Veselé Vánoce a krásný Nový rok 2012

Tímto článkem bych ráda popřála všem mým čtenářům, všem blogerům a vůbec všem, krásné a pohodové Vánoce, příjemnou atmosféru, žádné zadušení kostí z kapra, dobrý salát, výtečné cukroví a pohodovou náladu prožitou s rodinou. Ať se vám všem vyplní vaše nejtajnější přání a obdržíte samé krásné dárečky. Knihomolům nezbývá než popřát pytel plný knih, které ani nestihnou přečíst (:D).
K Novém roku 2012 přeji jen to nejlepší a ne moc alkoholu.

Blogový boom a jeho následky

V posledních měsících se rozjel trend knižních blogů. I já se svým blogem tak nějak do tohoto trendu patřím. Mohla bych říci, že se tato “mánie” rozjela potom, co někteří zjistili, že Knižní klub exkluzivně nabízí recenzní výtisky některých nově vycházejících YA knih.
Já jsem začala psát recenze na knihy již na svém (již nefungujícím) webu Hearing Damage, ale bohužel mi tam nešlo nastavit přímé odkazování na jednotlivé recenze, proto jsem začala hledat, až jsem objevila blogger. V tu dobu jsem již samozřejmě sledovala ty “slavnější” knižní blogy, mezi které patří například Abyss se svým Knižním nekonečnem, Syki se svým Knižním doupětem a Judit. Víte, já čtu už hodně dlouho, mezi takové nakopnutí samozřejmě patří chlapec s jizvou na čele, z toho důvodu jsem se rozhodla vyjádřit svoje pocity pomocí internetové komunity a hledat spřízněné duše.
we♥it
Pak se to všechno rozjelo, nekonečná halda knižních blogů, ze kterých jenom ty úspěšné přežijí onen kritický jeden rok fungování (doufám, že vydrží i ten můj). Upřímně se přiznávám k tomu, že jsem také chtěla dostávat zdarma recenzní výtisky knih, ovšem, kdo by nechtěl. Proto jsem asi po měsíci fungování blogu zkusila napsat nějakému tomu nakladatelství a objevilo se pár, kteří byli ochotní pustit se do spolupráce se začínajícím blogerem. Byla jsem za to nesmírně ráda a snažila jsem se, aby mé recenze (názory) vypadali nějakým důstojným způsobem a aby byli hodné publikování zde na blogu.
Troufnu si tvrdit, že jsem se od svého začátku aspoň trochu vypracovala a recenze se dají alespoň z části překousnout a přečíst. Jenže, v poslední době narážím na nějaké recenze, které když si někdo přečte, tak nad nimi musí zakroutit hlavou. Všechna nakladatelství by si rozhodně měla rozmyslet, komu pošlou recenzní výtisky a se kterým blogerem budou spolupracovat. Říká se sice, že i negativní reklama je reklamou, ale někdy se nejedná ani o reklamu, spíše o ostudu. Já bych v některých případech (někdy i u sebe) navrhovala přečíst si jeden takový zajímavý seriál, za jehož vznikem stojí skvělá Abyss – jedná se o Mini seriál pro začínající recenzenty. Nejedná se sice o návod typu: “Napiš to přesně takhle a takhle,” ale rozhodně donutí se zamyslet, i já osobně jsem se nad tím zamyslela a vzala si nějaké její rady k srdci (už tolik nepopisuji postavy apod.). Recenzent nemá rozhodně co ztratit, když se do tohoto seriálu začte.
V žádném případě tady nechci tvrdit, že moje recenze jsou ty nej a já to umím nejlépe a jsem prostě best, ale snažím se na sobě pracovat, na svých článcích a na názorech. Já bych si pravděpodobně raději usekla ruku, než abych zveřejnila to, co někteří blogeři považují za recenzi pro nakladatelství. Jak už jsem řekla výše, být nakladatelstvím, raději bych si všechny blogery pořádně prověřila, navštěvovala jejich blogy. Navíc, ze zkušenosti vím, že nějaká nakladatelství mají i obavy co se spolupráce s blogery týče, protože někteří nebývají zrovna čestní. A při návalu nových blogerů, kteří žádají nakladatelství o rc výtisky poté nemají šanci ti “lepší” blogeři, kteří se snaží při psaní recenzí. Pracovník v PR si řekne, “To bude zase nějaký nováček, nemáme zájem.” oni už ani nemají podle mého názoru chuť odpovídat na všechny e-maily, které jim chodí.
Tímto nechci nikoho odsuzovat, jedná se pouze o můj vlastní názor a stojím si za ním. I já patřím mezi ty nováčky, ale snažím se (alespoň myslím), ráda bych dosáhla nějaké úrovně, co se psaní recenzí týče. Vzorem na mě provždy zůstane Abyss, Syki a Judit. Ještě nesmím zapomenout na to, že k novým blogerům se snažím chodit, číst jejich články a recenze, ale vždy se najde někdo, kdo mě nějakým způsobem buď mile, nebo nemile překvapí. Opakuji, že nejsem žádný borec, mám svoje chyby (a že jich je), moje články nejsou perfektní ani dokonalé, ale snažím se a moje svědomí by mi nedovolilo zveřejnit něco, co dnes občas čítám, navíc, když se jedná o něco pro nakladatelství. Můžete mě nyní ukamenovat a nenávidět, ale tohle je můj názor a stojím si za ním.

Btw. název článku vymyslela Kath, taková moje internetová vrba, které se můžu svěřit.

Waiting on Wednesday (#29)

Středeční meme pořádané blogem Breaking the Spine.
O co se jedná?
prezentace knihy, kterou bychom si rádi přečetli

Autor: Rachel Hawkinsová
Anotace: Sophie Mercerová je čarodějka. Jenže její kouzla většinou skončí katastrofou a její poslední šancí je Hex Hall, elitní nápravné zařízení pro adolescenty Prodigia, tedy pro čarodějky, kouzelníky a řádku dalších bytostí. Sophie se už během prvního dne podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, zakouká se do přitažlivého kouzelníka a dostane novou spolubydlící, jedinou upírku na škole. Vedle (ne)obyčejných školních starostí bude Sophie muset čelit i zlovolné síle, která začala útočit na studenty Hecate Hall…

Tahle kniha mě měla čekat doma pod stromečkem, ale prodejce si prostě usmyslel, že jí nemá na skladě a než by mu přišla, tak by bylo po Vánocích, takže si jí budu muset koupit někdy potom, ale já jsem se na ní tak těšila, snad víc než na všechno ostatní.

Ellen Schreiber – Rakve lásky (RC review)

Autor: Ellen Schreiber
Originální název: Vampire Kisses 2: Kissing Coffins
Série: Upíří polibky, díl druhý
NakladatelstvíZoner Press
Počet stran: 160
Rok vydání: 2011

Může láska k upírovi přestát nástrahy světa? 
Ravenin dávný sen se konečně splnil! Našla si přítele, který je nejen citlivým gotikem jako ona, ale ještě navíc i princem temnot – upírem, o němž vždycky snila. Jenže jejich štěstí nevydrželo dlouho. Alexander ze svého sídla na Benson Hill zmizel. Zoufalá Raven je však odhodlána ho nalézt, a tak využije nadcházejících jarních prázdnin a vydává se po jeho stopách do sousedního městečka. Při svém pátrání se seznámí s přitažlivým Jaggerem, ze kterého se záhy vyklube upír a navíc Alexandrův zapřísáhlý nepřítel. Raven se vrací se do Dullsville a přestože se jí nakonec podaří svého milého najít, její dobrodružství rozhodně nekončí. Právě naopak.


Stručný děj, příběh. 
Poté co Alexandr v prvním díle této série opustil naši hrdinku Raven, začala z toho být Raven nesvá a snaží se vypátrat, proč její nově objevený upírský milenec vlastně odešel beze slov. Když nalezne ve starém sídle podivný vzkaz a poté i neznámé číslo, které jí dovede do jednoho gotického klubu v sousedním městečku, její poslání je jasné. Rozhodne se navštívit svojí tetu, která čirou náhodou v onom městečku žije a její pátrání po Alexandrovi může začít. Do cesty se jí ovšem připlete nebezpečný upír Jagger, který s ní má nekalé plány. 
Gotička, rakve a černá rtěnka. 
Nejen co se vzhledu a “vyznání” hlavní hrdinky týče, ale také podle vzhledu obálek, názvu jednotlivých dílů musí být čtenáři jasné, že Raven prostě není tak nějak normální podle měřítek normálnosti usedlých spoluobčanů městečka Dullsville.
Jenže tohle odsuzování je v člověku už tak nějak zakořeněno a vštěpováno výchovou rodičů. Proto se může Raven zdát mírně potřeštěná a divná. Ona je to pravda, ale v tom dobrém slova smyslu, nikdo by nikdy neměl někoho soudit jen podle toho, jak vypadá, ale snažit se dotyčného lépe poznat, udělá to hodně.
Raven je v jádru dobrá holka, jen ji musí člověk lépe poznat. Netvrdím, že budete mít stejné koníčky jako ona a vyznávat její gotickou víru, ale může vám přijít milá a chápavá, zkrátka a dobře kamarádka do nepohody. Honí se ovšem za snem, při kterém se čtenáři zvednou koutky úst v úsměv a musí zakroutit hlavou, nad čím se to ta Raven vlastně honí. Ono to totiž zábavné opravdu je, sledovat její posedlost upíry, rakvemi, černou barvou a vojenskými botami. Někdo nad jejím chováním a tím vším možná nějakou chvíli kroutí hlavou, ale pak se do toho jejího dobrodružství ponoří a nepřijde mu to divné. Je to zkrátka úsměvné a chytlavé. 
Hlavní zápletka. 
Většinou musí být jasné, že se Raven prostě vydá toho Alexandra najít a štěstí jí v tom víc než hodně přeje, proto je to takové svižné a rychle to ubíhá, čtenář se nenudí. Na druhou stranu je zápletka snadno odhalitelná, ale v tomto konkrétním díle mi to ani tolik nevadilo, nahradil mi to humor. Už podle anotace víme, že Jagger bude ten padouch, který má něco za lubem a Raven se mu příhodně nachomýtne do cesty.
Dalo by se říci, že na přemýšlení to není vůbec složitý příběh. Na druhou stranu zde vůbec nechybí humor, láska, upíři (spíše ti klasičtí – nikdo zde nezáří). Zajímavé je, že jakoby hlavní myšlenkou je Ravenin nejoblíbenější film Rakve lásky (odtud i název knihy), který sama tak trochu prožívá ve svém životě se svým upírem a jeho nepřítelem na smrt Jaggerem. 

Pocity, dojmy a hodnocení. 

Od této knihy jsem očekávala snad jediné – pobavení. A musím připustit, že svojí úlohu skvěle splnila. Není to nijak zvlášť hlubokomyslný příběh, jedna potrefená holka v černém hledá svého vysněného upíra a přimíchá se do nebezpečí, ale zaručeně to dokáže pobavit.
Cílem autorky je předvést, co dokáže potřeštěná láska, jak dokáže protnout dva naprosto rozdílné životy – člověka a upíra, kteří se do sebe zamilují a je z toho láska až po uši.
V dnešní literatuře pro mladé se setkáme s nesčetným množstvím pohledů na upíry. Autoři je vykreslují jako neodolatelné nesmrtelné bytosti, které za určitých podmínek mohou vycházet na slunce a vůbec jsou prostě úžasní. Ellen Schreibrová je popisuje z té klasičtější stránky, kdy opravdu na to slunce nemůžou, většinou pochází z Rumunska a libují si na hřbitovech. Většině čtenářů se to nemusí líbit, tenhle klasický pohled na ně, ale je dobře, že je autorka nijak nepřikrášluje a nedává jim tělo pevné jako kámen zářící na slunci, nebo jim nedává kouzelný prstýnek, který je ochrání před sluncem, tady zůstávají tou drákulovskou klasikou.
Kniha si podle mého názoru zaslouží ty čtyři hvězdičky, protože je čtivá, zábavná, nápaditá. Možná má trochu průhlednou zápletku a čtenáři to tak nějak prostě dojde, ale to je jenom malinkaté mínus. Nejedná se o kdoví jaký trhák, po kterém všichni šílí a běží si ho koupit do knihkupectví, je to prstě zábavná, trochu romantická oddychovka, která rozhodně nikoho neurazí. Čtenáře pobaví sledovat Raveninu ztřeštěnost a bláznivé nápady. Mě osobně kniha nijak neurazila a přečetla jsem toto bláznivé putování za nějaké dvě a půl hodinky. Je to zkrátka čtivé a autorka se nás nesnaží zahlcovat zbytečnostmi. 

Obrázek obálky a anotace: Zoner press
Doplňující obrázky: we♥it
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy děkuji nakladatelství Zoner press.

Odpočívejte v pokoji…

Tímto článkem bych chtěla reagovat na událost, která během včerejšího dne zasáhla doslova celý svět. Opustil nás totiž člověk, který bojoval za naše práva, za práva lidí, vyjadřoval názory těch, kteří se báli promluvit veřejně. Poslední československý a první český prezident nás zde totiž v neděli 18. 12. 2011 zanechal samotné. Samozřejmě bych ráda projevila upřímnou soustrast celé jeho rodině a mohla bych říct, i celému světu, protože tohle byl člověk, který se svými názory a myšlenkami dokázal prosadit a mělo to smysl, bez něj nám tu všem bude těžko.

“Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.”

Připojte se prosím spolu se mnou a tímto věnečkem k uctění památky Václava Havla.

document.write(”);

Čtení na zasněžené večery #4

A je to tady, dočkali jsme se poslední část Čtení na zasněžené večery, který pořádám spolu se Sue. Hned na začátek bych chtěla pronést několik málo slov: Než tento mini projekt začal, tak byla spousta lidí (ne spousta, ale na moje poměry dost) nadšená a chtěla se moc zapojit, teď vidím, že na to všichni pomalu ale jistě kašlou a od druhého týdne to šlo z kopce.. No nevím, jestli někdy v budoucnu něco takového podniknu.
Pokud se chcete o čtení na zasněžené večery dozvědět všechno, stačí kliknout na tento odkaz, který vás dovede na hlavní článek tohoto projektu. Ostatní adventní týdny najdete v menu v části “ZIMNÍ PROJEKTY”.

18. prosince – Zatím jsem ještě nečetla, ale večer se na to chystám, celý den mi totiž nešel internet na velkém počítači, takže jsem se to snažila “rozchodit”. (Vytahování modemu ze zásuvky, 10x restart počítače, restart modemu). Chystám se na Rakve lásky, bude to zase takový dobrý oddych. Zítra a vůbec celý příští týden se ve škole nebude nic dělat, takže se budu hodně nudit a víte co? Česká pošta rozváží balíčky i v sobotu!
19. prosince – Včera jsem za jeden! den přečetla Rakve lásky od Ellen Schreiber, byla to zase taková dobrá pohodička a odreagovačka. Dneska jsem ve vlaku ze školy začala číst Eragona, tu knihu jsem četla již dříve, ale chtěla jsem si hezky osvěžit paměť a čtení si zopakovat. Mě se první dva díly líbily, takže jsem zatím spokojená. Ať už se ta Safira vyklube na svět!!

20. prosince – Safira je prostě skvělá! Na víc myšlenek se dneska nezmůžu asi, protože jsem naštvaná.

21. prosince – Eragonovo dobrodružství začíná nabírat na obrátkách, ale stejně je to jako kdyby slepý přišel k houslím. Najednou prožívá úžasná dobrodružství a je odhodlaný zabít každého, kdo se na něj křivě podívá. Ale i tak mám tohle dobrodružství ráda.

22. prosince – Jsem tak vykolejená z toho, že mi přišla Křídla! Ale Eragona jsem samozřejmě četla :). Já mám ten příběh ráda, jak už jsem určitě někde psala, ale to nevadí. Dokážu se do toho vyprávění ponořit. Ale víte co, chci to dočíst co nejdřív a vrhnout se na Křídla 😀

23. prosince – Už mi chybí posledních asi 100 stránek Eragona :). Dneska jsem docela dost četla, ale taky jsem dělala salát tak :). Docela se těším na zítra a hlavně! až se vrhnu na křídla! 😀

24. prosince – Konečně Křídla! Ale můžu se na něco zeptat? Proč většina takových knížek začíná hodinou biologie, občas to může být už pěkně otravné…
A tohle je konec Čtení na zasněžené večery! Nezapomeňte odkázat na Váš čtvrtý adventní týden! Jsem zvědavá, jaké myšlenky Vás při čtení napadají (i když třeba nestíhám komentovat) a doufám, že v tomto linkovači bude tentokrát odkazů více :).

document.write(”);

Meg Cabot – Velikost L

Autor: Meg Cabot
Originální název: Size 12 is not fat
Nakladatelství: BB/Art
Počet stran: 318
Rok vydání: 2007

Heather Wellsová válí! Tady přinejmenším ještě před nedávnem válela. To bylo ovšem předtím, než se musela vzdát života popové hvězdy a přibrala tak, že teď nosí šaty o jednu či dvě konfekční velikosti větší – a než přišla o přítele, o smlouvu s nahrávací společností a o celoživotní úspory (její máti totiž sebrala peníze a zmizela s nimi do Argentiny). Teď jsou slavné dny plné nekonečného vystupování po nákupních střediscích už minulostí a Heather je naprosto spokojená s tím, že teď chodí v šatech velikosti L (což je velikost, jakou nosí většina Američanek!), i se svou novou prací, místem zástupkyně vedoucí koleje jedné z nejprestižnějších univerzit v New Yorku. Jednoho dne je však na dně jedné z výtahových šachet v budově koleje nalezena mrtvá studentka. Policie i vedení školy má zájem celou záležitost smést ze stolu jako obyčejnou nehodu, jako tragický důsledek mladické nerozvážnosti. Jenže Heather děvčata kolem osmnácti zná o něco lépe… a ví, že se jen tak pro zábavu na střeše výtahu rozhodně neprojíždějí. Nikdo jí ale nevěří – ani policie, ani její kolegové a ani soukromý detektiv, kterému patří dům, v němž Heather bydlí – a nepřesvědčí je ani to, že se za pár dní najde další mrtvá studentka, a okolnosti její smrti jsou stejně všední a zároveň zlověstné, jako tomu bylo u předešlé oběti. A tak se Heather rozhodne, že je čas přibrat si ještě další povolání: stane se z ní odvážný detektiv v sukních! Její nová práce s sebou ovšem nese pramálo výhod, žádné nadšeně jásající davy a taky spoustu povinností, z nichž některé můžou být i smrtelné. Zdá se, že nic nedokáže rozběsnit vraha víc než bývalá popová hvězda mírně plnoštíhlé postavy, která strká nos, kam nemá… 

Stručný děj, příběh. 
Heather Wellsová je bývalá slavná popová zpěvačka, která obšťastňovala teenagery v nákupních střediscích svým zpěvem. Jenže čím více přibývají roky, tím více na jejím těle přibývá tukových buněk, až se jednoho dne musí smířit s velikostí L (kterou mimochodem nosí většina Američanek) a vzít místo zástupce na koleji – pardon, studentském domově. Všechno by to bylo krásné, kdyby se jednoho dne jedna mladá dívka nerozhodla surfovat na střeše výtahu a nezabít se. Ale když se o týden déle nalezne na dně výtahové šachty další mrtvá dívka, Heather to nejde na mysl a rozhodne se pátrat na vlastní pěst a objasnit tak tyto události. Netuší ovšem, jak je celý ten plán ďábelský a že při tom může sama přijít o život. 
Heather. 
Je již jasné, že Heather je hlavní postavou této knihy a samozřejmě celou knihu i vypráví. Ve svých patnácti letech byla slavnou zpěvačkou, ale když jí zradila její vlastní matka a odjela s jejím manažerem a jejími úspory někam Bůh ví kam, rozhodla se Heather vzít místo ve Fischer Hall na koleji – pardon, studentském domově.
Heather bych pravděpodobně popsala jako ztřeštěnou, do dobrodružství a nebezpečí vrhající se osobou, která má problém se svým vlastním tělem, ale snaží se to maskovat co jen to jde. Prožila si tak trochu trauma, když její matka vzala čáru a opustila jí. Ve svých myšlenkách neustále řeší to jak vypadá, a jak by vypadat měla a svého vysněného milence, se kterým bude mít tři děti. Heather je ten typ hrdinky, kterému se musíte upřímně zasmát a kroutit hlavou nad jeho soudy a myšlenkami. Myslí si tohle, ale ve skutečnosti vypustí z pusy nějakou hloupost.

Na druhou stranu je to ale Sherlock Holmes v sukni, který ovšem doplácí na svojí upovídanou pusu. Koneckonců, je to ženská a proto se o svoje vlastní domněnky musí podělit se vším co dýchá a je k dispozici, proto by se jeden nemusel divit tomu, kdyby svoje podezření prozradila i samotnému vrahovi a ten s ní horlivě souhlasil. Občas se člověk diví, že jí prostě nikdo neposlechl a usoudil, že ty holky se prostě zabily, přitom Heather tak nějak zná a ví, jak se takové dívky chovají a co by v životě neudělaly. Nikdo jí moc nevěří a policie si z ní tak trochu dělá srandu, jí to ovšem neodradí, je správně paličatá a tvrdohlavá, stojí si za svým cílem všechno vyřešit. 

Malé zklamání. 
Tuhle knihu mohu porovnat jedině se sérií Mediátor od Meg, která mě doslova dostala a objevila se na mém pomyslném žebříčků oblíbených sérií. Tohle dílo mi přišlo jako od naprosto jiného autora, který se Meg ani v nejmenším nepodobá. Samozřejmě, že nemůžu porovnávat s ostatními jejími díly, ale zkrátka mi to nepřijde tak dobré jako Mediátor, který si ode mě vysloužil to nejvyšší hodnocení. 
Neustále mi do hlavy bušila věta, která se v knize vyskytla snad stokrát a dokázala mi pořádně rozdrásat nervy, až jsem měla největší chuť knihu odložit. Jedná se o “kolej – pardon, studentský domov”, myslím, že by v klidu stačilo zmínit se o tom jednou dvakrát a necpat to čtenáři po celou dobu čtení, to tak trochu odradí a od někoho, jako je Meg Cabot je to opravdová škoda. Uvědomuji si, že to možná je prkotina, že tu o tom píši, ale ono to vážně udělá hodně a člověk na to může začít být alergický.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Řeknu to narovinu, od knihy jsem čekala rozhodně víc, než jsem dostala. Vadilo mi neustálé přemýšlení hlavní hrdinky nad zbytečnými věcmi, které mohli být v klidu vypuštěny. Možná to někoho z fanoušků Meg naštve, ale knize věnuji pouhé tři hvězdičky. Kdybych se na knihu tak netěšila a neočekávala nic extra, tak by mě to pravděpodobně tolik nezklamalo, ale já očekávala hodně a dostala jsem mnohem méně. Mě samotnou to mrzí, představovala jsem si, že to bude stejně tak skvělé jako Mediátor, ale nepřišlo mi to takové. 
Další díl o agentce Heather si pravděpodobně nepořídím, protože mě to prostě nechytlo, nijak mě to neoslovilo. Ano, v některých situacích byla kniha vtipná, napínavá a zajímavá, ale takových situací tam nebylo mnoho. Většinou hlavní hrdinka vyprávěla pořád ty samé věci dokola, akorát trošku jinak.
Samozřejmě má kniha a autorka i jedno významné plus, které nesmím zapomenout. Když Heather odhadovala, kdo by mohl být potencionálním vrahem, snažila jsem se na to přijít s ní a většinou jsem tak nějak dospěla ke stejnému nebo podobnému názoru. Napadalo mě přesně to, co napadalo ji, ale na toho pravého vraha jsem jen tak přijít nedokázala. Nebylo to vůbec předvídatelné dílo, co se týče té linie s vraždami. To musím pochválit, protože někteří autoři většinou neodolají a dají tak nápadné vodítko, až to čtenáři dojde hned a pak je trochu naštvaný, že na to přišel a bylo to průhledné. Meg se to povedlo udělat tak, že do poslední vteřiny, než to Heather vysloví nemáte ani páru, kdo to na Fischer Hall vlastně vraždí mladé holky. 
Kdybych to měla shrnout, kniha se mi zdá celkem průměrná a číst znovu, nebo pokračování bych rozhodně nemusela (ale kdo ví, můžu zajít do Levných knih a pořídit si další díl?). Sem tam narazíme na dobré pasáže a pak na extrémně nudné pasáže, až jsem měla dojem, že knihu snad nikdy nedočtu. Samozřejmě mě zajímá, jak to s Heather dopadne, ale nenadchlo mě to tolik, abych okamžitě upalovala do knihkupectví a pořídila si další díl, možná někdy časem, možná. Kdo se chce unudit u skoro čtyř-seti stránkové knihy, tak doporučuji, neslibuji nic převratného, ale něco zcela průměrného, co nenadchne, ale možná občas urazí nebo spíš znudí.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz 
Doplňující obrázky: we♥it

Posuď knihu podle obalu (#28)

Nedělní meme hostované Syki.
 Vyberete si jeden obal knihy, publikujte k němu stručnou anotaci knihy a posuďte ho, jak se vám zachce.
Název: Dívka na klíček 
Autor: Paolo Bacigalupi 
Anotace: Anderson Lake pracuje pro společnost AgriGen v Thajsku jako kalorik. Navenek je ředitelem továrny, ale nenápadně pročesává bangkokská tržiště, hledá potraviny, o kterých se myslelo, že už neexistují, a doufá, že se zmocní bohatství ztracených kalorií minulosti. Potom ale potká Emiko… Emiko je dívka na klíček, zvláštní a překrásné stvoření. Není to lidská bytost, patří mezi Novolidi; je uměle vytvořená, vypěstovaná v líhni. Naprogramovali ji, aby uspokojovala dekadentní rozmary jistého obchodníka z Kjóta, ale teď skončila na ulicích Bangkoku. Novolidi někdo bere jako tvory bez duše, jiní je zase mají za ďábly. Pracují jako otroci, vojáci, jako hračky bohatých. Jsme v mrazivé blízké budoucnosti, kdy svět ovládají kalorické korporace, ropný věk pominul a vedlejší dopady bioinženýrských chorob řádí po celém glóbu. Co se bude dít, když se kalorie stanou měnou? Když se bioterorismus stane nástrojem velkých korporací a když jeho následky naženou lidstvo do éry posthumánní evoluce? Nadějný nový autor Paolo Bacigalupi napsal jeden z nejlépe hodnocených science fiction románů poslední doby. Dívka na klíček získala ve Spojených státech hned pětici významných žánrových cen. Je to svižný dystopický thriller, ale i vize blízké budoucnosti, ostrá jako žiletka. 
Můj názor na obálku: Tuto knihu jsem viděla již dříve na blogu Lili.en a zaujala mě právě jak svojí obálkou, tak i svojí anotací. Je možná pravda, že bych dívku na obálce trochu přioblékla, ale to je jenom malý detail. Na druhou stranu bych řekla, že obálka v sobě nese jakýsi odkaz naší společnosti, že nežijeme zrovna vzorově a může se nám stát něco zlého. Obálka mi přijde rozhodně zajímavá a ten font je vybraný skvěle.

Čtení na zasněžené večery #3

A je tu už třetí a také předposlední část vánočního projektu Čtení na zasněžené večery. Více informací můžete opět najít v hlavním článku a na předchozí dva adventní týdny se můžete podívat kliknutím na tyto odkazy: první adventní týden, druhý adventní týden.

11. prosince – Začala jsem číst Velikost L od Meg Cabot, já vám nevím, mě to zatím nějak extra nechytlo, abych pravdu řekla, prostě mi to nepřijde tak dobré čtení. Jsem sice teprve u páté kapitoly, ale i tak se v tom prostě nevyznám a přijde mi, že je tam spoustu informací “k ničemu”.
12. prosince – Dneska jsem psala zápočet z mikra, takže z toho nejsem nějak extra happy, výsledky se dozvím asi až zítra, takže do té doby budu truchlit. Ještě jsem dneska nic nečetla, ale večer si to vynahradím, doufám, že Velikost L mě začne bavit, jinak tu knihu odkládám, což upozorňuji, udělám po hoooooodně dlouhé době, většinou knížky dočítám.
13. prosince – No Velikost L se začíná aspoň trochu rozjíždět, takže doufám, že jí co nejdřív dočtu, nechtěla bych odložit něco od Meg. Jinak mám zápočet z mikra, takže jsem úplně absolutně happy, jen aby bylo jasno :D. 
14. prosince – Dneska jsem vůbec neměla čas něco číst, je to hrůza se mnou :D. Ale přišel mi druhý díl Upířích polibků od Ellen Schreiber, za který moc děkuji nakladatelství Zoner Press, jsem na to zvědavá :).
15. prosince – Dneska jsem vůbec nestíhala číst, ale zítra se na to určitě vrhnu! 😀

16. prosince – Tak dnes jsem četla, ale pořád čtu Velikost L od Meg Cabot, nevím proč, ale asi se mi ta knížka moc nelíbí, když jí čtu tak dlouho.. no.
17. prosince – Velikost L jsem konečně dočetla, nevím jaké z toho mám pořádně pocity, ale pravděpodobně si mě tímto Meg moc nezískala, nevím, uvidíte v recenzi no.

Tak, takhle nějak jsem “myslela” během třetího adventního týdne! Poslední příspěvek se tady objeví 24. prosince. A zase je tu linkovač, takže prosím odkazujte na váš třetí adventní týden! Ať si to můžeme všichni hezky pročíst 🙂  

document.write(”);

Waiting on Wednesday (#28)

Středeční meme pořádané blogem Breaking the Spine.
O co se jedná?
prezentace knihy, kterou bychom si rádi přečetli

Autor: Deborah Harknessová

Anotace: Jeden z nejsenzačnějších literárních objevů roku 2011, ve kterém autorka skvěle spojila milostný příběh s historickými reáliemi středověku. Historička a čarodějnice Diana Bishopová celý svůj život odmítala své nadpřirozené nadání. Očarovaný alchymistický rukopis však do jejího života vnese nevítaný příval magie a najednou se o ni zajímají nejen čarodějnice, ale i démoni a upíři. Záhy se po Dianině boku objeví i záhadný Matthew Clairmont, vědec, válečník a upír. Přestože mezi bytostmi panuje staleté nepřátelství, Diana a Matthew se jen s obtížemi brání vzájemné mrazivé přitažlivosti.