Měsíční chvástačka – říjen

Měsíční meme pořádané Judit
Ke konci každého měsíce se zveřejňují knihy, který někdo za ten měsíc přečetl, ale mohou se zveřejňovat knihy, které někdo:
• koupil
• vyhrál
• dostal jako dárek
• nebo které dostal k zrecenzování
Je za náma další měsíc a s ním přichází i nová měsíční chvástačka. Takže, co jsem si uplynulý měsíc pořídila, vyhrála, vyžádala a dostala? :).

ZAKOUPENO
Jako obvykle jsem si pořídila dvě knižky (že by se z toho už stal zvyk? :D). Každopádně ani jedné koupě rozhodně nelituji a sem s těma knížkama velmi spokojená, že jsou v mojí knihovničce :).
L. Brayová – Měsíční oko|bux.cz|Recenze
S. Westerfeld – Oškliví|Triton|Recenze
VYHRÁNO
Fíha, tento měsíc se vyznačil tím, že jsem vyhrála hned tři recenzní výtisky od CooBoo, jsem hrozně ráda, a CooBoo bych tímto chtěla ještě jednou poděkovat za to, že na Facebooku dává tu možnost tyto RC výtisky vyhrát!
R. Cohnová, D. Levithan – Nick a Norah|CooBoo|Recenze
Sarah Dessenová – Ukolébavka|CooBoo|Recenze
T. E. Sniegoski – Padlí andělé a Leviatan (Padlí andělé #1)|CooBoo|Recenze

KNIHY JAKO DÁREK
Fíha, tenhle měsíc zase nich, ach jo. Kdy už se nademnou konečně někdo slituje a nějakou tu knihu mi daruje, to mi teda řekněte, ale snad to bude o Vánocích lepší a tahle kolonka konečně nebude prázdná :D.

KNIHY K ZRECENZOVÁNÍ

Tak tady je to jako obvykle trochu plnější 🙂

U. Poznanski – Erebos|Fragment|Recenze
L. J. Smith – Temné vize: Odhalení|Fragment|Recenze
L. McMann – Lovkyně snů: Procitnutí|Fragment|Recenze
L. J. Smith – Stefanovy deníky: Chuť krve|Fragment|Recenze

T. Dekker – Sběratel nevěst|Metafora|Recenze
Zárověň bych tímto opět chtěla poděkovat nakladatelství Fragment, Metafora a CooBoo za úžasné recenzní výtisky. Navíc tato chvástačka bude bez fotky všech knih, protože jsem dneska nějaká líná je fotit, takže možná jí sem časem dodám :).

L. J. Smith – Stefanovy deníky: Chuť krve (RC review)

Autor: L. J. Smith
Originální název: Stefan’s Diaries – Bloodlust
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 216
Rok vydání: 2011

Stefan s Damonem utekli svým pronásledovatelům v Mystic Falls a vlakem se vydali do New Orleans. Damon odmítl živit se lidskou krví a nakonec Stefana opustil. Stefan potkal skupinu upírů, kteří ho naučili jak přežít a nezabíjet při tom lidi. Damona zajal majitel cirkusu a udělal z něj výnosnou atrakci. Když ho chtěl Stefan vysvobodit, padl do zajetí i on. Kútěku jim pomohla dívka, do které se Stefan zamiloval, ale zaplatila za to životem. Po velké hádce se oba bratři zase rozešli a Damon opustil New Orleans.

Recenze je bez spoilerů!

Stručný děj, příběh.
we♥it

Stefan a Damon jsou krátce upíři a musí opustit Mystic Falls, nebo je čeká jistá smrt, kterou na ně chystají místní obyvatelé. Dostanou se tak do New Orleans, kde se ale jejich cesty rodělí a Stefan se dostane pod ochranná křídla upírky Lexi a jejích společníků. Jenže s Damonem to nevypadá nijak dobře, uvěznil ho muž, který se ho chystá ukázat ve svém cirkusu v boji proti pumě, tak začíná Stefanova záchranná výprava, doprovázaná láskou, nenávistí a krví.

Postavy.

Hlavní postavou a vypravěčem je jak jinak, než Stefan Salvatore, nový upír, který přičichl ke krvi a nehodlá se jí vzdát. Na začátku přichází opravdový ripper, žádný hodný Stefan. Musím říct, že tuhle jeho stránku mám nejraději, kdy dá pořádně najevo to svoje upírství a morduje krásné ženy. Jenže si také pořád vyčítá, že ho Damon zavrhl a nechce s ním mít nic společného. No Stefan se nám tam zase až moc zapřemýšlel a měl moc velký výčitky svědomí, co se Damona týče. Upřímně, nemám ráda, když Stefan přemýšlí, já mám ráda, když koná to, co je v jeho přirozenosti. Jenže Stefanovi to prostě nedá, musí zachránit svého bratra, který je uvězněn v cirkuse, kde ho budou vystavovat. Jenže aby Stefan přežil ve světě, kde existují i jiní upíři, musí se naučit ovládat svoji žizeň a také svoji Sílu. S tím vším mu pomůže naše známá Lexi.
Lexi jistě všichni známe ze seriálu, nesmí chybět ani v této knize. I když v knize mi přijde rozhodně jiná, než v seriálu. Žije ukytá ve starém domě s dalšími upíry a je jejich “paní”. Přišla mi prostě takové jiná a nedokázala jsem si jí oblíbit tak, jako v seriálu. Samozřejmě, pomůže Stefanovi a to všechno, ale v tom její podobnost se seriálovou postavou tak nějak, podle mého, končí. 
we♥it
Damon mi v tomhle díle přišel jako úplný blbeček a jsem ráda, že ho mám ráda až v současnosti v seriálu. Jeho minulost, hlavně ty začátky, prostě nějak v lásce nemám. Já chápu, že nechtěl být žádné monstrum, nechtěl pravděpodobně zabíjet lidi a podobně, ale sám viděl, že ho to mučí a zabíjí, veškerá ta jeho odmítavost. Mohl si dát na chvilku pohov a prostě se napít. Neustále Stefana nějakým způsobem zraňoval a nedokázal pochopit, že je mu líto, že ho donutil se napít lidské krve. Ke konci se sice trochu probral, ale i tak to byl až přehnaný mučedník, podle mého názoru.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Na to, jak moc jsem se na tenhle díl těšila, tak mě nijak nepotěšil. Představovala jsem si ho trochu jinak a představy autorů a boji upíra proti pumě mi přišly hodně, ale opravdu hodně přehnané a vůbec se to podle mého do téhle knihy nehodilo. Možná tak na jednu dvě kapitoly, ale ne aby se kolem toho motal celý příběh. To bylo na můj vkus až moc přehnané a proto jsem také knize dala jen tři hvězdičky. Opravdu jsem se na tenhle díl těšila, ale tímhle mě hodně zklamal, čekala jsem víc dobrodružství. Vždyť je to už druhý díl a jsme teprve u roku 1864, jak to chtějí všechno stihnout, to je mi záhadou. Čekala jsem třeba, že tam bude už něco s Klausem nebo podobně. Když se tam objevila ta dívka, tak jsem si přála, aby to byla Rebecca (Klausova sestra), nebo prostě nějaký původní upír. Ale dvěstě stránek o cirkusu mi opravdu moc nedalo.
Doufám, že další díl bude o něco lepší, že tam bude víc Stefanových dobrodružství, všech jeho putováních a že se nebudeme pohybovat v rozmezí tak dvou týdnů, ale třeba pár let, ani rok by nevadil. Prostě to chce víc akce a bylo by to všechno ok. Takže, jak jsem řekla výše, tomuto dílu bohužel dávám jenom tři hvězdičky a sama jsem z toho hrozně smutná, chtěla bych, aby to bylo lepší, ale bohužel, můžeme jen doufat, že další díl bude lepší. 
K rozrazilu jsem sice měla poznámky u recenze prvního dílu, ale já si tohle prostě nemůžu odpustit. Je to šílený překlad a pokaždé když se tam to slovo objevilo, div jsem si neprokousla dáseň, nemyslím si, že by nám čtenářům tolik vadilo, kdyby to tam najednou bylo změněné. Ale kdo ví, že jo, možná sporýši říkali v roce 1864 rozrazil a pak ho přejmenují na sporýš.
Kniha se mi ale četla zase dobře, já jsem na ty deníky už prostě zvyklá, že mi to ani nepřijde a mám to za chvilku přečtené, jenže pak musím čekat zase na další díl. Na Stefanových deníkách je prostě vidět, že to je jenom na motivy Smitových Upířích deníků.

Obrázek obálky a anotace: bux.cz
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy děkuji nakladatelství FRAGMENT.

Lisa McMann – Lovkyně snů: Procitnutí (RC review)

Autor: Lisa McMann
Originální název: Wake
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 216
Rok vydání: 2011

Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit – neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem…

Recenze je bez spoilerů!

Stručný děj, příběh.
we♥it

Janie se již od svých asi sedmi let dostává cizím lidem do jejich snů. Vůbec nemá ponětí, jak se to vlastně mohlo stát a veškeré tyto sny jí už lezou krkem. Navíc není mezi bohatými dětmi ani moc oblíbená, protože se prostě “špatně” narodila, takže její jedinou kamarádkou je Carrie, která na ní ale občas také zanevře a tíhne k bohatým dětičkám. Janie už všechny ty sny nebaví a snaží se tomu všemu přijít na kloub.

Postavy.

Janie žije se svojí věčně opilou matkou, která se o ni ani pořádně nezajímá a musí se tak o sebe a o svojí budoucnost postarat sama. Její vadou na kráse je to, že se propadá ostatním spáčům do jejich snů. Je hodně samostatná, dlouho po nocích pracuje v domově pro seniory, aby si mohla vůbec něco vydělat a něco si i dopřát. Je taková, protože musí. Zvládá i to, že nemá moc kamarádů a ostatní se jí posmívají. Takové povahy mám ráda, když si nedělají mnoho z toho, že je někdo nemá rád. Samozřejmě, někde hluboko v duši jí to štve, ale napovrch se to snaží nedat nijak najevo.
Carrie se s Janie přátelí od té doby, co se jako malá nastěhovala vedle nich. Jenže já bych nikdy nechtěla mít kamarádku, jako je Carrie. Ona je nerozhodná a občas se radši postaví na stranu těch “silnějších” aby nevypadala špatně a nechá tak klidně svojí kamarádku ve štychu, samotnou. Takové typy já prostě nemám ráda a odsuzuji je. Někdo takový by si přátelství nezasloužil, když se sám neumí rozhodnout a bojí se, jak se na něj ostatní budou dívat. Aby nevypadala před těmi “lepšími” nějak špatně. Tohle se mi prostě hnusí a taková mi Carrie občas přišla. Bavila se raději s vlivnými i když třeba měla Janie radši, ale prostě nechtěla vypadat špatně, jak už jsem říkala. Prostě nic pro mě :).

we♥it

Asi poslední nejvýraznější postavou je kluk Cabel (nevím proč pořád říkám Caleb). Téhle postavě jsem nějak nerozumněla, nebo spíš tomu vztahu co tam byl. Cabel je kluk samotář, který do nového školního roku rapidně změnil svojí vizáž, takže ho poznala jenom Janie. On byl takovej hrozně záhadnej. Vůbec jsem nevěděla, co od něj mám v danou chvíli vlastně čekat a při nějakých momentech jsem měla chuť urvat mu ruce, jak se k Janie choval.
Další, i když už ne tak významnou, nebo hlavní, postavou je Janina matka (ani nevím její jméno). Takové persóně bych okamžitě zakázala mít děti, bez pardonu. Vždyť ona ani neví, s kým Janie má a nestará se o ní. Přišla mi jako matka Willa v PODZEMÍ, akorát že tahle matka místo televizních seriálů holduje vodce.

Pocity, dojmy a hodnocení.
No, abych pravdu řekla, tak z knihy mám pocity opravdu různé. Ale i přesto jsem jí dala čtyři hvězdičky. Je to něco, co tu ještě nebylo a myslím, že dlouho nebude. Nelíbilo se mi sice, jak se na začátku hodně přeskakovalo, takové pasáže já nemám ráda, protože jsem si stejně pořádně napamatovala to datum, takže jsem byla na začátku hodně ztracená. Ano, já to ještě neřekla, kniha se velmi zajímavě dělí na časové úseky a jak řekla Kath ve své recenzi, někdy i na minutové úseky, to bylo podle mě docela zajímavé a dodávalo to té knižce rychlý spád. Opravdu, přečetla jsem to dohromady asi tak za tři hodiny, prostě to šlo samo od sebe a takové knihy mám ráda. Mohlo to být sice trochu delší, abych to měla na dýl, ale to není nijak závažný problém.
Rozhodně je to ale zajímavá knížka, i když až takové “rozuzlení” jsem opravdu nečekala, chtěla jsem za tím něco víc nadpřirozeného, než to, jak se to vyvýjelo. Taky mě překvapilo, že Janie má ten “dar” tak dlouhou dobu, ale rozhodla se ho začít ovládat až v sedmnácti letech, to je celých deset let dámy a pánové. No, každopádně ty čtyři hvězdičky si to zaslouží, jak jsem řekla, je to něco nového a do těhle dnů se to více než parádně hodí.

Obrázek obálky: bux.cz
Anotace: FRAGMENT
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy děkuji nakladatelství FRAGMENT.

Posuď knihu podle obalu (#21)

Nedělní meme hostované Syki.
 Vyberete si jeden obal knihy, publikujte k němu stručnou anotaci knihy a posuďte ho, jak se vám zachce.

Název: Luxus
Autor: Anna Godbersenová
Anotace: Půvabné dívky v krásných šatech, které se baví až do svítání na večírcích, neodolatelní mladíci s prohnaným úsměvem a nebezpečnými úmysly. Drobné lži, temná tajemství a skandální vztahy. Takový je Manhattan v roce 1899… Manhattanské společenské scéně vládnou Elizabeth a Diana Hollandovy. Když zjistí, že jejich postavení je velice vratké, náhle všichni představují hrozbu pro jejich šťastnou budoucnost. Tenhle vzrušující výlet do věku nevinnosti, který se odehrává ve světě bohatství a klamu, má ovšem k nevinnosti nesmírně daleko.
Můj názor na obálku: Ještě jsem neměla možnost si tuhle knihu přečíst, ale můžu říct, že obálka je pro mě hodně lákavá. Miluju takové honosné šaty, jako jsou na obrázku, škoda že jsem se nemohla narodit v té době. Ta obálka je suprově sladěná a nic tam není zbytečně, takhle se mi to líbí.

L. J. Smith – Temné vize: Odhalení (RC review)

Autor: L. J. Smith
Originální název: Dark Visions: The Strange Power
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 264
Rok vydání: 2011

Kaitlyn je studentka střední školy. Kvůli svým nezvyklým očím a jasnovideckým schopnostem má pověst čarodějky. Lidé se jí bojí, a proto nemá žádné přátele. Přijme tedy pozvání do Zetesova institutu, kde bude moci začít nový život a studovat s vrstevníky s podobným neobvyklým nadáním. Kaitlyn zde pozná dva přitažlivé spolužáky, pohledného Roba, který svou léčivou silou rozdává jenom dobro, a tajemného a nebezpečného Gabriela s nezvyklými telepatickými schopnostmi. Studenti postupně začínají zjišťovat, proč byli do institutu přivedeni. A Kaitlyn se musí rozhodnout, komu má věřit… a koho bude milovat.

Recenze je bez spoilerů!

Stručný děj.
Kaitlyn studuje na střední škole, kde díky svým velmi nápadným očím a jasnovideckým schopnostem mezi ostatní spolužáky příliš nezapadá. Všichni si o ní myslí, že je čarodějka, samozřejmě ji to všechno štve a tak s radostí přijme nabídku nastěhovat se do Institutu, který velmi štědře sponzoruje pan Zetes. Seznamuje se se studenty, kteří mají podobné schopnosti jako ona.
Postavy.
Kait je ve městě, kde žije se svým otcem, jasný outsider. Již na první pohled s ní nechtějí mít lidé nic společného. Snaží se vypadat tvrdě kvůli ostatním, aby se jí nikdo neposmíval, ale uvnitř ji to všechnu užírá. Trápí se tím, že jí nikdo nezve na večírky a různé párty. Že nemá žádné kamarádky, i když by o to moc stála, nemusela by bý zrovna nejpopulárnější, ale chtěla by mít místo, kam by mohla patřit, které by bylo její a jejích kamarádek. Její schopnosti by braly jakou úžasnou věc a chtěly by být  neustále s ní. Jenže to se v její současné škole nikdy nestane. Když se přestěhuje do Institutu je Kait celá jako vyměněná, konečně našla někoho, kdo je podobný jako ona. Cítí se najednou plná a konečně má kamarádku, může plně mluvit o svých schopnostech aniž by jí chtěl někdo zavřít do blázince. Je šťastná, že může pracovat se svými schopnostmi a nemusí se jich už tolik bát. 
we♥it
Anna je nová Kaitina kamarádka, která je také obdařena zvláštními schopnostmi, stejně jako Lewis, Rob a Gabriel. Všichni přijeli nadšeně do Institutu s tím, že se to všechno naučí ovládat, kontrolovat se. Nebudou z nich už vyvrhelové společnosti, ale lidé si jich pro jejich schopnosti budou vážit. Zdá se, že Anna a Lewis budou Kaitiinými dobrými kamarády. S Robem už to je trošku horší, ale není nic, co by se nedalo napravit. K Kaiti se chová jako k mladší sestřičce a snaží se jí za každých okolností bránit a chránit před vším špatným. Chlapec Gabriel je na tom už o trochu hůř. I když to je na první pohled takovej zlej arogantní kluk, který se stará jenom o sebe, něco mě na něm zaujalo a oblíbila jsem si ho více, než opěvovaného Roba. Gabriel měl v sobě takovou temnou jiskru, která pravděpodobně nechybí v žádném z románů L. J. Smith.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Knihy jsem se trochu obávala, ale zároveň jsem byla plná očekávání, jaká vlastně bude. Zatím jsem měla možnost číst je Upíří deníky, tak jsem se na tuto novou sérii poměrně těšila. A musím uznat, že mě nijak nezklamala, dokonce si myslím, že i dává větší smysl než Upíří deníky. Není to nijak přehnaně nadpřirozené a autorka tam nenacpala nějaké nemožné kočkolidi, nebo co to je v deníkách. Bylo pro mě dobré, přečíst si od ní i něco jiného, abych si dokázala vytvořit obrázek o tom, jestli jsou všechny její knihy napsány tak nějak stejně. Jasně, opět to bylo napsáno trochu jednodušeji, ale musím říct, že lépe než naše známá série. Možná to ale bude i překladem knihy.
Každopádně se mi tahle série zatím, tímto pilotním dílem, zamlouvá a proto jsem jí dala na databázi knih čtyři hvězdičky. Proč taky ne, bylo to pro mě dobré čtení. Přečetla jsem to asi za dvě a půl hodinky, možná tři a perfektně se to hodilo do dnešního propršeného dne. Nic mě na knize nezklamalo, ale to bych asi kecala, jedna věc by se tam asi našla. Ale ta věc je i v UD. Zase to bylo tak, že kamarádi, hodný kluk a bad guy. Já být spisovatelkou, tak neodolám a prostě dám hrdinku dokupy s BG (bad guy), protože to je potom něco tak strašně zakázanýho, až je to krásný a mrazí mě z toho v zádech. Hluboko v duší víte, že to co děláte je špatně, ale ono vám to prostě nedá, ti BG jsou stráášně sexy.
V knize ale tentokrát nehledejte žádné vlkodlaky, upíry, ani nic podobného, troufnu si říct, že je to prostě normální kniha s normálníma lidma, protože dnes se najde tolik lidí, co má takové schopnosti. Ale samozřejmě tím knihu nijak neodsuzuji, jen jí nabízím lidem, co si chtějí trošku odpočinout od všech upírů a vlkodlaků (od andělů ne, ty já žeru). Rozhodně jsem tedy zvědavá na další díly.

Obrázek obálky: bux.cz
Anotace: FRAGMENT
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy velmi děkuji nakladatelství FRAGMENT.

Sarah Dessenová – Ukolébavka (RC review)

Autor: Sarah Dessenová
Originální název: This Lullaby
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 376
Rok vydání: 2011

„O lásce už jsem neměla žádné iluze. Přicházela a odcházela, ranila, a někdy taky ne. Lidé nemají být spolu navěky, bez ohledu na to, co se zpívá v písních.“
Remy nevěří v lásku, a ostatně proč by měla? Její matka se se popáté vdává a její otec, kterého nikdy nepoznala, ji zanechal jen jednu ubohou píseň – Ukolébavku, kterou si lidé tak často a tak absurdně nechávají hrát na svatbách.
Remy ale věří na zábavu, a tak o kluky nemá nouzi, s kamarádkami chodí pařit a vůbec si užívá života. Přesně podle plánu, s cynismem, nadhledem a jistou dávkou blahosklonnosti nad city ostatních. Pak se ale v jejím životě objeví Dexter a snaží se jí převrátit život vzhůru nohama. Otázkou je, zda o to ledová královna Remy vůbec stojí…

Recenze může obsahovat drobné spoilery!
Stručný děj.
Remy má svoje pravidla, kterými se snaží řídit za všech okolností. Nevěří na lásku, protože doma má úžasný příklad toho, co láska dokáže – její matka se připravuje už na páté manželství, kterému Remy stejně moc nedává, nezná dokonce ani svého vlastního otce. Preferuje spíše kluky na pár týdnů a pak ahoj. Má před sebou prázdniny a pak se vydá přes celé státy na vysokou, takže je potřeba najít si krátkodobého chlapce, kterému nebude vadit, že ho pak odkopne. 
we♥it
Jenže co se stane, když do ní čirou náhodou narazí (doslova řečeno) fešák Dexter? Dobře, chvilku si s nim užjie, pak mu dá ale jasně najevo svá stanoviska. Ale co když to prostě nejde?

Postavy.

Remy je, řekla bych, taková zatvrzelá holka, která má vlastní pravidla, co se lásky týče a já sama jí obdivuji, že si jich dokáže držet a nikdy nepoleví. Stoprocentně ji poznamenalo to, že její matka se chystá už na bůhvíkolikátou svatbu a Remy už počítá s tím, že se prostě ani tahle nevydaří. Na celou lásku a chození, randění, má svůj vlastní, celkem úspěšný vzorec. Snaží se s nikým nezaplést a nemá nejmenší výčitky, když se chystá pustit kluka k vodě. Bere to, jako by si šla do sámošky pro rohlíky, jako jasnou věc, která se pořád a pořád opakuje. Někdo by si mohl myslet, že je to tak trošku coura, ono svým způsobem je to pravda, sama tvrdí, že ty kluky má kvůli sexu a po pár týdnech je zase pustí k vodě. 
Jenže pak čirou náhodou narazí na Dextera. Nevím proč, ale tohohle kluka jsem prostě hned na začátku tak nějak neměla ráda, nezamlouval se mi. Na můj vkus se zdál být až moc sebejistý, strašně si věřil, připadal si neodolatelný, atd. Nikdy jsem neměla v lásce tyhle typy kluků, co si o sobě až moc myslí. Dexter mi to dokázal hned na začátku. Tím svým, “Jsme si souzeni.” nebo tak nějak. To bylo na mě až moc. Oproti těm všem špatným vlastnostem, které Dexter bezpochyby vlastní, je to bezstarostný kluk z kapely, který má skoro pořád úsměv na tváři a dokáže vás rozesmát, ať vám zrovna umřela babička nebo ne. Tohle je jedna z jeho dobrých vlastností. Postupem času byl samozřejmě ohleduplný a hodný, nepřipadal mi už tak sebejistý, nebo spíš namyšlený, to není to správné slovo, prostě už nebyl takové macho. Ukázal dokonce i svojí slabou stránku a choval se jako tupec. Nebo možná jako žárlivec, to je přesnější výraz. Není nic horšího, než opilí ex-přítel.
Remy má samozřejmě, stejně jako Dexter, svoje kamarádky, se kterýma neustále vyráží na nějaké mejday a hledají tam příští oběť. Přiznám se, že přesně nevím, která je pořádně která, ale každopádně mají Remy přečtenou a překvapil je exes v Reminých pravidlech ohledně rozchodů. Jedna bojuje o svůj vlastní život po tom, co se s ní rozešel její přítel. Byla na něj jako nalepená a budoucnost bez něj si nedovedla představit. Všechno měla naplánované s ním a najednou se to všechno zvrtlo. Dokázala jsem se do její situace tak trochu vžít. Sama nevím, co bych bez přítele dělala, takže jsem její chování i chápala a nepřišla mi jako ubrečená odkopnutá fňukna.
we♥it
Remina matka je spisovatelkou a od toho se také odvíjí její život. Píše romány o bohatých lidech, kteří vždycky dokáží najít tu pravou lásku a žít “šťastně až do smrti”, samozřejmě překonají veškeré překážky a nakonec si řeknou své ano. Ona sama není jako hrdinky v jejích knížkách. Přítele mění skoro jako ponožky a v domácnosti nemá ani pořádný řád. Sama se nedokáže o nic postarat, zařídit si svatbu ani zařídit věci po svatbě. Já osobně odsuzuji matky, které se o své děti nedokáží pořádně postarat, protože ty děti pak strašně rychle dospějí a neužijí si pořádně život jako dítětě. Ano, je to umělkyně, ale přesto, zavírat se non-stop v pracovně a nikoho tam nepouštět ani kdyby hořelo, tomu já neříkám starost.
Pocity, dojmy a hodnocení.
Začnu jako většinou a to tím, jak se mi kniha líbila a četla. No, četlo se to překvapivě docela dobře, i když moc nemám ráda, když má kapitola 30 stránek, ale 15 by bylo ideálních, to mi pak připadá, že se tam toho moc neděje a je to trošku zdlouhavé, ale i přesto se to dalo. Nakonec jsem dala knize tři hvězdičky, protože mi přišlo, že tam nebylo až tak moc příběhu, všechno to bylo jestli je nebo není zamilované, jestli jí záleží nebo nezáleží na lásce, jestli se s ním rozejde nebo nerozejde, jestli jí změnil nebo nezměnil. Na oddech se sem tam objevila nějaká ta párty s kámoškama a nějakej ten koncík. 
Hodně mě zaujla Remin postoj, co se chlapců a lásky týče. Ona byla prostě citový chudák, taková se mi zdála. Díky svojí matce se uzavřela před láskou a rozhodla se nedat jí sebemenší šanci. Bylo to až smutné. Rozhodně to není špatná kniha na přečtení, to určitě. Hlavně se hodí pro holky, co mají problémy s klukama, protože si myslím, že by je Remy mohla hodně věcí naučit. Ale zase na druhou stranu, když nad tím tak přemýšlím, tak chodit s klukem dva týdny a pak ho nechat se dělalo někdy na základce a ne holky, které se chystají na vysokou. Ty by měly mít už aspoň trochu jasně stanovené hodnoty, co se svým životem, ať už milostným, či běžným.

Obrázek obálky a anotace: CooBoo
Za možnost vyhrát recenzní výtisk této knihy děkuji nakladatelství CooBoo.

Waiting on Wednesday (#21)

Středeční meme pořádané blogem Breaking the Spine.
O co se jedná?
prezentace knihy, kterou bychom si rádi přečetli

Autor: Sara Shepardová
Anotace: Nikdy nevěř hezké holce se strašlivým tajemstvím.
Každý má co skrývat – zejména holky ze třetího ročníku střední školy – Spencer, Aria, Emily a Hanna.
Spencer přebrala kluka vlastní sestře. Aria sní o učiteli angličtiny. Emily se zakoukala do té holky, co je na škole nová. A Hanna dělá hrozné věci, aby byla stále krásná. Jenže od doby, co zmizela jejich kamarádka Alison, skrývají všechny před světem jedno mnohem horší tajemství.
Jak to můžu vědět? Jednoduše proto, že o nich vím úplně všechno – co strašného provedli v minulosti, i jaké pavučinky předou právě teď. Ptáte se, co je na tom zajímavého pro vás? Povím vám to.
Jistěže, Alison byla Alison. Její rameno bylo vždycky nablízku, když ses potřebovala vyplakat. Byla to ona, komu jsi volala, aby od nového kluka zjistila, jestli se mu líbíš. Byla to ona, kdo ti popravdě řekl, jestli ti džíny dělají velký zadek. Jenže to byla právě ona, koho se všechny bály. Ali o každé z nich věděla víc než kdokoli jiný. A znala i příběhy, které si všechny přály spálit – stejně jako tělo. Je to příšerná představa, že by Ali mohla být mrtvá, ale… pokud by skutečně byla, jejich tajemství by zůstala skryta.
A tak tomu je už po tři roky.