Laurell K. Hamilton – Cirkus prokletých

Autor: Laurell K. Hamilton

Originální název: Circus of the Damned
Nakladatelství: Triton
Počet stran: 262
Rok vydání: 2006
Fan stránky knih o Anitě Blakeové: Guilty Pleasures
V USA je lykantropie i vampyrismus legální a město St. Louis je srdcem snah za rozšíření práv nelidí. Anita Blakeová – státem uznaná popravčí upírů – uvízne uprostřed bitevního pole, na němž se mají střetnout prastaří nemrtví o vládu nad městem. Kdo ji získá na svou stranu? Koho bude nucena zradit – tedy za předpokladu, že odstranění vlezlého upíra lze vůbec zradou nazvat.

Recenze může obsahovat spoilery, číst jen na vlastní nebezpečí! 
Než jsem se pustila do samotného čtení Cirkusu prokletých trochu jsem se obávala, že to bude mít stejný ráz jako předešlé knihy – Anita něco dělá, pak jí zavolá policie a je tu vražda. A přesně to se stalo, když jsem se do toho pustila. Správě bych to asi neměla odsuzovat, kdybych knihy četla po delší době, a ne hned za sebou, ale co se dá dělat. Zatím to má stejný vzorec, jako knihy předešlé. Ale na druhou stranu musím ocenit, jak autorka pokaždé vymyslí nový případ, něco, nad čím se pokaždé zatají dech a chcete číst dál. Musíte se prostě dozvědět, kdo masakruje bezbrané občany St. Louis. Ať to stojí, co to stojí.
Rozhodně ale nedoporučuji udělat stejnou chybu jakou jsem udělala já – čtu to hned všechno po sobě. Přečtěte si mezi tím něco jiného, z jiného soudku.

http://weheartit.com/

Anita se opět setkává tváří v tvář svým nočním můrám – upírům starším než samotný svět (trochu přeháním). Svádí vnitřní boj se svými city a povinnostmi a hlavně se svými zásadami. V hloubi duše miluje a touží, ale na povrchu se to snaží nedávat nijak najevo. Nerada si zahrává s nestvůrami. Někdy mám chuť jí nakopnout, protože se zbytečně trápí svojí láskou. Chápu, že chce člověka, nesnáší upíry, protože se jich bojí, proto je tak odmítá.

Na scéně se ale objevují objeti upírů a Anita musí vyřešit případ dřív, než mrtvý povstanou a změní se v animální upíry. Jenže kdo dělá v St. Louis tak ohavné činy. Několikanásobné kousance na mrtvolách, z toho může vzejít jen zvíře. Anita ale netuší, že se staví do cesty silám mocnějším než je schopná zvládnout. Jean-Claude je sice velké zvíře, ale existují i větší.
Další zajímavou postavou je také nový oživovatel Larry, kterého si Anitin šéf najal, aby se stíhalo všechno oživovat (v předvečer všech svatých je zombií víc než normálně). Larry ale zná jen to, že oživí mrtvolu a vrátí jí do hrobu. Nepoznal zlo, násilí, vraždy. Nevěřil, že by se něco mohlo stát. Zná jen mechanické oživování a to jen z části. Je hodně mladý a naivní. Ale i jeho postava prodělá šok, při setkání s magickými bytostmi, které jeho pohled na svět rozhodně změní.

http://weheartit.com/

Ronnie, soukromé očko, je ochotná Anitě pomoci za každých okolností – jako vždy. Vystavuje se riziku, ale čím míň toho člověk ví, tím víc je v bezpečí, ale někdy stačí nevědět nic a skončíte pod drnem. Tak to chodí.
Další ze zajímavých a hlavně nových postav je Richard, kterého Anita potká při návštěvě Jean-Clauda, zalíbí se jí, protože je člověk, ale je to skutečně tak? Nechá se i Anita ošálit jeho umem? Samozřejmě že nechá.
Setkáme se zde také s novými mocnými upíry, Alejandrem a Oliverem, kteří jsou mocnější než vládce města a oba ho chtějí zničit, aby se sami stali vládci. A k jeho zničení využijí Jean-Claudovu nejsilnější zbraň. Závěrečnou bitvu jsem četla se zatajeným dechem. V koutku duše jsem byla smutná ze všech těch věcí. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by nejvyšší měl skutečně zemřít. A Anitě jsem měla chuť na jednu stranu dát políček za její čin, ale na druhou stranu jsem jí chápala, sama bych také nechtěla, aby mě někdo ovládal a ovlivňoval mou mysl a sny.
Čtení mi sem tam zpříjemňovaly Anitiny sny, opravdu příjemné probudit se v rybníku plném krve. No ne?
Na čtení je to velmi dobrá kniha a čte se se zatajeným dechem. Nemohla jsem při čtení přestat, i když mě trochu vadil ten zaběhnutý vzorec. Kamkoliv Anita jde, ať je to do obchodu pro brabory, prostě se jí tam něco stane. Ale co se dá dělat, takové už ty příběhy jsou a než se pustím do dalšího dílu, dám si odstup, aby se mi ten vzorec usadil a nenadávala jsem tu na něj.
Přesto všechno dávám Cirkusu prokletých čtyři a půl hvězdičky, z výše zmíněných důvodů.


Obrázek obálky: Cukrblik blog

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s