Waiting on Wednesday (#38)

Středeční meme pořádané blogem Breaking the Spine.
Prezentace knihy, kterou bychom si rádi přečetli.

Autor: Krystyna Kuhn

Anotace: Kniha německé autorky Krystyny Kuhn je úvodním dílem knižní řady Údolí. Je psána srozumitelným a moderním jazykem dnešní mládeže. Je velmi čtivá a poutavě napsaná a slibuje čtenáři dobrodružný a temný příběh. Každý díl má svou kriminální a tajemnou zápletku, ve všech se objevuje něco strašidelného a úzkostného. Na konci každé z knih najde čtenář zlověstnou tabulku, v níž je stručně zaznamenáno, kteří lidé v tomto díle zahynuli… V prvním díle slaví nováčci na Grace College úvodní večírek v loděnici. Julia a její přátelé si však brzy povšimnou, že tu něco nehraje. Nacházejí se v odlehlém údolí uprostřed kanadských hor. Proč se tady ale kolem objevuje tolik cedulí s nejrůznějšími zákazy? A proč není toto místo k nalezení ani na internetových vyhledávačích? Situace se ještě více zdramatizuje, když Juliin bratr Robert pozoruje nějaké děvče, které skočí do jezera, je staženo vírem a utopí se… Když pak tuto hrůzostrašnou příhodu vypráví další den ostatním, nikdo nevěnuje jeho slovům pozornost a nikdo mu nevěří – ani Julie. Jedna z dívek se však opravdu pohřešuje. Její zmizení je ještě záhadnější vzhledem ke skutečnosti, že tato dívka byla po celý život upoutána na invalidní vozík. Julie ještě netuší, že temné stíny minulosti, o nichž doufala, že je již jednou provždy překonala, vyplynou tady v Údolí opět na povrch…

Fíha, já myslela, že tohle vyšlo jenom na Slovensku zatím? Ale díky Abyss, už vím co si chci zase pořídit. Musím ovšem říci, že tahle obálka je taková zvláštní. V jednu chvíli je tam uměle vytvořené písmo apod. a pak se tam objeví fotografie, je to takové zvláštní, ale každopádně bych chtěla :).

Valentýnský knižní hop – vyhodnocení

Je tady to, na co jsme všichni čekali. Vyhodnocení Valentýnského knižního hopu. Řeknu vám, že tolik milostných vzkazů jsem ještě v životě nečetla a bylo to něco, když mi většina z vás vyznávala lásku :P. Celkem vás vyplnilo formulář docela dost, ale pak jsem byla nucena některé z vás mazat, protože jste nedodrželi podmínky pro vstup do soutěže – napsání komentáře k článku. Ale už je pozdě a já se vrhnu na to, kdo z vás měl ten nejlepší vzkaz a koho jsem pak ještě vylosovala. Nejdřív se ale ještě podíváme, o co jsme soutěžili.
Rozhodla jsem se, z toho množství odpovědí, že první místo, tedy: Nebezpečnou lásku, samolepky a záložky, vyhrává:
Misha, se vzkazem:
V 7 u mně. Se spodkama se neobtěžuj.
Možná někdo z vás řekne, že to není ani pořádně milostný vzkaz, ale abych byla upřímná, mě to v tu dobu tak dostalo, že jsem se obávala, že už jí nikdo nepředčí a ona to prostě vyhraje. 
Na druhém (generátorem vylosovaném) místě je s číslem 28 je:
Zlobřík 
který/á? vyhrává Holčičí svět, samolepky a záložky.
Oběma výhercům ještě dnes zašlu výherní e-mail na který musí do 48 hodin odpovědět, jinak budu vybírat jiné výherce a jelikož je před výplatou, tak výhry zašlu pravděpodobně začátkem dalšího týdne (:D).

Můj hrdina

Je to sice možná na poslední chvíli, ale když už jsem si toho hrdinu vymyslela, tak vám ho tady ukážu a doufám, že už máte příspěvky se svými hrdiny nachystané 🙂 (to jen díky linkovači, který najdete pak dole :P). Příspěvek Můj hrdina je součástí Valentýnského období, které končí již 29. února.
Nebudu vás nijak houpat, mým vysněným hrdinou je přesně tento chlap v roli Damona ze seriálu The Vampire diaries. Nemusí to být nijak extra pecka originální, ale už tomu tak bohužel je.
Nemusel by to být ani přímo upír, jenom by nesměl někde v houští nechat tu svojí destruktivní povahu. Takové to – postarám se, ale zvorej to a staráš se sama. Ale beztak by mě po všem zvažování přišel zachránit, sice by mi určitě vynadal, pokřivil trochu to svoje obočí, ale záchrana by to byla, no ne?
Ani by mi nemusel dělat ráno snídani do postele, tu bych mu dělala já a za odměnu bych si prosila jeden z jeho sexy pokřivených úsměvů, které mu tak jdou. Bylo by asi těžké, představit si s hrdinou jeho povahy nějakou klidnou rodinku, která o víkendech jezdí po babičkách, ale aspoň by ten život byl trochu vzrůšo.
Asi nebudu ten typ co čeká prince na bílém koni, ale dneska je prostě v módě, že každá holka chce nějakého bad boye, který se nebojí nakopat někomu zadek a přitom se tak oslnivě usmívat. Je to prostě trend a v tomhle případě asi nebudu vybočovat, nebudeme si nic namlouvat, je to prostě sexy.
Mimochodem, svého hrdinu můžete pojmout i klidně více poeticky a víc se nad ním rozplývat, je to čistě jenom na vás, já jsem pravděpodobně jenom líná se nějak více rozepsat, ale co bych vlastně měla víc psát 😀 kdo zná zná :D.

document.write(”);

Kateřina Petrusová – Nebezpečná láska (RC review)

Originální název: Nebezpečná láska
Série: Bavettovi, díl první
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 376
Rok vydání: 2012
Oficiální stránky autorky: katerinapetrusova.cz

Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie. Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?

Stručný děj, příběh.
Paige je mladá ošetřovatelka, která je tak trochu otřesená díky smrti svého bývalého svěřence, snaží se najít klienta, se kterým to nebude mít tak složité a nebude hrozit, že by jí během několika týdnů zemřel. Tak se dostává do role chůvy-ošetřovatelky mladého Michaela Bavetty, který díky autohavárii mentálně uvízl v dětském věku, i když na první pohled vypadá jako celkem ucházející mladý muž z poněkud podivné nebezpečné rodiny.

Paige se s ním pomalu sbližuje a zjišťuje, že opět porušila své pravidlo nepřipustit si pacienta příliš k srdci. Je totiž jasné, že se bude muset jednoho dne probrat a opět začít řešit své mafiánské záležitosti,

Michael a Paige.

Paige mi přijde přesně jako ten typ hrdinky, který si něco zadá, že dodrží a přitom to pomalu, ale jistě, začíná porušovat. Tak trochu v ní vidím sebe sama a jsem si jistá, že to nezůstane jen u mě. Její vztah s malým Michaelem tomu všemu teprve dodává grády.
Abych byla upřímná, oblíbila jsem si spíše ty momenty, kdy byl Michael malý klučina s pinďourem ještě pořád na čůrání. Každý určitě na dětech miluje tu jejich “jednoduchost”, kdy prostě řeknou, co si myslí. Jsou upřímní a to se u dospěláků hledá opravdu jen velmi těžko. Proto jsou děti tak úžasné. Dát to dětské smýšlení do kombinace s tělem dospělého muže může být možná pro někoho trochu nevhodné, ale mě se to líbilo. Bylo to tak neuvěřitelně jednoduché, až jsem se nemohla dočkat dalších scén, kdy se bude Paige starat o Michaela. Upřímně můžu říci, že se při nejedné scéně čtenář zasměje, i když ve skutečnosti je to celkem smutné, s čím se Michaelova rodina musí potýkat a vypořádat. I svět plný drsných mafiánů může být zranitelný.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Od přečtení této knihy pro mě už více není mafiánským idolem Vito Scaletta (kterého můžete znát z české mafiánské hry Mafie II, nevím jestli i I, kde jsem si mimochodem mafii zamilovala), ale tentokrát je to Michael a Robert Bavetta.
Ale musím popravdě říci, že jsem očekávala o trošku více těch mafiánských záležitostí, protože jsem tak trochu masochista a líbilo by se mi to tam. Ale i tak, ten příběh si mě hned získal. Okamžitě jsem si oblíbila styl autorky, nebudeme si nic nalhávat, to, že je autorka Češka jí dobře hraje do karet, protože ta čeština je tak krásně “rozvinutá” a dá se vymyslet tolik věcí, že se vám z toho až točí hlava. Proto se mi celé tohle dílo tak krásně četlo a autorka mě dokázala dokonale dostat do příběhu. Přiznávám, že jsem zatím žádná její jiná díla, která publikuje na internetu nečetla (hanba mi), ale tahle její Nebezpečná láska, ta je nebezpečně úžasná.
Říkala jsem sice, o odstavec výše, že jsem si oblíbila scény s malým Michaelem, ale zase na druhou stranu, těch “dalších” momentů mi tam pak přišlo hodně málo a klidně bych knihu tak o stovečku stránek protáhla. Přeci jen se to tam pak všechno začalo o něco více vyvíjet, ale já hluboko v duši doufám, že autorka nám co nevidět vydá další díl (tedy spíše nakladatelství).
Horko mě ovšem polilo v tu chvíli, kdy jsem zjistila, že se kniha jaksi vytratila z mého batohu, a já si jí zapomněla spakovat na jedné přednášce. Opravdu na mě v tu chvíli šly mdloby, když jsem si uvědomila, že si ten skvělý příběh už možná nedočtu do konce a budu ochuzena o všechno to akčno, napětí, romantiku, mafiány. Věřte mi, kniha opravdu nestojí za to, nechávat jí někde válet v lavici.
Nesmím zapomenout zmínit i postavy, které se v knize vyskytovaly. Ono to možná pro někoho zas tak důležité není, ale i když to jsou teoreticky vzato vrazi, tak takový Johnny vám přijde jako strýček do nepohody, kterému se můžete svěřit se svým problémem a prakticky od něj očekáváte, že vás nějakým způsobem rozesměje a rozhodně vás nenechá ve štychu. Nezapomenu samozřejmě ani na schizofrenického Roberta, od kterého v nejednu chvíli nevíte co očekávat, ale na konci vás rozhodně překvapí. I když se může na první pohled zdát jako mrzout, co má všechno pod kontrolou a chce aby se všechno vyvíjelo podle něj, na konci se ukáže jako velmi dobrý charakter a nebude na škodu ho za to pochválit.
Zatím, pro rok 2012, obsadila tato kniha druhé místo mého pomyslného žebříčku oblíbených knih, které jsem zatím přečetla (v tomto roce). Nehledejte tu žádnou upířinu, vlkodlačinu, čarodějničtinu, ani nic podobného, ale prostě si lehněte (sedněte) a nechte se pohltit tímto úžasným mafiánsky-romantickým příběhem, kterému bez rozmyšlení uděluji krásných pět hvězdiček. Dejte si ovšem pozor! Také se mi zdálo, že mi někdo leduje useknuté články prstů!

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství FRAGMENT.

Čtenářské hodnocení knihy:

Ettelëy Dragons v PŘEDSTAV SVŮJ BLOG!

Dalším blogerem v pořadí je Ettelëa Dragons (snad to nějak skloňuju dobře) :D! Které samozřejmě ještě jednou děkuji za vyplněný dotazník. Pokud chcete také představit váš blog, stačí mi napsat na e-mail!
Stav k 6. 2. 2012

Ettelëy najdete na stránce etteleadragons.wz.cz

1. Ahoj! Abychom věděli, o kom je řeč, tak se nám ve zkratce, prosím, představ 🙂 
Dobrá… Tak tedy, na blogu a vůbec obecně na internetu mě většinou najdete pod přezdívkou Ettelëa Dragons. Tuhle přezdívku už nějaký ten pátek používám a není na ni zase tolik divného, protože pochází z doby, kdy jsem byla tak trošku posedlá elfštinou a Ettelëa je překlad mého reálného jména Bára. Bydlím nedaleko Ostravy a studuji druhým rokem Waldorfské lyceum. Mým největším koníčkem jsou knihy, psaní a zvířata, hlavně můj potkánek Abí Bubbles a koně. 
2. A teď teda přejdeme k tomu nejdůležitějšímu – k tvému blogu. 
jak se tvůj blog jmenuje a co tě vedlo k tomu, abys mu dal/a takový název 
Bloguju už nějakou tu dobu a takový můj první pro mě důležitý blog bylo Útočiště elfího poutníka, který stále funguje a kde se objevovaly především moje literární výtvorky. Psát mě sice baví, ale nakonec jsem usoudila, že tudy cesta asi nepovede a protože mě taky baví číst, tak se z něj stalo Knižní útočiště, což je docela výstižný a prostý název – takové moje místečko, kde se zabývám knihami, především fantasy a taky YA. 
jak dlouho už svůj blog vlastně máš 
Brzy to bude více jak půl roku, takže nijak dlouho. Tedy alespoň co se Knižního útočiště týče. Můj bývalý blog je poněkud starší. Ale doufám, že toho jen tak nenechám 
zkoušel/a jsi i jiné možné alternativy (např. blog.cz, pise.cz, blogger, wordpress, aj.) vedení blogu a proč jsi zůstal/a právě u té, kterou máš 
Tak na blog.cz mám blog stále, ale Knižní útočiště mám momentálně na webzdarma.cz. Ještě nedávno byl ale na wordpressu. Ten mi ale už od začátků moc nevyhovoval a tak jsem se nedávno odhodlala ke stěhování. Teď jsem spokojenější, protože mi nový blog připadá přehlednější. 
co je na tvém blogu podle tebe nejlepší, nejvíce navštěvované a proč 
Nejlepší? To je těžké něco takového říct… Navíc jsem perfekcionista a nikdy se sebou nejsem úplně spokojená. Tak já doufám, že to jsou právě recenze, na kterých hodně usilovně pracuju, ale taky se celkem chytly knižní videa, ne? Ty se myslím docela líbí. 
na co se tvůj blog především soustřeďuje, nebo spíš, na co ho ty soustřeďuješ 
Na knihy, zejména na fantasy a taky na YA (neboli knihy pro mladé dospělé). A především na něm najdete recenze na takové knihy. 
3. Kolik času věnuješ (asi tak průměrně) svému blogu? 
Jak kdy. Jsem docela líný člověk a do všeho se musím hrozně přemlouvat, ale snažím se. Většinou není přes týden moc času, takže spíše o víkendu, kdy se snažím dohánět všechny resty a píšu recenze, ať už na blog nebo pro Fantasy Planet. Jak jsem už řekla, jsem perfekcionista a u jedné recenze jsem schopná strávit klidně celý den, někdy třeba i více dnů, takže by se dalo říct, že mu věnuju hodně, i když se to na aktivitě až tak neprojevuje. Já nepublikuju články každý den a nepíšu pět recenzí týdně, tím nechci říct, že je to špatné, ale já to tak prostě nedělám. 
4. Zajímá tě hodně, co si návštěvníci o tvém blogu pomyslí, např. o vzhledu, o jeho struktuře, aktivitě? 
Myslím, že to zajímá všechny blogery. Co se vzhledu týče, tak s tím moc nenadělám, většinou používám už připravené designy, protože jsem se zatím prostě nebyla schopná naučit pracovat s těmi programy. A snažím se být aktivní, protože blog, kde se objeví článek jednou za půl roku je docela o ničem… Pořád se snažím udělat blog co nejpřehlednější a zajímavý, jestli se mi to daří, to musí posoudit ti, co ho navštěvují. 
5. Byl nějaký blog inspirací pro vznik tvého? 
Ano, byl. Úplně první knižní blog, se kterým jsem se setkala, byl blog Abyss a pak ten Syki. To ony mě inspirovaly k tomu, abych vytvořila taky svůj. Až potom jsem zjistila, že těch knižních blogů je docela dost.
6. Co děláš proto, abys měl/a uspokojivou návštěvnost? 
Řekla bych, že pro mě není návštěvnost to úplně nejdůležitější. Ono je hlavně důležité to, jací lidé můj blog navštěvují, než to, kolik jich tam denně přijde. Raději méně těch, kteří se o to téma zajímají a s chutí si nějaký ten článek přečtou než „x“ takových, které knihy vůbec nezajímají. A proto, aby můj blog navštěvovali lidé, které knihy zajímají, se snažím psát dobré recenze a časem snad přibudou i nějaké vlastní nápady a projekty, aby byl blog zajímavější. 
7. Co bys chtěl/a vzkázat všem návštěvníkům (ať těm současným, ale i budoucím) blogu? 
Doufám, že se vám u mě líbí a že vám občas třeba pomůžu s výběrem nějaké té knížky. A že jsem ráda za každý váš komentář, protože pro blogery je zpětná vazba hodně důležitá. Každý komentář člověka potěší a popostrčí vpřed a dodá chuť k další práci. Takže bych vám ráda poděkovala za každou vaši návštěvu a větu, kterou u mých článků zanecháte. 
8. A poslední otázka za dva bludišťáky! Myslíš si, že blog je dobrým způsobem trávení volného času?
Myslím, že ano, pokud to člověka baví. Ale asi taky záleží na tom, o čem člověk píše, aby ten čas u psaní strávil alespoň trochu smysluplně. Nejideálnější je, když to člověka baví, tráví u toho přiměřený čas a někam ho to posouvá…

L. J. Smith – Před půlnocí (RC review)

Originální název: Midnight – The Return vol. 3
Série: Upíří deníky, díl devátý
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 256
Rok vydání: 2012

Meredith odhalila při záchraně Stefana nehezká tajemství ve své minulosti a Damon se kvůli své nemístné zvědavosti proměnil v člověka, což nese velmi zle. Ze zoufalství by udělal cokoliv, aby se stal opět upírem – neváhá se dokonce vrátit do pekla Temné dimenze. Fell’s Church se čím dál více začíná podobat městu duchů. Posedlost mění děti v kruté cizí tvory a situace se pomalu mění ve válku dospělých proti dětem… kdo může, prchá…

Stručný děj, příběh.
Všichni se vrátili z ohavného prostředí Temné dimenze i se zachráněným Stefanem, jediným problémem je, že se z Damona stal nedopatřením (kvůli jeho zvědavosti) člověk. A určitě si všichni dovedeme představit, jak moc se mu to zjištění nelíbí a že se bude snažit, co je jen v jeho silách, aby se z něj stal opět upír.
Jenže městečko pořád obtěžují oškliví malachové, kteří se projevují prostřednictvím dětí a tyranizují okolí. Děj nabírá na obrátkách, když se Bonnie nedopatřením dostane s Damonem opět do Temné dimenze. Navíc se nám věci začínají zamotávat, když Meredith odhalí své rodinné tajemství.

Pocity, dojmy a hodnocení.

Po dočtení předchozího (osmého) dílu této nekonečné série jsem se celkem bála, jak se bude ubírat celý příběh dál. Ale abych pravdu řekla, tak mě děj tohoto dílu celkem překvapil a mohla bych i říci, že jsem si ho v některých částech užívala a nepřišel mi ani tolik přitažený za vlasy.
Na těchto knihách je zajímavá ta věc, že i když to není zrovna kvalitní čtivo a díl od dílu se to může čtenářům líbit méně a méně, pořád tu zůstává ten fakt, že se to čte celkem samo a i když by se nám při čtení nemusela nějaká věc zalíbit, stejně to přečteme a když se pak podíváme, je tu konec knihy. Já osobně jsem tento díl přelouskala dohromady za pár hodinek a ani mi to nepřišlo. Čtivost je pro mě u této série velkým plusem. I když L. J. Smith od nějakých dílů s touto sérií zrovna nezáří, tak pro mě je to takové čtivé. Možná to bude tou jednoduchostí, že se člověk někdy rád odprostí od toho složitého a něco takového uvítá.
Tento konkrétní díl byl pro mě v několika věcech opravdu zmatečný a nedokázala jsem pořádně pochopit, proč se tam dějí zrovna takové věci, jaké se dějí a co se tam vlastně řeší. Hrdinové dělají tohle a najednou, z ničeho nic, ze sebe vybalí věci, nad kterými vám zůstane rozum opravdu stát, dočkáte se sice nějakého vysvětlení, ale já osobně jsem žádnou hlubší souvislost nepochopila a možná proto mi ta určitá věc přišla celkem zbytečná. Občas může být velmi otravná, číst nějaký kousek děje a najednou se z ničeho nic u dalšího odstavce ocitnout úplně někde jinde, bez nějakého oddělení textu mezerou, nebo prostě něčím, aby se čtenář pořádně dokázal zorientovat.
Čtenáři se na tomto dílu může zalíbit jakési rozdělení příběhu do několika linií, takže se nemusí “nudit” jenom u toho, co dělá jeden konkrétní člověk, ale prožije více dobrodružství v jednom. Ale jak jsem zmínila v odstavci výše, rozdělení těchto jednotlivých “scén” by opravdu občas nebylo od věci, abychom si mohli pořádně ujasnit a zorientovat se, kde se přesně nacházíme a co můžeme od daných řádků očekávat.
Já osobně si myslím, že tato série čerpá svůj úspěch hlavní díky seriálové podobě, kterou vysílá stanice The CW. Domnívám se, že každý kdo seriál sleduje a ještě čte k tomu knihy (jako já) zastává stejný názor. Možná jsem to zmínila již v recenzi na nějaký předchozí díl, ale osobně čtu tuto sérii z toho důvodu, abych se konečně dozvěděla, jak to všechno skončí, kdo s kým bude a jestli si pořád budou děti požírat své vlastní údy.
Devátému dílu Upířích deníku dávám dvě hvězdičky, ze dvou důvodů, kniha pro mě byla čtivou, protože jsem asi v ten moment potřebovala do sebe dostat něco jednoduchého, nad čím bych ani nemusela moc přemýšlet a jenom číst. Nemyslím si, že by se autorce ještě nějakým způsobem podařilo zvednout kvalitu této série, jako má například dílo Temné vize, které je ve srovnání s Upířími deníky něčím naprosto jiným a já doufám, že to autorka zase nějak nepřežene. Možná se budu lišit od ostatních, ale já mám UD prostě ráda, asi určitě to bude seriálovou podobou, ale mám a chci si jí přečíst až do konce.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: we♥it

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství FRAGMENT.

Awekki v PŘEDSTAV SVŮJ BLOG!

Dalším človíčkem, který by nám rád představil svůj blog, je Awekki! Tímto ještě jednou děkuji za vyplněný dotazník ohledně tohoto projektu. Pokud nám chceš také představit blog, jednoduše mě kontaktuj na e-mail!
Stav k 6. 2. 2012

Awekki najdete na blogu awekkisworld.blogspot.com

1. Ahoj! Abychom věděli, o kom je řeč, tak se nám ve zkratce, prosím, představ 🙂 
Ahoj, jsem Awekki z Mon univers parallèle, knižního blogu. Je mi 16 let, jsem z Brna a studuji třetím rokem na šestileté sekci gymnázia. V bloggerské sféře se nepohybuji moc dlouho, teprve od října, ale už jsem si to stihla zamilovat. Dala jsem tomu čtení hromady knih nějaký ,,smysl” a získala možnost vyjádřit své názory. Jediné mínus je, že mi to ubírá čas na čtení, ale vůbec mi to nevadí, protože přestávku občas potřebuji. 
2. A teď teda přejdeme k tomu nejdůležitějšímu – k tvému blogu. 
jak se tvůj blog jmenuje a co tě vedlo k tomu, abys mu dal/a takový název 
Jmenuje se Mon univers parallèle což ve francouzštině znamená můj paralelní vesmír. Zvolila jsem tenhle název hlavně proto, že jsem nechtěla vystupovat přímo za sebe, ale vytvořit si své druhé já, které je blázen do knížek, protože jsem neměla v plánu říkat lidem, že mám svůj blog. Nakonec to tom ví jen dvě kamarádky a rodina. Ve francouzštině je to proto, že je to můj druhý jazyk. Trápím se s ním už hodně dlouho, tak ho proto považuji za svou vedlejší součást. 
jak dlouho už svůj blog vlastně máš 
Jak už jsem psala, mám ho od října. Ani nevím, proč jsem ho založila. Byl to takový momentální popud, hlavně protože jsem už delší dobou sledovala ostatní blogy a zajímalo mě, jestli bych něco takového taky zvládla. 
zkoušel/a jsi i jiné možné alternativy (např. blog.cz, pise.cz, blogger, wordpress, aj.) vedení blogu a proč jsi zůstal/a právě u té, kterou máš 
Ne, nezkoušela. Začala jsem u bloggera a zatím neplánuji přesun, protože mi vyhovuje. Jen občas se nepohodneme, ale za chvíli se to zase spraví. 
co je na tvém blogu podle tebe nejlepší, nejvíce navštěvované a proč 
Podle statistiky je to moje první soutěž, která probíhala v minulém měsíci. Nepřekvapuje mě to, můžu dokonce říct že jsem to čekala, ale že v takové míře, to zas ne 🙂 Dále jsou to recenze a to mě velmi těší. 
na co se tvůj blog především soustřeďuje, nebo spíš, na co ho ty soustřeďuješ 
Že by knihy? 😀 Tak na ty určitě, ale žánr nemám přímo vyhraněný. Jen recenze píšu na YA knihy a také hlavně na fantasy. 
3. Kolik času věnuješ (asi tak průměrně) svému blogu? 
V poslední době jsem tomu moc nedala, protože jsem neměla čas a bohužel ani chuť. Dokonce jsem za jediný den rozečetla i čtyři knížky, protože mě ani jedna nebavila a nemohla jsem se začíst. Teď už je to lepší, takže čekejte i více článků a recenzí. 
4. Zajímá tě hodně, co si návštěvníci o tvém blogu pomyslí, např. o vzhledu, o jeho struktuře, aktivitě?
Samozřejmě. Jakého bloggera by to nezajímalo? Píše sice i pro sebe, ale hlavně pro čtenáře, bez kterých by blog nebyl tím čím je. Vzhled určitě důležitý je, protože díky němu si čtenář blog zapamatuje a zvedne mu i chuť články číst. Aktivita určitě důležitá je, ale to je i přehlednost. Když čtenář hned najde to co hledá, je to určitě plus. 
5. Byl nějaký blog inspirací pro vznik tvého? 
Tak určitě všechny, protože každý je něčím zajímavý a originální. Nejvíc mě ale zaujal blog Knižní doupě a Knižní nekonečno. 
6. Co děláš proto, abys měl/a uspokojivou návštěvnost? 
Snažím se pravidelně přispívat novými články se zajímavými knihami. Jinak se na návštěvnost moc nezaměřuji, je to jen číslo 🙂 
7. Co bys chtěl/a vzkázat všem návštěvníkům (ať těm současným, ale i budoucím) blogu? 
Tak určitě ať čtou samé dobré knihy, ať každá, kterou budou číst je něčím zaujala a nezapomněli na můj blog a vždy se na něj rádi vraceli a nechali se inspirovat. 
8. A poslední otázka za dva bludišťáky! Myslíš si, že blog je dobrým způsobem trávení volného času? 
Ano, je to zajímavá činnost, která sice nemusí všechny zaujmout, ale také by se neměla podceňovat. Není to o nic horší než samotné čtení knih.

Patrick Ness – Hlas nože

Paperback

Originální název: The Knife of Never Letting Go
Série: Chaos, díl první
NakladatelstvíJota
Počet stran: 376
Rok vydání: 2011

Planetu Nový svět kolonizuje malá skupina osadníků z nepřátelského Starého světa. Po mnoha letech dochází k nečekanému zvratu. Domorodí obyvatelé se vzbouří, zaútočí na osadníky a usmrtí všechny ženy. Muže a zvířata náhle napadne podivný vir, který umožňuje slyšet myšlenky ostatních.
Uniknout se podaří jen nevzdělanému mladíkovi Toddovi, který si stihl vzít na cestu pouze ruksak, lovecký nůž, deník, ale hlavně to vůbec nejdůležitější – svého věrného psího přítele. Ostatní obyvatelé v čele s šíleným knězem ho však pronásledují a kvůli nebezpečnému viru nebezpečí stále narůstá.
Tento nelibozvučný myšlenkový mrak se nazývá Hluk a projevuje se nejen zvukem, ale i obrazem. Nikdy vás nenechá na pokoji a žádná vaše představa a ani jeden váš plán tak nejsou soukromé. Todd objeví v Hluku jakousi „díru“ a záhy zjistí, že žije v úplně jiném světě, než si dosud myslel. Postupně vychází najevo několik prazvláštních situací z minulosti a Toddova strastiplná cesta s armádou v patách se zdá jako nikdy nekončící příběh.

Stručný děj, příběh.
Todd žije ve vesnici zvané Prentisstown a za několik málo dní oslaví své třinácté narozeniny, to znamená, že se z něj konečně stane plnohodnotný muž a už na něj nikdo nebude koukat skrz prsty. Život mu ztrpčuje Hluk, Hluk jeho, mužů ve vesnici, zvířat, zkrátka všeho, co žije. Dokáže vidět myšlenky všech, co se jim právě honí hlavou.
Jednou ale musí vesnici opustit, musí sám sebe zachránit před Prentisstownem a veškerým jeho zlem. Při útěku narazí na dívku Violu, ze které nejde nic jiného než ticho, ona nemá Hluk. On, Violo a jeho pes Manchee zažívají opravdu nebezpečná dobrodružství, snaží se zjistit pravdivou pravdu o Novém a Starém světě, o jejich planetě a o mužích z Prentisstownu.

Hluk, chaos.

Představte si, že každý může vidět každou vaší myšlenku, vzpomínku, nad čím dumáte v tom a tom okamžiku, všichni vědí o všech všechno. Přesně takhle to má i Todd. Před hlukem nemůže nikam utéct, protože by stejně pořád slyšel ten svůj. Je to něco tak nepředstavitelného, až z toho člověku běhá pomaloučku mráz po zádech, když si představí, že by mohl někdy slyšet (dokonce i vidět) jeho tajné touhy a přání. Všechno co dělá, by bylo najednou veřejné a každý by to viděl, věděl. Nějak takhle vypadá Nový svět.
Abych všechno uvedla na pravou míru. Hluk je vlastně virus, který vypustili Sádráci, když se na planetu vydali noví osadníci, kteří zde chtěli žít a zabil všechny ženy a i některé muže. Zbytek začal slyšet myšlenky ostatních, viděl obrazy v jejich hlavách. Není to nějak lákavá představa.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Abych pravdu řekla, tak mi trvalo celkem dlouho, než jsem se do knihy dokázala začíst, a ani ke konci mi to pořádně nešlo. Já vím, že Todd je v anotaci popisován jako nevzdělaný chlapec, ale ten překlad a styl psaní knihy mi nějak extra nesedl. Sem tam mi v knize nevadí nespisovná čeština, vulgární slova, ale tato kniha je tak psaná celá, což mi hodně vadilo a pořád to tak nějak nedokáži překousnout.
Co se týče samotného příběhu, tak ten už je o poznání zajímavější. Nový svět, starý je zničený a lidé musí hledat nová místa k osazování, kde by mohla poklidně žít a mít svoje rodiny a přátelé. Vždyť to určitě za nějakou dlouho dobu potká i nás, tenhle Nový svět. Protože si planetu zdevastujeme tak, že už se zde nebude dát žít. Budeme se muset spokojit s tím, že naši muži si mohou navzájem “číst” myšlenky a žít s Hlukem. Všechno je to tak neuvěřitelné, až to začne být pravdivé.
I když se mi kniha nečetla zrovinka lehce, upřímně musím říct, že se mi celkem líbila a jsem napnutá na další dva díly, protože takhle to rozhodně nemůže dopadnout. Bylo by to moc zlé, než aby to byla pravda. Stalo se tam až příliš věcí a ještě tolik se jich musí vyřešit a každý čtenář musí být zákonitě doslova nadržený, až se mu další díly dostanou do rukou. Jak to vlastně s Novým světem všechno dopadne, existuje vůbec lék na Hluk?
Osobně jsem velmi zvědavá na to, jestli se bude nějak vyvíjet vztah mezi Toddem a Violou, protože by se mi k sobě celkem hodili. Ona je chytrá, on je sice trošku hloupější, ale na druhou stranu umí přežít. Spolu by mohli dokázat všechno. Vždyť už jen co dokázali v tomto dílu, kolik třináctiletých dětí by to dokázalo? Může se to možná zdát nemožné, veškeré ty jejich skutky a činy, které předvedli v prvním díle, ale co jiného vlastně zmohli, zemřít, nebo bojovat?
Upřímně můžu říct, že jsem ráda, že jsem si knihu nakonec pořídila (volba byla mezi tímto a druhým dílem série o Kate Daniels), protože tohle čtení má v sobě nějakou zprávu, pro celé lidstvo, co se může stát a jak by to také mohlo dopadnout. Snad jediné, co jsem na té knize nedokázala pochopit byl Aaron. Ten chlap je snad nesmrtelný, nebo já nemám ponětí, někdo z vás má?
Nakonec jsem se rozhodla pro tři hvězdičky. Příběh se mi moc líbil, všechno jak to bylo pojaté, ten vzkaz v něm, síla hlavních hrdinů, najde se tam i jedna scéna, kdy jsem se opravdu, ale opravdu rozbrečela (možná někteří ví). Nemůžu ovšem překousnout styl psaní, opravdu se mi to v některých pasážích nečetlo zrovna nejlépe a proto takové hodnocení. Kniha by si určitě zasloužila více, ale já jinak nemůžu. Ale na další díly se rozhodně těším. Mimochodem, paperback této knihy jen doporučuji, je opravdu kvalitní a krásně se drží v ruce.

Obrázek obálky a anotace: Jota
Doplňující obrázky: we♥it

Maite Carranz – Ledová pustina

Originální název: El Desierto De Hielo
Série: Válka čarodějek, díl druhý
NakladatelstvíCooBoo
Počet stran: 408
Rok vydání: 2011

Anaid je vyvolenou, čarodějkou s rudými vlasy, jež by dle dávného proroctví měla ukončit odvěkou válku čarodějek. Je na to však připravená? Anaid se Selene prchá z Urtu, aby unikly smrtelnému nebezpečí hrozícímu od strašlivé čarodějky z rodu Odiš. Cestou Selene vypráví o své minulosti a Anaid s údivem odkrývá neznámé stránky matčina života. A před Anaid vyvstávají dotěrně nepříjemné otázky. Neměla Selene přeci jen prsty ve vraždě své přítelkyně? Proč před ní skrývá pravdu o Cristině Olafové? A kdo byl její otec?

Stručný děj, příběh.
Anaid již ví, že je tou onou vyvolenou s rudými vlasy, kterou předpovědělo proroctví ještě o hodně dříve, než se vlastně narodila. Teď musí se svou matkou Selene prchat před zrádnými čarodějkami Odiš, které touží získat vyvolenou jen pro sebe.
Při tom všem prchání do neznámých končin Selene vypráví Anaid svůj příběh, potom také jejich společný, když prchala před Omar a zamilovala se do záhadného Gunnara, který je otcem její dcery.
Vypravěčka Selene.
Po velkou většinu času přebírá vyprávění příběhu Selene, která Anaid objasňuje odkud vlastně pochází a proč se její matka chovala a chová tak jak se chová. Postupně se vlastně dostáváme do celého jejího životního příběhu, který jí potkal ještě před narozením Anaid. Když navštěvovala vysokou školu, snažila se vzpírat své matce, velké vůdkyni Demeter, která ji hlídala na každém kroku, no řekněte, komu by se po takovém všem hlídání nechtělo alespoň na chvíli vyrazit někam pryč a vzbouřit se. Ještě ke všemu někdo s povahou, jakou má Selene.
A tak Selene prchá se svým milencem Gunnarem do opravdu ledových končin, ale čarodějky, jak Omar, tak Odiš, jsou jim neustále v patách. Selene jako vypravěčka je opravdu dobrá a dokáže čtenáře pohltit do svého strastiplného příběhu, který jako mladičká sedmnáctiletá rebelka zažila. Občas si až čtenář musí říct, že je to nemožné, kam se všude dostává a co jí potkává za různá dobrodružství. Neví pořádně, komu může věřit a komu ne, kdo je jejím přítelem a kdo si s ní jenom zahrává. Svět čarodějek je větší intrikářství než politika.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Po dočtení prvního dílu jsem byla celkem zvědavá, jak se to všechno vlastně bude dál s Anaid vyvíjet a jaká dobrodružství jí budou, jakožto vyvolenou z proroctví, potkávat. A proto mě trochu zamrzelo, když se vyprávění ujala Selene a začala Anaid zasvěcovat do svého vlastního příběhu. Spíš jsem se těšila na to, ze začátku, jak se to bude vyvíjet s Anaid, její nově získaný vztah s Rokem, který je mimochodem pěkný pokrytec, protože dříve, když byla Anaid ještě opravdu ošklivé malé káčátko, o ní nezavadil ani jediným pohledem, ale jen co jí trochu narostla prsa a zhoustly vlasy se kolem ní neustále motá. Ale i tak, jejich vztah by byl určitě docela zajímavý a proto jsem se na to těšila. Nemůžu ovšem říct, že by mě Selene se svým příběhem nějak zklamala.
Chvílemi bylo opravdu až neuvěřitelné, čím vším si vlastně musela projít, aby se alespoň na chvilku dostala ze spárů alespoň jedněch čarodějek, jak Omar, tak Odiš, prostě alespoň na chvíli získat oddech, odpočinout si. Jenže to jí pravděpodobně nebylo přáno, na někoho, kdo ve svém těle nosí vyvolenou. Každý by jí chtěl jen pro sebe a mít s ní své vlastní plány.
Selene je podle mého názoru dobrá vypravěčka. I když je sobecká, sebestředná a namyšlená (proto je možná tak snadným cílem pro Odiš), dokázala ukázat svojí sílu, která v ní třímá. Už jen pomyšlení, že by se něco stalo její malé holčičce jí dodávalo sílu jít dál a nevzdávat se. Mateřská láska asi opravdu dokáže s lidmi dělat divy. Selene by se měla stát takovým ukázkovým příkladem silné matky, která jde pro dobro svého dítěte i přes mrtvoly.
Jediným jejím mínusem snad je, že je možná až příliš důvěřivá, proto se dostane do tolika problémů a jedno takové odhalení by jí mohlo stát veškerou lásku, kterou v sobě má.
Mě osobně se vyprávění Selene líbilo, i když jsem byla zvědavá spíše na jiné vyprávění, jiné dobrodružství. Řekla bych, že kniha byla tak nějak stejná jako předchozí díl, i když o něco více dobrodružná a proto jí věnuji tři hvězdičky. A musím říci, že mě autorka opravdu namíchla tím koncem, jsem totiž hodně zvědavá na další díl, protože teď se to všechno zamíchalo ještě víc a myslím, že to bude ještě hodně zajímavé.
Kniha se čte lehce a často až sama, najdou se sice pasáže, které by čtenář možná rád přeskočil, ale opravdu moc jich tam není, navíc, příběh Selene vás dokáže pohltit a přemítat nad tím, co asi podnikne teď, aby se dostala od veškerého nebezpečí. Selene, i když je namyšlená a sebestředná, si zaslouží můj obdiv, co se týče toho všeho, co prožila, jenom aby zachránila dceru.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Doplňující obrázky: we♥it

Posuď knihu podle obalu (#36)

Nedělní meme hostované Syki.
 Vyberete si jeden obal knihy, publikujte k němu stručnou anotaci knihy a posuďte ho, jak se vám zachce.

Název: Drakova přísaha
Autor: P. C. Castová, Kristin Castová
Anotace: Drakova přísaha je samostatná povídka přidružená k cyklu Škola noci, věnovaná osudům jedné z jejích postav, bojovníka a učitele šermu Draka Lankforda. Odehrává se v devatenáctém století a vypráví o zapuzeném synovi anglického šlechtice, jenž se stal upírem, odešel do Ameriky a poznal svou budoucí manželku Anastasii. To z lásky k ní kdysi odpřisáhl, že bude svou nezřízenou sílu krotit milosrdenstvím. To pod vlivem této přísahy daroval život podivnému havranovi s lidskýma očima. Avšak nyní – tváří v tvář událostem odehrávajícím se v současnosti – svůj slib odvolává a nahrazuje novým: že už nikdy nikoho neušetří…
Můj názor na obálku: Školu noci jsem četla asi do třetího dílu, nebo tak nějak a je to zajímavé čtení, ne že by se mi přímo líbilo, ale je to zajímavé a ta série má sama o sobě hezké obálky, které čtenářovo oko zaujmou. Bohužel nemám absolutní pojetí, kdo tenhle Drak je, ale ta obálka se mi zamlouvá. Jediné co bych na ní asi změnila je to písmo, přijde mi tam takové nafláknuté a nehodící se do toho všeho. Možná bych to trošičku posunula nahoru, aby byl pořádně vidět celý ten meč. Každopádně, kdybych knihu viděla v knihkupectví, tak se nad ní asi pozastavím, ale abych si jí koupila? To bych si asi měla přečíst Školu noci úplně celou.