Meg Cabot – Mediátor: Devátá stezka

Autor: Meg Cabot
Originální název: Ninth Key
NakladatelstvíKnižní klub
Počet stran: 200
Rok vydání: 2004

Šestnáctiletá středoškolačka Susannah Simonová viděla svého prvního ducha, když jí byly dva roky, ale teď už není ani dítě, ani blázen. Přesto se její svět hemží nešťastnými zbloudilými dušemi, které potřebují pomoc, aby se dostaly tam, kam jim je souzeno odejít. A pomáhat jim je právě úkolem mediáotrů, lidí, kteří mají vzácnou schopnost vidět a hovořit se zesnulými. Navenek je ovšem Suze normální holka, která touží po docela obyčejných věcech: aby byla ve škole oblíbená, aby kvůli ní maminka nemusela brečet do polštáře, aby ji konečně někdo políbil.
Zdá se, že řízek Tad Beaumont, se kterým se Suze seznámí na večírku, by mohl být žhavým kandidátem na roli učitele líbání. Jenomže vzápětí se v Suzeině ložnici objeví zoufalá mrtvá žena, která potřebuje doručit podivné poselství jeho otci. A když Suzeina přítelkyně Cee Cee zkusí dotyčného “projet” internetovým vyhledávačem, zjistí, že bohatý podnikatel Beaumont měl podezřele dobré důvody přát si smrt několika lidí, kteří v minulosti beze stopy zmizeli…
Tadova otce ovšem Suzeina schopnost komunikovat se zesnulými fascinuje. Zdá se, že se při touze navázat kontakty se svými oběťmi nezastaví před ničím…
Recenze může obsahovat spoilery, číst jen na vlastní nebezpečí!  
Druhý díl této úžasné série jsem začala číst okamžitě po dočtení prvního a opět jsem byla nadšená. Budu se možná trochu opakovat s popisem postav, ale to se prostě nic nedá dělat. 

Hlavní hrdinkou je Suze, která se přestěhovala za svou matkou do Kalifornie, kde teď žije s jejím novým manželem a třemi nevlastními bratry. Jako mediátor je Suze určeno, aby převáděla zbloudilé duše na onen svět. Jenže Suze to ráda dělá po svém – surovou silou. Nemůžeme jí to ale vyčítat, když jí nějaký duch málem na hlavu schodí polovinu školy, k tomu prostě nějaká ta pěst patří. I když se to nějakým lidem nemusí líbit.

we♥it
Suze je taková jako vždycky, puberťačka s “násilnickými” sklony, je sarkastická, no prostě takový ten typ samostatné holky, která se o sebe dokáže postarat v každé situaci.
Tentokrát dostává za úkol od jedné mrtvé ženy, aby vyřídila vzkaz Zrzkovi s tím, že on jí nezabil, ať si to nebere za vinu.
Při hledání Zrzka se Suze ocitne v životu nebezpečné situaci, protože přeci jen nenajde toho správného, i když ho má, dalo by se říct, přes chodbu.
Má také nového přítele, zazobaného Tada, jehož rodina není tak nějak určitě v pořádku – tatík si myslí, že je nějaký krvesaj. Jenže jeho tatík není tím hlavním zdrojem problémů a záhadných vražd, ke kterým se Suze čirou náhodou dostala, také jí to málem stálo život. 
Jesse je neodolatelný jako vždycky, i když je to jen mrtvý spolubydlící, který vám neustále zachraňuje holou kůži, upřímně, kdo by se od něj nechtěl nechat zachraňovat. Konečně to vypadá, že se mezi nima něco stane a ono houbeles, byla jsem přitom napnutá jako kšandy.
Víte co je zvláštní, že když si Suze najde nějakého kluka, který by eventuélně mohl stát za to a setsakra dobře líbat, tak se mu něco stane a odjede z města, kam už se asi nevrátí, ale vždycky tu zůstane Jesse, který je prostě neodolatelný. Je to přesně ten typ řízka, který zamrzl před stopadesáti lety – naprosto galantní a k zulíbání – a objevil se tady, v jednadvacátém století, kde o něm holky jako já nebo vy prostě jen tak sníme a usmíváme se přitom. Každá chceme doma svého vlastního Jesse, který by se o nás hezky staral.
Kniha mě opět dostala svojí úžasnou čtivostí. Dalo by se říct, že po dvou knížkách jsem si zamilovala tenhle styl, jakým je psán Mediátor. Nemáme tu žádné dlouhé popisovací pasáže, je zde hodně přímé řeči, sem tam padne nějaké to sprosté slovo. Postavy mluví podle svého věku a ne všechny přehnaně spisovně – to se mi prostě líbí, protože to odpovídá dnešní mluvě, tak jak mezi sebou mluvíme. Knihu proto absolutně doporučuji všem! Nejde si říct “přečtu si jenom první díl”, protože pak prostě musíte číst dál a dál, a i já se pomalu vrhám na další díl!

Obrázek obálky: Knižní klub
Anotace: Databáze knih 
Advertisements

Měsíční chvástačka – červen

Měsíční meme pořádané Judit
Ke konci každého měsíce se zveřejňují knihy, který někdo za ten měsíc přečetl, ale mohou se zveřejňovat knihy, které někdo:
• koupil
• vyhrál
• dostal jako dárek
• nebo které dostal k zrecenzování

Tenhle měsíc jsem na tom opravdu bídně, ale to se nedá nic dělat, jsem prostě chudý student..

ZAKOUPENO

– nic, nula, tenhle měsíc jsem neměla žádné peníze na koupi nějaké nové knížky, jako peníze jsem měla a mám, ale snažím se šetřit na ten notebook, takže to jde se mnou až takhle zkopce, co se dá dělat.

VYHRÁNO

– nic, nichts, nothing, stejně jako zakoupeno, akorát, že tady jde o štěstí a to já prostě nemám no, takže jsem tento měsíc vůbec nic nevyhrála..

KNIHY JAKO DÁREK

– nechci se furt opakovat, ale nic – nichts – nula, prostě se šetří :D.

KNIHY K ZRECENZOVÁNÍ

– tak, tady už něco KONEČNĚ bude 😀
– chtěla bych tak ještě jednou poděkovat nakladatelství Fragment a Mladá fronta, za poskytnutí výtisků k zrecenzování
– co jsem tenhle měsíc získala to se dozvíte z fotek, protože si myslím, že nemá cenu se o tom nějak extra rozepisovat 🙂

Fotky jsou hrozný, ale s kvalitou svýho foťáku na mobilu bohužel nic neudělám 😀 a novej si kupovat nebudu, protože tenhle co mám, jsem vždycky hroooozně chtěla 🙂 Snad se vám moje chvástačka líbí – sice se nemám čím chvástat – a patřičně jí okomentujete :).

Slíbila jsem informace :)

we♥it
Takže, celej den dneska sedím a sleduju internet, jestli jsem byla přijatá na tu vysokou, nebo ne. No.. Jak bych to řekla, 30 bodů byla asi nejspodnější hranice ale JÁ JSEM JÍ PŘEKONALA a byla jsem přijatá na vysokou!
Vůbec jsem to ale s tím svým výsledkem, který jsem předvedla u přijímaček nečekala, abych pravdu řekla. A vsadím se, že jsem na tý nejspodnější hranici. Ale i tak, kdo na to kouká :D. Jsem na sebe pyšná :D. Ještě sice nevím výsledky z tý druhý fakulty, ale až budou tak vám řeknu. A jestli mě vezmou na obě, tak ještě pořád nemám tucha, jak se vlastně rozhodnu, co bych radši studovala, ale to vyřeším :). Z jedný fakulty, kam sem se hlásila a kam jsem taky přijatá, mám kámošku co tam jde teď na magisterský už, takže od ní budu mít poznámky, to mu to rozhodování trochu zjednoduší :D.
we♥it
Musím říct, že dneska je fakt hrozný počasí! Takový vedro! To fakt nesnáším, jenom když jsem někde u vody, protože tam se můžu snadno schladit, znáte to. Děti zejtra dostanou vysvědčení, to zase bude sebevrahů… Chjo. A taky pedofilů, protože dětičky budou pořád venku.. Nesnáším takový lidi a taky nevím, proč to tady vlastně píšu. Ale to je jedno, asi jsem pořád zblbnutá z toho, že nový školní rok jdu na vysokou. A naši mi už šetří na notebooka :). Takže jsem happy :). Já vím, že dneska ho má skoro každej, ale já prostě zatím ne :D. Když jsem šla na střední, tak jsem dostala (společně s celou domácností) první počítač, stolní. Takže je jasný, že teď, když jdu na vysokou, tak dostanu svůj notebook (nespolečný, doufám :D). Tak snad na něj co nejdřív ušetřej a já jim taky přispěju z brigády, sice si nekoupím tolika knížek, ale aspoň budu mít notebooka :D. Snad teda.
Chtěla bych tak maximálně 13 palců, ideální by bylo kolem 11”, protože to je tak lehounký, že to snad není ani možný :D. To už ale tak nějak odbočuju. :).
Nezapomínejte se zapojovat do giveaway! A taky hlasovat v menu v anketě a tak :). 

Waiting on Wednesday (#4)

Středeční meme pořádané blogem Breaking the Spine.
O co se jedná?
prezentace knihy, kterou bychom si rádi přečetli
Autor: Meg Cabot
Anotace: Nikdy neříkejte nikdy, a o upírech to platí dvojnásob… Mína Harperová, samostatná, talentovaná, ale zároveň i smutná a díky svému prazvláštnímu daru okamžitě odhalit, jakým způsobem a kdy člověk, který před ní stojí, zemře, dost osamělá, se podílí na vytváření scénáře pro nesmírně úspěšný seriál Nenasytná u jedné newyorské televizní stanice. Jednoho dne jí její neschopná, avšak velmi průbojná a bezohledná kolegyně sdělí, že vedení se rozhodlo seriál obohatit postavou upíra, podobně jako u konkurence. Mína je zděšena, protože její vztah k upírům je mírně řečeno odtažitý. Zanedlouho se však na večírku setkává s naprosto neodolatelným profesorem literatury Lucienem Romaneskem, vysokým, tajuplným brunetem, a od tohoto okamžiku si na nedostatek inspirace, co se upírů týče, rozhodně stěžovat nemůže! Úspěšná americká spisovatelka Meg Cabotová se v této knize svým nenapodobitelně originálním způsobem vyrovnává se záplavou upírských ság na dnešním knižním trhu.

Meg Cabot – Mediátor 1: Krajina plná stínů

Autor: Meg Cabot
Originální název: Shadowland
NakladatelstvíKnižní klub
Počet stran: 192
Rok vydání: 2004
Svět šestnáctileté středoškolačky Susannah se hemží duchy, zbloudilými dušemi, které potřebují pomoc, aby se dostaly do “země stínů”. Pomoci jim mohou “mediátoři”, lidé se schopností zesnulé vidět a hovořit s nimi. Suze je jinak normální 16letá středoškolačka, která se musí vyrovnávat s matčiným sňatkem, přírůstkem tří nevlastních bratrů, stěhováním z New Yorku do Kalifornie a změnou školy…

Recenze může obsahovat spoilery, číst jen na vlastní nebezpečí!
Nikdy jsem nevěřila, že i já podlehnu kouzlu psaní Meg Cabotové a také samotné sérii Mediátor. Ale stalo se a já čtu jako blázen příběh Suzie, která má zvláštní dar, podle ní jde spíš o prokletí, vidět a hovořit s mrtvými dušemi.

Musím říct, že knihu jsem přečetla zhruba za dvě hodinky, protože mě ten příběh doslova pohltil. Setkáváme se tu s hlavní hrdinkou Suzie, která se stěhuje za svojí matkou a jejím novým přítelem z New Yorku do Kalifornie, a není z toho zrovna dvakrát nadšená, protože musí opustit svojí jedinou kamarádku Gretu.
Ale k jejímu vlastnímu údivu se v Kalifornii okamžitě skamarádí s partičkou lidí.
we♥it
Jenže všechno přeci nemůže být tak hezké, Suzie zjistí, že v jejím pokoji “žije” asi sto padesát let starý duch mladíka Jesse a nějak se mu nechce opustit zemi živých. Jenže, chce vůbec Suzie, aby Jesse odešel? Musí se sice převlékat v koupelně, ale za krásného Jesse to přeci stojí ne?
Suzie začne tedy navštěvovat novou školu, kde vyučují jeptišky a ředitelem je kněz. Kněz Dom je ale čirou náhodou taky mediátorem, stejně jako Suzie a snaží se duše dostávat tam kam patří mírumilovnou cestou. Suzie k tomu potřebuje akorát kopance a pěsti, nic víc. Otec Dom se jí ale snaží všemožně domlouvat, ale copak to jde, nepoužít pěsti, když se vás snaží zabít šílený duch holky, která si kvůli rozchodu s přítelem ustřelila dobrého půl kila hlavy?
Ta dívka se jmenuje Heather a dělá Suzie jenom problémy. Už jen to, že si ta bláznivá duše myslí, že jí chce Suzie přebrat kluka a nejlepší kamarádku. Jenže Suziino heslo je když to nejde po zlém, tak to půjde po ještě horším. Rozhodne se Heather zbavit pomocí zaříkávání a podaří sejí to. Sice přitom zbortí půlku školy, ale zbloudilá duše je fuč. 
Suzie je přesně ten typ holky, kterou bych chtěla být. Je sarkastická, od rány, nebojácná. Nenechá si nic líbit a vždy má v rukávu nějakou tu stírající poznámku vůči ostatním. Je soběstačná a nemá ráda rady druhých. Vyslechne je, ale jde si to udělat všechno svojí cestou. A ze všeho nejvíc odmítá to, že by se možná mohla zamilovat do ducha.
Mediátor se četl hrozně dobře (první díl), snad ani jíst jsem během toho pořádně nešla, protože se mi to líbilo a hlavně mě to bavilo. Strašně jsem se přitom zasmála, protože Meg píše hrozně moc dobře a líbí se mi její styl!


Obrázek obálky a anotaceKnižní klub

Posuď knihu podle obalu (#3)

 
Nedělní meme hostované Syki.
 Vyberete si jeden obal knihy, publikujte k němu stručnou anotaci knihy a posuďte ho, jak se vám zachce. 

Název: Les rukou a zubů
Autor: Ryanová Carrie
Anotace: Mary žije v uzavřené vesnici. Její svět se řídí prostými zákonitostmi: musí poslouchat pravidla církevního Sesterstva, nesmí se přibližovat k plotu, za kterým – v Lese zubů a rukou – žijí Nezasvěcení,kteří svým kousnutím promění člověka v chodící mrtvolu. Když Sesterstvo rozhodne, že se provdá za muže, kterého jí určili, Mary musí poslechnout, přestože se zamilovala do zraněného Travise.Pak ale Nezasvěcení proniknou do vesnice, a Mary v nastalém zmatku prchá společně s Travisem, svým snoubencem Harrym, kamarádkou Cass i bratrem Jedem a jeho ženou dál do zapovězeného lesa.Touží dostat se k vysněnému oceánu, dál za les a Nezasvěcené, do světa, který tam venku přece musí někde být.
Můj názor na obálku: Musím říct, že obálka se opravdu povedla. Dívka na obálce pravděpodobně představuje hlavní hrdinku Mary, takže se to na obálku hodí. Název knihy také tak nějak zapadá do obálky. Kdybych zašla do knihkupectví, tak bych si knihu podle této obálky určitě koupila a ani bych si k tomu nemusela číst žádnou anotaci ani nějaké názory. Obálka na první pohled určitě zaujme a název knihy také. Setkala jsem se ale už i s hezčími obálkami, proto hodnotím takto:

Margit Sandem – Sága prokletých: Morová rána (RC review)

Autor: Margit Sandem

Originální název: Legend of the Icepeople 1. Spellbound Sagaen om Isfolket 
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 320
Rok vydání: 2008

Světově proslulá sága Prokletých! Příběh plný tajemství, napětí a lásky. Silje je mladá dívka, která při morové epidemii přijde o všechny své blízké i domov. Je ponechána svému osudu. Když už se všechno zdá být beznadějné, život jí zcela změní náhodné setkání s tajemným cizincem… V té době ještě netuší, že se zanedlouho ocitne v blízkosti strašidelných hor a pozná pravdu o záhadných obyvatelích a jejich prokletí. Nechte se pohltit silným příběhem, který oběhl celý svět.

Recenze může obsahovat spoilery, číst jen na vlastní nebezpečí! 

Když jsem četla anotaci knihy, říkala jsem si, že tuhle knihu musím mít za každou cenu. Ale jak se tak zdá, anotace občas celkový obsah knih přikrášluje, tak se tomu stalo i u Ságy prokletých.
Příběh se odehrává někdy v 16. století a hlavní hrdinkou je dívka jménem Silje, která diky morové epidemii přišla o celou svou rodinu a nezbylo jí nic jiného, než se postarat sama o sebe. Při výpravě za svým přežitím se jí podaří zachránit dvě malé děti.

we♥it

Silje se při záchraně jednoho mladíka seznamuje s tajemným cizincem a nemůže na něj přestat myslet, objevuje se v jejích snech. Ty sny Silje velmi znepokojují, protože jsou nemravné a vášnivé a ona byla vychována velmi mravně a svou čest se snaží chránit co se dá.
Ono vlastně celá kniha se zabývá, jak bych to řekla, její potlačovanou touhou k tajemnému cizinci. Stydí se za své touhy, snaží se je zahnat.
Vnímáme její pocity. Její snahu zachránit dvě nebohé děti.
Silje se za pomoci tejemného cizince spolu s dětmi odstěhuje na statek Benedikta, kde jí všichni s radostí uvítají a pomáhají jí s dětmi. Probouzí se v ní její umělecká duše a pomáhá Benediktovi vymalovat kostel. Po tom, co však namaluje velmi perverzní obraz jí Benedikt už k malování nepouští a ona se musí věnovat domácím pracem. To však do doby, než přijede Beneditkova příbuzná a udá Silje, že se potuluje v přítomnosti jednoho z Tengelových (muž, který kdysi odešel do temných hor a upsal se ďáblu, za to získal zvláštní schopnosti) dětí, proto musí Siljde rychle opustit statek, jinak by ji zmučili na hranici jako čarodějnici.

we♥it

Silje se tak konečně dostává do údolí v prokletých horách a zde žije s dětmi. Stejně jako na statku se i zde snaží dělat domácí práce, ale nikdy se jí do toho nechce, je to prostě umělecká duše.
Je neustále přitahována k tajemnému cizinci. I když je znetvořen, miluje ho, ale bojí se, že by ji odmítl.
Od knihy jsem očekávala víc, ale i tak jsem se nedokázala odtrhnout od jejího čtení a přečetla jsem ji asi za den a půl. Ten příběh vás pohltí, i když tam není nijak převratná zápletka. Silje bojuje se svojí touhou, vychovává děti a snaží se co se dá. Je to velmi čtivé a hezky napsané. Jak už jsem napsala, nutilo mě to číst dál a dál, dozvědět se, jestli Silje podlehne své touze, i když se tomu tak brání.
Trochu mě mrzí, že o obávaných Prokletých jsem se v knize dozvěděla až téměř ke konci, asi pár kapitol. Většinou se kniha zabívala tou ženskou stránkou, mateřskou láskou, surovostí mužů.

Obrázek obálky a anotace: Fragment
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství  Fragment.