravděpodobně nekoupila, to bych se zaměřila spíše na nějaké delší čtivo. Ale ono záleží spíše na tom, co chcete číst.
Pokud chcete něco lehkého, co vám zpříjemní přenášku (jako mojí maličkosti), rozhodně po tweetech sáhněte, je to skvělá odreagovačka. Navíc se tweety čtou úplně lehounce a ani se nenadějete a už jste v polovině knihy. Řeknu vám takovou úsměvnou věc, když jsem knihu četla a objevil se tam nějaký příspěvek blogu, tak jsem byla “naštvaná” a chtěla jsem tweety. Je to takový zvláštní způsob napsání knihy, až se zalíbí. Označila bych to jako takovou jednohubku. Určitě jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a pokud ve svém životě máte dny, kdy je ošklivo, tak po ní sáhněte.
Než pronesu konečný verdikt, ráda bych se ještě v pár větách zmínila o postavách. Jak jsem již říkala, celé je to takové reálné. Trošičku mě ale zamrzelo, že se sem tam neobjevilo nějaké “normální” vyprávění děje. Za to ale nemohu nikoho soudit, román je to tweetový. Postavy jsou takové normální, dalo by se říci. I když jedna mi přišla taková zvláštní a hodně sebestředná. Jak vám by se líbilo, kdyby se celý váš život ocital v troskách a kamarádi vás utěšovali tím, že si našli nového přítele/přítelkyni? To by se asi nikomu nezamlouvalo. Tato věc mi na Charlotte opravdu hodně vadila. Ale i Claire se v jistých chvílích chovala opravdu divně. Co se týče klučičího osazenstva, to jsem se nemohla nic než smát (King-Kongovým hláškám). Jediné co by mě zajímalo je, jak se chovají v reálu.
Nakonec bych tedy chtěla říci, že kniha pro mě byla dobrou odreagovačkou a o přednášce jsem se tedy rozhodně nenudila. Líbila se mi hlavně forma, jakou to bylo všechno udělané – už je to dlouho, co jsem viděla barevnou knihu. Dávám knize hezké tři hvězdičky s tím, že se mi to líbilo, ale nejsem si jistá, jestli je to na víc. Proto takový průměr. Za plusy stojí rozhodně reálnost, zajímavá forma, lehké čtení. Nic hlubšího jsem v tom ale nehledala a dobře se pobavila a to byl myslím ten účel.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Doplňující obrázky: we♥it

Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Čtenářské hodnocení knihy: