Březnová Čmucháreň

Březen se s Dubnem sešel a to znamená čas na další Čmucháreň tady u mě na blogu. Co se týče knih, tak byl březen docela dobrým měsícem a mě se podařilo ulovit celkem deset kousků. Někdo si může říct, že deset knih je málo, ale pro mě je to akorát a to jsem ještě ani nějaké nestihla přečíst :D. Tak se na to podíváme ne? Na konci pak zase budou nějaké ty odkazy, co mě v březnu zaujalo a tak 🙂

Tento měsíc jsem si koupila celkem čtyři knihy (jsem se rozšoupla :D). Na pokračování Kate Daniels se hrozně těším, ještě jsem se do něj nestihla začíst, protože čtu recenzák, ale brzo Kate se těš. Šerochodce jsem již dočetla no a pořád z toho mám takové divné pocity, počítám, že tak zítra si budete moci přečíst na blogu recenzi na tuto novinku.
Pak můžete vidět první díl nové série, kterou pro nás vydal BB art – Andělé noci. No, ta kniha byla celkem zajímavá ale našla jsem si v ní nějaké mouchy, které jsem prostě nemohla překousnout, více si můžete přečíst v recenzi na tuto knihu, ale moc jsem asi nechválila.
Posledního upíra jsem ukořistila v pondělí v knihkupectví, hrozně se mi líbí ta obálka – stejně tak pokračování. Jsem zvědavá, jestli se mi stejně bude líbit i obsah knihy.
Předešlé tři kousky jsem si objednávala na začátku měsíce přes internet – zkuste beletrie.eu, super ceny! Pak je to někdy výhodné i na librum.cz, já to vždycky porovnávám =).

Přejdeme na recenzní výtisky. Za které ještě jednou velmi děkuji nakladatelství Fragment a Zoner Press!
Bohové Olympu – super nová série Ricka Riordana, navazující (tak trochu) na Percyho Jacksona. Čte se doslova jedním dechem a mohu jen a jen doporučit! To bez obálky je Inheritance, čtvrtý díl Odkazů dračích jezdců, který se mi nesmírně líbil! Pokud se nepletu, tak včera měl vyjít. Ale já si počkám na paperback, abych měla komplet sérii.
Tuláka ve stínech od Pechova právě čtu. Musím říci, že ta kniha je hrozně těžká na držení. Ale asi to dělají ty silné stránky, na kterých je natištěna. Jsem teprve v začátcích, ale celkem se mi to líbí a jsem zvědavá, jak z toho všeho Harold vlastně vyvázne. Za tuto knihu děkuji nakladatelství Zoner Press :).
Pak tu máme ještě dva hubeňoury od Fragmentu. Prvním je Deník úúúplně obyčejného upíra, kterých bych doporučila všem, kteří se chtějí pobavit. Já jsem se při tom celkem nasmála, tak proč bych to pro pobavení nedoporučila dál někomu :).

A posledním recenzním výtiskem je třetí díl Stefanových deníků – Prokletí. Když se nad tím tak zamyslím, tak je vždycky nějaký díl – ten ujde, pak je další – to je hrůza a pak zase další, co je dobrý. Prostě mi to přijde takhle na střídačku (stejně i u Upířích deníků). Víte jak to myslím, dobrý – hrozný – dobrý – hrozný, a tak pořád dokolečka dokola.

Na posledním obrázku je vidět kniha, kterou jsem vyhrála u Teresinhy na blogu. Nikdy nepřestávej věřit od české autorky. Ta kniha by mohla být dobrá, kdyby to jen byl ten můj šálek kávy, jak se říká. Pro mě to prostě nebylo, ale to neznamená, že by se to někomu nemuselo zalíbit, že?

No a to jsem knihy, teď bych ráda přešla na nějaké ty odkazy, které se mi za březen nashromáždily v poznámkovém bloku. Snad zaujmou i vás :). Takže nejprve Annejude slaví se svým blogem jeden rok fungování, takže já ještě jednou tímto gratuluji!
U Syki na Knižním doupěti mě zaujaly hned dva články, prvním je její recenze na Šerochodce a druhým je její zamyšlení na téma Knižní blogy. Rozhodně zajímavé počtení. Pak tu mám ještě jeden odkaz na recenzi, tentokrát u Ohany a ta recenzovala Inheritance. Tohle vlastně byla první recenze, kterou jsem na tento RC četla. Ještě jednou tímto děkuji Fragmentu, že dalo možnost 50 lidem přečíst si tuto knihu v předstihu.
Kacennnka nám na svém blogu vysvětlí, jak je to vlastně s knihami a (ne) rodinou. Tento článek mě opravdu zaujal a musím říci, že jsem v něm viděla hned několik (asi všechny) knih. No přečtěte si ho a myslím, že vás rozhodně zaujme a donutí se zamyslet při dalším čtení.

Víte co je nejkrásnější? Když vám nakladatelství samo od sebe napíše, že by s vámi rádo spolupracovalo. No já nechci nic zakřiknout, ale jsem hrozně ráda, že si mě vůbec někdo všiml a že by mohla nějaká spolupráce vzniknout :). Jsem na to zvědavá a jestli to vyjde, to se asi dozvíte z nějakých budoucích recenzí, kdyby náhodou :).

Advertisements

Waiting on Wednesday (#42)

Středeční meme pořádané blogem Breaking the Spine.
Prezentace knihy, kterou bychom si rádi přečetli.

Autor: Julie Kagawa
Anotace: První díl skvěle hodnocené „young adult“ série s nádechem fantasy. Život šestnáctileté Meghan Chaseové se převrátí naruby, když se dozví, že jejího malého bratra unesly podivné bytosti do kouzelné země Férie. Během záchranné mise se ukáže, že Meghan je dcerou mocného Letního krále a ona samotná je pro mnoho obyvatel říše cennou trofejí. Ve snaze najít bratra se spojí s Ashem, zimním princem a svým nepřítelem, jehož chladná krása, statečnost a skrývaná zranitelnost jsou Meghan čím dál méně lhostejné…
Obálka této knihy je tak super, že i kdybych nečetla anotaci, tak bych si knihu chtěla pořídit. A jelikož jsem moc knih o vílách ještě nečetla, tak se rozhodně těším, až si tento kousek domů pořídím (jestli, ale asi jo). Knižnímu klubu moc moc děkuji, že ponechává (více méně) originální obálky, na které je radost pohledět.

Rodaw v PŘEDSTAV SVŮJ BLOG!

Dnes by nám svůj blog ráda představila Rodaw! Já velmi děkuji za vyplnění formuláře. Pokud chcete také představit svůj blog, tak mi napište na e-mail!
Stav k 27. 3. 2012

Rodaw najdete na blogu http://rodaw.blog.cz/!
1. Ahoj! Abychom věděli, o kom je řeč, tak se nám ve zkratce, prosím, představ 🙂 
Ahoj. Jsem Rodaw z Knihánkova a co bych o sobě řekla.. Miluju čtení a pejsky. Dál svou rodinu a domov 🙂 Jsem celkem normální holka, kterou baví blogový svět a taky The Sims 2! Dělám ráda hodně věcí a popsat se jen pár větami nedokážu 😀 Ráda poznávám nové kamarády a nejradši trávím čas s pejskami nebo s knížkou. 
2. A teď teda přejdeme k tomu nejdůležitějšímu – k tvému blogu. 
jak se tvůj blog jmenuje a co tě vedlo k tomu, abys mu dal/a takový název 
Dobře 🙂 Můj blog najdete pod adresou http://www.rodaw.blog.cz. Vychází to i z mé přezdívky. Už od dětsví miluji film Titanic a Jack Dawson byl a je mým velkým vzorem. Tak tedy: Ro – Rose ; Daw- Dawson.. Takže tak 🙂 Jinak svému blogu ráda říkám “Knihánkov”, protože ho změřuji hlavně na knížky. 
jak dlouho už svůj blog vlastně máš 
Bloguju od roku 2007, tento blog mám od prosince 2009. Tento rok oslaví své třetí narozeniny 🙂 
zkoušel/a jsi i jiné možné alternativy (např. blog.cz, pise.cz, blogger, wordpress, aj.) vedení blogu a proč jsi zůstal/a právě u té, kterou máš 
V minulosti jsem měla ještě estranky.cz, ale jinak jsem měla blog a tomu zůstávám věrná, protože jsem na něho zvyklá a už jsem si na něm hodně prožila. 
co je na tvém blogu podle tebe nejlepší, nejvíce navštěvované a proč 
Tak to nedokážu posoudit. Doufám však, že snad každý si tam najde aspoň něco, co se mu bude líbit a kvůli čemu se tam třeba ještě někdy vrátí 🙂 
na co se tvůj blog především soustřeďuje, nebo spíš, na co ho ty soustřeďuješ 
Hlavně knížky, protože to je opravdu má velká závislost. Ale rozhodně se tam najde i něco z mého života, o mých zvířátkách, nebo třeba recenze na filmy. Ale knížky jsou asi hlavní.. 
3. Kolik času věnuješ (asi tak průměrně) svému blogu? 
Nedokážu posoudit. Podle školy a nálady. Nějaký čas se snažím vždycky si najít. Ale ve škole máme dost dlouhé vyučování a doma mám taky nějaké ty pracovní povinnosti, takže mi to vyjde jak kdy. Ovšem nerada ho zanedbávám, tak se snažím 😀 
4. Zajímá tě hodně, co si návštěvníci o tvém blogu pomyslí, např. o vzhledu, o jeho struktuře, aktivitě?
Rozhodně… Jsem moc ráda za všechny návštěvníky a taky si ráda přečtu jejich komentář a celkový názor. Snažím se mít stránky přehledné a nějakým způsobem i hezké, aby se všem líbily. V tomhle jsem dost puntičkář a opravdu mi na tom záleží 🙂 Samozřejmě jsem ráda, když i já mám z blogu dobrý pocit, ale u ostatních je to taky fajn. 
5. Byl nějaký blog inspirací pro vznik tvého? 
Abych byla upřímná.. Když jsem se rozhodla pro knižní blog, o ostatních jsem nevěděla. Nebo jsem si je aspoň neuvědomovala. Když jsem do toho “šlápla”, rozhodně jsem čerpala inspiraci z hodně blogů, protože celková komunita knižních blogů mi přijde úžasná a já je hrozně ráda všechny navštěvuju 🙂 
6. Co děláš proto, abys měl/a uspokojivou návštěvnost? 
Snažím se 😀 … takže asi tak 🙂 Ovšem jsem opravdu ráda za všechny čtenáře a lidičky, co ke mně chodí a pokud jich bude v budoucnu ještě víc – rozhodně se tomu nebráním, spíš naopak- budu je vítat s otevřenou náručí! :-)) 
7. Co bys chtěl/a vzkázat všem návštěvníkům (ať těm současným, ale i budoucím) blogu? 
Že jim děkuji za podporu a sympatie! 🙂 
8. A poslední otázka za dva bludišťáky! Myslíš si, že blog je dobrým způsobem trávení volného času? 
Rozhodně… I když všeho moc škodí. S mírou je to ovšem skvělá zábava a pro mě i relax! 🙂

Rick Riordan – Proroctví (RC review)

Originální název: The Lost Hero
Série: Bohové Olympu, díl první
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 512
Rok vydání: 2012

Vítejte zpátky v Táboře polokrevných! Volné pokračování napínavé dobrodružné série Percy Jackson právě začíná!
Do Tábora polokrevných přicházejí noví hrdinové Jason, Piper a Leo. Ale než se stačí pořádně rozkoukat, čeká je nebezpečná výprava, vedená záhadným proroctvím. A podaří se při tom všem vypátrat i Percyho Jacksona, ztraceného hrdinu?
Není tak zlé probudit se v autobuse cestou na školní exkurzi mezi svou dívkou a nejlepším kamarádem. Pořádný malér ale je, když spolužáky nepoznáváš, nevíš ani, kdo jsi sám, a netušíš, jak ses tam vůbec ocitl! A to všechno je jenom začátek, protože na výletě v Grand Canyonu se začnou dít vážně strašlivé věci…

Stručný děj, příběh.
Všechno začíná tak nějak zvláštně. Jason se probudí v autobuse plném školáků a nemá ani ponětí, jak se tam dostal. Když na něj a jeho dva kamarády Lea a Piper zaútočí duchové větru, jsou všichni celkem zmatení. Naštěstí se brzy dostanou do tábora polokrevných. V teplíčku si ale nepobudou dlouho, musí vyrazit na nebezpečnou výpravu. Ta rozhodne o tom, jestli bude svět ještě alespoň z části takový, jak ho známe. Musí společně zachránit bohyni Héru, aby se neprobudila obávaná “matička Země”, jestli se tak ale nestane, tak povstanou i Giganti.

Styl.

Je vidět, že Riordan od Percyho udělal, co se psaní týče, viditelný pokrok. Dřívější série byla spíše taková trošku dětská, ale stále skvělá. Autor v ní počítal s tím, že bude “pracovat” jen s chlapci a proto to tak také podával – jestli si vzpomínáte. Nyní je již vidět, že se připravil na to, že by jeho knihu mohlo číst i ženské osazenstvo. Za což ho nesmírně chválím, protože mě osobně se jeho knihy velmi líbí.
Upustil už od takového toho dětského čtení a řekla bych, že se soustředil svým dílem i na starší čtenáře. Mě samotné se zdálo, jako by to byla velmi dobrá série, ale od jiného autora. Snad Riordan přepnul nějakým knoflíkem. Což je si myslím velmi dobře. A i když má kniha “tolik” stran, tak mohu říci, že se čte nesmírně snadno. Možná to bude širokým okrajem, ale myslím si, že je to spíš tím stylem.
Jiní hrdinové.
Už dlouhou dobu je všem jasné, že tato nová série bude o úplně jiných postavičkách. Samozřejmě potkáme i ty staré postavy, ale hlavní slovo zde mají Jason, Leo a Piper. Navíc, z Percyho je jen ztracený hrdina a kdo ví, jestli ho vůbec někdy najdou.
Myslela jsem si, že bude těžké zvyknout si na jiného hrdinu, než jakým byli ti z předchozích knih, ale kupodivu jsem byla velmi mile překvapena. Možná je to tím, že jsou tito tři starší, než byl Percy na svých začátcích a proto se s nimi dá lépe sžít. Každopádně se mi nestalo, že bych na nějakého hrdinu chytla “averzi” a začala ho nenávidět. A i když se tam naskýtá možnost případného zrádce, tak i jeho pohnutky jsem pochopila a nijak jsem si ho nezprotivila. Neříkám, že si musíte každou postavu hned zamilovat, ale nejde je ani nenávidět. Vždyť to jsou jen děti, které hloupostí bohů trčí v “nadpřirozeném” světě a musí bojovat se všelijakou havětí.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Já Riordanovi věřila a on mě nezklamal. Líbí se mi jeho nový styl, jakým knihu pojal, i když jsem z případného míchání bohů byla velmi zmatená, přežila jsem. Věděla jsem, že jeho další série bude něco a bylo to něco, co se mi velmi zalíbilo. První díl se mi zdá ještě lepší, než série o Percy Jacsonovi (první díl).
Nejvíc se mi na knihách tohoto autora líbí jejich čtivost. Knihy vypadají sice velmi tlustě a říkáte si, že takovou cihlu nepřečtete ani za týden. Ale začtete se a ani nenadějete a jste v polovině knihy. Opravdu až tak je to čtivé. Také jsem si myslela, že to budu číst ještě teď, ale dala jsem to ani ne za dva dny.
Matoucí může pro některé na knize být střídání římských a řeckých bohů. Jednou je to Héra a podruhé Juno. Po nějaké době se to dá zapamatovat, popřípadě je to vysvětleno. Jsem ale ráda, že se možná setkáme i s jinými hrdiny. Bude to takové oživení celé série. I když ze začátku matoucí.
Proroctví jsem se rozhodla dát čtyři hvězdičky, ne že by si nezasloužilo pět, to ne. Nechávám si ale místo pro další díly z této série. Dalšího dílu bychom se mohli dočkat v září roku 2012. Je to sice dlouhá doba na čekání, ale já si ráda počkám a kdo si počká, ten se dočká. Ještě bych chtěla podotknout, že ač je obálka knihy taková podivná, jsem ráda, že nevrhá nepříjemné odlesky jako je tomu u Percyho.

Obrázek obálky a anotace: Fragment
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fragment.

Čtenářské hodnocení knihy:

Hunger games: hladové šílenství!

Touto sérií z pera Suzanne Collins si prošel snad každý bloger, kterého znám. Zvrácené hladové hry, kdy nejeden touží vidět krev a zkázu. To nám čtenářům tato tří dílná série nabídla. A jak už to tak bývá, co je dobré, z toho se natočí film. Otázkou je, jestli je pak film dobrý, aby zaujal i “nečtenáře”. O tom ale někdy jindy.
Film už měl svojí premiéru, kterou si jistě mnoho čtenářů nenechalo ujít. I já sama jsem na film zvědavá, ale musím si ještě počkat, než se dostane do našeho malého kina. Do té doby se ovšem může stát, že se mi na něj vůbec nebude muset chtít jít. Kam se podívám, tam vidím samé odkazy, miliony statusů a spoustu dalších věcí. Ze začátku to bylo určitě fajn, ale poslední dobou mi to začíná tak trochu lézt na nervy, abych byla upřímná. Já jsem ráda, že se vám film líbil, to jo. Možná si říkáte, co tady melu, když jsem ještě film neviděla a podobně. Ale všechno má své hranice únosnosti a mohla bych říct, že můj pohár trpělivosti už přetekl (:D).
we♥it
Neřeknu jeden status o tom, jak se někomu film líbil, to mi přijde celkem normální, jako když přečteme knihu a napíšeme o ní na blog nebo na facebook několik větiček. Ale poslední dobou to už zavání šílenstvím a posedlostí. Přitom co tak koukám, tak se ani sály pořádně návštěvníky neplní.
Mohla bych to porovnat s fenoménem nazvaným Harry Potter. Na světě jsou ještě nějací vidláci (:D), kteří tuto úžasnou sérii nepřečetli, ale přesto si film nenechají ujít a líbí se jim. Nemuseli předtím přečíst nějakou knihu a přesto jim tenhle chlapec učaroval. Dá se to samé říct o Hunger games? V některých (málo) případech možná ano, ale určitě jste viděli několik recenzí, které kolují po internetu a je z nich jasné, že se film nelíbil. Určitě to bude tím, že nečetli knihu, proto filmu tolik škodí. Ale stalo se toto Harrymu? Co já vím, tak nikdy. Od nás z rodiny nikdo sérii o Harrym nečetl, ale když se vysílá film, je to na hlavním pořadu dne. Ale když se na slovákách objeví ukázka na Hunger games, tak naši přepínají na sport.
Víte, já ten film nijak hanit nechci, sama se na něj (možná) chystám do kina. Pro ty, co znají knihu je to určitě skvělý film a všichni mu porozumí, ale co ti ostatní. Četla jsem několik článků na blogách a přišlo mi, že se ty sály opravdu nějak extrémně neplní. A neřekla bych, že by to bylo nedostatečnou propagací filmu. Přijde mi vážně přemrštěné, jak kolem toho někteří dělají takové strašné halo, jako by to bylo něco, co musíme uctívat. Třeba jednou se to dostane do většího povědomí a lidi si ten film oblíbí, nebo si řeknou “Proč já jsem do toho kina nešel”. V tuto chvíli mi to ale pro nezasvěcené přijde jenom jako výkřik do tmy.
Ze začátku jsem se na film docela těšila, ale teď se každý den hrozím toho, že se připojím na internet a najdu tam haldu nezajímavých článků a otravných statusů na toto téma. Přemýšlím o tom, jestli se mi na ten film vůbec bude chtít jít, nebo si ho pak raději pořídím jiným způsobem, až toto šílenství opadne.

Tim Collins – Deník úúúplně obyčejného upíra (RC review)

Originální název: Diary of a Wimpy Vampire
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 224
Rok vydání: 2012

I nemrtví mají city! Nesnesitelně vtipný deník jednoho (ne)obyčejného upíra.

Jmenuji se Nigel Mullet. V upíra jsem se proměnil, když mi bylo patnáct. V tomhle věku už zůstanu napořád, takže musím trávit věčnost bojem s akné, mutujícím hlasem a svou neobratností při balení holek… Trápí mě mé zoufalé pokusy o upoutání pozornosti mé životní lásky Chloe. Tak rád bych zabořil špičáky do jejího krku… Jsem mrtvý už víc než osmdesát let a přitom jsem ještě ani jednou neměl holku! A do toho musím neustále řešit mé neskonale trapné upírské rodiče, kteří se pokoušejí pít krev mým kamarádům.

Stručný děj, příběh.
Nigel Mullet žije se svojí, hodně podivnou, rodinkou v malém městečku. Už nějaký ten pátek je mu patnáct let. Jako upír totiž zamrzl v tomto věku. Jeho největším problémem je vzhled, jaký mu zůstal už desítky let. Není vůbec oslnivě krásný, jako ostatní upíři. Není ani silný a nemá žádné super schopnosti.
Na stření školu začne chodit Chloe, do které se Nigel bláznivě zamiluje. Zkouší tak veškeré balící taktiky a možnosti, jak na ní zapůsobit. Třešničkou na dortu bude zjištění, kdo to vlastně napadá nešťastné obyvatele malého městečka a co vůbec ten dotyčný chce.

Deníková forma.

Už z pohledu na obálku knihy, musí být čtenáři jasné, že se nejedná o nějaké “běžné” čtení. V některých knihách se můžeme setkat s občasným oživením textu formou deníkového zápisu (v tuto chvíli mě napadnou jen Stefanovy nebo Upíří deníky). Jenže příběh Nigela je celý psán touto formou, jak můžeme vidět na obrázku níže.
Deníkové zápisky jsou svižné, lépe čtivé, bez přemrštěných popisovacích pasáží. Zachycují hrdinovo aktuální rozpoložení, ať už je jakékoliv. Konkrétně tento Nigelův deník je pro čtenáře takovým oživením nudného dne. Kdy se pobaví, zasměje se jeho výstřelkům a tomu, jak vlastně přemýšlí. Než se pak čtenář naděje, tak má celou knihu/deník za sebou a ještě se některým hláškám chvilku chechtá.
Přečíst si sem tam nějakou knihu, která je psána tímto stylem je pro čtenáře takový relax, oddechne si, pobaví se a není unuděn popisy. Neříkám ovšem, že by se měli čtenáři začít shánět jen po takovýchto knihách, to rozhodně ne. Kdo si ale přečte deník tohoto opravdu neobyčejného upíra, dá mi za pravdu. Občasné vypnutí je potřeba. A navíc, Nigel píše zajímavě a čtenáře nenudí. Zápisky utíkají rychle a svižně.
Kliknutím si obrázek zvětšíte
Upír zase trochu jinak.
Chudák Nigel byl asi zrovna hodně zaneprázdněný, když upíří bůh rozdával krásu, rychlost a jiné schopnosti hodné takovéto temné bytosti. K tomu všemu má ještě pěkně potrefenou rodinku a desetiletou upíří sestru, která ho rozdrtí ve fotbale. Ne každý upír je tedy nádherný, silný, blýskavý a kdo ví co ještě.
Nigel je prostě obyčejný kluk, který je na světě už okolo stovky let. Nic zvláštního. Občas se krmí krví (kterou mu nosí rodiče, protože není zrovinka silný na lov). Jinak se jedná o tragicky komického, akné nosícího, outsidera, který se snaží získat srdce své vyvolené. Nikoliv pomocí upířího šarmu, ale hezky klasicky. S občasným neúspěchem, který potkal snad každého.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Podle ukázky z knihy jsem čekala pobavení a odreagování se. Čehož se mi také během čtení dostalo. Nečekala jsem rozhodně nějaké úctyhodné dílo, které by každého srazilo na kolena. Což rozhodně nepočítám jako mínus knihy. Už z anotace a obálky knihy je jasné, že má čtenáře zaujmout po komické stránce. Myslím si, že se to Nigelovi povedlo a nejednou jsem se během čtení docela zasmála.
Pro ty starší je to rozhodně dobrá odreagovačka, pro ty mladší se to může stát potrefeným příběhem jednoho kluka, který se snaží získat srdce dívky. Ne každého ta kniha musí zaujmout. Jak to všechno dopadne je celkem patrné už z vnitřního cítění. Takže vás konec určitě nijak nepřekvapí. Může vás ale překvapit zápletka s padouchem, který upíjí krev obyvatelům města.
Určitě se budu opakovat, ale napíši to ještě jednou. Pro mě osobně to dílo znamenalo svižné čtení, u kterého jsem se nenudila a šlo mi tak říkajíc od ruky. Mohla bych napsat do deštivého odpoledne, kdyby tak krásně nesvítilo sluníčko. Kniha by se dala celkem snadno přečíst během jednoho odpoledne. Očekávala jsem pobavení a za to knize dám čtyři hvězdičky. Možná si někdo řekne, jak takové knize můžu dát tolik hvězdiček. Říkám, splnilo to všechna má očekávání a ještě to bylo psáno velmi zajímavou formou a doplněno opravdu vtipnou ilustrací. Doporučila bych to spíše čtenářům v Nigelově věku (ve kterém byl přeměněn = 15 let).

Obrázek obálky a anotace: Fragment
Česká ukázka z knihy: Fragment
Doplňující obrázek: Deviantart

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Fragment.

Čtenářské hodnocení knihy:

Posuď knihu podle obalu (#40)

Nedělní meme hostované Syki.
 Vyberete si jeden obal knihy, publikujte k němu stručnou anotaci knihy a posuďte ho, jak se vám zachce.
Název: Noční záře  
Autor: Tanja Heitmann 
Anotace: Tanja Heitmann, jedna z nejúspěšnějších německých autorek současnosti, se již českým čtenářům představila dvěma osobitými fantaskními romány Zimní měsíc a Ranní červánky. V Noční záři, další z řady knih plných magie a imaginace, je Adam, tvor, který spolu s nitrem démona přijal i nesmrtelnost a vynikající lovecké vlohy a putuje časem v podobě krásného mladíka, povolán do Los Angeles šedesátých let minulého století, aby vyslídil pachatele krvavých obětních obřadů, jimiž ohrožuje nenápadnou existenci ostatních tvorů žijících mezi lidmi. Netuší však, že je to pouze záminka. Ve skutečnosti má vystopovat monstrum, které zabíjí bytosti jemu podobné a okrádá je o démony usídlené v jejich nitru. Při plnění svého obtížného úkolu se Adam nečekaně zamiluje do smrtelnice Esther a čeká ho další velké překvapení. 
Můj názor na obálku: Bohužel jsem ještě neměla tu čest přečíst si něco od této autorky a proto jsem si na dnešní posuzování obálek vybrala právě tuto knihu. Na obálce rozhodně upoutají pozornost výrazné oči modelky. Ty tak trochu nahání hrůzu. Na druhou stranu se mi líbí vybraný odstín modré barvy, který se (sice v tmavší formě) řadí mezi moje oblíbené. I anotace knihy dokáže rozhodně zaujmout. Nebezpečí, láska, to všechno tato kniha slibuje. Jako výtku bych měla asi ty modré “ornamenty” ve stylu vět, který jsou po celé knize. Od těch bych klidně upustila.