Cassandra Clare – Město z popela (RC review)

Autor: Cassandra Clare

Originální název: City of Ashes 
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 400
Rok vydání: 2010

Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život zase vrátil do normálních kolejí. Ale co je vlastně normální, když jste lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte vlkodlaky, upíry a víly? Kdyby se Clary obrátila ke světu lovců stínů zády, mohla by trávit víc času se svým nejlepším kamarádem Simonem, ze kterého se postupně stává něco víc než jen kamarád. Lovci stínů ji však nehodlají nechat odejít, obzvláště její pohledný, avšak nesnesitelný znovunalezený bratr Jace. Navíc jediný způsob, jak by mohla Clary pomoci své matce, je najít Valentýna, ničemného a nejspíš šíleného lovce stínů, který je zároveň jejím otcem. V druhém díle napínavé trilogie autorka vtáhne čtenáře zpět do temných spárů newyorského podsvěta, kde láska vždy znamená nebezpečí a moc s sebou přináší smrtonosné pokušení.

Recenze může obsahovat spoilery na předchozí díl Město z kostí.

Je těžké napsat recenzi na pokračování nějaké knihy – hlavní hrdinové už byli představeni, děj byl trochu nastíněn, atmosféra byla popsána – z těchto důvodů se pravděpodobně budu trochu opakovat při popisování Města z popela.
Opět se dostáváme do města New York a jeho podsvětí. Setkáváme se tu s Clary, Jacem, Simonem, sourozenci Lightwoodovi a mnoho dalšími.
Poté co Clary zjistila pravdu o svém původu se nechává utěšovat v náruči jejího nového přítele. Trochu mě to překvapilo, že se z toho všeho dokázala tak rychle dostat a neposlouchat své srdce. Je to ale stále stejná rusovlasá dívka, která se ze všech sil snaží zachránit svou matku stůj co stůj. Její postava ušla od prvního dílu celkem velký kus cesty. Postupně poznávala obyvatele podsvětí a stále zůstává v relativním klidu. Naučila se být silná a bojovat jako lovkyně stínů.

we♥it

Vývojem prošly, ať už nepostřehnutelným, či velkým, všechny postavy. Z arogantního, nesnesitelného, ale na druhou stranu okouzlujícího Jace se stal dobrý partner a také dobrý člověk. Sice neustále riskuje, jak je jeho zvykem, ale rozhodně se polepšil. Potěšilo mě, každou chvíli neslyše něco namyšleného o civilech a upírech nebo vlkodlacích.
Jace je ale v knize velmi tvrdě zkoušen Valentýnem a jsou na něj kladena různá ultimáta. Můžeme téměř hmatatelně pociťovat Jaceův vnitřní boj. Chvílemi si člověk říká, “Podlehne, nepodlehne mu.” ale pak se to všechno náhle zvrtne a nikdo neví, co si má myslet.

we♥it

Valentýnovi úmysly jsem z části chápala a z části mi přišly absolutně nesmyslné. Mohla bych ho srovnat pomocí zaprvé, pana Kopfrkingla (Spalovač mrtvol – Ladislav Fuks), ten si také myslel, že to, co dělá, je pro dobro ostatních a přitom byl pomaloučku pohlcován jistou ideologií. Zadruhé mi připadá jako nějaký vedoucí vyhlazovacího tábora, který ale, oproti panu Kopfrkinglovi, věděl přesně co dělá a nebál by se k tomu použít těch nehorších zbraní, které sám k smrti nenávidí. Takový mi Valentýn přišel, posedlý nějakým ‘větším dobrem’.
Na scéně se objevuje také zlo zastupující Zákon v podobně obávané Inkvizitorky, která má trestat všechny neposlušné členy Spolku. Nejprve hájí to, kvůli čemu původně přijela, tedy Zákon, ale její pravý cíl byl schován za velmi pečlivě vybudovanou maskou. Po odhalení jejího příběhu a její oběti jsem jí zalitovala, i když to byla na první pohled nesnesitelná osoba.
Co dočinění máme ale i s jinými postavami. Stejně jako tomu je v prvním díle, se zde objevují démoni, upíři, vlkodlaci a víly – ty mne překvapily. Když se řekne víla, tak si okamžitě vybavím vílu Zvonilku a její chlupaté papuče a ne zplozence dobra a zla. I když jsem v tomto podání víly neměla ráda, stejně jako jiné postavy mě ke konci překvapily.
Kniha je napsána opět velmi čtivě a poutavě a každá kapitola v sobě skrývá nějakou novou nevyřešenou otázku. Líbí se mi, že se autorka nebojí trochu zmrzačit své hrdiny nebo nějakého i zabít. Happy endy jsou dobré, ale trochu napětí musí být. Každému čtenáře se líbí, když mu na okamžik přestane tlouci srdce a po chvíli si otře upocené čelo.
A v poslední řadě musím vyzdvihnout ponechanou originální obálku knihy, po Městě z kostí jsme si všichni myslím užili své a původní obálka jistě každého zahřeje u srdce.


Obrázek obálky a anotace: Mladá fronta
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Mladá fronta

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s