Maite Carranz – Klan vlčice

Originální název: La guerra de las brujas
Série: Válka čarodějek, díl první
NakladatelstvíCooBoo
Počet stran: 376
Rok vydání: 2010

Čas vyvolené přichází a odvěká válka čarodějek znovu vzplane po celém světě. A mladá Anaid do poslední chvíle netuší, že i ona bude na téhle šachovnici hrát důležitou roli. Neví nic o čarodějkách Odiš a Omar, dávných proroctvích, ani o přízračném světě. Trápí ji hlavně vlastní vzhled a osamělost. Připadá si jako ošklivé káčátko ve stínu své krásné a výstřední matky. Ale v den, kdy její matka zmizí, se Anaid náhle octne na cestě do neznáma. Troufne si přijmout svůj osud?

Stručný děj, příběh.
Anaid je již nějakou dobu jiná, než její spolužáci. I když je jí už čtrnáct let, vypadá jako malá holčička, jako by se její růst někde zastavil a odmítal pokračovat, aby z ní vytvořil kompletní dívku. Po záhadném zmizení Anaidiny matky Selene se začínají dít podivné věci. Anaid pomalu, ale jistě zjišťuje, že je čarodějkou z rodu Omar a aby zachránila svojí matku, bude se muset vypořádat se zákeřnými čarodějkami z rodu Odiš, které se neštítí opravdu ničeho.

Čarodějnice Omar a Odiš.

Autorka nám v této sérii představuje tak trochu jiný druh čarodějek, než který můžeme znát. Setkáme se hned, dalo by se říct, se dvěma druhy. Jedny jsou ty zlé, druhé hodné. Nepředstavujme si ale ty zlé jako ježibaby s bradavicí na nose. Odiš se ze všeho nejvíc snaží udržet svojí krásu a bohatství. To proto jsou ty zlé, využívají svých schopností jen pro vlastní blaho, to nikdy nevěstí nic moc dobrého. Svou krásu a mladost získávají velmi ohavným způsobem. Naproti tomu čarodějky z rodu Omar jsou ty dobré, které se dokáží sžít s přírodou a nevyužívají svojí moc pro své vlastní sobecké důvody, to by se rovnou mohli přidat k zlomyslným Odiš.
Vznik těchto dvou “ras” je doprovázen velmi složitou a na první přečtení možná i nepochopitelnou historií. Jisté je ovšem jedno, chystá se příchod vyvolené, která bude mít tu možnost zničit jedno z těchto odvětví, proto si oba klany chtějí udržet vyvolenou na své straně. Jenže vlastně záleží na tom, kdo je ta pravá vyvolená a ke které straně se nakonec přikloní.
Anaid se toho musí za velmi krátkou chvíli naučit až přespříliš, ale na můj vkus se s tím vším vypořádala až moc rychle, kdo ví, jaké vlohy se v té malé dívce vlastně skrývají. I když je možná na škodu, že z ní autorka udělala takové ošklivé káčátko, které si není jisté samo sebou a neustále se trápí tím, jak vlastně vypadá, a že se jí ostatní spolužáci posmívají. Jisté ovšem je, že v ní a její kouzelné hůlce se skrývají netušené možnosti. Anaid jsem si nijak neoblíbila, přišla mi až moc vrhající se do akce a že všemu náhle strašně moc rozumí, přitom se toho má ještě hodně co učit a to se pravděpodobně nedá zvládnout za pár měsíců, ale ona asi bude zázračné dítě, které se učí rychle.
Nejzáhadnější na tom však je, že se má jednat o “válku čarodějek”, přitom bych mohla říct, že se to všechno vyřešilo nějak rychle. Došlo na pár momentů, kdy se člověk o Omar strachoval, ale tato kniha pravděpodobně patří k těm, kdy to jde hlavním hrdinům až příliš snadno a vyhrávají každou bitvu, která je potká bez sebemenších škrábanců, ať už na těle, či na duši.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Z knihy mám i několik dní po dočtení stále takové rozporuplné pocity a pořádně ani nevím, jak jí ohodnotit. Pohled na čarodějky je zde rozhodně velmi zajímavý a zase pojatý trochu jinak, než je v jiných knihách (i když jsem jich moc nečetla). Víte, hůlky bych přiřadila spíše k takovým knihám, jako je Harry Potter, tam se to prostě hodí, ale v této knize mi to přišlo takové nepatřičné. Ale darovanému koni na zuby nehleď.
Knize ale nemůžu upřít to, že mě docela nutila otáčet stránky a byla jsem na to všechno dobrodružství opravdu hodně natěšená, takže se mi četla celkem s lehkostí (opomenu-li kapitolu o vzniku Odiš a Omar, ta byla opravdu matoucí). Určitě bych tam mohla najít pasáže, kdy jsem se tak trochu nudila a šla jsem si raději uzobnout něco k jídlu, ale jiné jsem zase doslova hltala.
Abych pravdu řekla, tak jsem si ani nikdy nedovedla pořádně představit, jak některé postavy vlastně vypadají. Všechno bylo ponecháno mé vlastní fantasii a musela jsem si sama v hlavě vytvářet obrázky. A věřte tomu, že když Anaid myslela na to, že jí vypadávají vlasy, představila jsem si jí tak trochu jako Gluma z Pána prstenů. No opravdu, zamyslete se nad tím, jak může vypadat někdo, kdo celý život pořádně neroste, padají mu vlasy a je prostě tak nějak ošklivý. V tomto ohledu mě docela mrzí, že se autorka více nezabývala postavami, rozhodně by si to některé zasloužily. Když už se nám dostalo nějakého toho popisu, tak byl velmi strohý a nic moc neobjasňoval.
Kniha mi poskytla nový pohled na to, jak vlastně mohou čarodějnice vypadat a s čím vším se musí vypořádat. Abych pravdu řekla, tak se na další díl celkem těším, ale prvnímu jsem se rozhodla, že udělím tři hvězdičky, snad mě další díl nadchne o trochu více.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Doplňující obrázky: we♥it

One thought on “Maite Carranz – Klan vlčice

  1. Je kniha ve třetí, nebo v první osobě? 🙂

Leave a Reply to Flash Cancel reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s