Ilona Andrews – Magie Mrtvých

Originální název: Magic Bites
Série: Kate Daniels, díl první
NakladatelstvíFantom print
Počet stran: 256
Rok vydání: 2011

Atlanta by byla příjemným místem k životu, jen kdyby nebylo magie… Když magie pohltí svět, objevují se monstra a odpadlí mágové spřádají svá kouzla, zatímco se pistole zasekávají a auta odmítají startovat. Ale pak se technologie znovu přihlásí o slovo a magie ustoupí stejně nevypočitatelně, jako se předtím objevila. Jen po ní zbudou nejrůznější druhy paranormálních problémů. Kate Daniels, žoldačka, které se smůla lepí na paty a do kapsy má hluboko, se živí odstraňováním právě takovýchto magických potíží. Ale když je zavražděn její opatrovník, honba za spravedlností ji vtáhne do mocenských bojů mezi dvěma nejsilnějšími frakcemi magických bytostí v Atlantě. Mezi Pány mrtvých, nekromanty ovládajícími upíry, a Smečku, polovojenský klan kožoměnců. Tyto dvě strany se vzájemně obviňují ze série nezvyklých vražd – a smrt Katina opatrovníka by s tou záhadou mohla být spojená. Obě organizace na Kate vytrvale tlačí, aby případ vyřešila a ona si začíná uvědomovat, že si ukousla větší sousto, než dokáže zvládnout…

Stručný děj, příběh.
Svět už není takový, jaký ho dnes známe. Vydáme se do Atlanty, která je ovládána magií. Tato magie si může za vinu připsat vznik nemála nadpřirozených bytostí, které se pohybují po zemi. A to už na scénu přichází Kate. Kate Daniels. Kate Daniels, která se nebojí vzít svého Zabíječe a vrhnout se přímo do hnízda všelijakým obludám. Ale po vraždě jejího opatrovníka se musí vypořádat s mnohem větším nebezpečím, než je pár neposedných upírů. Nejen, že se musí potýkat se sexy nápadníky, ale někdo začíná vraždit mladé ženy, upíry a kožoměnce v jejím okolí. Zatím ovšem netuší, že půjde i o její život.

Svět ovládaný magií.

Městská fantasy patří mezi moje oblíbené čtení a Kate Daniels si mě získala již svým prvním dílem. Atlanta a pravděpodobně i celý svět už nějaký ten pátek vůbec nevypadá tak, jak ho známe. Ovládá ho magie a ta je velmi vrtkavá, co se týče veškerých technologií a různých vychytávek. Auta jezdí jenom občas, telefon funguje jenom na milé slůvko a mrakodrapy už dávno nejsou tím co bývaly. Nejčastějším dopravním prostředkem je koňský povoz a kdo je chudší, tak má buď jenom oře bez kočáru nebo nohy.

S vlnou magie přicházejí na svět i různé bytosti, které by za normálních okolností neměly vůbec existovat. A tyhle bytosti většinou nejsou žádné ťuťu ňuňu, které známe z jiných knih, ne, tady jsou opravdu krvelačné a bojechtivé. A jestli čekáte úchvatné upíry v lesklé zbroji, čekáte marně, upíři jsou zde popsáni tak, jak jsem je snad ještě v žádné knize nezažila. On vůbec celý ten nový svět, kteří autoři vytvořili je něco nového a nevídaného, ale rozhodně musím říci, že hodně chytlavého.

Tenhle nový svět a ty bytosti v něm jsou nesmírně zajímavé a hlavně jiné, než je kdo může znát. Podotýkám, že tahle stvoření jsou také hrozně moc rozmanitá a člověku jde až hlava kolem, kolik jich tam všude lítá. Tu máme kočkodlaka, hyenodlaka, krysodlaka, a spoustu dalšího, na co si opravdu nedokážu vzpomenout.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Městskou fantasy jsem si oblíbila hlavně díky sérii o Mercy Thompsonové, kterou vydává také nakladatelství Fantom Print. Proto jsem nemohla odolat a rozhodla jsem se zkusit to i s Kate. Já vám musím něco říct, já toho za žádných okolností jinak nelituji. Troufnu si říci, že je to snad ještě lepší než Mercy. Kate si mě získala hned prvním dílem, není to žádná ufňukaná holčička, která se svojí blbostí dostává do potíží a pak jí někdo musí zachraňovat a spoustu lidí u toho umře. Ne, to ona je ten, kdo se vrhá a kdo se nezastaví, kdo nakrmí svého Zabíječe a je opět připravena do akce. Kate je bojovnice, je žoldák a ničeho se nebojí.
Samozřejmě by to nebylo ono ani bez toho správného dobrého záporáka. No jen si to přiznejme, kdo nerad čte ty scény, kdy se hlavní hrdince podlamují kolena pod upřeným pohledem toho vyvoleného? Sice se u Kate v prvním dílu takových scén moc nedočkáme, ale náznaky tam jsou, to znamená, že se to pravděpodobně ještě dál rozvine.
Navíc nemůžu autorům upřít jejich úžasný humor, při kterém se každý pokřiveně usměje. Ono se vážně jedná o skvělé dílo, které chci mít kompletní ve své knihovničce, za každou cenu. Ani nelituji těch pěti hvězdiček, které dávám tomuto prvnímu dílu. Myslím, že jsem objevila svojí novou nej sérii (Harryho nic nepředčí!). Víte, já bych vám tu mohla vyprávět, jak je to skvělé, ale stejně bych vám ten zážitek nedokázala dokonale popsat, to se musí přečíst, tahle magie se prostě musí cítit! Jedině bych vás snad chtěla varovat před občasnými vulgárními výrazy a docela krvavými scénami. Jinak dávám této knize všech deset nahoru a při příští návštěvě knihkupectví sahám po dalším dílu.
Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: deviantart

Lady McFly v PŘEDSTAV SVŮJ BLOG!

Jako další by nám svůj blog ráda představila Lady McFly! Které samozřejmě velmi děkuji za účast. Pokud se chcete také zúčastnit a představit svůj blog, napište mi e-mail!

Stav k 5. 2. 2012

Lady McFly najdete na blogu ladymcfly-books.blogspot.com

1. Ahoj! Abychom věděli, o kom je řeč, tak se nám ve zkratce, prosím, představ 🙂 
Takže ahoj, já jsem Lady McFly. Pod touto přezdívkou se ukrývá celkem normální šestnáctiletá holka, tedy já. Mé skutečné jméno je Andrea a bydlím v jednom menším městečku na Moravě. Bloguji již několik let a za tu dobu se témata mých blogů hodně obměnila (blogy o celebritách, deníček, mé fotografie…), ovšem již nějaký čas jsem zakotvila na svém nýnějším, který bych vám teď ráda trošku představila.

2. A teď teda přejdeme k tomu nejdůležitějšímu – k tvému blogu. 
jak se tvůj blog jmenuje a co tě vedlo k tomu, abys mu dal/a takový název 
Můj blog nese název “ladymcfly-books”. Je to jednoduše jen podle mé přezdívky, Lady McFly, k níž je připojeno anglické slovíčko books, nebo-li knihy. Kdyby se tento název přeložil, asi by z toho vzniklo něco nelogického. Opravdu netuším, jestli mi v době zakládání blogu hráblo, ale toto jméno bych mu už v životě nedala :D.

jak dlouho už svůj blog vlastně máš 
Necelý půlrok (od září).

zkoušel/a jsi i jiné možné alternativy (např. blog.cz, pise.cz, blogger, wordpress, aj.) vedení blogu a proč jsi zůstal/a právě u té, kterou máš 
Dřív jsem fungovala na doméně blog.cz, která mi ale nevyhovovala a tak jsem přesedlala na blogspot. Dnes už bych jej za žádnou cenu neměnila, protože blogspot nabízí řadu lepších funkcí i větší propojení, jak s blogery z Česka a Slovenska, tak ze zahraničí.

co je na tvém blogu podle tebe nejlepší, nejvíce navštěvované a proč
Tak doufám, že nejnavštěvovanější (snad i nejoblíbenější) jsou recenze, protože právě kvůli nim jsem si blog zakládala. Ráda se totiž dělím s lidmi o svůj názor na danou knihu a zajímá mě zase ten jejich. Do recenzí vkládám kus sebe, svůj čas i píli.

na co se tvůj blog především soustřeďuje, nebo spíš, na co ho ty soustřeďuješ
Jak jsem psala výše, právě na recenze ale obecně samozřejmě na knihy.

3. Kolik času věnuješ (asi tak průměrně) svému blogu? 
Někdy to ani není vidět, ale tak zhruba 2 hodiny denně.

4. Zajímá tě hodně, co si návštěvníci o tvém blogu pomyslí, např. o vzhledu, o jeho struktuře, aktivitě? 
Jistě. Blog totiž reprezentuje i mne, jako osobnost. Když navíc chci, aby si lidé mé články četli, dokonce se nad nimi zamysleli, musí být blog celkově uspořádaný a přehledný.

5. Byl nějaký blog inspirací pro vznik tvého? 
Řekla bych, že tou úplně první inspirací byl blog Abyss (abyss-mystery.blog.cz). Právě díky ní jsem se dozvěděla, že v internetovém světě existuje společenství blogerů, jež píšou názory na knihy, které četli. Chvíli jsem tedy blog Abyss sledovala a pak se rozhodla, založit si svůj vlastní, a také patřit do tohoto společenství. Nyní už mám těch inspirací více.

6. Co děláš proto, abys měl/a uspokojivou návštěvnost? 
Já na návštěvnost až tak nehraju. Někdy mi za den příjde návštěvníků více, jindy méně. Ovšem abych ji nějak regulovala, tak se snažím přidávat pravidelně (což ovšem poslední dobou trošku drhne) a hlavně smysluplné články. Sice mám ráda různé meme, ale kolik lidí se vám chytí na článek, který ten den uvidí u deseti dalších blogů?

7. Co bys chtěl/a vzkázat všem návštěvníkům (ať těm současným, ale i budoucím) blogu? 
Snad jen, že pevně doufám, že se jim u mě líbilo a líbit bude. Protože jen díky čtenářům mají naše blogy vůbec smysl. Protože díky jejich komentářům máme hezčí den. A protože to jejich pochvaly nás hřejí u srdíček :).

8. A poslední otázka za dva bludišťáky! Myslíš si, že blog je dobrým způsobem trávení volného času? 
Rozhodně. Pokud na něm člověk není úplně závislý, ale věnuje mu přiměřený čas, tak určitě.

Lednová Čmucháreň

S měsíční chvástačkou jsem chtěla seknout už před začátkem nového roku, ale pak jsem si řekla, že bych to aspoň mohla dokončit a pak začít s něčím jiným. V chvástačce jde “jenom” o knihy a já bych toho třeba chtěla psát víc, protože jsem ukecaný člověk, a tak vznikla tahle moje nová Čmucháreň – potrefený název, já vím :), ale jsem na ní pyšná :D.
Ze všeho nejdříve bych chtěla začít knihami, které jsem si za leden koupila, nebo dostala a možná dokonce i vyhrála 😀 ano, já jsem v lednu něco vyhrála (nebo mi to spíš v lednu přišlo), ale i tak děkuji Nikki Finn, že jsem měla možnost si u ní zasoutěžit a VYHRÁT :D, což se mi nestává zrovna často, ale občas se to tak nějak přihodí a já prostě něco vyhraju :D.
V lednu jsem se docela “rozšoupla” 😀 a dopřála jsem si pět knih, z nichž přečtené mám zatím jenom dvě :D, ale nebojte, na zbytek se chystám! Takové kousky si nenechám ujít a navíc by to byla ztráta peněz, kdybych to nepřečetla :D.
Hex Hall a Modrou krev už mám za sebou a na blogu už na ně najdete i recenzi :). Jezdce časem jsem si koupila úspěšné ukončení svého prvního zimního semestru, jako takovou odměnu, chtěla jsem si pořídit něco jiného, ale nic moc výběr, co se dá dělat. Výjimečnou jsem si pořídila společně s Hex Hall a Modrou krví, ještě jsem se k ní nedostala, mám ji sice jako ebook, ale chtěla jsem to pevně :D. A Čaroděje zeměmoří jsem si koupila jako přílohu k Pevnosti. Nevím no, únor už asi takový “bohatý” nebude 😀 nemám už žádné úspory, ale co se dá dělat :D, snad aspoň dvě :D.
Jak jsem psala výše, já jsem vyhrála! Ha ha 😀 VeEee něco vyhrála. Jednalo se o Foto-knižní výzvu u Nikki Finn, a ještě jednou jí tímto moc moc moc děkuji, že jsem u ní mohla vyhrát. Jak si můžete všimnout právě dneska jsem se začetla do klanu vlčice a zatím se mi to docela líbí, ale jsem docela zmatená z toho O, Od, Om a všeho na O :D. Už jsem za stou stránkou, takže mě to docela baví, když tak rychle otáčím stránky, ale vážně, zatím je to celkem dobré počtení!
Určitě všichni znáte americké reality show, kdy se po sto padesáti letech dá rodina dohromady, objevíme staré příbuzné a nebo se jenom koukáte na “Poštu pro tebe” :D. Těm, co mě znají z facebooku jako Verunku Melču Ježíkovou, tak těm asi neunikne jistá podobnost s tím, že Dlhý polčas rozpadu napsal Ernest Ježík. Náhoda, nene, po 20ti letech jsme se sestrou našly svého dědu, který žije na Slovensku a poslal nám dohromady tuto knihu :). Název i vzhled knihy může být trochu zavádějící a kdekomu připomene spíše učebnici fyziky, nenechte se prosím zmást! Jedná se o “Lahké akčné sci-fi bez mrtvol a sexu”! Jde o normální příběh, ještě jsem se do něj tedy nestihla začíst, ale nemůžu se dočkat! Mám v rodině spisovatele! 
Neuvěřitelné? Věřte tomu, je to tak, o prázdninách vám ukážu fotky z Trnavy!
V lednu jsem si dopřála jenom jeden recenzní výtisk, za který samozřejmě ještě jednou a velice děkuji nakladatelství Fortuna Libri. A víte co? U tohoto nakladatelství se v roce 2012 můžeme těšit na další skvělé knihy! Například pokračování Křídel, které ponese název Kouzlení, na pokračování Paranormálů s názvem Nikdo není bez viny, nebo na knihu Wither, a určitě i na jiné a stejně dobré!
Na Zlodějku duší jsem už napsala i recenzi, takže si jí můžete na blogu nebo na goodreads přečíst! Jen co hrdlo ráčí. Ten námět se mi hrozně zalíbil a jsem zvědavá, jak se to všechno bude dál vyvíjet a co Evie ještě potká za nebezpečná dobrodružství – nemluvím o uzamykatelné skříňce ;).
A ještě všechny knihy pohromadě (až na Dlhý polčas rozpadu, na ten jsem zapomněla).
Všímáte si, že jsem hrozně ukecaná? Ale tím to ještě nekončí, nebojte :D. Poslední dobou to vypadá, že na internetu probíhá nějaká tajná válka nebo co, mluvím o blogosféře. Mohla bych dokonce říci, že nikdo není v bezpečí. Začne to nevinným publikováním nějakého článku nebo statusu a vyústí to až v tyranii, která opravdu nezná mezí. Jasný, taky jsem udělala nějaký chyby, ale dokázala jsem si to s ostatními vyříkat a tak nějak na to zapomenout, nebo se s tím vyrovnat a neútočit pořád dál a dál jako nějaký termit, který se nezastaví, dokud nezboří celý dům. Už jsem se na to nemohla dívat a jako malý protest jsem “členem hnutí” SVOBODY NA INTERNETU, které jsem si tak nějak vymyslela a komu už je z toho všeho taky špatně, ať se zapojí a připojí banner tohoto “hnutí” k sobě na blog.
Nemůžeme být k sobě pořád takový, jací jsme. Jde vám snad o pomstu, o závist, žárlivost, nebo o co, já to nechápu, nemůžete to prostě hodit za hlavu a smířit se s tím? Tady někdo “vymyslí” meme a pak se naštve, když se do něj někdo zapojí, ale přiznejme si to, naše blogosféra je oproti té zahraniční docela pozadu a proto nic tady už skoro není originální a tudíž si to tolik nenárokujte. Nárokovat by si to měl ten, kdo s tím přišel opravdu jako první, ale to už je memový dědeček, popř. babička. Stejně je to s MÝM (i když mým je relativní, ale napíšu to, protože to dobře popisuje situaci, jaká se stala) Představ svůj blog, já si to tady vymyslím, někdo se mi přihlásí a pak na blog napíše, že to byl jakože můj nápad, ale někdo jiný ho seřve, že to můj nápad není, ať to laskavě smaže, no kde to jsme? Máte snad patent na rozhovor? Ne, tak relax!
Smutně musím říci, že jsem se v některých lidech opravdu hodně sekla a NIKDY opravdu nikdy by mě nenapadlo, že se z nich stane to co se z nich stává. Já bych byla ráda se všemi za dobře, ale prostě to nejde, to člověk napíše svůj názor a hned ho kamenují, nemůže ani připsat komentář do statusu na GR. Jo to mi připomíná, já mám prý zakázáno vkládat do statusů nebo komentářů na GR obrázky 😀 pozor na to :D.
A navíc, už to začíná být opravdu trapné až k smíchu, já občas jenom kroutím hlavou nad tím, jací nějací lidé jsou, nejde mi to prostě do hlavy, kde se v nich bere tolik zla a nenávisti? Ublížil vám snad někdo? Ano? Tak víte jaké to je a proto prosím neubližujte ostatním. Já se budu stavět na stranu těch týraných, protože se většinou jedná o lidi, kteří pořádně ani nic neudělali.
A ještě vás nenechám 😀 ale teď něco trochu příjemnějšího, alespoň pro mě :D. Áno áno áno! Mám za sebou úspěšný zimní semestr! A jsem hrozně ráda, protože mám prázdniny až do 13. února (a to už jsem jeden týden doma). Musím se vám pochlubit, že jsem všechno dala na první pokus, heč :D. Jsem hrozně ráda, že to mám za sebou, 24 kreditů doma 😀 a jestli se mi podaří úspěšně dokončit i letní semestr, tak jich budu mít 60, což znamená, že pro postup do třeťáku mi bude chybět jenom 25 kreditůů 😀 Nerozumíte, nevadí 😀 já bych se v tom taky nevyznala. No prostě, do druháku je to 45, a do třeťáku 85 :D.
Mějte se krásně a těšte se na únorovou čmucháreň, i když bude asi poněkud chudší :D.

Daniel Goleman – Emoční inteligence (RC review)

Originální název: Emotional Intelligence
NakladatelstvíMetafora
Počet stran: 336
Rok vydání: 2011

IQ není zdaleka tak důležité jako EQ! Nové vydání přelomové práce jednoho z nejpřednějších amerických psychologů, která naprosto mění pohled na to, co to znamená být chytrý. Je „chytrost” něčím, co je člověku předem dáno, aniž by na tom mohl něco změnit? Donedávna se myslelo, že ano a že tím, co určuje inteligenci člověka, je právě míra úspěšnosti v IQ testech. Kupodivu tomu tak ale není. Tato fascinující kniha Daniela Golemana, která vzbudila nesmírný ohlas jak v laických, tak v odborných kruzích a vyvolala doslova revoluci v zavedeném uvažování, nám přesvědčivě ukazuje, že naše chápání lidské inteligence je příliš zúžené. Schopnost empatie, sledování dlouhodobých cílů, umění domluvit se s ostatními… to všechno jsou věci, za něž získáváme body na úplně jiném poli, v království emoční inteligence. Protože je to právě tento typ inteligence, který určuje, jak budeme v životě úspěšní a spokojení.

Ještě donedávna jsem si myslela, jak to není úžasné, že mi IQ test vyhodil okolo 145, říkala jsem si, že asi nebudu zas až tak marná, když mám tak vysoké IQ a v životě se neztratím. Tento test s naší třídou podnikla učitelka psychologie asi ve třetím ročníku střední školy. Jenže už při pozorování mých kamarádů, kteří navštěvovali v tu domu gymnázium jsem si uvědomila, že jejich vysoké IQ by jim mohlo v “normálním” životě bránit, stejně jako mi to potvrdil Daniel Goleman ve své knize. Tito lidé mohou být úspěšní v objevování nových léků, a podobných věcí, ale nikdy nemůžou být pořádně emočně naplněni. Nemohou se pohybovat v prostředí jiných, pro ně hloupějších, lidí, protože si s nimi nerozumí. Neodsuzuji tím všechny, co navštěvovali nebo navštěvují gymnázium, vycházím ze svého vlastního pozorování. Pokud doma tráví hodiny a hodiny učením, mohou být vynikající studenti, později lékaři, právníci, vědci, ale ztratí takovou tu lidskost. Schopnost vnímat pocity druhých, umět se v nich vyznat.
To, a podobné případy nám popisuje Goleman ve své knize, která mi mimochodem vysvětlila a dokázala objasnit spoustu věcí, proč se někteří chovají tak, jak se chovají. Je až neuvěřitelné, co dokáže udělat dětem rodičovské zanedbávání. Nejen, že jsou agresivnější, ale stávají se z nich kriminálníci častěji, než z dětí, které byly vychovávání láskou svých rodičů a byla jim vštěpováno spousta emoční inteligence. Jak se zachovat při vzteku, strachu, úzkosti. Nevyhledávat okamžitě nějaké fyzické násilí, ale v klidu si sednout, vyhledat prostředníka a s druhým to probrat.
Tato kniha by se měla dostat do širšího podvědomí hlavní u mladých lidí. Znám spoustu případů nepřejících, agresivních, závistivých lidí, kteří se svými špatnými emocemi nechávají pohlcovat a proto s nimi nikdo nechce mít moc společného. Stravují se svojí vlastní špatnou emocí a vybíjí si ji na jiných, většinou nevinných lidech. Přesně pro tyto lidi je tato kniha, mohla bych jí nazvat určitou pomůckou ve světě emocí. V knize je uvedeno nesmírné množství příkladů, které popisují nezvládnutí nebo zanedbání nějaké emoce, které by pak mohlo vyvrcholit v dospělejším životě doslova ke katastrofě.
Kniha je rozdělena do několika částí a každá z těchto částí se zabývá svým vlastním tématem. Pro mě osobně se kniha stala nejzajímavější od třetí části, kdy se konečně začne Goleman zabývat tím, co to vlastně emoce jsou, co způsobují v životě, jak se s nimi dá vyrovnat a co se stane lidem, kteří jim podlehnou. V prvních dvou částech čtenáři nejprve představuje to, kde se naše emoce vlastně rodí, co je zapříčiňuje. Ale on sám v předmluvě varoval, že někteří budou chtít první kapitoly přeskočit, já jsem tak neučinila a možná z toho důvodu mi dalo takovou dobu tu knihu vlastně přečíst a napsat tuto recenzi. Zabývá se tam totiž tím, co si člověk nedokáže fakticky představit, nebo nějakým způsobem vybavit.
V další částech se již dostáváme k samotným emocím a celkově se kniha pro čtenáře stane přitažlivějším (hlavně pro mě jako laika v oblasti psychologie). Probírají se zde totiž věci, které si dovedeme představit, zažili jsme je nebo je viděli u ostatních, v televizi či jinde.
Kniha se pro mě stala určitým přínosem i když mi její přečtení dalo hodně zabrat a většinu času jsem si představovala sama sebe v určitých situacích popisovaných v knize zkoušela jsem si pro sebe výrazy tváře při různých emocích. Řekla bych, že kniha je takovým vzkazem do budoucnosti, jak se správně postarat o to, aby z našich dětí vyrostly správní lidé, kteří umí dobře zvládat svoje emoce, vyřešit konflikty, prosadit svůj názor pomocí správných argumentů, dokázat se vžít do pocitů druhých lidí a pomoci jim. Přijdete tam na opravdu zajímavé věci, já sama jsem přišla na to, jakou tou “nemocí” trpí pravděpodobně můj přítel, stejně jako většina mužů. Když si tak vzpomenu na naši poslední “hádku”, a pak jsem si přečetla Emoční inteligenci, on se přesně, jako podle vzorečku, uzavřel do sebe a “odpojil” se od všeho, co jsem se mu snažila říci. Tato kniha je opravdovým poučením. Nechci ji nijakým způsobem hodnotit hvězdičkováním, to by nemělo smysl. Jde o to, že pokud se chcete stát “lepším” člověkem, tak teď už to pravděpodobně nedoženete, protože nejvíce se naučí děti v útlém věku, ale alespoň se můžete snažit o to, vštěpovat tyto znalosti svým potomkům, kteří pak možná prožijí plnohodnotný život.
Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Doplňující obrázky: we♥it
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy velmi děkuji nakladatelství METAFORA.

Posuď knihu podle obalu (#34)

Nedělní meme hostované Syki.
 Vyberete si jeden obal knihy, publikujte k němu stručnou anotaci knihy a posuďte ho, jak se vám zachce.

Název: Andělé noci
Autor: Lili St. Crow
Anotace: Skutečný svět je plný hrůz. Jen se zeptejte šestnáctileté osiřelé holky Dru Andersonové, drsňačky, která sama sejmula slušnou porci padouchů. Je ozbrojená, nebezpečná a připravená nejdřív zabíjet a teprve pak se ptát. Takže jí chvíli potrvá, než přijde na to, komu může důvěřovat…
Dru Andersonová je „divná“, kam až její paměť sahá. Cestuje s otcem od města k městu a loví strašidelné noční potvory. Je to zvláštní život, ale dobrý – dokud všechno nevybouchne v ledovém, zchátralém městě v Dakotě, když se jí kuchyňskými dveřmi vláme do domu hladový zombie. Osamocená a k smrti vyděšená Dru se ocitne v pasti, a bude potřebovat veškerý svůj důvtip a zkušenosti získané při tréninku, aby vyvázla živá. Příšery se rozhodly oplatit svým pronásledovatelům stejnou mincí, a tentokrát je na pořadu dne Dru. Šance na přežití? Mizivá až žádná. Pokud nevydrží do svítání, je po všem…
Můj názor na obálku: Oslavujme společně BB art! Ano, tohle je kniha, na kterou se opravdu těším! Konečně vypadá ta holka na obálce jak někdo, kdo právě někoho možná zabil nebo se ho chystá zabít a ne jako dokonale vyumělkovaná barbie! Já budu jenom naštvaná, jestli to u nás v knihkupectví nebudou mít :D. Ale snad jo, hrozně se mi ta obálka líbí a jsem ráda, že to u nás vyjde (i za dost dobrou cenu), takže se všichni těšme na 7. března 2012! Mít knihu s takovouto obálkou a tak zajímavou anotací, to bude mým splněným snem.

Kiersten White – Zlodějka duší (RC review)

Originální název: Paranormalcy
Série: Paranormálové, díl první
NakladatelstvíFortuna Libri
Počet stran: 352
Rok vydání: 2011

Hrdinka románu Evie má velice zvláštní povolání: pracuje v Mezinárodní agentuře pro zadržování paranormálů. Běžně se vídá s upíry a vlkodlaky, její nejlepší přítelkyně patří mezi mořské panny a nová láska je vodouch – paranormál, který na sebe dokáže brát nejrůznější podoby. Nic na paranormálních tvorech ji nemůže překvapit a zaskočit. Paranormálové jí vlastně připadají normální a agentura jí nahrazuje rodinu, o kterou přišla. Trochu jí vadí, že je ochuzena o běžné radosti svých vrstevníků, ale vede vcelku spokojený život. To se však má brzy změnit. Paranormálové začínají z neznámých důvodů umírat a kolem Evie se začínají dít podivné věci. Potom se na scéně objeví Zlodějka duší a Evie jde o život…

UPÍŘI 
Vidím věci, které ty nevidíš. 
VLKODLACI 
Vypátrám věci, které tě pronásledují. 
VÍLY 
Ochráním tě. 
VODOUŠI 
…Ale teď tě neochráním ani já.
Stručný děj, příběh.
Co si Evie pamatuje, tak její jedinou rodinou je organizace zvaná MAZP, která dohlíží na paranormály. Mezi její nejlepší kamarády patří její paralyzér Žah a mořská panna Lish, která ovšem promlouvá pomocí elektronického zařízení, tudíž její hlas není emocemi nijak nabitý.
Navíc si Evie musí poradit nejen s city dvou paranormálů, kteří o ní jeví zájem. Musí se také vypořádat s novou hrozbou, která sužuje pobočky MAZP a také paranormály po celém světě. Ke klidu jí nepřidá ani její schopnost a nově zjištěné informace o její osobě, kdo vlastně je?

Paranormálové.

Svět, jaký pro nás autorka ve svém paranormálním debutu připravila, je opravdu pozoruhodný. Kolem nic netušících lidí se prochází upíři, vlkodlaci, víly, vodouši a další “monstra”, která si jen dovede čtenář představit. Trollové řídí limuzíny, čarodějnice pojídají v rybnících tučné masíčko malých dětí.
Příběh vytvořený v této knize je vskutku originální, můžeme takovéto bytosti potkat samozřejmě i v jiných knihách, ale tam hrají jiné úlohy a mají jiné pozice. Tady jsou celkem mírumilovní (v mezích) a hlavně pod kontrolou organizace, tudíž se nemůže stát nic hrozného. Je to sice originální, ale možná trochu nudné. Jsem ráda, že se našel jeden paranormál, který vybočuje ze zaběhnutého rytmu a trochu nám děj knihy rozproudí. Musí být opravdu hrozné vidět, jak se celoživotní práce v MAZP doslova sype pod rukama a začíná to zavánět panikou.
Čtenáři se jistě zalíbí, jak je autorka vlastně vymyslela. Myslíte si, že jsou upíři nesmírně sexy a k nakousnutí – ano, pomocí ovládání mysli vás k této myšlence mohou donutit – pokud se vám ale podaří nakouknout pod jejich slupku, objevíte rozkládající se tělo, jak by asi tak vypadalo, kdyby ten onen nebyl upír, ale ležel někde pod drnem. Víly také nejsou žádný příklad dobrosrdečného tvora. Jim jde prakticky jenom o svůj vlastní zájem a prospěch. Je jim jedno, že přitom někdo zemře, protože ony myslí dopředu a žijí v jiných dimenzích a co pro jejich velkolepé plány znamená jeden zmařený život? Paranormálové se zkrátka snaží začlenit do společnosti a mít tak nějak normální život a pokud přešlápnou, tak se jim zaktivuje kotníkový náramek a trochu je prožene proudem.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Na knihu jsem se opravdu těšila a mohu s radostí říci, že mě nijak nezklamala. Dostala jsem to, co jsem očekávala. Svět paranormálů a celý příběh je velmi pozoruhodný a originální, v jistých případech i napínavý a vtipný. Hlavně také romantický a akční. To všechno můžete při čtení této knihy dostat.

Postavy jsou zajímavé, i když v nějakých chvílích myslí na zcela nepodstatné věci, ale jejich jednání se dá pochopit, zvláště jednání Evie, když poprvé v životě uvidí uzamykatelnou skříňku, já se jí nedivím, sama jsem takovou viděla jen v amerických filmech a byla bych pravděpodobně stejně unešená. Takové scény jsou přesně ty, které dodávají knize na zábavnosti a člověk se při jejich čtení usmívá. A samozřejmě by to nebyla ta správná YA kniha bez dvou neodolatelných paranormálů bojujících o srdce jedné dívky. Přesně jak řekla Aprilynne Pikeová – Jeden si získal srdce Evie a druhý to moje – přesně dokázala vystihnout moje pocity z obou “uchvatitelů”.

Kniha se sama o sobě čte jedním dechem a docela i nutí čtenáře otáčet jednu stránku za druhou, aby se toho mohl dozvědět více a více. Takové knihy jsou pro čtenáře radost sama. Baví je a chtějí si přidat. Třeba kvůli posledním pár kapitolám nepůjdou ani spát.
Rozhodla jsem se knize věnovat krásné čtyři hvězdičky, jsem totiž velmi zvědavá, jak dopadne další díl a jestli mě bude bavit stejně, jako ten první. Nesmím zapomenout na to, že se mi kniha líbila také proto, že má ukončený děj, nebo alespoň jeho hlavní zápletku. To na knihách oceňuji, čtenář nemusí čekat do desátého dílu, kdo byl v tom prvním vlastně padouch.
Mínusem se pro mě ovšem stal překlad, nebo spíše korekce knihy. Uznávám, když najdu v knize jednu dvě chybičky, které unikly oku korektora, ale v tomto případě jsem měla občas problém rozlišit, kde končí a začíná přímá řeč, to u mě bylo velkým problémem. Sem tam to ubírá na kvalitě a v těch několika okamžicích se může čtenář ztratit. Ale co se celkového díla týče, tak doporučuji ve všech směrech a možná si někdo těch chybiček nevšimne.
Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázek: Deviantart, we♥it
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy velmi děkuji nakladatelství FORTUNA LIBRI.

Kath v PŘEDSTAV SVŮJ BLOG!

Jako další do rubriky Představ svůj blog odpovídala Kath! Které také moc děkuji za to, že si našla čas. Pokud nám také chcete představit svůj blog, stačí mi napsat na e-mail!

Stav k 5. 2. 2012

Kath naleznete na blogu kathsworldofbooks.blogspot.com

1. Ahoj! Abychom věděli, o kom je řeč, tak se nám ve zkratce, prosím, představ 🙂 
V tom našem malém českém knižním světě mě možná znáte pod jménem Kath. Bude to už skoro rok (tento únor) co vedu blog logicky zaměřený na knihy a recenze. V tom reálnem světě se jmenuji Lucka, pocházím z Prahy a již třetím rokem studuji na střední škole obor Provoz diplomatických služeb. Nade vše miluji čtení jak knih, tak časopisů, sledování amerických seriálů a pití čaje. No, víc už na sebe neprozradím, nebo by mi ještě někdo vykradl knihovničku. 
2. A teď teda přejdeme k tomu nejdůležitějšímu – k tvému blogu.
jak se tvůj blog jmenuje a co tě vedlo k tomu, abys mu dal/a takový název 
Blog jsem pojmenovala velmi jednoduše a to Kath’s world of books (kathsworldofbooks.blogspot.com). Není to vůbec nic originálního, já vím, ale v době, kdy jsme blog zakládala, mě nic lepšího nenapadlo a teď, když už jsem se s názvem sžila, se mi nechce ho měnit. 
jak dlouho už svůj blog vlastně máš 
Jak jsem se již zmiňovala v první odpovědi, blog oslaví tento únor, přesněji 12. Února 2012, své první oficiální narozeniny. Je to vlastně nejdelší doba, po jakou jsem blog kdy měla. 
zkoušel/a jsi i jiné možné alternativy (např. blog.cz, pise.cz, blogger, wordpress, aj.) vedení blogu a proč jsi zůstal/a právě u té, kterou máš 
Když jsem byla mladší, tak okolo 11 až 14 let, ujížděla jsem na blog.cz. Blogů jsem měla snad miliony a u žádného více než měsíc nezůstala. Teprve až loni jsem se rozhodla vyzkoušet blogspot.com, který se mi opravdu zalíbil a vypadá to, že u něj i ještě dlouhou dobu zůstanu. 
co je na tvém blogu podle tebe nejlepší, nejvíce navštěvované a proč 
Tohle opravdu nedokážu říci. Každému se blozích líbí něco jiného a něco jiného také preferuje. Já jsem nejvíce ráda, když se na můj blog vůbec někdo podívá, nezáleží na jaký článek, a když se mu u mě zalíbí.
na co se tvůj blog především soustřeďuje, nebo spíš, na co ho ty soustřeďuješ 
Asi jako každý knižní blogger, se blog snažím soustřeďovat na recenze, na knižní novinky a typy a jiné zajímavosti ze světa knih. Zbytek vyplňují různá zajímavá meme. 
3. Kolik času věnuješ (asi tak průměrně) svému blogu? 
Záleží na okolnostech. Když mám hodně času a nic na práci, trávím na blogu přípravou článku docela dlouhou dobu, třeba i několik hodin. Pokud ale čas nemám, tak se alespoň snažím něco i tak zveřejnit aby blog neusínal. Rozhodně se snažím pracovat na blogu každý den. 
4. Zajímá tě hodně, co si návštěvníci o tvém blogu pomyslí, např. o vzhledu, o jeho struktuře, aktivitě?
Rozhodně mě to zajímá. Ne ale pro to abych věděla, že mám supr čupr blog nebo ten nejhorší, ale pro to abych prostě věděla, co u mě návštěvníky štve a bych to mohla případně napravit nebo vylepšit. Kdyby se třeba čtenářům výslovně nelíbilo, že například dělám, a teď si něco vymyslím, jen samé tmavé vzhledy, které jsou docela depresivní a proto ke mně nechodí, tak bych asi logicky přestala tyto vzhledy vytvářet. 
Já jsem zastáncem upřímné kritiky, raději ať mi návštěvník či čtenář něco na rovinu vyčte nebo zkritizuje, než aby psal jen samé milé komentáře a přesto si myslel něco úplně jiného. 
5. Byl nějaký blog inspirací pro vznik tvého? 
Mojí první inspirací pro založení knižního blogu bylo Knižní doupě pod vedením Syki. V tu chvíli mi přišlo jako docela dobrý nápad mít blog o něčem, co mě baví a zajímá a tak se zrodil i můj blog. 
6. Co děláš proto, abys měl/a uspokojivou návštěvnost? 
Já se ani nijak nesnažím o vysokou návštěvnost. Blog vedu proto, že mě to baví, ne, abych nalákala desítky nových lidí. Přesto vše mě ale vždy potěší nový návštěvníci.
Aby blog ale neležel ladem, se snažím pravidelně, pokud to jde, přispívat a zaujmout novými články. 
7. Co bys chtěl/a vzkázat všem návštěvníkům (ať těm současným, ale i budoucím) blogu? 
Že jsou prostě skvělí! Moc všem děkuju, že si najdete chviličku pro to, abyste se mně mrkli a případně si něco přečetli. Je to maličkost, ale mě to znamená mnohem více.
8. A poslední otázka za dva bludišťáky! Myslíš si, že blog je dobrým způsobem trávení volného času? 
Myslím si, že ano. Pořád je to lepší než trávit všechen volný čas hraním počítačových her, ale druhou stranu, pokud někdo u svého blogu tráví 24 hodin nonstop a každou minutu kontroluje, jestli mu někdo nenapsal komentář, tak to také není nic zdravého. Pokud ale mluvíme o tom, že si jednou za den najdete hodinku času pro to, abyste si přečetli komentáře, koukli se na ostatní blogy a na ten svůj něco přidali, proč ne. Je to Váš koníček.