Aprilynne Pikeová – Křídla (RC review)

Autor: Aprilynne Pikeová
Originální název: Wings
Série: Křídla, díl první
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 304
Rok vydání: 2011

Aprilynne Pikeová nadchla svým debutem i slavnou autorku ságy Stmívání Stephenii Meyerovou. Není divu, příběh – originální fantasy s přídechem thrilleru a horroru, ale i s prvky love story – o dívce se zvláštním jménem Laurel se čte doslova jedním dechem. Patnáctiletá hrdinka jde poprvé do školy (předtím ji učila matka) a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Brzy najde přítele, který jí podá pomocnou ruku. David se nemusí přemáhat, nová spolužačka je nesmírně krásná, jemná a milá dívka. Vypadá jako víla, říká si David, ale to ještě netuší, že není daleko od pravdy a že jej po boku Laurel čekají pěkně horké chvíle. Bytosti z jiného světa se dostávají mezi lidi a začíná boj na život a na smrt…

Stručný děj, příběh. 
Poté, co se mladá dívka Laurel přestěhuje z malého městečka do trochu většího městečka, musí začít navštěvovat veřejnou školu, místo domácí výuky. Počáteční strach z místních potlačí téměř okamžitě, jen co se seznámí s milým Davidem, který se jí stane oporou ve všech dobrodružstvích, která jí čekají.

Bohužel nic nemůže být tak krásné, aniž by se něco nepokazilo. Laurel na svých zádech objevuje malou bulku, které se postupem času zvětšuje. Je nezbytné, aby začala přemýšlet nad tím, kdo jí jako malou vlastně položil v košíku na práh jejím rodičům. 

Debut.

Všichni jistě víme, co slovo debut vlastně znamená a já nemůžu než nesouhlasit s autorkou ságy Stmívání, Meyerovou, že Pikeové se její debut velmi vydařil. Všichni musíme nějakým způsobem začít a někomu se to povede více, někomu méně. Aprilynne patří do té první skupiny. Vsadila na příběh o vílách, který se zatím u českých nakladatelství moc neobjevuje. Podotýkám, že vsadila velmi dobře a podařilo se jí napsat velmi originální příběh.
Samozřejmě, že ve světě se objevuje nejedna kniha na toto téma, ale u nás na ní čtenář narazí jen velmi výjimečně. V tomto období se strhla spíše lavina s upířími a vlkodlačími knihami, ty prakticky bijí do očí a každý jen pokrčí rameny. U této knihy je to jiné. Na první pohled zaujme hned úžasná obálka a nejednomu to nedá, aby si knihou neprolistoval.
Laurel a David. 
Hlavní postavou knihy je mladá dívka Laurel, která se potýká s problémem nazývaným střední škola – noční můra všech mladistvých. Jenže Laurel se od ostatních odlišuje téměř ve všem. Je nesmírně krásná, jemná, milá, křehká, zkrátka jako kdyby právě vypadla z obálky módního časopisu.
Škola ale není jediným problémem, se kterým se musí poprat. Na zádech jí totiž začíná vyrůstat malá boulička, která se zvětšuje a zvětšuje. Ona zkouší všechno, co by vyzkoušel každý z nás, kdyby se mu to přihodilo. Jenže boulička je zatím to nejmenší, co když z toho vyraší ještě něco víc, co už nepůjde tolik skrývat. Laurel se s tím vším na můj vkus poprala až příliš dobře, každý druhý by vyšiloval a tloukl hlavou do zdi, ona ne, šla za svým kamarádem, nadšeným vědcem Davidem a všechno mu řekla a ukázala.
Dle mého vkusu to brala až příliš dobře a rychle se s tím vyrovnala a začala řešit další problémy, které jí sužují, a že jich nebylo málo. Nesmím zapomenout na to, že ač je nesmírně krásná, není to v žádném případě případ namyšlené hlavní hrdinky, které všechno tak nějak spadne do klína. Ona je skromná a hodná, to se vidí u mála lidí jejího typu.
David je dokonalá ukázka nadšeného biologa. Nejenže prakticky okamžitě uvěří tomu, co mu Laurel povypráví a ukáže (jestli v té víře nebude zapletena i část jejího osobního kouzla), ale hned chce provádět všelijaké pokusy a výzkumy. Na druhou stranu mi nepřipadá jako taková dokonalá ikona správného hrdiny, do kterého by se měla zákonitě zamilovat každá čtenářka. K postavě jeho typu to prostě nesedí, je klidný jako tekoucí voda, milující, vůbec není záhadný ani tajemný, prostě takový klaďas o kterého bychom normálně pravděpodobně okem nezavadily. Na jednu stranu dívky/ženy touží po divokém rebelu, kterého je velmi těžké zkrotit, ale ve skutečnosti spíše vyhledávají klidné typy, jakým je David.

Kouzelné (magické) bytosti.

Název Křídla nenese kniha jen čirou náhodou. A pravděpodobně i podle anotace se čtenář dovídá, že bude mít co dočinění s vílami. Ten nápad se mi hrozně zalíbil a s nadšením jsem četla, jak si autorka víly sama představuje. Jen konečné rozuzlení toho, odkud víly vlastně pochází a jak se jmenuje jejich říše mě maličko zklamala. Každý by čekal něco možná trochu víc magického, než co nakonec dostane, ale i tak se to dalo překousnout, možná s obtížemi ale dalo.
Kromě víl jsou zde samozřejmě i padouši, kteří touží po krvi. Pokud při čtení vnímáte, dokážete padoucha trochu poodhalit hned ze začátku knihy, ale o jeho pravé totožnosti se dozvíte až když opravdu půjde do tuhého.
Autorka měla opravdu dobré vysvětlení, co se víl týče (snad kromě jejich pravého původu a historie) a čtenář tak nemusí nijak tápat, jak to všechno je a co se stalo. I když je trochu zajímavé, že víly vlastně “běhají” po lesích v normální lidské velikosti a třeba se nezmenší, aby nebyly nápadné, ale dílu celkově to nevadí. Každého jistě zaujme i samotné rozdělení víl, ale o něm více v samotné knize.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Trošičku jsem se bála, než jsem se do knihy samotné začetla. Většinou totiž, když se na knihu těším, tak mě zklame, nelíbí se mi. V případě Křídel to ale říct nemůžu, ta kniha se čte doslova jedním dechem a jsem nesmírně ráda za to, že autorka zvolila jako své hlavní hrdiny víly. Je to něco odlišného od neustále se opakujících, trochu přilepšených témat. I když, zklamání by se přeci jen našlo, ale možná se už jedná o klišé, kdo ví. Opravdu mě udivuje, jak se většině autorům podaří začínat právě hodinou biologie (Meyerovský syndrom). Nebylo to nějak odpudivé, ale když jsem se do té hodiny dostala, tak jsem se musela sama pro sebe usmát. Přijde mi to už takové hodně ohrané, chápu, že David tam jako biolog byl potřeba, ale mohli se potkat o hodině angličtiny, fyziky, čehokoli jiného. Jako kdyby autoři nic jiného neznali.
Na druhou stranu se jedná o knihu pro mě velmi originální a nápaditou. Nic podobného jsem zatím nečetla a za tuto novou zkušenost jsem velmi ráda. Jak jsem již zmínila výše, autorka vsadila na dobrý příběh, který se jí vyplatil a stal se velmi čtivým. 
Za jisté drobné nedostatky, které jsem již zmiňovala si myslím, že si kniha zaslouží krásné čtyři hvězdičky a jen doufám, že si další díly udrží stejnou úroveň a budou tak nesmírně čtivé. Žádnému milovníkovi YA literatury a víl nesmí toto dílo rozhodně chybět v knihovničce.

Obrázek obálky a anotace: Fortuna Libri
Doplňující obrázky: we♥it
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy děkuji nakladatelství FORTUNA LIBRI

Posuď knihu podle obalu (#29)

Nedělní meme hostované Syki.
 Vyberete si jeden obal knihy, publikujte k němu stručnou anotaci knihy a posuďte ho, jak se vám zachce.

Název: Strážkyně brány

Autor: Michelle Zinková
Anotace: Druhý díl série Proroctví sester. Lia Milthorpeová pokračuje v nebezpečném a zoufalém pátrání po způsobu, jakým by zvrátila děsivé proroctví. Její sestra Alice mezitím sbírá síly a učí se temnému umění, aby mohla Liu porazit. Nezastaví se před ničím ve snaze získat její místo v proroctví, které mělo připadnout jí. Lia a Alice vědí, že ve smrtelném boji stojí proti sobě. Netuší, že zrada proti nim postaví i ty, které milují nejvíc.
Můj názor na obálku: Abych pravdu řekla, tak se mi obálka téhle knihy líbí, i když mi připomíná jen nějaký laciný dívčí román. Možná bych změnila font, kterým je napsán název knihy. Jinak, taky vám ta modelka na obálce připomíná Ninu Dobrev?

Christopher Paolini – Eragon (RC review)

Autor: Christopher Paolini
Originální název: Eragon
Série: Odkaz dračích jezdců, díl první
NakladatelstvíFragment
Počet stran: 488
Rok vydání: 2009

Jeden chlapec, jeden drak, svět dobrodružství. Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě.
Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě – Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou.

Stručný děj, příběh.
Eragon je obyčejný farmářský chlapec, který žije se svým strýcem a bratrancem na opuštěném místě. Aby uživil rodinu, musí chodit lovit do obávaných Dračích hor. Při jedné takové výpravě narazí na podivný modrý kámen a neví si s ním rady, do té doby, než se z něj vylíhne malý drak. Od té doby začínají veškeré problémy a Eragon musí s drakem a vypravěčem Bromem uprchnout z vesnice. Hledají totiž obávané Ra’zaky, kteří mu zničili domov. Jeho cesta za pomstou je velmi náročná a nebezpečná, nejednou se ocitne tváří tvář vražedným Urgalům. Jenže jako Dračí Jezdec má jisté schopnosti, které ovšem musí zdokonalovat.

Alagaësia. 

Svět, který mladý Christopher vytvořil ve své knize uchvátí doslova každého čtenáře. Může být sice hodně podobný Tolkienově Středozemi, ale to bohužel nemohu posoudit, četla jsem jen takové ohlasy.

Během čtení Eragona se dostaneme do různých zákoutí této smyšlené země a každý si v hlavě utvoří svůj obrázek o tom, jak to všechno může vypadat, i když mnohým může pomoci mapka na začátku knihy, která zachycuje celou Alagaësii. Čtenář tuto mapku uvítá, protože se jedná o takové putovní fantasy, takže bez plánku by se nejeden ztratil. Navíc se to může zdát jako zpestření celého čtení, když si čtenář může na mapce označit, kde se Eragon právě nachází a kam ještě musí doputovat.

Alagaësia je krásně smyšlený svět, ve kterém můžeme narazit na nejednu magickou bytost. Milovníci fantasy si zde alespoň trochu přijdou na své. Nalezneme zde draky, elfy, trpaslíky, zlé Urgaly, dračí jezdce, lidi, Ra’zaky. Samozřejmě, jako každá jiná smyšlená země, i Alagaësia v sobě skrývá nejedno tajemství a dobrodružství. Stačí se do něj jen ponořit a vychutnat si ho, co jen to jde.

Eragon a Safira.
Každému jistě dojde, že Eragon je hlavní postavou celé knihy a vůbec pravděpodobně i celé série Odkazů dračích jezdců. Když našel v Dračích horách modrý kámen, vyklubal se mu z něj drak, dračice, kterou pojmenoval Safira. Úžasné na tom jejich souznění je to, jak si rozumí, dokáží se dorozumívat pomocí myšlenek a obrazů, které si vzájemně posílají. Vytváří se mezi nimi velmi silné pouto draka a jeho jezdce. Bez sebe navzájem by byli ztraceni.
Právě díky dračici Safiře se z Eragona pomalu ale jistě stává udatný bojovník, nabírá moudrosti a sil. Pozorujeme jeho velmi rychlou změnu z prostého farmářského chlapce, kterému ještě kouká sláma z bot na udatného jezdce, který by se mohl stát spásou pro ostatní. Často mívá ukvapená rozhodnutí, která ho mohou zavést do nebezpečí, ale kdyby byl neustále na pozoru a přehnaně moudrý, nikdy by nezažil takové dobrodružství a hlavně by nikdy nenašel Safiřino vejce.
Pořádně ještě ani netuší, že se o ně svádí boj, ke komu budou patřit a komu budou přisluhovat. Král by s jeho pomocí mohl ovládnout ještě větší kus země, Vardenové (skupina lidí, kteří bojují proti království) by tak mohli krále porazit a jednou provždy ho sesadit z trůnu. Jenže Eragon se Safirou nechtějí nikomu patřit, chtějí svojí vlastní svobodu a prosazovat své vlastní myšlenky. Stávají se nadějí pro prosté lidi, jejich vysvoboditeli.
Draky jako takové mám odjakživa tak nějak ráda a pokaždé mě dokáže okouzlit jejich kouzelná moc, kterou jenom hýří. Jsou to tajemná stvoření, která se nenechávají nikým ovládat a jsou svými vlastními pány. Obdivuju jejich svobodu, sílu, moudrost, laskavost. Safira je pro mě jasným důkazem velmi moudrého draka, kterého bych chtěla objevit sama pro sebe a vychovat se spolu s ním, dospět do moudrosti a rozvážnosti. Líbí se mi, že ač je Safira tělesně o mnoho mladší než Eragon, oplývá moudrostí stoletých mudrců.

Pocity, dojmy a hodnocení. 

Je možná až trochu úsměvné, jakou rychlostí se z Eragona stává udatný bojovník, který je odhodlaný pomstít svou rodinu a vybojovat doslova mír pro celou zemi. Je sice ještě trochu nerozvážný a zbrklý, ale i tak jeho dospívání probíhá neuvěřitelnou rychlostí, kterou mohl Paolini klidně zpomalit.
Putování této dvojice je nabité dobrodružstvím a všemožným nebezpečím, které musí společně překonávat. Jsou opravdu soudržní a rozumí si, jako by se z nich pomalu ale jistě stávala jedna propojená bytost. 
Autor nešetřil ani silnými emotivními pocity, které nenechají snad jediného čtenáře klidného. Dokážeme soucítit s Eragonovým osudem, osud Alagaësie není nikomu z nás lhostejný a držíme tomuto mladému chlapci, který dospívá díky svému drakovi všechny pěsti.
Jedná se o knihu, která je díky svému úžasnému příběhu nesmírně čtivá a čtenář nikdy neví, co by od ní mohl dále očekávat, jaké dobrodružství se dále přihodí. Potají zadržuje dech, kdykoliv se Eragon dostane do nebezpečí a nenechá ho to chladným. Na závěr bych ráda řekla, že si kniha zaslouží čtyři hvězdičky a jsem opravdu napnutá na pokračování této série. Eragon si zaslouží, aby ho lidé četli a prožívali jeho nesčetná dobrodružství.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz 
Doplňující obrázky: we♥it
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy děkuji nakladatelství FRAGMENT

Veselé Vánoce a krásný Nový rok 2012

Tímto článkem bych ráda popřála všem mým čtenářům, všem blogerům a vůbec všem, krásné a pohodové Vánoce, příjemnou atmosféru, žádné zadušení kostí z kapra, dobrý salát, výtečné cukroví a pohodovou náladu prožitou s rodinou. Ať se vám všem vyplní vaše nejtajnější přání a obdržíte samé krásné dárečky. Knihomolům nezbývá než popřát pytel plný knih, které ani nestihnou přečíst (:D).
K Novém roku 2012 přeji jen to nejlepší a ne moc alkoholu.

Blogový boom a jeho následky

V posledních měsících se rozjel trend knižních blogů. I já se svým blogem tak nějak do tohoto trendu patřím. Mohla bych říci, že se tato “mánie” rozjela potom, co někteří zjistili, že Knižní klub exkluzivně nabízí recenzní výtisky některých nově vycházejících YA knih.
Já jsem začala psát recenze na knihy již na svém (již nefungujícím) webu Hearing Damage, ale bohužel mi tam nešlo nastavit přímé odkazování na jednotlivé recenze, proto jsem začala hledat, až jsem objevila blogger. V tu dobu jsem již samozřejmě sledovala ty “slavnější” knižní blogy, mezi které patří například Abyss se svým Knižním nekonečnem, Syki se svým Knižním doupětem a Judit. Víte, já čtu už hodně dlouho, mezi takové nakopnutí samozřejmě patří chlapec s jizvou na čele, z toho důvodu jsem se rozhodla vyjádřit svoje pocity pomocí internetové komunity a hledat spřízněné duše.
we♥it
Pak se to všechno rozjelo, nekonečná halda knižních blogů, ze kterých jenom ty úspěšné přežijí onen kritický jeden rok fungování (doufám, že vydrží i ten můj). Upřímně se přiznávám k tomu, že jsem také chtěla dostávat zdarma recenzní výtisky knih, ovšem, kdo by nechtěl. Proto jsem asi po měsíci fungování blogu zkusila napsat nějakému tomu nakladatelství a objevilo se pár, kteří byli ochotní pustit se do spolupráce se začínajícím blogerem. Byla jsem za to nesmírně ráda a snažila jsem se, aby mé recenze (názory) vypadali nějakým důstojným způsobem a aby byli hodné publikování zde na blogu.
Troufnu si tvrdit, že jsem se od svého začátku aspoň trochu vypracovala a recenze se dají alespoň z části překousnout a přečíst. Jenže, v poslední době narážím na nějaké recenze, které když si někdo přečte, tak nad nimi musí zakroutit hlavou. Všechna nakladatelství by si rozhodně měla rozmyslet, komu pošlou recenzní výtisky a se kterým blogerem budou spolupracovat. Říká se sice, že i negativní reklama je reklamou, ale někdy se nejedná ani o reklamu, spíše o ostudu. Já bych v některých případech (někdy i u sebe) navrhovala přečíst si jeden takový zajímavý seriál, za jehož vznikem stojí skvělá Abyss – jedná se o Mini seriál pro začínající recenzenty. Nejedná se sice o návod typu: “Napiš to přesně takhle a takhle,” ale rozhodně donutí se zamyslet, i já osobně jsem se nad tím zamyslela a vzala si nějaké její rady k srdci (už tolik nepopisuji postavy apod.). Recenzent nemá rozhodně co ztratit, když se do tohoto seriálu začte.
V žádném případě tady nechci tvrdit, že moje recenze jsou ty nej a já to umím nejlépe a jsem prostě best, ale snažím se na sobě pracovat, na svých článcích a na názorech. Já bych si pravděpodobně raději usekla ruku, než abych zveřejnila to, co někteří blogeři považují za recenzi pro nakladatelství. Jak už jsem řekla výše, být nakladatelstvím, raději bych si všechny blogery pořádně prověřila, navštěvovala jejich blogy. Navíc, ze zkušenosti vím, že nějaká nakladatelství mají i obavy co se spolupráce s blogery týče, protože někteří nebývají zrovna čestní. A při návalu nových blogerů, kteří žádají nakladatelství o rc výtisky poté nemají šanci ti “lepší” blogeři, kteří se snaží při psaní recenzí. Pracovník v PR si řekne, “To bude zase nějaký nováček, nemáme zájem.” oni už ani nemají podle mého názoru chuť odpovídat na všechny e-maily, které jim chodí.
Tímto nechci nikoho odsuzovat, jedná se pouze o můj vlastní názor a stojím si za ním. I já patřím mezi ty nováčky, ale snažím se (alespoň myslím), ráda bych dosáhla nějaké úrovně, co se psaní recenzí týče. Vzorem na mě provždy zůstane Abyss, Syki a Judit. Ještě nesmím zapomenout na to, že k novým blogerům se snažím chodit, číst jejich články a recenze, ale vždy se najde někdo, kdo mě nějakým způsobem buď mile, nebo nemile překvapí. Opakuji, že nejsem žádný borec, mám svoje chyby (a že jich je), moje články nejsou perfektní ani dokonalé, ale snažím se a moje svědomí by mi nedovolilo zveřejnit něco, co dnes občas čítám, navíc, když se jedná o něco pro nakladatelství. Můžete mě nyní ukamenovat a nenávidět, ale tohle je můj názor a stojím si za ním.

Btw. název článku vymyslela Kath, taková moje internetová vrba, které se můžu svěřit.

Waiting on Wednesday (#29)

Středeční meme pořádané blogem Breaking the Spine.
O co se jedná?
prezentace knihy, kterou bychom si rádi přečetli

Autor: Rachel Hawkinsová
Anotace: Sophie Mercerová je čarodějka. Jenže její kouzla většinou skončí katastrofou a její poslední šancí je Hex Hall, elitní nápravné zařízení pro adolescenty Prodigia, tedy pro čarodějky, kouzelníky a řádku dalších bytostí. Sophie se už během prvního dne podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, zakouká se do přitažlivého kouzelníka a dostane novou spolubydlící, jedinou upírku na škole. Vedle (ne)obyčejných školních starostí bude Sophie muset čelit i zlovolné síle, která začala útočit na studenty Hecate Hall…

Tahle kniha mě měla čekat doma pod stromečkem, ale prodejce si prostě usmyslel, že jí nemá na skladě a než by mu přišla, tak by bylo po Vánocích, takže si jí budu muset koupit někdy potom, ale já jsem se na ní tak těšila, snad víc než na všechno ostatní.

Ellen Schreiber – Rakve lásky (RC review)

Autor: Ellen Schreiber
Originální název: Vampire Kisses 2: Kissing Coffins
Série: Upíří polibky, díl druhý
NakladatelstvíZoner Press
Počet stran: 160
Rok vydání: 2011

Může láska k upírovi přestát nástrahy světa? 
Ravenin dávný sen se konečně splnil! Našla si přítele, který je nejen citlivým gotikem jako ona, ale ještě navíc i princem temnot – upírem, o němž vždycky snila. Jenže jejich štěstí nevydrželo dlouho. Alexander ze svého sídla na Benson Hill zmizel. Zoufalá Raven je však odhodlána ho nalézt, a tak využije nadcházejících jarních prázdnin a vydává se po jeho stopách do sousedního městečka. Při svém pátrání se seznámí s přitažlivým Jaggerem, ze kterého se záhy vyklube upír a navíc Alexandrův zapřísáhlý nepřítel. Raven se vrací se do Dullsville a přestože se jí nakonec podaří svého milého najít, její dobrodružství rozhodně nekončí. Právě naopak.


Stručný děj, příběh. 
Poté co Alexandr v prvním díle této série opustil naši hrdinku Raven, začala z toho být Raven nesvá a snaží se vypátrat, proč její nově objevený upírský milenec vlastně odešel beze slov. Když nalezne ve starém sídle podivný vzkaz a poté i neznámé číslo, které jí dovede do jednoho gotického klubu v sousedním městečku, její poslání je jasné. Rozhodne se navštívit svojí tetu, která čirou náhodou v onom městečku žije a její pátrání po Alexandrovi může začít. Do cesty se jí ovšem připlete nebezpečný upír Jagger, který s ní má nekalé plány. 
Gotička, rakve a černá rtěnka. 
Nejen co se vzhledu a “vyznání” hlavní hrdinky týče, ale také podle vzhledu obálek, názvu jednotlivých dílů musí být čtenáři jasné, že Raven prostě není tak nějak normální podle měřítek normálnosti usedlých spoluobčanů městečka Dullsville.
Jenže tohle odsuzování je v člověku už tak nějak zakořeněno a vštěpováno výchovou rodičů. Proto se může Raven zdát mírně potřeštěná a divná. Ona je to pravda, ale v tom dobrém slova smyslu, nikdo by nikdy neměl někoho soudit jen podle toho, jak vypadá, ale snažit se dotyčného lépe poznat, udělá to hodně.
Raven je v jádru dobrá holka, jen ji musí člověk lépe poznat. Netvrdím, že budete mít stejné koníčky jako ona a vyznávat její gotickou víru, ale může vám přijít milá a chápavá, zkrátka a dobře kamarádka do nepohody. Honí se ovšem za snem, při kterém se čtenáři zvednou koutky úst v úsměv a musí zakroutit hlavou, nad čím se to ta Raven vlastně honí. Ono to totiž zábavné opravdu je, sledovat její posedlost upíry, rakvemi, černou barvou a vojenskými botami. Někdo nad jejím chováním a tím vším možná nějakou chvíli kroutí hlavou, ale pak se do toho jejího dobrodružství ponoří a nepřijde mu to divné. Je to zkrátka úsměvné a chytlavé. 
Hlavní zápletka. 
Většinou musí být jasné, že se Raven prostě vydá toho Alexandra najít a štěstí jí v tom víc než hodně přeje, proto je to takové svižné a rychle to ubíhá, čtenář se nenudí. Na druhou stranu je zápletka snadno odhalitelná, ale v tomto konkrétním díle mi to ani tolik nevadilo, nahradil mi to humor. Už podle anotace víme, že Jagger bude ten padouch, který má něco za lubem a Raven se mu příhodně nachomýtne do cesty.
Dalo by se říci, že na přemýšlení to není vůbec složitý příběh. Na druhou stranu zde vůbec nechybí humor, láska, upíři (spíše ti klasičtí – nikdo zde nezáří). Zajímavé je, že jakoby hlavní myšlenkou je Ravenin nejoblíbenější film Rakve lásky (odtud i název knihy), který sama tak trochu prožívá ve svém životě se svým upírem a jeho nepřítelem na smrt Jaggerem. 

Pocity, dojmy a hodnocení. 

Od této knihy jsem očekávala snad jediné – pobavení. A musím připustit, že svojí úlohu skvěle splnila. Není to nijak zvlášť hlubokomyslný příběh, jedna potrefená holka v černém hledá svého vysněného upíra a přimíchá se do nebezpečí, ale zaručeně to dokáže pobavit.
Cílem autorky je předvést, co dokáže potřeštěná láska, jak dokáže protnout dva naprosto rozdílné životy – člověka a upíra, kteří se do sebe zamilují a je z toho láska až po uši.
V dnešní literatuře pro mladé se setkáme s nesčetným množstvím pohledů na upíry. Autoři je vykreslují jako neodolatelné nesmrtelné bytosti, které za určitých podmínek mohou vycházet na slunce a vůbec jsou prostě úžasní. Ellen Schreibrová je popisuje z té klasičtější stránky, kdy opravdu na to slunce nemůžou, většinou pochází z Rumunska a libují si na hřbitovech. Většině čtenářů se to nemusí líbit, tenhle klasický pohled na ně, ale je dobře, že je autorka nijak nepřikrášluje a nedává jim tělo pevné jako kámen zářící na slunci, nebo jim nedává kouzelný prstýnek, který je ochrání před sluncem, tady zůstávají tou drákulovskou klasikou.
Kniha si podle mého názoru zaslouží ty čtyři hvězdičky, protože je čtivá, zábavná, nápaditá. Možná má trochu průhlednou zápletku a čtenáři to tak nějak prostě dojde, ale to je jenom malinkaté mínus. Nejedná se o kdoví jaký trhák, po kterém všichni šílí a běží si ho koupit do knihkupectví, je to prstě zábavná, trochu romantická oddychovka, která rozhodně nikoho neurazí. Čtenáře pobaví sledovat Raveninu ztřeštěnost a bláznivé nápady. Mě osobně kniha nijak neurazila a přečetla jsem toto bláznivé putování za nějaké dvě a půl hodinky. Je to zkrátka čtivé a autorka se nás nesnaží zahlcovat zbytečnostmi. 

Obrázek obálky a anotace: Zoner press
Doplňující obrázky: we♥it
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy děkuji nakladatelství Zoner press.